Re: Ahooj

Ahoj,
jsem ostuda, ani jsem se po celý týden neozvala. jste hodné, že na mě myslíte.
Kluci mají stále rýmu, Kuba k ránu hrozně kašle a zalyká se hlenama. Ale jinak dobrý, chodíme ven, Toník do školky, není to tak hnusné, jako celý podzim a zimu.

Manžel byl celý týden pryč, zítra se vrací. Začala se rozjíždět oprava stavby, celý týden tam byli dělníci, tak jsem je občas jela zkontrolovat. Ale s klukama se to nedá, i když byl Toník ve školce a Kubík náhodou usnul v autě. Pak jsem měla celé dopoledne zabité. Ale dle mého laického pohledu to klape dobře. Dnes jsem tam byla až večer, ať se kluci vyřádí a byla jsem mile překvapena, jak tam po sobě uklidili. Jednak nářadí a materiál, jednak zametená podlaha v patře

Školka - přihlásila jsem oba kluky do Třemošné (kousek odtamtud je Záluží, kde budeme bydlet, ale není tam ani školka ani škola, má to asi 300 obyvatel) a včera jsem přihlásila Honzu sem do Plzně. Toník bude mít nejspíš odklad. Já to tak cítím svým šestým smyslem, paní učitelka jim tento týden dělala test školní zralosti a podle něho je grafomotorika pod úrovní. Byl by tam ze psaní a kreslení, vybarvování... nešťastný a pozadu. A on je ten typ, že když mu něco nejde hned, tak ztrácí nervy, motivaci a vzteká se, zasekne se, křičí a svádí vinu na všechny okolo. Ale protože dělá ve vývoji pokroky, je velká šance, že se za rok zvedne ještě výš a do první třídy půjde sice v 7,5 letech, ale snad připravený a ochotný tam sedět. Teď tam vůbec nechce, že si tam děti nemůžou hrát.

Pak ale řeším druhé dilema, kam ty kluky dát, když se budeme NĚKDY na podzim stěhovat. Nekradši bych je nechala oba v Plzni, i když to znamená po zbytek roku jezdit sem a tam. Je to přes celou Plzeň, asi 15 km a bez dopravních zácp je to 25-30 minut cesty. Když se trefím do špičky (což ráno je ), tak to může trvat i 45-60 minut. Ale vymyslela jsem to chytře - ráno autem na kraj Plzně, hup do tramvaje a jedu z jedné konečné na druhou a jsem tu za 15 minut. Ale znamená to tahat tu dálku i Kubu a každý den, protože manžel to bude mít strašně z ruky a nemá přímé spojení mezi Zálužím, školkou a prací. On je proti a nemůžu ho přesvědčit. Školka v Třemošné má dobrou pověst, ale... kluci by se nedostali na hlavní budovu, kde jsou třídy rozdělené podle věku. Dali by je do staré školky, kde je jedna smíšená třída. A oni nemůžou být celý den spolu, to vidím, když jsou nemocní nebo jsou prázdniny. Navíc tam bude 28 dětí a Toníkovi se jako předkolákovi už nikdo věnovat nebude, může i stagnovat nebo jít dolů. Navíc těžce prožívá jakékoli změny a se stěhováním, novou školkou, jinou učitelkou a dětmi by toho bylo moc najednou. Tak by bylo dobré mu nechat aspoň jednu jistotu. DAlší rok už bude "doma" v Záluží, tak přijde změna v podobě školy.

Do Třemošné už jsou oba přijati a v Plzni ještě nevím, jestli mi Honzu přijmou. Ale snad bude mít dost bodů na přijetí.

Omouvám se, že jsem Vás zahltila mými starostmi a tím, co řeším. Jsem teď trochu pod tlakem, protože obě ředitelky mě tlačí, abych se vyjádřila, kam dám kluky. Manžel nemohl skousnout odklad a teď ještě možnost dojíždění do Plzně. Naopak učitelka, paní psycholožka i kamarádka učitelka mi dávají za pravdu. A teď babo raď, vše má svoje pro a proti a nic nebude ideální.
Do toho nás ždímal právník a nic nevyřešil, kluci jsou spolu na zabití a já jsem za ten týden úplně hotová. Nic se mi nedařilo, je tu bordel a já už ani nemám sílu to uklidit, řvala jsem po nich, mluvila sprostě, že se mi z toho chce brečet.
Ale zítra jedeme do Prahy ke švagrové. Ta sice nebude doma, ale budou tam děti a babička s dědou, tak jsem se pozvala na oběd a babička se těší
A pak buď pojedeme pro manžela, nebo se někam kouknout po Praze a manžel zkusí sehnat pro sebe odvoz a setkáme se v Praze.