Pan Dolejš jde k ústavnímu soudu

O pane Dolejšovi jsme již dříve psali zde.

Mgr. Soňa Titlbachová, advokátka

 se sídlem Rumunská 1, 120 00  Praha 2

 

 

Ústavnímu soudu ČR                              

se sídlem Joštova 8                                         

660 83   B r n o

 

tel.           542 161 111

fax           542 218 326

 

V Praze dne  …....... 2004

 

 

Stěžovatelka:                                     Daniela Dolejšová

 

Právně zastoupena:                            Mgr. Soňou Titlbachovou, advokátkou

se sídlem Rumunská 1,  Praha 2, PSČ 120 00

                        

 

Účastníci:                               1)         otec dítěte.................................

                                                              

                       2)         městský soud v Praze

Spálená 2, Praha 2, PSČ  112 16

za něhož jedná  JUDr. Ivo Veselka,

                                                           předseda senátu 29  Co označ. soudu

                        

                                              

 

Návrh  na zahájení řízení u Ústavního soudu ČR  o

ústavní stížnosti  podané podle čl. 87 odst. (1), písm. d) Ústavy ČR

 

proti  rozhodnutí Městského soudu v Hradci Králové

ze dne …... 2004  č. j.  …...........

ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j............ ze dne ….........

 

1)                  práva dle Úmluvy o právech dítěte – čl. 2 odst. 1, čl. 6 odst. 2, čl. 18 odst. 1, čl. 23 odst. 1, 2, čl. 27, odst. 1, 2

2)                  zákazu diskriminace a privilegií podle čl. 3, odst. 1 Listiny základních práv a svobod,

3)                  práva na spravedlivý proces podle čl. 36, odst. 1 Listiny základních práv a svobod,

4)                  práva na spravedlivé soudní řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech

5)                  práva na ochranu práv ze strany soudů podle čl. 90 Ústavy ČR).

 

 

trojmo

 

I.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne ….....  2004  č. j.  …......... byl změněn  rozsudek Obvodního soudu v Praze č. j............. ze dne …...........tak, že

I.          vyživovací povinnost otce k nezl. Lukáši naposledy upravená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne …....2002 č. j. …....... částkou 1.000,- Kč měsíčně se počínaje dnem 1. 8. 2001 zvyšuje na částku 1.500,-Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky.

            II.        Dlužné výživné za dobu od 17. 5. 2000 do 30. 6. 2004 ve výši 61. 984,- Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky ve splátkách po 2.000,-Kč měsíčně, splatných spolu s běžným výživným a to počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III.               Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

 

 

Důkaz: 

§          rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne....................................................,  který je přiložen

§          rozsudkem Obvodního soudu v Praze …...................................., který je přiložen

 

 

 

II.

Stěžovatelka je přesvědčena, že Městský soud v Praze jako soud odvolací, rozhodl o jejím žalobním návrhu ve věci nezl. syna Lukáše Dolejše o zvýšení výživného proti otci nezletilého v rozporu s Listinou základních práv a svobod, konkrétně čl. 3, odst. 1 a čl. 36 odst. 1, Úmluvou o lidských právech čl. 6 odst. 1 a Ústavou ČR, čl. 90, když shledal, že pro nezl. Lukáše Dolejše je postačující výživné 1.500,- Kč měsíčně, přestože soud prvního stupně určil výživné ve výši 2.200,- Kč měsíčně.

Podrobné vylíčení historie celé kauzy od narození nezl. Lukáše je podrobněji rozvedeno ve spise a rozsudcích (viz přílohy citované v oddíle I. této ústavní stížnosti), nicméně pro účely této ústavní stížnosti uvádí stěžovatelka tento stručný přehled:

 

17. 5. 2000:           narození zdravého nezl. Lukáše Dolejše, syna Daniely Dolejšové

       a otci dítěte ........,

nemanželského páru, který vedl společnou domácnost

1. 7. 2000:                  ukončení vedení společné domácnosti rodičů nezl. Lukáše Dolejše, rozchod rodičů

