Re: Jak vám jde čerstvý nástup do práce a péče o rodinu a domácnost?

Po prvním synovi jsem nastoupila zpátky na plný úvazek a řekla bych, že můj nejhorší prožitek během těch prvních týdnů bylo to, že jsem nesnesla být tak dlouho odloučena od syna - dva dny v týdnu jsem se vracela domů v 17.30h a ráno ho dávala do školky v 6.45h...takže ty hodiny a hodiny, kdy jsem neustále myslela na to, co dělají, jestli nebrečí, jestli je dost oblečený, jestli šli ven (když venku lilo), jestli usnul po obědě, jestli pro něho byl včas ten, kdo ho měl dle dohody vyzvednout (manžel, babička...), byl to halt šok, když celé tři roky si všechno člověk "řídil" s tím dítětem vlastně podle svého. Nerada jsem tu odpovědnost přenechávala jiným (i když se jednalo o učitelky ve školce) - ale to si pak "sedlo" a bylo to dobrý, co jsem měla dělat jiného, urvat se z práce a letět domů prostě nešlo, takže halt nezbývalo než zatnout zuby a vydržet.

Potom nastal další problém - a sice že jsem byla já (nikoliv syn) neustále prakticky v jednom kuse nemocná s virozama - ten první rok jsem promarodila vlastně celou sezonu, 3x s atb., 2x vyšetření na plícním, jestli to není nějaký bacil...ale byly to prostě neustále opakující se virozy s kašlem, rýmou....na jaře mi dr. napsala Biostim na podporu imunity (je to jenom na předpis). Ale nejvíc mi pomohlo, že jsem si vymačkávala čerstvou šťávu z grepů a každý den ráno vypila hrnek - ty grepy můžu jenom doporučit! Jak říkám - můj panický strach snad 3 měsíce před nástupem, že budu neustále na očr, jak bude syn nemocný - se nakonec přenesl na mě, že jsem byla nemocná já...díkybohu syn nebyl ani zdaleka tak nemocný.

Jak píšete o té domácnosti, že to nestíháte, tak to já mám takovou zkušenost, že paradoxně po nástupu do práce jsem měla pocit, že toho stíhám doma daleko víc - je pravda, že v té práci si člověk od té domácnosti odpočine, "nevidí" to pořád okolo sebe a že se třeba kolikrát nechce do uklízení nebo tak....mně ta domácnost šla od ruky potom daleko líp, chce to taky vymyslet si svůj systém, "jak na to" a kdy uvařit apodobně a to manžel nechodil nikdy na obědy, takže vaření i pro něj...ale to bylo dobrý.

Teďka v září budu mít reprízu - vracím se po druhém synovi, taky na plný úvazek, prostě tak, jako minule, tak jsem na nás zvědavá, jak to budeme zvládat...je to taky o povaze dítěte - mladší je jiný, je společenský, komunikativní, velice přizpůsobivý a tu "vázanost" už necítím tak velikou, tak snad to nebude tak hrozný.....no, co mám povídat - neustále přesvědčuju samu sebe, že to půjde. Ale zase - mám strach z těch nemocí....domácnost je potom už celkem hračka

Všem přeju, aby si ty změny co nejrychleji "sedly"!!
Ono jak ty děti rostou a jsou už třeba druhý nebo třetí rok ve školce...to už je taky jiné, přežít ten první rok nebo aspoň půlrok! Já mám takovou první metu - v jakém "stavu" budeme letos na vánoce