Re: Jednoduché otázky a složité odpovídání

Milá Lído,
diskuze k tomuto tématu už před časem na Rodině běžela, zkus zalistovat zpátky. Obecně bych za sebe řekla toto:
Patřím k těm, co z ničeho nedělají tajnosti. Takže od velmi raného dětství jsem Davídkovi vyprávěla, jak jsem si s ním povídala, už když byl v bříšku.(Takže informace, že miminko před narozením roste mamince v bříšku byla pro něj asi stejně "vzrušující", jako že polévka se z hrnce nalévá na talíř).
Pak jsem - myslím při povídání o kostech nebo o tom, jak vypadá oko vevnitř v hlavě, ukazovala obrázky z atlasu a při tom jsme si prohlédli, jak je miminko v bříšku "zkroucené" před narozením (tady ho zajímalo, zda to pro miminko není nepohodlné).
Na jakoukoli otázku jsem odpovídala stejně ochotně a věcně (a zjednodušeně pro příslušný věk), jako když se ptal, proč fouká vítr nebo proč kovové lodi mohou plavat.

Takže "netrň" a neobávej se a k dotazům přistupuj tak, že Tě nemohou přivést do rozpaků. Proč by také měly?!
A nestyď se říci: Počkej, já si promyslím, jak bych Ti to nejlépe vysvětlila. A pak si vysvětlení opravdu promysli a zeptej se, zda jej to ještě zajímá, a pokud ano, vysvětluj.
Jo a pokud jde o názvy orgánů, tak v raném věku jsem prostě použila jen naše "domácí" názvy a později jsem uvedla, jak se příslušné orgány jmenují odborně, ale užívala jsem stále domácích pojmenování. Když začal chodit do školky a do školy, zahrnula jsem do své osvěty i význam některých vulgárních výrazů, s nimiž se setkával, ale nevěděl, co znamenají (to ne proto, že bych chtěla, aby se tyto vyrazy naučil používat, ale aby se "neprovalilo", že vůbec neví, o čem jsou, a aby se mu tedy jeho "vzdělanější" spolužáci nezačali posmívat.

Přeju hodně zdaru a radosti.