Re: Pořád sama na všechno - z čeho brát sílu

Medu,
jenže Breb mluví o něčem trochu jiným.
To není o samotě v rámci sociálních vazeb mimo čtyři stěny domova. Osobně mám fůru přátel a kamarádů, který mne FAKT mají rádi, zajímají se o mne, někam mne zvou a volají mi i přesto, že já sama nevolám nikdy nikomu.
Ale když vidím něco hezkýho nebo mne napadne vtipná hláška, něco blbýho nebo nepříjemnýho se mi stane, nemám komu napsat SMS a podělit se o to, nemám nikoho, kdo by na mne čekal, kdo by pohladil, objal a tak.
A to chybí 24 hodin denně, i když spíš, protože se ti obvykle o NĚKOM zdá nebo se ti zdá něco, co bys ráda ráno vyprávěla.
Je to hnusnej, odpornej pocit a nedá se s ním hnout.