Život s rozštěpem

Dívám se na bílou stránku před sebou, prsty se zlehka dotýkají klávesnice a ne a ne se po ní rozeběhnout. Jako by nemohly najít tu správnou klávesu, to správné písmenko pro první slova, věty…

Vím, co bych Vám chtěla napsat, ale je toho tolik a já marně hledám ten správný začátek. Jak jednoduché by bylo napsat svým přátelům, známým a lidem kolem Šťastného úsměvu. Oni totiž ten začátek, který není vůbec jednoduché vysvětlit znají, zažili ho na vlastní kůži. Poznali totiž tak jako já ten bolestný pocit rodičů čekatelů, když jim gynekolog oznámil u jejich doposud nenarozené ho děťátka vrozenou vývojovou vadu. Vědí jak těžké je se s touto informací tam někde uvnitř poprat, ještě teď cítí, stejně jako já, své slzy na polštáři, když marně a zcela zbytečně hledali své pochybení, hledali viníka. Nikdy nezapomenou na pohled porodníka, když jim chvatně odnášel dítě ze sálu, nezapomenou na ty dlouhé vteřiny čekání, než přišel dětský lékař a zeptal se, jestli chtějí své dítě s rozštěpem obličeje vidět!? Všem z nás se vryl do paměti ten nebohý dětský obličejíček, který jsme se slzami lásky líbali, hladili a ze všeho nejvíce si přáli svému děťátku pomoci a ochránit ho před světem, který je mnohdy tak krutý k lidským nedokonalostem a odlišnostem.

Léčba rozštěpu je však velice dlouhá a ochránit dítě před zvědavými pohledy či neschopností tolerance nelehké. Léčba trvá vlastně od narození, kdy je děťátku několik dní po porodu provedena plastika rtu, která ovšem není pouhým estetickým sešitím nespojených částí! Rtík musí být spojen tak, aby byl funkční - aby se malý človíček mohl na své rodiče stejně jako ostatní děti usmívat, špulit pusinku a jednou začít i mluvit… a končí až v dospělosti. Podle rozsahu rozštěpu naše děti prodělají několik plastických operací. Aby se u nich mohla rozvinout řeč, musí do svého prvního roku života podstoupit operaci patra, po třetím roce začíná speciální léčba čelistí pomocí snímatelných aparátů - rovnátek u odborníka v oboru ortodoncie…

Před operací rtu

Po operaci

V 6ti letech

Poslední zákroky, ty kosmetické, třeba k úpravě symetrie červeně rtů nebo srovnání nosu mohou být provedeny až v dospělosti, kdy tkáň neroste, nosní kůstky jsou "vyzrálé". Do té doby se naše děti mnohdy setkávají s netolerancí okolí, posměchem od vrstevníků i vyřazováním z kolektivu. My rodiče si můžeme jen klást otázku "PROČ JSOU LIDÉ TAKOVÍ?" a snažit se své děti, které se až na jizvičky na horním rtu, nesouměrný nos nebo pomaleji se víjející řeč nijak od svých vrstevníků neliší. Jak rádi bychom je této tvrdé zkoušky života ušetřili, jak moc bychom chtěli pro ně, pro své děti, udělat svět lepším. Takovým, aby jizvičky zůstaly jen v jejich obličeji a ne na jejich duši. O to více, že se tato lidská neochota porozumět či jen tolerovat týká našich dětí, cítíme ve svém srdci obavy z období jejich dospívání. Vždyť i odrůstající děti bez rozštěpu obličeje tráví hodiny před zrcadlem nespokojeny se svou vizáží v porovnání se světem modelek mediálně nám předkládaných jako vzor dokonalosti, srovnávají se s absurditou retušovaných fotografií… Proč je v dnešním světě fyzická "dokonalost" povyšována nad tu duševní či morální?

Vím, že pohled na svět celé společnosti změnit nelze, kdo nechce, nepochopí, kdo nemá zájem otevřít svou mysl, nebude nikdy přemýšlet o hranicích tolerance této společnosti, která přijímá s pochopením zloděje, prostituci i svět politických korupčních hyen, ale nedokáže tolerovat dítě, jehož obličej poznamenal rozštěp.

Jsem šťastná, že medicína v tomto oboru tolik pokročila, že naše děti s rozštěpem obličeje mohou prožít normální a plnohodnotný život… jen na tu krásnější tvář, musejí počkat, až dospějí. Aby to "čekání" bylo co nejpříjemnější a aby naše děti prožili své dětství spokojeně, vznikl v roce 2005 Šťastný úsměv. Občanské sdružení, které si vzalo za cíl zvyšovat povědomost o rozštěpové problematice, protože nepochopení a odmítání je často důsledkem nevědomosti a neznalosti. Tři roky po založení tohoto občanského sdružení vznikl díky iniciativě MUDr. Jitky Vokurkové, primářky plastické chirurgie v Dětské nemocnici Brno, stejnojmenný nadační fond a tím začaly vznikat společné projekty, společně jsme začali pomáhat…

Dnes bych Vám ráda představila naše zcela nové společné webové stránky, které zdobí naše logo dvou usměvavých dětí. Na stránkách se můžete začíst do příběhů členů a přátel Šťastného úsměvu a přečíst si povídání o zkušenostech maminek z porodnic i zpověď dospívajících… Podívejte se na naši fotogalerii dětí, které léčbou prochází. Můžete získat informace nejen o vadě samotné, kdy a za jakých podmínek vzniká, jaká její četnost, ale i jak se léčí. Naše webové stránky, společné pro Občanské sdružení a Nadační fond Šťastný úsměv najdete na www.rozstepy.cz. Snad Vás stránky zaujmou, přesvědčí Vás, že ti co se narodili s rozštěpem obličeje, jsou úplně stejní jako vy. Odlišuje je jen jizvička na rtu… drobnost tak nepodstatná!

Za Šťastný úsměv Martina Kolísková