Re: Andělé x upíři

Ahoj!
Já jsem asi obojí.
Moje kamarádky (jsem silný introvert, tedy nemluvíme o spoustě lidí) říkají po setkání se mnou (většinou mi druhý den píší), že jsem je nabila energií, problémy jim připadají zvladatelné a cítí se skvěle, takto to mám i s tchánovci ... říkají že jsem sluneční člověk.

Můj manžel trpí těžkými depresemi (tedy on netrpí, on to pokládá za normální a vnitřně jen řeší, zda spáchat sebevraždu, když nic nemá smysl, nebo tam jsou záblesky jakési zodpovědnosti), kromě toho má blbou nemoc, do x let se umírá (ale 5% lidí se může vyléčit) – navenek pro okolí zábavný vtipný člověk. No a ten tvrdí, že když je mu zle, tak mu moc pomáhám, ale když je mu dobře, tak ho vysávám až se cítí strašně (ne vždycky, občas se to stane). Stává se to, když se mnou začne o půlnoci něco náročného probírat, mě se chce spát, zavírají se mi oči, jeho to strašně naštve a úplně zapatičtí a že život nemá smysl ...

Tak jsem asi nějaká divná. To je možná ta situaci, kde se s anděla stane upír (ale z kamarádkami je prima i když je jim dobře, ty nevysávám)