tisk-hlavicka

Expedice Svišť - Kapitola první

17.3.2000 Šárka Kunická 3 názory

Že nevíte kam pojedete v létě na dovolenou? Tak to určite čtěte první díl rodinného románu, který právě začíná pravidelně vycházet - pouze na internetu!

EPIZODA 0 - TO JSME MY

Asi bych se měla nejdřív představit. Takže ahoj, já jsem Šárka. Je mi něco málo přes třicet, u chlapů se to nazývá nesmírně poeticky, mně to přijde spíš jako další pitomej rok navíc. Naši rodinu tvoří kromě mě "chlapeček" David, kterému bude na podzim čtrnáct, potom "holčička" Míša, klubající se skoro jedenáctiletá slečna, no a samozřejmě náš taťka Rudík. Zvířátka nemáme, stačí děti, po zralé úvaze jsem usoudila, že o veškerou havěť bych se stejně musela doma starat sama. Mimo to většina naší rodiny (kromě mě) jsou alergici na všechno možné (někdy možná i na mě). Brala bych sice pejska, nejlépe zlatého retrívra, ale vzhledem k těm alergikům a našemu bytu v paneláku se na něj akorát chodím dívat k Míše na zeď. Visí jich tam hodně, pár jich kouká z Puzzlí, někteří z kalendářů a sem tam nějaký z plakátu a pohledu. Míša prý si brzy postaví dům a bude tam mít chovnou stanici zlaťáků. No, snad mi pak nějakého věnuje.

EPIZODA 1 - BLÁZNIVÝ NÁPAD

Naše Odyssea začala zhruba před 2 lety touto dobou. Seděli jsme a přemýšleli, kam se vydáme v létě. Cožpak o to, děti to měly celkem jednoduché. Zdravotní pojišťovna je hodlala za relativně nízký peníz vyvézt na tři týdny k moři. Ovšem ten relativně nízký peníz znamenal, že na rodinnou dovolenou už mnoho nezbylo. Navíc náš taťka odmítl vyrazit jako obvykle na hory a tam štrádovat po kopcích. "Na ty vaše pochoďáky nejsem zvědavej!" Moje námitky o zdravém vzduchu, krásných panoramatech a pitném potůčku nezabíraly. Nějakou dobu to vypadalo, že se zřejmě nedohodneme a dovolenou strávíme v Popovicích u babičky na zahradě (6 kilometrů od našeho paneláku). Potom náš taťka jen tak mimochodem nadhodil, že bychom teda mohli jet někam na kolech. "No vždyť si můžeme ty kola vzít na hory!" zajásala jsem, že můj plán možná klapne. Omyl. "Já jsem řek, že na žádný hory nejedu! Ani s kolama! Chtěl jsem ject na dovolenou na kolech!" Zatajil se mi dech. Co to vymyslel za příšernost? Snad si nemyslí, že si nacpeme oblečení do ranečku jako Ferda Mravenec a budeme se někde 14 dnů štvát v pedálech? Hm, prima. Stejně nemáme žádné vybavení. Akorát ty kola. Taťka mě předběhl v úvahách. "Koupíme stan, spacáky a vaky na kola!" A já blázen mu k vánocům koupila kapesní vařič s kartuší! Co mě to napadlo! Zdá se, že mám smůlu, protože děti se už radostně přidaly k tatínkovi. "Jo, jo, hurá, pojedeme někam daleko, na výlet!" Klepla jsem si na čelo a ukončila rázně rozhovor. "Jeďte si, kam chcete! Beze mě! Já nikde šaška dělat nebudu!"

