Ďáblíci na dvou kolech: Jak vybrat dítěti první kolo?

Jezdíte s dětmi stále na výlety tak, že dřete a ony se vezou na sedačce nebo v cyklopřívěsu? Bude asi čas naučit je také jezdit na kole, pak budou výlety radostnější pro všechny. Jak na to, aby učení respektovalo přirozený vývoj dětí, poradí zkušení cyklisté.

Děti? Ven ze sedaček!

Naučit se jezdit na kole je náročné nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče. Zatímco děti se soustředí a neustále přepadávají doleva či doprava, jejich rodiče za nimi musí starostlivě běhat a chytat je, aby se nic nestalo. Zkoordinovat dosud neznámé pohyby a zároveň udržet rovnováhu je pro dítě nesmírně obtížné.

Přitom existují způsoby, jak se na první metry na kole připravit – děti do tří let se mohou naučit šlapat na tříkolce, rovnováhu získají na odrážedle. Na kole už jen tyto dvě dovednosti spojí. Pokud je to stále s problémy, lze pořídit přídavná kolečka, která se montují na zadní kolo. Problém je, že si na ně děti mohou zvyknout, přestanou se snažit držet rovnováhu a bez nich pak jezdit neumí.

Odrážet se je cool

Pojďme se podívat, co je vlastně odrážedlo.

Není to všeobecně známá celoplastová tříkolá motorka, která je pro úplně malé prcky, ale plnohodnotné kolo, kterému pouze chybí pedály. Je určeno pro děti od dvou do pěti let a je na cestě od tříkolky ke kolu prostředním článkem. Dá se vynechat, ale kdo na něj nezapomene, pravděpodobně se nadře méně během seznamování svého dítka s kouzlem jízdy na „opravdovém kole“. Navíc přichází k dětem v jejich vývojovém období, které psychologové nazývají „já líp, já sám“. Díky odrážedlu získají děti ve věku kolem tří let sebevědomí, vyrovnají se rychlosti dospělých a zlepší svoji orientaci v prostoru. Jízda na odrážedle děti obvykle baví, takže v tomto případě rozhodně neplatí ono zažité „učení mučení“.

Při nákupu je třeba dbát na to, aby odrážedlo bylo bezpečné, bez ostrých hran a dostatečně nízké, aby dítko došláplo oběma chodidly na zem, i když bude sedět na sedačce. Odrážedlo by mělo být také lehké, jak pro děti při jízdě, především ale pro maminky, na které obvykle odrážedlo zbyde při odnášení z parku či nastupování do MHD.

I když odrážedlo nesmí na silnice, s auty se může setkat i jinde. Pro tyto případy je dobré sledovat, zda má refl exní prvky a možnost k vybavení vlajkou. Samozřejmostí by mělo být refl exní oblečení pro malého jezdce. Stejně tak jsou potřeba kvalitní, pevné boty.

Nezapomínejme ani na přilbu a chrániče.

Častá je úvaha, zda pořídit odrážedlo s brzdami nebo bez nich. Zatímco malé děti ve věku dvou nebo tří let brzdí většinou nohama a při používání brzd by nemusely správně odhadnout sílu stisku, motorické schopnosti dětí mezi čtyřmi a pěti lety jsou lepší a rychlost, kterou se na odrážedlech pohybují, vyšší. Zde už je brzda na řídítka vhodná. Důležitý je potom také návyk brzdit rukama a nikoli nohama, jak dítě automaticky dělalo na odrážedle.

Odrážedlo není potřeba odkládat, ani když už dítě umí jezdit na kole. Je vhodné pro krátké cesty s rodičem po městě. Díky němu nemusí rodič čekat na dítě, ale naopak spěchat, aby dítě nečekalo na něj. Na odpolední výlet do parku si vezme radši kolo.

Výběr dětského kola

Jak tedy vybrat dětské kolo? V první řadě na něm nesmí být žádné ostré hrany, trhliny, ani otřepy, o které by se dítě mohlo zranit. Pozor také na konec lanka ruční brzdy. Musí být chráněn čepičkou, ale pokud není (nebo ji dítě ztratí), stačí jej omotat izolepou. Sledujte detaily, dokonce ani šrouby nesmí přesahovat o víc, než činí jejich průměr. Řetěz kola pak musí být dostatečně zakryt. Nechte si taky předvést, jaký mechanismus funguje pro vysouvání sedla nebo řídítek.

Na trubce by pak měla být značka minimálního zasunutí, kterou nepřekračujte, nechcete-li, aby se řídítka či sedlo vyvrátilo. Mechanismus musí být dostatečně „fest“, aby se sedlo neotáčelo ve vodorovném směru ani nezajíždělo. Samozřejmě požadujte také návod k používání. Všechny tyto detaily ukládá výrobcům česká norma. Na druhou stranu, testy dětských kol (v minulosti je provádělo například Sdružení na obranu spotřebitelů) odhalily závažné nedostatky, proto si zaslouží pozornost.

