Re: Umíte stárnout???

Už o tom vím svý.
Tělo změklo v těhotenství.Jeden den jsem si sáhla na paži a bylo tam těsto.Před tím tam sice nebylo žádný extra svalstvo,ale bylo to jaksi pružnější.Po dětech jsem měla nejmíň kilo v dospělém věku,ale pružnost byla pryč.Bylo mi třicet a neřešila jsem nic,děti mi to jaksi nedovolily.Ve chvíli,kdybych začala o věku přemýšlet ,mohlo některé z nich způsobit katastrofu.
Když mi bylo čtyřicet,zase jsem moc o věku nepřemýšlela,jelikož to mladší dítě čekala chemoterapie v Motole.
A když mi bylo předloni padesát,moje čilá a báječná matka upadla ze dne na den do demence.Nebyl čas přemýšlet nad věkem,protože,dámy,Alzheimer je proti povislému čemukoli úplně jiný level.
Co budu řešit v šedesáti nevím,třeba otázky stárnutí konečně přijdou na přetřes.

Neříkám,že jsem ráda,že jsem už ve druhé polovině života.Ale jsem vděčná za každé nové ráno.Těším se,že za dalším rohem potkám něco úžasného.Nosím hlavu rovně,prsa ven a pořád ještě nějaký krátkozraký kopáč zapíská.Nosím,co mi sluší a kostýmkům se vyhýbám,ty jsem nosila ve dvaceti a vypadala jako stará mladá.
Vlasy si barvím a vrásek mám zatím málo.
A baví mě milování.

Ale v mezidobí mez kulatinami mě to občas přepadávalo.Ne moc,ale řešila jsem to.Nejvíc mezi čtyřicítkou a padesátkou.
Teď je to lepší.Víc si vážím toho,co je než toho,co je pryč.Životní průsery to nějak z člověka dostanou.