Ahoj, tu dvoubarevnou odrůdu mám, daří se jí nejmíň ze všech, ale už ji mám venku asi 7 zim a zatím přežívá. Přemýšlím že ji dám zimovat na nově postavenou verandu.
Když jsem psala o hortenziích, měla jsem samozřejmě na mysli macrophylu, protože zakladatelka psala, že ji koupila začátkem května kvetoucí. Tj. nejpravděpodobnější verze je rychlená macrophylla.
H. macrophylla - se mi jinak subjektivně daří, mám jich asi 7, každý rok kvetou, jeden rok se teda úplně zbláznily. Ale když to porovnám s Anglií, Holandskem či Kanáry - je to žalostný...zkoušela jsem na různých místech i polohách, vždy v nízké nadm. výšce a žádný zázrak, keř tak do 80 cm, květenství velké zřejmě podle nálady, proto je beru jen tak okrajově - a hlavně mám lepší, viz dále.
H. paniculata - moc se mi nelíbila, bylo to takové řidší nepřesvědčivé roští, po přestěhování jsem ji už nevysadila.
H. petiolaris - popínavá, mám krásnou, daří se jí, ale potřebovala pár let než se z ní stala adéla. Teď už řežu, aby nezlikvidovala ostatní keře.
H. arborescens - vřele doporučuju, královna zahrady, převálcovala všechny druhy, co jsem kdy vyzkoušela. Každý rok mám květenství o průměru až 30 cm, kdo se morduje s macrophylami a vidí tohle, omdlévá. Nevýhody: špatně se shání (ale kdo chce, sežene), existuje pouze bílá varianta. Ale celou zimu mám ve vázách obří sušená květenství. A největší keř dorůstá až 150 cm. Nepotřebuje kyselou půdu, nevymrzá. Řezat se dá kdekoli, kvete na letošních výhonech. Když se řízne výš, dá více malých květenství, když víc u země, vyhání silné klacky s obrovskými květenstvími (i řemeslníci, kterým je většinou zahrada buřt, mi je tu kradou pro manželky

Zpočátku jsem na zimu zakrývala, asi ze zvyku, teď už pár let ani to ne.
Čím více stínu, tím víc vyroste.
A všechny potřebují pár let, než si zvyknou a předvedou, co umějí.