Re: ....

Mluvíš mi z duše
V prvním těhotenství jsem pracovala do poslední chvíle. Jeden den jsem seděla na zahradě u jednoho dobrého klienta, klient se děsil, že mu tam porodím, já se smála, že mám do termínu ještě 4 týdny... No a o 24 hodin později mu pípla SMS, že ho zdraví Sofinka Zato teď bych do žádné práce (ani kdyby Sofču měl kdo hlídat) chodit nemohla. Od začátku zvracím, jsem spavá a pracovat bych prostě nezvládla. Zvládám domácnost, Sofču, různé pochůzky - a večer bývám zdrchaná a jen sedím a koukám, případně si užívám ticha a ťukání do klávesnice. Přesto si teď připadám spokojená a za bezdětný a pracovní život bych neměnila. Na hromadě jsem byla taky - to když moje tělo začalo loni na jaře stávkovat a ocitla jsem se na skoro 3 týdny v nemocnici na infúzích. Musíme věřit, že prostě bude líp