Re: Když se žena poblázní a uteče od muže i od dětí

Markéto,

ale jestli se mi povede život takový nebo onaký, tak to přece absolutně nezakládá žádný důvod k tomu, aby se ke svým nejbližším chovala tak, že si na nich vylívá svou zlobu, zapšklost a roztrpčení!!!!

Tchán (tedy manželův pravý tatínek) už dávno nežije, od rozvodu se vůbec neviděli, a je po smrti 20 let, já ho ani nijak nepoznala, viděla jsem ho snad jednou v životě, nedožil se ani naší svatby.

Tchýně žila sama, znovu se nevdala, potom ji začal uhánět takový opravdu hodný a solidní chlápek z práce, který ji konečně "přivedl k rozumu", ale to měla snad už 50 let a od té doby s ním žije. Nikdy se nevzali, protože on je - prý - pořád ještě ženatý. Proč se dosud nerozvedl (v prosinci mu bude 80), to naprosto netuším. Ale on jediný je opravdu rozumný, takový hodný, až bych řekla "ňouma", ale prosím, každý je nějaký. Hlavně - do nikoho neryje a na nikoho neháže svoje zklamání ze svého VLASTNÍHO života!!

Podotýkám, že mému otci je 86 let, už žije naprosto sám, z něho právě září taková stařecká moudrost, životní zkušenosti, klid a spokojenost. Na nic si nikdy nestěžuje, i když objektivních důvodů by měl mnoho - téměř je slepý, ale pořád se snaží a je samostatný a soběstačný. Na nikom si nic nevylívá a nikomu nenadává.

Moje maminka je mrtvá 2 roky a dožila se 73 let, byla oproti tchýni úplně zlatá - i když v některých věcech jsme se leckdy taky neshodli. Ale oproti tchýni měla jediná trvalý zájem o mě a mou rodinu, chodila s mými syny na výlety, vymýšlela jim program, chodila s nimi do kina, pomáhala mi s vezvedáváním ze školky. Moji kluci ji berou pořád jako svou jedinou babičku a pořád na ni vzpomínají, kde s námi moje maminka byla a co nám ukázala. Na svoje stáří se dovedla podívat s úsměvem a odstupem!!!

Tchýně ANI JEDNOU JEDINKRÁT se mnou třeba nešla na procházku s kočárkem (styděla se, že mám použitý kočárek, ona "hogo fogo" chtěla ten nejluxusnější - podle mě naprostý nerozum), nezajímala se o svoje vnoučata, nepomohla s vyzvedáváním ze školky apod.

Já nemůžu za to, že teď toho všeho zřejmě lituje a nadává a jakoby "vyčítá" svůj život lidem okolo. Nabízela jsem jí mnohokrát, jestli chce k nám přijít, povozit, stokrát jsem jí volala, když byli kluci nemocní a já byla doma na očr, tak ať se přijde podívat. NIKDY NEMĚLA ČAS. Jejím jediným programem po celých 20 let, co ji znám, bylo vaření a pečení pro lidi na kšeft z jejich paneláku - co kdy má napéct na svatbu, komu udělat chlebíčka atd...Nic jiného. O ničem jiném nebyla schopna se bavit a nic dalšího ji nezajímalo.

My nemůžeme za to, že teď po osmdesátce jí zřejmě všechno "docvaklo" a bilancuje SVUJ vlastní život, ale to není život nikoho jiného, jenom ten její.

Máš pravdu, ano, souvislosti jsou vždycky širší.