Re: Rozum nebo city?

"Jeho reakce byla: úžas, překvapení, litování, mluvení o lásce, o dokonalém splynutí duší… Prý se mnou chce žít, a bude, jenom neví, jak to zařídit, aby neublížil dětem. Jsem nejlepší ženská na světě a nechce o mě přijít."

Jinak- klasický ženáč, který se nerozvádí ne proto, aby neublížil dětem (i ta výmluva na děti je tak "klasická"!)
ale proto, že ho v jeho očích stav "ženatý s dětmi" chrání před nápadnicemi
nechce povinnosti, chce si jen užívat - jak píší v inzerátech takovíhle Horácové "hledám ženu na vše, co je v životě hezké" ale myslí tím JEN na to hezké.

Jenže tebe potkalo i něco nehezkého, co ze svého života už nevymažeš- a tu oporu budeš potřebovat.

Je ti bližší a je to ten "cit"- dala bych mu JEDNU šanci, aby dokázal, že kecy nejsou jen kecy.
Pro "dokonalé splynutí duší" by měl být ochotný něco udělat, ne?
Podat žádost o rozvod (když stejně už bydlí jinde), přestěhovat se k tobě - za dětmi to snad nemá takovou dálku, aby ho dojíždění zabilo-
jakákoli výrazná změna v životě-
ale skutečně změna, ne jen kecy.A rychle- měsíc by mu na to mohl stačit, si myslím.

pokud toho není schopen- může být přítelem na občasné pozvednutí nálady. Jak už tu někdo napsal, stěhovat se nikam nebude, když tak visí na těch dětech, že jo ))

Michal- ten rozum- tak ho vem rozumně. Byl by opora, kterou potřebuješ. Tak mu řekni, že ho bereš vážně, vážně uvažuješ o budoucnosti s ním, ale že je něco, z čeho máš obavy. A zeptej se ho, jaké on vidí pro problémy, ze kterých máš strach, řešení. Třeba se ho zeptej i kolik času- nebo co by potřeboval, aby svoje problémy s financema vyřešil. Nebo mu naopak dej čas, do kdy má něja zvýšit své finance na kontě, aby tě přesvědčil, že ušetřit dokáže.
Vždyť si ho nemusíš hned brát. A když spolu budete jen bydlet, tak ho po prvním měsíci, kdy za něj budeš platit, můžeš zas vypakovat...