tisk-hlavicka

Jsme mámy stejně jako vy…

29.8.2006 Zuzana S. 53 názorů

…jen někdy možná řešíme trochu jiné věci. A někdy si taky chceme "normálně pokecat".

Tento článek vzniká v mé hlavě už několik dní - jako reakce na rozhovor s jednou milou maminkou. Povídaly jsme si o tom, jestli a jak oslovit úplně cizí maminku, jejíž dítě má viditelné vážné postižení.

Jsem úplně obyčejná máma dvou dětí, kluka a holčiny. Na naší rodině je asi trochu neobyčejný pouze počet chromozómů naší dcery - místo 46 jich má 47, "navíc" je ten 21. Takže naše malá princezna ke svým krásným očím, dlouhým vlasům a úsměvu nosí po světe ještě diagnózu Downův syndrom. Jde o postižení viditelné, její oči vypadají šikmé, má malý nos, často vyplazuje jazyk... Nejzávažnějším projevem Downova syndromu bývá mentální retardace, obvykle se pohybuje v pásmu lehké až střední. (Což úplně laicky znamená, že děti s DS obvykle zvládají speciální nebo praktickou - dříve zvláštní nebo pomocnou - školu. Mnohé však dobře prospívají i ve škole běžného typu, často s asistentem.) Navíc je to postižení docela známé, spousta z nás někoho s touto diagnózou zná a asi každý už o ní slyšel.

Známá maminka se ptala na zcela konkrétní příklad, potkává často maminku a její dítě, které má těžké tělesné postižení. A tahle maminka sedí v parku sama, s nikým si nepovídá. Takže otázka byla úplně logická: "Co myslíš, mám si s ní začít povídat? Chtěla bych. Ale bude o to vůbec stát, když si nikdy s nikým nepovídá? A jak nejlépe?"

Nejdřív chci jen podotknout, že mohu mluvit jen za sebe. Maminky dětí s postižením nejsou stejné, tak jako nejsou stejné například maminky blondýny. Ale stejně jsme hlavně maminy, milujeme svoje děti, radujeme se z jejich pokroků, radostí, úspěchů, smutníme nad bolestmi, ztrátami… A postižení našich dětí nás často trápí a bolí, ale mnohem důležitější než nějaká (byť prakticky užitečná) diagnóza je pro nás právě to naše dítě. A je někdy pro nás těžké samozřejmě se zapojit mezi lidi, kteří si nás tak trochu prohlížejí, kteří nás třeba i litují. Ten vztah by od začátku nebyl rovnocenný.

Sama moc ráda na hřišti rozšiřuju společenské kontakty nejen svých dětí, ale i své. Potěší mě, když potkám někoho známého a třeba se jen pozdravíme. Nebo podrobně probereme, co ti naši uličníci dělají. A od té doby, co máme naši malou blonďatou holčinu se už neostýchám pozdravit a oslovit i maminky, jejichž děti mají nějaký viditelný problém. Dřív jsem se jich trochu bála, že jim ublížím, že nějak šlápnu vedle. To se samozřejmě může stát vždycky, ale myslím, že určité malé riziko za to, že někomu dalšímu i sobě uděláte radost příjemným popovídáním, stojí.

A teď na vás vychrlím pár praktických nápadů, třeba vám pomohou se trochu osmělit a zahájit rozhovor.

  • Povídejte si, jen pokud opravdu chcete. Nechci, aby si někdo se mnou povídal z lítosti. Neurazí mě váš zájem o příčiny či dopady postižení mé dcery, klidně se ptejte, jen nezapomeňte prosím na takt a slušnost.
  • Když mě pozdravíte a usmějete se u toho, jste mi hned sympatičtější.
  • Velkou radost mi udělá, když pochválíte nějakou dovednost mého dítěte (třeba proto, že jsou za ní hodiny trápení, než jsme to zvládli). Potěší mě například, když dceru pochválíte, jak hezky leze, že se umí krásně smát, pěkně jí, vydrží se dlouho soustředit…
  • Ošidné je naopak obdivné zdůrazňování fyzických zvláštností. Děti s Downovým syndromem bývají hypermobilní, to znamená, že jejich kloubní rozsahy jsou mnohem větší, než je běžné. Naše dcera si například sedá nejradši z lehu, v lehu na bříšku roztahuje natažené nohy do rozštěpu, když je má kolmo do stran, vzepře se na rukách (jakoby se zvedla z placky). Pokud někdo o tomhle obdivně mluví, usmívám se. Bohužel mi ale v tu chvíli (na rozdíl od toho chválení dovedností) připomíná, že naše holčina je "jiná", i proto s ní cvičíme Vojtovku.
  • Nevadí mi, když se někdo ptá, jak je dcera stará (vypadá a chová se jako výrazně mladší). Nepříjemné bývá jen následující vyděšené ticho, opět se mi tím připomene, že má dcera se vyvíjí podle mírně jiných tabulek.

