Re:Vztekání a nesamostatnost

Milá Martino, je pěkné, že víte, že toto chování má asi malá trochu po vás a proto se můžete i víc do ní vcítit. Pokud by malá v tomto věku nereagovala na to, že jí chcete pomoct, odešla bych a nevšímala bych si jejího vztekání - může ji to ale také rozzlobit - nebo bych se nebála v tu chvíli věc, na kterou se zlobí, vzít a říkat nazlobeným hlasem - to jsem tak nazlobená, že mi to nejde, už toho mám plné zuby ...Snažila bych se ale oddělit svůj vztek a věc samotnou. Ukázala bych jí, že s tou věcí nehodím, nebudu kroutit panence rukou ... Na bouchání z její strany bych byla neoblomná a to bych nedovolila, jak jsem to psala už v několika jiných odpovědích. Co se týká nesamostatnosti Klárky, snažila bych se ji k ní vést. Stupňovala bych ji třeba od pěti minut. Snažila bych se poznávat to, co ji baví. Třeba pověsit kapesníčky na nízkou šňůru nebo na topení, válení těsta, udělat postýlku pro panenky, jít jim dát napít ... Možná si bude ráda hrát s vámi v obýváku nebo bude u vás v kuchyni, chvíli si hrajte spolu a chvíli ať si hraje sama. Zkoušejte to, vymýšlejte nové hry a uvidíte...

Pěkné dny Ilona Špaňhelová