Krásný podzimní den

Jeli jsme na chalupu. Cestou jsme obhlíželi mlhou zahalenou krajinu, žloutnoucí stromy a diskutovali, jestli se mlha zvedne nebo ji větřík odfoukne. Po příjezdu sice ještě mlhavo bylo, ale už prosvěcovalo sluníčko. Některé stromy na zahradě nabraly překvapivé barvy.

1. intermezzo: Kuba s Kačkou si oblékli staré šusťákovky a mikiny. Kuba mi vysvětlil, že do svých botasek se nevejde, a sebral mi moje. Vylítli ven z chalupy na dvůr a vydolovali z mé maminky buchty.

Po kávě vypité v příjemném podzimním dopoledni jsme sbírali ořechy. Můj táta vzal dlouhou tyč a orážel ty, co ještě na stromech zbyly. Měli jsme hnědé prsty a táta říkal, že u své babičky taky mívali ořešák, kam museli chodit sbírat a ve škole je pak obviňovali, že kouřili. Sluníčko už teple hřálo a pod stromy jsem našla pár spadaných jablek.

2. intermezzo: Kačka s Kubou zajásali, že bude štrúdl, a pohádali se, kdo ho posledně snědl víc. Vyčerpáni usilovným sbíráním ořechů mou maminku přesvědčili, že padají hlady a dokonce se nabídli, že budou ohřívané jídlo míchat, aby měli jistotu, že se s tím ohříváním nebudeme loudat.

Po obědě jsme začali připravovat záhony na zimu. Hlína voněla a ze skalky mizely odkvetlé kytky i plevel. Táta okopával rybíz, aby příští rok kvetl a měl hodně ovoce. zahrada vypadala upravená, jako by se vážně chystala k spánku.

3. intermezzo: Při umývání nádobí Kuba simuloval hluchotu. Po splnění neoblíbeného úkolu vypadl s Kačkou zase ven na zahradu. Vytáhli žonglérské míčky, co si vyrobili na Noci vědců, a podle návodu, který jsem ještě ráno stihla vytisknout z internetu, začali trénovat. Když se párkrát skoro trefili do dědečka, byli odesláni o kus dál (zahrada má jen 1500 m²). Po skončení zahradnických prací měli odnést travnici s trávou a větvičkami. U toho se handrkovali tak, že půlku cestou poztráceli a museli to mírně načučeně sbírat znovu.

Nabrala jsem si trochu rozkvetlých chryzantém, jablka a velkou dýni. Kuba objevil jeden sešit Rychlých šípů, který se na chalupě ocitl neznámo odkud, a Kačka se urazila, že si s ní cestou nebude povídat. (Druhý sešit už nalezen nebyl). U převlékání z naprosto špinavého oblečení se zhruba pošesté za ten den servali a v tu chvíli zavolal můj muž, který trávil už třetí den na zavírání modelářské sezóny v Jeseníkách.

Říkal, že je moc hezký den. Děti cestou k autu natrhly krabici s ořechy a vyjímečně se nehádaly, kdo za to může. Musela jsem s ním souhlasit.