Re: Prožívání konce reprodukčního období

Zkušená jsem jen nepatrně a moudrá stěží , nicméně: odmalička jsem tvrdila, že jakmile mi bude osmnáct, chci se vdát a mít tři děti. (Maminka dodnes vzpomíná, jak se v duchu modlila, aby mne to do těch osmnácti přešlo ) Život šel samozřejmě trošku jinak, vdala jsem se téměř o deset let později a děti mám jen dvě, ale čekalo se na partnera - já jsme byla připravená . Když se dívám zpátky a uvažuji nad tím, byla bych skutečně nejšťastnější, kdybych mohla mít první dítě někdy krátce po dvacítce a kdyby mohly být celkem alespoň ty tři. Teď na prahu čtyřicítky bych to moc ráda ještě dohnala benjamínkem, ale nevím zdaleka, jestli na něj dojde, a kdyby, vím jistě, že by byl už poslední. A musím říct, že ten pocit, že už nebudu mít další děti, že už jako matka v tomto smyslu vlastně končím, prožívám docela se smutkem.