Re: Pozvánka na návštěvu
Tak tohle jsem prostě vyřešila nepozváním. Většina mých kamarádek je dětných, většina těch dětí je dosti čilých, já je mám ráda a byt (i za bezdětna) jsem dětem nikdy neuzavírala, na jejich návštěvy jsme s manželem akorát vždycky srolovali bílý koberec v pokoji a odnesli ho do ložnice pod postel.
Ale taky mám kamarádku, která má děti skutečné brutální ničitele a především ona sama jim v tom nijak nezabraňuje. Já ještě oželím nějakou tu poškozenou věc, když se to stane neúmyslně, nežiju obklopená předměty nedozírných hodnot v dosahu dětských rukou. Ale vidět někoho usmívat se na systematické ničení cizí domácnosti svými ratolestmi a říkat, že oni to prostě potřebují a rozvíjí je to, to prostě nedám. Bez dětí ji pozvat dost dobře nelze, když ostatní sem zároveň chodí s dětmi, tak ji holt nezvu vůbec. Než jsem poznala, ehm, výraznou osobnost jejích potomků, tak jsem si bláhově myslela, že všechny děti jsou ve své podstatě zlatíčka
Odpovědět