Re: Chlubíte se v rozhovorech s v podstatě cizími lidmi?

Někdy se chlubím, ale v podstatě z donucení . Asi nejsem správný typ na sdílení chlubení z radosti (někdo to tu tak nazval) a reaguju chlubením. Takže když mi známá řekne, jak jejich brouček jezdí na kole a je děsně nadaný na sport, tak řeknu, že můj brouček nadaný není, ale ve 2,5 letech na tom kole jezdí bez koleček. Když mi někdo řekne, že jeho dítě ve třech letech krásně lyžuje a dělá obloučky, tak nepřitakám, že je šikovný, ale přeju si ho vidět v akci (protože si to jaksi neumím představit, když dítě nezvládá ani zatočit na bobech s volantem). A tak reaguju v podstatě na jakékoliv chlubení, ale ráda bych natrénovala spíš nějaké vtipné reakce (od přírody vtipná nejsem). A naopak, když někdo neříká nic a já vidím, jak je jeho dítě šikovné a nebo dotyčný něco umí, tak obdivuju.