21. 12. 2000:              nezl. Lukáš Dolejš utrpěl ve věku 7 měsíců věku v důsledku brutálního fyzického ataku ze strany třetí osoby, trvalou a vážnou újmu na zdraví, jejíž rozsah i způsob spáchání je detailně popsán ve spisovém materiálu Městského soudu v Praze pod č. j. 45 T 9/2001 (viz příloha – rozsudek Městského soudu v Praze 45 T 9/2001 ze dne 22. 6. 2001). Podle tohoto rozsudku byl pachatel uznán vinným pro spáchání pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let s výkonem trestu ve věznici s ostrahou. Později byl v důsledku odvolání rozsudkem téhož soudu ze dne 22. 4. 2002 obžalovaný obžaloby zproštěn podle ust. § 226 písm. d) tr. řádu (viz příloha). Nezl. utrpěl při útoku krvácení do mozku, pohmoždění mozku, zlomeninu klenby lební, zhmoždění jater a rozsáhlé krevní výrony. Od té doby má nezletilý trvale nepříznivé zdravotní následky ve smyslu poruchy mozkových funkcí, centrální spastické kvadruparézy, centrální slepoty a těžké atrofie mozku. Je plně invalidní, jedná se o nejvyšší (třetí) stupeň invalidity.

7. 11. 2002:                rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j.................... (viz příloha) byl nezl. Lukáš Dolejš svěřen do péče matky a otci  bylo stanoveno výživné ve výši 1.000,-Kč měsíčně k rukám matky.

 

 

 

Důkazy:

§          rozsudek Městského soudu v Praze spis. zn........................

§          rozsudek Městského soudu v Praze spis. zn. …..................

§          rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4  č. j. …....................

 

 

III.

Nezl. Lukáš Dolejš strávil po osudné noci 21. 12. 2000 téměř 1 rok permanentního pobytu v nemocničním zařízení a to společně se stěžovatelkou. Jeho zranění bylo smrtelné a pouze díky vysoce kvalitní lékařské péči a moderním postupům medicíny, jakož i obrovské vůli nezletilého k životu, se lékařům podařilo nezletilému velmi komplikovaným způsobem zachránit život, resp. jeho základní životní funkce. Nezletilý je od té doby nepohyblivý, nereaguje na podněty, není schopen samostatně přijímat stravu, je zcela odkázán na trvalou a soustavnou péči matky. Matka nezletilého v důsledku permanentní péče o nezletilého nemůže docházet ani vykonávat jiným způsobem jakékoliv zaměstnání.

Péče o nezletilého je značně náročná a to jak po fyzické stránce (přenášení dítěte, zvedání atd.), tak po stránce psychické.

Nezletilý trpí velmi vážnou, trvalou a neodstranitelnou poruchou zdraví, v důsledku čehož vznikají matce opakované náklady spojené s trvalým léčením nezletilého, jeho rehabilitací a pořizováním zdravotních pomůcek nutných ke kompenzaci zdravotního stavu nezletilého.

Stěžovatelka byla nucena se s nezletilým přestěhovat z původního standardního bytu do bytu zvláštního určení v domě bez bariér, v důsledku čehož se zvýšily její náklady na bydlení. Nezletilý zůstává v důsledku těžké atrofie mozku stále na mentální úrovni 1-měsíčního dítěte, fyzicky však roste a vyvíjí se, takže jsou potřeba nové a nové zdravotní pomůcky na vyrovnání zdravotního stavu. Náklady spojené s léčbou či kompenzací zdravotního stavu nezletilého, jakož i náklady vynakládané matkou na speciální výživu nezletilého (nezletilý nemůže přijímat potravu ani tekutiny standardním způsobem, možná je pouze výživa prostřednictvím žaludeční sondy), bydlení, rehabilitaci, lázně či náklady na benzín (nezl. je zcela nepohyblivý, je pouze ležící, takže cestovat s ním na větší vzdálenosti je možné pouze autem) apod. stále stoupají.

 

IV.

Za shora popsané situace požádala matka o zvýšení výživného na nezletilého z 1.000,- Kč na 4.000,- Kč měsíčně, které by byl povinen platit otec nezletilého  a to vzhledem k tomu, že podle § 99 odst. 1 zák. o rodině došlo k zásadní změně poměrů. Jednak došlo k fyzickému vývoji nezletilého, v důsledku čehož narostla potřeba nových zdravotních pomůcek, jakož i léků a dále došlo ke zvýšení celkových příjmů (jeho mzdy) otce, povoláním policisty. Matka při podání návrhu o zvýšení výživného vycházela i ze skutečnosti, že ze zákona o rodině nelze dovodit povinnost rodiče poskytovat kromě měsíčního výživného na nezletilé dítě ještě další jednorázové příspěvky na úhradu zvláštních osobních potřeb nezletilého. Výživné v částce 1.000,- Kč měsíčně, tedy 12.000,- Kč ročně hrubě nepostačovalo při zajišťování základních životních potřeb nezletilého Lukáše, když pouze měsíční náklady na jeho opatrování činí 8.000,-Kč, tedy 96.000,- Kč ročně. Matka ve svém návrhu na zvýšení výživného požadovala ½ těchto nejnutnějších životních nákladů nezletilého.

Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozhodl po provedení rozsáhlého dokazování rozsudkem č. j.................. 2003 o zvýšení výživného na částku 2.200,- Kč měsíčně a splácení vzniklého dluhu po 2.000,- Kč měsíčně spolu s běžným výživným.

Matka se proti rozhodnutí prvostupňového soudu neodvolala, přestože přiznané zvýšené výživné zdaleka nepostačovalo k úhradě ani ½ nákladů na nezletilého.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že byly splněny podmínky § 99 odst. 1 zákona o rodině, tedy, že došlo ke změně poměrů u nezletilého, v důsledku čehož lze zvýšit jeho výživné. Soud dospěl k závěru, že otec se nemůže zprostit povinnosti platit vyšší výživné související se závažným zdravotním stavem nezletilého poukazem na to, že dítě se narodilo zcela zdravé. Mj. tak soud prvního stupně rozhodl i vzhledem k tomu, že matka o těžce zdravotně postiženého nezletilého 24 hod. denně pečuje a otec se s nezl. ani nestýká, ani ho nijak neobdarovává.

Soud prvního stupně vycházel rovněž z aktuálních příjmů otce, kdy otec pracoval jako policejní inspektor s čistým měsíčním příjmem 17.600,- Kč.

Rovněž u matky vycházel soud prvního stupně z matčina příjmu, který však vzhledem k celodenní péči matky o nezletilého tvoří pouze dávky státní sociální podpory v celkové výši cca 8.000,- Kč měsíčně.

Soud dospěl k závěru, že výživné ve výši 2.200,-Kč měsíčně zcela odpovídá potřebám nezletilého a dané situaci.

 

 

V.

Na základě odvolání otce byl tento prvostupňový rozsudek změněn rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne ….... 2004  č. j. ….., proti němuž podává stěžovatelka tuto stížnost k Ústavnímu soudu ČR.

Podle závěru odvolacího soudu „jde o specifický případ, kdy ke zvýšení potřeb nezletilého došlo v souvislosti s úrazem, za který neodpovídá otec nezletilého, ale třetí osoba … a proto by se zřetelem k ust. § 96 odst. 2 zák. o rodině bylo v rozporu s dobrými mravy, aby otec nesl tímto způsobem zvýšené náklady na potřeby nezletilého v celém rozsahu.“

 

 

VI.

            Rozsudek Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího byl právní zástupkyni stěžovatelky doručen dne ….. 2004. Zákonná lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti, která končí dne …. 2004, je tak zachována.

 

Důkaz:

·          prezenčním razítkem advokátní kanceláře na rozsudku MS v Praze

·          doručenkou založenou ve spise soudu s datem …........................

 

 

VII.

Proti tomuto pravomocnému rozsudku, jakožto i rozsudku soudu prvního stupně, podává stěžovatelka  jako zákonná zástupkyně svého nezletilého syna Lukáše …... v zachované lhůtě

 

ústavní stížnost,

 

jíž tvrdí, že v odvolacím řízení před Městským soudem v Praze byla porušena ústavně i mezinárodně zaručená práva jejího nezletilého syna a to:

1)                  práva dle Úmluvy o právech dítěte dle čl. 2 odst. 1, čl. 6 odst. 2, čl. 18 odst. 1, čl. 23 odst. 1, 2, čl. 27, odst. 1, 2

2)                  zákaz diskriminace a privilegií podle čl. 3, odst. 1 Listiny základních práv a svobod,

3)                  právo na spravedlivý proces podle čl. 36, odst. 1 Listiny základních práv a svobod,

4)                  právo na spravedlivé soudní řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech

5)                  právo na ochranu práv ze strany soudů podle čl. 90 Ústavy ČR).