Ale to asi nejdůležitější - strašně špatně se mi povídá s maminkou, která si dává pozor na každé slovo, cítím z ní napětí, okatě vůbec nepochválí své dítě a jen zdůrazňuje, jak třeba zlobí. Opravdu mnohem radši uslyším třeba i dobře míněnou leč ne úplně šťastnou poznámku, která však bude vyvěrat z upřímné potřeby "s někým sympatickým si pokecat."

Názory k článku (53 názorů)
děkuji Hatšepsut 29.8.2006 7:19
*Re: děkuji Džejn 29.8.2006 13:18
*Vzkaz pro Zuzku S. Rosie 29.8.2006 18:3
**Re: Vzkaz pro Zuzku S. Markéta, 1 dcera 30.8.2006 12:26
***Pro Markétu a ostatní Rosie 30.8.2006 22:43
je to těžké Agnes (2 děti) 29.8.2006 8:27
*Re: je to těžké Jana 29.8.2006 9:14
**Re: je to těžké mag 29.8.2006 11:8
**Re:Nebojte se seznámit!!!!!!!!!!!! Máša,maminka postiženého syna 22.2.2007 11:2
Konverzaci začne maminka, přidá se i dít... Lenka 29.8.2006 9:3
Moc pěkné, děkuji žinča 29.8.2006 9:5
Zuzko, děkuji Červánek 29.8.2006 9:23
*Re: Zuzko, děkuji 10.5Libik12 29.8.2006 10:20
Prosim o vas nazor lenka, syn 1 rok 29.8.2006 9:41
*Re: Prosim o vas nazor & 29.8.2006 9:56
*Re: Prosim o vas nazor JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 29.8.2006 10:42
*Re: Prosim o vas nazor Dorota 2 děti 29.8.2006 17:41
Ostych a jiné Martina, Dita 1 rok 29.8.2006 10:18
Pohled ještě z jiné strany Eliáška 29.8.2006 11:13
*Re: Pohled ještě z jiné strany Simona Jakubův, dcery 6 a 4 roky 29.8.2006 13:9
**rozšíření obzorů Airinie, 10/05, 7/07, // 29.8.2006 15:21
*Re: Pohled ještě z jiné strany Gabča, Adélka 12/02 30.8.2006 13:59
moje zkušenost Jitka + 2 kluci 29.8.2006 16:14
K hypermobilitě Zuzana S. 29.8.2006 16:47
*Návod jak se chovat Jana 29.8.2006 17:18
**Re: Návod jak se chovat Vera 29.8.2006 18:0
Čím to je?? Mexx, syn 12, těhu v 5 měs. 29.8.2006 18:46
*Re: Čím to je?? Hanka 30.8.2006 6:11
**Re: Čím to je?? Hanka 30.8.2006 6:33
***Re: Čím to je?? Damila 30.8.2006 8:31
****Re: Čím to je?? Hanka 30.8.2006 9:15
*****Re: Čím to je?? Damila 30.8.2006 10:45
******Re: Čím to je?? Hanka 30.8.2006 11:20
******Re: Hanka 30.8.2006 11:29
******Re: Ach ta inteligencia! Zuzana 30.8.2006 15:57
*Re: Čím to je?? Věra S.USA 30.8.2006 16:24
Ocenila bych upřímný zájem... Evča, kluci 90+96 30.8.2006 0:23
*hovory s jinými matkami - opačný příst... Jana, devítiměsíční syn 31.8.2006 1:39
**Re: hovory s jinými matkami - opačný... Amina 31.8.2006 8:43
**Jani, já to vidím takto, anonymka 31.8.2006 8:46
***Jsou i jiné možnosti jak se dostat... Jana, devítiměsíční syn 31.8.2006 12:11
**Re: hovory s jinými matkami - opačný... Maja 2.9.2006 22:41
Moje zkušenost Žanda + dvě 30.8.2006 1:23
*Re: Moje zkušenost Damila 30.8.2006 8:40
**Re: Moje zkušenost Jarka , pět dětí 31.8.2006 12:11
Vlastní zkušenost ALENA 3děti (23-20-6) 30.8.2006 18:19
*Re: Vlastní zkušenost Linda 30.8.2006 23:29
**Re: Vlastní zkušenost JaK 31.8.2006 9:42
**Prosím o radu Amélie 31.8.2006 17:7
***Re: Prosím o radu Gabi 8.9.2006 8:12
Úplně normálně Dasula 3.9.2006 20:11
Úplně normálně Dasula 3.9.2006 20:11
maminkám IloSu 8.9.2006 8:24





Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.