Re: ZŠ Sirotkova Brno

Na Sirotkovu v Brně chodily do loňska mé dcery (jedna dcera do 1.-5. třídy - nematematické, druhá do 1.-3. třídy). Pokusím se popsat, co se mi na škole líbilo a co se mi nelíbilo. Jde o „výběrovou školu s dobrou pověstí“, s třídami plnými až po okraj. Věřím, že mnoho škol u nás jejích kvalit nedosahuje a naopak nedostatky, na které jsme naráželi, se vyskytují možná i na většině škol u nás. Přesto jsme nakonec školu opustili. Nabízím vám střípky našich zkušeností.

Myslím, že je to organizačně a ekonomicky velmi dobře vedená škola. Ředitelka tam už léta vládne železnou rukou (připadá mi, že velice autokraticky), budova a vybavení výborné, o děti je skvěle postaráno, vyžaduje se od nich disciplína. Třídy 1. a 2. stupně nejsou v budově odděleny, jsou umístěné napřeskáčku, přesto s tím nejsou potíže. V učitelském sboru je 40 procent mužů. Názor ředitelky je, že učitelem se člověk rodí a že dobrý učitel dokáže zaujmout každé dítě, což mi připadá rozumné. Ale na druhou stranu i: „Neustále nové, „objevné a převratné“ metody a koncepce výuky proto u mně vždy vyvolají jen shovívavý úsměv...Učit se totiž dá pouze dobře nebo špatně.“ To mi zas připadá krátkozraké. Výhodou je, že škola má družinu do 18 h (v pátek do 17 h).

Škola funguje jak dobře namazaný stroj. Bohužel v tom soukolí není místo na žáky, kteří nejsou standardní. Standardní dyslektik dostane péči speciální pedagožky. Nadaný dyslektik nic, protože ho za prvé ani nepoznají, za druhé zvládá průměrně, tak je vše v pořádku. Standardní dítě začíná s angličtinou ve 3. třídě (maximálně se naučí před tím zvířátka a barvy v kroužku). Nestandardní dítě je o pár let napřed, ale nepošlou ho do vyšší třídy ani mu neupraví učivo, však zas tak napřed není. Zúčastnit se soutěže v angličtině ale nesmí, na to zas umí příliš dobře. Ne, v němčině, kterou mělo dítě minulý rok místo angličtiny, pokračovat nemůže, jednomu dítěti ze třídy přece nebudeme upravovat rozvrh. Naše individuální požadavky na úpravu výuky nám ředitelství odmítlo (máme tu přes 700 dětí, nemůžeme vyhovět všem), o mnohé jsem ani nežádala, neboť jsem po předchozích zkušenostech nedoufala v úspěch. Zprávu z PPP, že je dítě mimořádně nadané, velkoryse přehlédli, sami nic nenabídli a neznepokojilo je ani to, když se začaly jeho výkony zhoršovat. Rodič se dostává do role role prudiče, nikoli někoho, s kým je dobré spolupracovat. Maximálně se tak ještě rodiče můžou angažovat v záležitosti školní jídelny.

Konkrétně co se týče uzpůsobení výuky, když je dítě výrazně pokročilejší v angličtině než spolužáci, vím o dvou případech, kdy učitelé vyhověli o své vlastní vůli. V jednom případě se ale pak změnil učitel, který se nejdřív zeptal na ředitelství, zda to má pro nás i nadále dělat (řekli, že ne), a byli jsme tam, kde jsme byli. V druhém případě (nešlo o mé dítě) mě učitelka sama žádala, abych se o tom na ředitelství nezmiňovala, že to od nich nemá posvěcené. Názor ředitelství, že musím mít kvůli angličtině doporučení z PPP, byl absurdní (jak budou asi v PPP zjišťovat, zda je tak pokročilá, jak tvrdím?).

Starší dcera vystřídala za 1. stupeň tři různé třídní učitele (to je normální postup). Třída mladší dcery to velmi pravděpodobně dotáhne na čtyři (zde jeden učitel neplánovaně odešel během 1. třídy). Je to mj. proto, že od 5. třídy (oficiálně ještě 1. stupeň) je organizace výuky jako 2. stupni (nový třídní učitel a střídání učitelů na jednotlivé předměty). Možná jsme měli trochu smůlu, že někteří učitelé byli zkušení málo, jiní zas moc. Starší dcera měla v první třídě učitele, který učil prvňáčky poprvé (zas byl aspoň velkorysý a dovedl zaujmout), a od třetí třídy učitelku, která učila na 1. stupni poprvé. Mladší dcera zas vyfasovala učitelku před důchodem, která mi pak na třídních schůzkách vyprávěla, co všechno dělám ve výchově špatně. Kdyby dcera neodešla, měla by mladého, možná zas nezkušeného.

Některé učitele a učitelky měly mé dcery rády, některé vůbec. Za velký nedostatek považuji, že matematika (kterou se škola pyšní), byl jejich nejméně oblíbený předmět a metody její výuky předpotopní (hlavně spočítat co nejvíc příkladů - to pro mé dcery bylo jak červený hadr na býka), přitom inteligentní jsou obě až až. Sirotkova by se asi líbila rodičům, kteří žijí v iluzi, že za socializmu bylo školství nejlepší (nejprve se děti musí naučit spoustu faktů, teprve potom mohou začít přemýšlet). Opravdu mi velmi připomíná školu mého dětství, jenže doba pokročila.

Setkala jsem se bohužel s předsudkem, že matematická třída = inteligentní děti, obyčejná třída = ty hloupější. Jednou od jedné učitelky angličtiny (Vy byste ji chtěla dát na angličtinu o ročník výš? A je v matematické třídě? Není? Ale tam jsou děti slabší...), ale i systémově. Ve škole jsou totiž přesvědčeni, že všechny nadané děti mají v matematických třídách (dokonce je to nepřímo uvedeno i v ŠVP). Děti, které jsou nadané na něco jiného nebo jim nesedly přijímací zkoušky do matematické třídy, jako by neexistovaly. Projevuje se to mimo jiné tím, že 5. matematické třídy mají přípravu na přijímačky na osmiletá gymnázia (včetně školy v přírodě), nematematické nikoli. Matematické soutěže, i ty, které jsou přímo v propozicích určeny pro všechny děti, ne jen ty matematicky nadané, mají matematické třídy povinně, z nematematických učitel ukáže na pár dětí nebo ani to ne. O matematické olympiádě se v nematematických třídách vůbec nezmiňují a když ji dcera přesto přinesla vypracovanou, učitel ji odmítl s tím, že to nesmí být na linkovaném papíře.

Je mi záhadou, proč je tato škola tak žádaná i mezi rodiči prvňáčků, když matematické třídy jsou až od páté a není absolutně nijak zaručeno, že se dítě do matematické třídy dostane. Neshledávám na škole nic mimořádného, jedině snad že jiné školy jsou horší, což se mi nechce věřit.

Nechci tu vzbudit tímto příspěvkem bouřlivou diskuzi, pouze pomoci ostatním rodičům v jejich těžkém rozhodování. Omlouvám se těm, kterým jsem zamotala hlavu ještě více.