EPIZODA 2 - KUPUJEME STAN

První prázdninový týden nám děti zamávaly a odjely do Chorvatska. Čekaly nás náhlé tři týdny svobody. Jako zamlada. Čekala jsem, že se na mě taťka vrhne hned za dveřmi. Zase omyl. "Jedeme do Benešova! Musíme koupit stan a spacáky!" Vidina sexu se rozplynula, zato se přede mnou opět objevilo strašidlo jménem dovolená na kolech. Pod tíhou okolností jsem nakonec v průběhu jara podlehla a tajně doufala, že si to někdo nakonec rozmyslí. Zdá se, že manžel to tedy nebude. Strčil mě za volant a nasměroval do "města". V příhodném okamžiku u bankomatu vyprázdnil sporožirový účet a už mě vlekl do sportu. Že se teda jenom aspoň kouknem. Koukli jsme se. Kouknutí přišlo na 11 tisíc. Taťka se rozplýval nad stany všech velikostí a barev. "Stan vezeš ty!" utrousila jsem cynicky, abych ho vrátila do reálu. Uznal, že mám pravdu, a zvolil žluto-zelenou variantu "deštníku" s předsíní. Váha 4,5 kg. Potom ho zaujaly spacáky. Mumie s dutým vláknem a výhřevností do mínus 11 stupňů. Napadla mě hrozivá představa, že bychom měli někdy vyjet v zimě. Ale když ty spacáčky byly tak úžasně lehké a roztomilé, že se do nich taťka okamžitě zamiloval. "Budeme mít všichni stejný, to je skvělý, ne?!" Prodavač se mohl strhat. Dal nám zdarma alumatku jako dárek. Ať prý zase brzy přijdem. Další kroky vedou do prodejny kol. "To je úžasná taška na kolo!" raduje se taťka. "Koupíme si jí oba!" Připadá mi malá. Dost malá na to, abych do ní nacpala věci na 14 dní dovolené pod stanem. Odpovídající velikost ale neměli. Prý snad jedině přívěsný vozík. Nemám čas se rozdýchat, taťka už přihazuje tašku nad rám, tašku pod rám, ještě jednu na řidítka, jé a tamhle ta černá by se skvěle hodila Davídkovi. Účet utěšeně narůstá. Ještě že máme doma aspoň blikačky, tachometr a jednu tašku na nosič (původně určenou k výletům do okolí). "Nosič! Vždyť potřebujeme nosiče!" Kupujeme další 3 nosiče nad zadní kolo. Prodavač se usmívá, evidentně nás rád vidí. Kufr v autě se pozvolna zaplňuje. "Nepůjdem aspoň na oběd?" Kdepak! Žádný oběd! Musíme to doma hezky vybalit a začít se kochat! Kochám se představou, že jsme docela rychle rozházeli jeden a půl průměrného měsíčního platu. Prý už to máme napořád. To jako že budeme už teď jezdit každý rok na kolech?!!!

EPIZODA 3 - BALÍME

Tak už je to tady! Děti přijely opálené, odpočinuté, veselé a natěšené. Taťka nakoupil množství map různých míst naší země. Kupodivu na sebe navazovaly. Ta nejvzdálenější končila u rakouských hranic za Třeboní. Naši známí s dětmi jedou do Chlumu u Třeboně na dovolenou. Autem. Přišli jsme na poslední kafe před odjezdem. Kufr auta se potěšeně plní. Kartony minerálek. Pivo. Taška brambor. Nafukovací člun. Rybářská souprava. Dvě sportovní tašky s oblečením. Deky. Smutně na to koukám a představuji si tu mojí taštičku doma. Kromě svých pár hadříků tam musím nacpat ještě aspoň kafe, čaj, instantní polívky a nějakou skromnou svačinu. Utírám slzu. "Tak hele, koukejte sebou hodit, čekáme tam na vás!" To jsou povzbuzující slova. Doma rozkládám nezbytné kousky oblečení a postupně se je snažím eliminovat. Kluci jsou raz dva hotoví, ale co my holky? Aspoň malou strečovou sukni a nemačkavý šaty tam musím vecpat. Lékárnička. Ještě že mám to množství taštiček pod a nad rám. Přibaluju sprchový gel a šampón, zubní kartáčky s pastou a po chvíli úvahy i hřeben. Snad to někdy budeme moct někde použít. Ešus. Plastové hrnečky a lžíce budou naším jediným nádobím. Kluci ještě přidávají lovecké kudly. Taťka šel do sklepa seřídit kola. Chystám se na poslední noc v civilizaci a je mi nevolno. Snad se i těším. Já vlastně ani nevím.

Názory k článku (3 názorů)
Jen do toho !!! Míra, takyněkdycyklista 21.3.2000 8:16
Dovedu si to představit Zdeněk ( kluka 8, holky 7 a 4 ) 24.3.2000 14:6
Taky se chystáme a už jsme byli Jana 24.3.2000 19:22




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.