 

Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se připouští podání ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Stěžovatelka si je vědoma, že právo přezkumu činnosti obecných soudů Ústavnímu soudu nenáleží obecně, ale pouze tehdy, jsou-li v dané věci činností obecných soudů porušeny zásady ústavnosti, zejména ty, jež stanoví Listina základních práv a svobod. Ústavní soud je tedy oprávněn zasáhnout do nezávislosti a nestrannosti obecných soudů pouze tehdy, byly-li postupem obecného soudu (soudů) porušeny ústavní záruky vyplývající z Ústavy, ústavních předpisů či z mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy. Pouze Ústavní soud je oprávněn posoudit, zda řízení před obecnými soudy bylo spravedlivé jako celek a zda v něm byly respektovány principy zakotvené v Listině základních práv a svobod, hlavě páté a zásady obsažené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle čl. 90 Úst jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

Podle čl. 95 Úst je soudce při rozhodování vázán zákonem.

 

Stěžovatelka je přesvědčena, že závěrem odvolacího soudu, že „jde o specifický případ, kdy ke zvýšení potřeb nezletilého došlo v souvislosti s úrazem, za který neodpovídá otec nezletilého, ale třetí osoba … a proto by se zřetelem k ust. § 96 odst. 2 zák. o rodině bylo v rozporu s dobrými mravy, aby otec nesl tímto způsobem zvýšené náklady na potřeby nezletilého v celém rozsahu.“ došlo k porušení všech shora citovaných práv nezletilého.

Tato výše citovaná práva byla v daném případě porušena, neboť Městský soud v Praze nerespektoval zejména tato základní práva vyplývající z mezinárodní Úmluvy o právech dítěte, ratifikované Českou republikou dne 7. 1. 1991:

·         čl. 2 odst. 1:   Státy, jež jsou smluvní stranou této úmluvy, se zavazují respektovat a zabezpečit práva stanovená touto úmluvou každému dítěti nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoliv diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo sociálního původu, majetku, tělesné nebo duševní nezpůsobilosti, rodu a jiného postavení dítěte nebo jeho rodičů nebo zákonných zástupců.

·         čl. 6 odst. 2:   Státy, jež jsou smluvní stranou této úmluvy, zabezpečují v nejvyšší možné míře zachování života a rozvoj dítěte.

·         čl. 18 odst. 1:             Státy, jež jsou smluvní stranou této úmluvy, vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Rodiče …. mají prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Základním smyslem jejich péče musí přitom být zájem dítěte.

·         čl. 23 odst. 1 a 2:       Státy, jež jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají, že duševně nebo tělesně postižené dítě má požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporujících sebedůvěru a umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti. Státy uznávají právo postiženého dítěte na zvláštní péči, v závislosti na rozsahu existujících zdrojů podporují a zabezpečují oprávněnému dítěti a osobám, které se o ně starají, požadovanou pomoc odpovídající stavu dítěte a situaci rodičů …

·         čl. 27 odst. 1 a 2:       Státy, jež jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo každého dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj. Rodiče …. nesou v rámci svých schopností a finančních možností základní odpovědnost za zabezpečení životních podmínek nezbytných pro rozvoj dítěte.

Svým závěrem, že otec nemůže nést zodpovědnost za postižení nezletilého Lukáše a tudíž i za zvýšené náklady související s tímto postižením, nepřímo přenesl Městský soud v Praze tuto odpovědnost na stěžovatelku, matku nezletilého, která už nyní zajišťuje nezletilému veškerou dostupnou péči nepřetržitě 24 hod. denně a která mu dává veškeré finanční příjmy, které obdrží od státu či jako dar od svých rodičů, neboť nemůže v důsledku permanentní péče o nezl. vykonávat žádnou práci ani v zaměstnání, ani jako samostatně podnikající osoba.

Městský soud v Praze tímto svým závěrem, v jehož důsledku snížil prvostupňovým soudem stanovené výživné 2.200,- Kč na 1.500,- Kč, diskriminuje nezl. Lukáše z důvodu jeho tělesné a duševní nezpůsobilosti (porušení čl. 2 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), zabránil dalšímu rozvoji nezletilého (porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy), popřel čl. 18 odst. 1 Úmluvy, podle kterého mají odpovědnost za vývoj dítěte oba rodiče, popřel a znemožnil právo nezl. Lukáše na požívání plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost a jeho práva  jako postiženého dítěte na zvláštní péči podle čl. 23 odst. 1 a 2 Úmluvy a konečně neuznal, že i nezl. Lukáše  má jako každé jiné dítě plné právo na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj a že oba rodiče nesou základní odpovědnost za zabezpečení životních podmínek nezbytných pro rozvoj dítěte (čl. 27 odst. 1 a 2 Úmluvy).

