Jestli máš trochu smysl pro divadýlko, co začít formálním přednesem definice, kdo je to teta (půjčila jsem si z Wiki). Ostatně, můžeš si z toho udělat lejstro, které významně otevřeš a z něho to přečteš.
"Slovo teta ve svém základním významu označuje příbuznou ženského pohlaví, zejména sestru otce nebo matky anebo manželku otcova nebo matčina bratra.
Také se užívá (zejména pro zjednodušení ve vztahu k menším dětem) pro další (vzdálenější) starší příbuzné, např. pratetu nebo pro manželku rodičova bratrance, anebo i pro další ženy, formálně nepříbuzné.
V přeneseném smyslu se teta (tetka) užívá na venkově jako familiérní oslovení obvykle pro starší (i nepříbuznou, "cizí") ženu, které může mít přátelský anebo naopak (zejm. tetka) posměšný nebo pejorativní nádech."
A pak pokračovat, už normálním hlasem, třeba "Může tak strohá definice povědět něco o tom, jaká je moje teta, paní XY, která dnes v kruhu rodiny, přátel a kolegů slaví své XXté narozeniny? Těžko. Neprozradí například, že umí..., ráda..., nerada..., nejradši... (různé tetiny schopnosti, radosti, přelomové okamžiky, jak psala Winky).
A závěr - "Připijme teď všichni na zdraví naší maminky, sestry, tety, kolegyně, kamarádky... a na to, ať se jí v dalších letech plní všechna její přání." (nebo tak něco

).
Já totiž nemám ráda takové to "Sešli jsme se zde, abychom...", když musím mluvit, tak ráda začnu něčím, co posluchači nečekají.