Velký důraz je u dětských kol kladený na brzdy. Obvykle jsou bicykly pro naše nejmenší vybaveny torpédem (protišlapem) současně s ruční brzdou. Není výjimkou, že výrobci montují na dětská jízdní kola „dospělé“ brzdy, které dítě nemůže svými prstíky utáhnout. Před nákupem proto raději zkontrolujte, aby brzda šla stisknout i dětskou silou a aby páčka nebyla moc daleko od řídítek. Má-li kolo jen jednu brzdu, tedy tu zadní, musí být umístěna vpravo. Celý systém ruční brzdy musí fungovat plynule bez náznaků zadrhávání. Na rozdíl od odrážedel už dětská kola smí na veřejné komunikace. Musí ale mít osvětlení, odrazky, blatníky a zvonek.

Helma je povinnost, dodatečné vybavení výhodou

Děti často neodhadnou počasí – myslete proto na správné oblečení za ně. Platí, že pro delší cesty je nejlepší tzv. cibulový model, tedy více vrstev, které lze podle situace svlékat či oblékat. To platí pro dospělé i malé cyklisty. Co se týká přilby, je podle zákona povinná pro všechny děti mladší osmnácti let. Nejde jen o případnou policejní kontrolu, ale v první řadě o bezpečnost. I sebezkušenější cyklista může někdy havarovat a při pádu z kola se přilba opravdu vyplatí. Necháme-li mluvit statistiku, 80 % všech poranění na kole představují úrazy hlavy, přitom nasazená přilba snižuje riziko poranění hlavy o 85 % a mozku o 88 %. Všechny přilby na českém trhu prošly státní zkušebnou a mají atest. Není prokázáno, že některé chrání hlavu více než jiné.

Ceny cyklistických přileb se pohybují zhruba od dvou stovek až po nějakých šest tisíc. Doporučuje se „zlatý střed“, tedy cena mezi 500 a 1 500 korunami. Rozdíl je v tom, že levnější modely špatně větrají a chybí stavitelný pásek. Některé typy mají i odnímatelný kšilt, který brání oslnění sluncem. Praktická je helma i při jízdě v lese, větve v cestě po ní jen sklouznou a nehrozí zranění hlavy.

Přilba musí dítěti sedět, podobně jako třeba boty. Je proto nejlepší vzít s sebou do obchodu také potomka, který si hned zkusí, jestli mu helma po zapnutí řemínku nepadá do očí nebo se naopak neposouvá dozadu. Je radno zvolit větší helmu než menší a poté ji vycpávkami vypolstrovat.

Helmy se vyrábí v různých barvách, designů je mnoho a je potřeba, aby se dítěti líbila a nosilo ji rádo. Pokud navíc nechybí refl exní prvky, je to skvělé. Je v praxi ověřené, že děti mezi 10 a 15 lety chtějí zapadnout do skupiny. Nejčastěji tak mají helmy všichni mladí ve skupině, nebo ani jeden. Zároveň statistiky říkají, že nejvíce nehod se odehraje v blízkosti domova – nuťte proto děti, aby si braly přilbu i na krátké vyjížďky.

Delší cesty? Vezměte dítě na tyč

Je jasné, že dítě, které se právě naučilo jezdit na kole, nezvládne výlet o délce byť jen několika kilometrů. Pro takové výlety je možné připojit dětské kolo k bicyklu rodiče dlouhou tyčí nebo jiným zařízením. Samotné připojení je snadné a rychlé. Dítě má nadzvednuté přední kolo a nemůže zasahovat do řízení. Tyto možnosti se velmi hodí na delších výletech, kde děti nezvládnou určenou porci kilometrů. Výhodou také je, že děti takto projedou i rušná či jinak složitá místa, jako jsou křižovatky. Doporučuje se, aby si rodič nejprve zkusil jízdu s dětským kolem bez „pasažéra“ a jezdit zejména po kvalitních cestách, ne v terénu.

Lze koupit i závěsná kola – těm chybí přední kolo a na jeho místě je tyč, za kterou se lze připojit k bicyklu rodičů. Jedná se také o podstatně levnější verzi než samostatné kolo s tyčí a konstrukce umožňuje jezdit i v terénu. Na druhou stranu se nedá počítat s tím, že dítě část trasy odjede samo.

Možností je i tandemový závěs Follow-Me a v mnoha ohledech prý předčí všechny dosud známé alternativy vlečení dětského kola. Výhodou je upevnění k tažnému kolu ve dvou bodech a nízké umístění vůči těžišti. Testy prokázaly nejnižší silové působení na tažné kolo, nejmenší vychýlení ze stopy a nejnižší vliv na účinnost brzd ve srovnání s teleskopickou tažnou tyčí a závěsným půlkolem.

Dětem kupujeme o něco větší kolo, protože stále rostou. Ale nic se nemá přehánět, dítě na kole o tři čísla větším je hrozným obrázkem pro všechny odborníky. A jestliže už dítě zvládne celou cestu, je vhodné, aby jelo mezi rodiči. Pokud je dospělý jen jeden, měl by jet vzadu, aby dítě cestou někde „neztratil“. Přejeme hodně radosti při cestování s vašimi dětmi.

Autor je studentem vysoké školy a aktivním rekreačním cyklistou. V mladším věku se cyklistice věnoval závodně, nyní dává přednost delším výletům s přáteli. Článek byl původně napsán server www. NaKole.cz