V poslední době se živě diskutuje o dětských hřištích. Tradiční česká hřiště totiž v mnoha ohledech nevyhovují platným bezpečnostním a hygienickým normám. Podle nedávné studie motolské nemocnice vyšlo najevo, že nebezpečných je přes 80 procent hřišť.
Nejvíce nebezpečné jsou některé prolézačky a po nich houpačky, nejčastější jsou úrazy hlavy nebo zlomeniny.
Konkrétních forem a ztvárnění existuje samozřejmě nepřeberné množství. Platí však obecně uznávaná pravidla:
Dopadová plocha pod konstrukcemi vyššími než 60 cm by měla být z měkkého materiálu (např. omyvatelná pryž, drcená stromová kůra, 30 cm vrstva písku), tedy nikoli často používaný beton jako u některých starších hřišť.
Hrany prolézaček a dalších herních prvků by měly být zaoblené s převážně tupými úhly, pokud možno ne z kovu. Nikde by samozřejmě neměly trčet hřebíky, dráty či jiné ostré předměty. Šrouby by měly být zakryté plastovými nebo pryžovými kryty.
Atrakce pro děti by neměly obsahovat žádné obstrukce tam, kde je dítě nečeká (například přečuhující trámy ve výši hlavy, nebo naopak u podlahy). Týká se také ukotvení herních prvků bez betonových patek (aby o ně dítě nemohlo zakopnout).
Herní prvky nesmějí být porušené (povrchy musí být bez rzi, prasklin, se všemi příčkami, zábradlíčky a sedátky).
Žebříkové příčky se nemají protáčet a mají být vodorovné (s tolerovatelnou odchylkou do 3°) a v pravidelných rozestupech, kterými dítě nesmí propadnout. Stejně tak kolotoče by měly mít pevné dno, aby dítě nepropadlo na zem.
Důležitá je také vzdálenost mezi herními prvky, aby dítě při pádu z jednoho nenarazilo či nespadlo na druhý, totéž platí pro vzdálenost obrubníků od herních prvků.
Písek na pískovištích by měl být pravidelně kontrolovaný a obměňovaný (nejčastějším nešvarem jsou zvířecí výměšky, cigaretové nedopalky, nemluvě o použitých stříkačkách). Zde pomáhá jednoduchá mechanická zábrana, jako například oplocení dětského hřiště, které zabrání vstupu psů, nejlépe na noc zamykatelné a pokud se podaří, tak se vyplatí v noci pískoviště zakrýt hustou síťovinou, která je ochrání proti kočkám a ptákům.
Provozovatelem v drtivé většině případů bývá obec. Ta také nese odpovědnost v případě úrazu. Náklady na rekonstrukci starých hřišť jsou nemalé, o investicích do nových ploch nemluvě. I dětská hřiště se dají rekonstruovat na etapy. V první etapě se odstraní staré herní prvky a špatný povrch a dají se například prvky pro nejmenší děti a pak následuje rozvoj. Záleží na přístupu obce, ale také na lidech, kteří svým zastupitelům dávají najevo, že jim na dětských hřištích záleží.
V její náručí