Re: Kamarádka si myslí, že jsem špatná máma

Ivuljenko (reaguji na tvůj příspěvek ve 22:07), tyhle děti opravdu popostrčit nejdou. Syn je snad úplně stejný jako dcera Myšutky. Asi nemá rád neznámé prostředí, obzvlášt neznámé lidi. Doma nebo ve známém prostředí, se známými dětmi, lidmi bývá naprosto v pohodě, řádí nebo si hraje, doma se dokáže zabavit sám, kolikrát o něm ani nevím, řekla bych že je to takový trochu snílek, pohodář. Jakmile se ale objeví neznámí lidi nebo děti příp. někdo koho dýl neviděl, tak dle nálady se buď zapojí nebo se zasekne. A hledá útočiště u mě. Někdy se po nějaké době dokáže zapojit, ale někdy s ním nehne nikdo, ani třeba starší brácha, který ho láká, aby si šel s ním a ostatními hrát. Kdybych ho ještě víc nutila, rozbrečí se a bude na mě viset mnohem víc. Ztratil by jistotu bezpečí, kterou u mě má, kdybych ho "násilím" odvedla. To, že jde dcera někam něco koupit, s tím nemá problém starší syn, i v Řecku na pláži běžel koupit vodu, nanuka. U prostředního mi to přišlo nemyslitelné, ale ejhle, i to se mění a párkrát už si šel v restauraci vybrat zákusek nebo pro něco k obsluze, chodí se starším nakoupit do večerky (je to přes silnici, samotného bych nepustila). Tyhle děti potřebují svůj čas, aby získaly jistotu a pak se dokáží odpoutat a jsou samostatnější. Holt to trvá dýl než jiným.