Jak se chovat k extchánům?

takže: je to přesně rok, co jsem odešla od manžela. měli jsme delší dobu problémy, o kterých jeho rodiče věděli. manželovo otec i sestra jsou psychologové, takže jsem k nim šla několikrát pro radu, jak na manžela. Jak se chovat, abych ho nedráždila atp. (manžel mě ponižoval a vydíral). No a minulý rok na podzim, pohár přetekl a já jsem oznámila rozchod. což manžel nesl jako prohru a vystěhoval nás. Tchánojc situaci nesli poměrně těžce, hlavně tchyně, která brečela, že už neuvidí děti atp. Ujistila jsem ji, že se tak nestane a že chci aby měli kluci obě babičky i dědečky. Moc jsem si přála, aby vztahy zůstali co možná nejlepší. chtěla jsem, aby se kluci vídali co možná nejčastěji i s manželem. Bohužel manžel (nyní již ex)se o kluky nezajímá, na odpolední procházku si je vezme maximálně na jedno odpoledne za měsíc a to je ještě odvede k babičce, nebo prababičce. Takže udržování kontaktu je na tchánech. Z jejich strany vztahy bohužel dost ochladli, ale já se snažím být co možná nejvíc vstřícná a snažím se jim maximálně vyhovět. Nyní žiji s přítelem, který vzal kluky za své, mají až nadstandardní vztah. Vlastně jim nahrazuje otce, který jako otec rozhodně nefunguje. No a kde je problém: mám totiž poslední dobou pocit, že tchánojc zkouší co vydržím. Domluvili jsme si víkend, který budou kluci u nich pá-ne. včera mi napsali že pátek nemohou, tak jsem jim navrhla, že pro kluky mohou přijít v sobotu, ale předá jim je přítel, jelikož musím odjet ještě v pátek večer pryč. a to se jim najednou nezamlouvá. a když jsem to už měla domluvené s přítelem, tak že si je vezmou zas v pátek. kdyby to bylo jednou, tak je mi to úplně jedno, ale tohle se z jejich strany stává poslední dobou poměrně často. prostě odmítají předat nebo převzít děti od přítele. nechápou, že já prostě nemusím být celý den doma. kdyby si termín domluvili dopředu, tak si to zařídím a doma budu, ale na poslední chvíli všechno překopávat kvůli předávání nehodlám. Další věc, která mě trápí, je že předešlé roky vždy před vánocema na mě apelovali, abych jim napsala co pro kluky na vánoce - praktické dárky i ostatní. byla jsem za to ráda, jelikož manžel byl strašný skblík a tchánojc mi takto pomohli kluky dovybavit. ale letos vše co jsem jim napsala odmítli, že už dárky mají. takto se odehráli i kluků narozeniny, kdy dostali hračky, které si ani nemohli vzít domů a zůstali buď u otce nebo u tchánojc, kam chodí 1 víkend v měsíci. Možná jsou to pro někoho malichernosti, kterýma se zabývám, ale mám pocit, že se snažím o vstřícnost pouze já, ale z opačné strany nikoliv. a už mě to docela vyčerpává.