Městský soud svým krátkozrakým a nemravným závěrem rovněž porušil Lukášovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36, odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech, neboť se při svém rozhodování neřídil zjištěnými důkazy (přestože občanský soudní řád soudům ukládá, aby soudy rozhodovaly pouze na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 o. s. ř.)), tj. zvýšeným příjmem otce, zvýšenými náklady nezletilého a prakticky nezměněnými příjmy matky.

Stěžovatelka tvrdí, že zájem „zdravotně postiženého“ dítěte na zvýšení výživného není o nic menší než zájem „zdravého“ dítěte na zvýšení výživného, které také bez „odpovědnosti“ otce roste, vyvíjí se, rostou jeho potřeby, se zvyšujícím se věkem navštěvuje různé stupně školského systému, mění se jeho zájmy apod. Jestliže zákon o rodině uznává za změnu poměrů samotný přibývající věk dítěte, jeho fyzické vyspívání, počínající školní docházku, dále např. fakt, že povinnému přibyla další zákonná vyživovací povinnost, změna zdravotního stavu oprávněného apod.), což všechno jsou změny, na nichž ten z rodičů, který o dítě pečuje, nemá žádný vliv, musí být ze strany soudu brány na zřetel všechny tyto okolnosti tak jak leží. Městskému soudu nepříslušelo, aby hodnotil, za jakých okolností ke zvratu ve zdravotním stavu nezletilého Lukáše došlo a který z rodičů za tento stav nese odpovědnost. Městský soud měl vycházet pouze z faktů, tj. z toho, zda ke změně poměrů došlo a zda a jakým způsobem tato změna ovlivnila životní náklady nezletilého a v případě, že ano, tak jak se má otec na těchto zvýšených nákladech podílet vzhledem k jeho peněžním příjmům. Otcův čistý měsíční příjem necelých 18.000,- Kč podle názoru stěžovatelky plně koresponduje s původně rozhodnutým zvýšeným výživným 2.200,- Kč měsíčně za situace, kdy stěžovatelka je stále ze strany státu doplácena do životního minima. Tato původní částka i přesto ani zdaleka neodpovídá alespoň ½ nejnutnějších nákladů nezletilého, když jeho měsíční nákldy činily v době rozhodnutí odvolacího soudu cca 8.000,-Kč.

 

Výživným se rozumí uspokojování všech životních potřeb toho, komu má být poskytováno.

 

Právo na výživu dítěte vzniká jeho narozením (§ 7 odst. 1 obč. zákoníku). Právo nezl. Lukáše na výživu vzniklo 17. 5. 2000. Jeho otec na něj zaplatil do doby rozhodování odvolacího soudu za celou dobu jeho života pouze 5.000,-Kč, veškeré náklady vždy nesla jeho matka. Otec neplatil již od Lukášova narození, přestože tehdy byl Lukáš naprosto zdravé dítě. Otcovo poukazování na to, že se nemůže podílet na zvýšených nákladech dítěte, jestliže nezavinil jeho zdravotní postižení, je naprosto alibistické, účelové a nezákonné, stejně jako ztotožňující závěr Městského soudu v Praze.

Stěžovatelka tvrdí, že za Lukášovo postižení není odpovědný ani otec, ani jeho matka. Stejně tak totiž k jeho postižení mohlo dojít z příčiny jiné, např. náhle se vyskytnuvší neléčitelné choroby. Nicméně to nezbavuje rodiče jako prvotně odpovědných osob za žádných okolností povinnost zajistit Lukášovi výživu dle jeho aktuálních potřeb. Na této výživě se musí přiměřenou částí podílet i otec. Jinak se přesouvá valná část vyživovací povinnosti na matku, která má dítě svěřené do své péče.

V žádném případě proto nelze souhlasit se závěrem Městského soudu v Praze, že „by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby otec nesl tímto způsobem zvýšené náklady na potřeby nezletilého v celém rozsahu.“ Zvýšené potřeby nezl. Lukáše nedosahují pouze výše 2.200,- Kč, jak se nesprávně domnívá Městský soud v Praze, ale jsou mnohonásobně vyšší. Otec by se svým podílem v této výši (2.200,- Kč) podílel na zvýšených nákladech pouze značně menší částí, nikoliv v celém rozsahu.

Městský soud v Praze rovněž nepřihlédl ke skutečnosti, že rodiče nezl. Lukáše spolu nežijí a otec je osobou, která neplní dobrovolně svoji vyživovací povinnost již řadu let, ačkoliv platí, že oba rodiče mají přispívat na výživu dítěte podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Podle 2. věty tohoto odstavce má dítě právo podílet se na životní úrovni svých rodičů (viz § 85 odst. 2 zák. o rodině).

 

Městský soud v Praze rovněž přehlédl fakt, že stěžovatelka se o postiženého Lukáše stará 24 hod. denně (viz § 85 odst. 3 zák. o rodině - soud přihlédne k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje), tudíž svou osobní péčí zajišťuje potřeby nezletilého  a že otec se o syna vůbec nezajímá, nenavštěvuje ho (nenavštívil ho ani jednou ani v době před jeho zdravotním postižením), neposílá mu žádné dárky apod. Neučinil tedy srovnání péče ze strany matky a ze strany otce, nijak tento fakt nezhodnotil.

Městský soud v Praze rovněž nerespektoval ust. § 96 odst. 1 zákona o rodině, podle něhož soud přihlédne při určení výživného k odůvodněným potřebám oprávněného (nezl.), jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Zákon nestanoví, že soud hodnotí i proces vzniku potřeb, takový závěr mu nenáleží, soud má hodnotit pouze to, zda potřeby jsou odůvodněné či nikoliv. Podle stěžovatelky bylo v tomto soudním řízení zřetelně prokázáno, že potřeby nezl. Lukáše jsou odůvodněné a že zvýšené výživné minimálně v té míře, o níže bylo rozhodnuto soudem prvního stupně, tj. ve výši 2.200,- Kč, je oprávněné.

 

Podle stěžovatelky porušil Městský soud v Praze svým pozměňujícím rozhodnutím práva nezletilého dle Úmluvy o právech dítěte, konkrétně čl. 2 odst. 1, čl. 6 odst. 2, čl. 18 odst. 1, čl. 23 odst. 1, 2, čl. 27, odst. 1, 2, dále zákaz diskriminace a privilegií podle čl. 3, odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále právo na spravedlivý proces podle čl. 36, odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále právo na spravedlivé soudní řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a právo na ochranu práv ze strany soudů podle čl. 90 Ústavy ČR.

 

 

VIII.

Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá odstranění porušení ústavních a ústavou zaručených práv svého nezl. syna Lukáše , kterých se svým pozměňujícím rozsudkem ze dne 24. 6.  2004  č. j.  29 Co 494/2003-197 dopustil Městský soud v Praze jako soud odvolací.

 S ohledem na to, že shora vytýkanými vadami je postiženo řízení (a rozhodnutí) před Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím, navrhuje stěžovatelka, aby Ústavní soud přijal

 

nález,

 

jímž rozsudek Městského soudu v Praze ze dne ….... 2004  č. j.  ….........

zruší

 

a konstatuje porušení základních lidských práv nezl. syna stěžovatelky podle čl. 2 odst. 1, čl. 6 odst. 2, čl. 18 odst. 1, čl. 23 odst. 1, 2, čl. 27, odst. 1, 2 Úmluvy o právech dítěte, dále podle čl. 3, odst. 1, čl. 36, odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a konečně podle čl. 90 Ústavy ČR.

 

 

Daniela Dolejšová

 

 

v. z. Mgr. Soňa Titlbachová

speciální plnou mocí pověřená advokátka

 

 

 

 

Přílohy:

 

§          plná moc k podání stížnosti k Ústavnímu soudu ze dne 6. 10. 2004

§          rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6.  2004  č. j.  29 Co 494/2003-197

§          rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4  č. j. P 340/2003-132 ze dne 18. 9. 2003

§          rozsudek Městského soudu v Praze spis. zn. 45 T 9/2001 ze dne 22. 6. 2001

§          rozsudek Městského soudu v Praze spis. zn. 45 T 9/2001 ze dne 22. 4. 2002

§          rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4  č. j. 14 Nc/2002-75 ze dne 7. 11. 2002