Kam s dítětem? Do vozíku!

Po narození naší dcerušky jsme občas přece jen vyjeli, ale byli jsme omezeni častým kojením. V praxi to vypadalo tak, že jsme mohli vyrazit maximálně tak na hodinu. Navíc jsem ještě celou dobu nervózně myslela na to, co se děje doma. Takže jsem brzy začala shánět informace o tom, jak s sebou brát malé děti na kolo.

Vyzkoušeli jsme zadní cyklosedačku s dost zoufalým výsledkem. Dcera část cesty prokřičela a snažila se ze sedačky nějak dostat. Zbylou část cesty apaticky seděla a zírala na moje záda. Několikrát jsme se vraceli pro helmu nebo klobouk, které si neustále sundavala z hlavy a házela na zem. Po chvíli jsem to vzdala a vrátila se "na základnu" s předsevzetím, že budu jezdit radši sama.

Po čase jsme na internetu objevili nabídku přívěsných vozíků pro malé děti. Vždycky jsem je brala spíš jako kuriozitu nebo módní výstřelek. Už první výjezdy ukázaly, že musím trochu přehodnotit svoje předsudky. Moje hlavní obavy byly:

• Vozík je těžký.
• Špatně se s ním zatáčí.
• Budeme se muset držet pouze asfaltových silnic.
• Na silnici jsme více ohroženi projíždějícími auty.
• Je to drahé.
• Je to neskladné.

Přesto jsme vozík vyzkoušeli na cestách i necestách. A realita? Po více než roce ježdění vím, že bych neměnila.

Moje obavy se nevyplnily

Vozík je těžký?

I když vozík vypadá mohutně, konstrukce je odlehčená a výsledek není těžší než běžný hluboký kočárek. Velmi lehce se s ním manipuluje.

Špatně se s ním zatáčí?

Vozík se dá otočit prakticky na místě. Ke kolu je připevněn pružným spojením, takže lze vytočit jakýkoli rozumný úhel.

Budeme se muset držet pouze asfaltových silnic?

Kromě zpevněných cest jsme vyzkoušeli také lesní pěšiny a polní cesty. Vozík zvládnul všechny povrchy, pouze bylo nutné jet opatrně a pomalu (do 10 km/hod). Problém může nastat pouze na velmi úzkých lesních cestách, kdy není možné projet mezi dvěma stromy.

Pro větší pohodlí dítěte je lepší jezdit s podhuštěnými koly.

Na silnici jsme více ohroženi projíždějícími auty?

Asi největší překvapení nás čekalo na silnici. Všechna auta nás objížděla uctivým obloukem. Vozík se prostě nedal přehlédnout - od výrobce byl olepený odrazkami ze všech stran a také oranžovou vlaječkou vzadu. Nevím, jestli je to ohleduplnost českých řidičů nebo spíš jejich obavy o škrábance na laku auta. Faktem zůstává, že vozík s dítětem respektovali podstatně více než běžného cyklistu.

Je to drahé?

Nejsem sama, komu se nechtělo investovat do vozíku. Asi se to nevyplatí rodině, která vyjíždí s dětmi na kole dvakrát ročně o dovolené. Pro krátké rekreační výlety opravdu vystačíte s běžnou cyklosedačkou.

Co ale vozík přináší, to je úžasná svoboda. Můžete vyjet na celý den nebo i na víc dní, v dešti, sněhu, celá rodina pohromadě a všichni jsou spokojení. S sebou můžete mít kompletní výbavu na piknik, nočník, rezervní oblečení - vozík to všechno pojme.

Některé modely se také dají použít jako kočárek. Přípojná tyč se jednoduše odejme, vepředu se připojí třetí kolečko a z vozíku je kočár tříkolka.

Je to neskladné?

Složený přívěs má výšku zhruba 25 cm a bezpečně se vejde do kufru osobního auta.

Naopak, vozík měl spoustu výhod

Pohodlí dítěte

Asi nejdůležitější pro mě bylo, že Vendulka byla ve vozíku naprosto spokojená. Hrála si v něm, prohlížela si knížky, vedle sebe měla položené hračky. Občas jsme zastavili, abychom jí dali něco napít, trochu si pohrát a prozkoumat okolí.

Jízda ve vozíku ji často uhoupala, takže snadno usnula. Ani občasné drncání vozíku při jízdě přes kořeny nebo najetí do díry na silnici ji nevzbudilo. Když usnula, mohli jsme v klidu zajít někam do hospůdky. To vidím jako další výhodu v porovnání s cyklosedačkami - spící dítě není nutné vytahovat a budit, když si chcete někde opřít nebo položit kolo.

Výlety s vozíkem jsou postupně delší a delší, používáme ho i k běžné přepravě. Naposledy jsme takhle dojeli na letošní dovolenou 140 km od Prahy.

Ochrana proti počasí

Vozík je standardně opatřen sítí proti hmyzu a pláštěnkou pro případ deště. Navíc pevná konstrukce s potahem chrání dítě před poškrábáním i v případě, že projíždíte lesem nebo stezkou mezi křovinami.

Bezpečnost

Když dítě sedí na cyklosedačce, je těžiště posazené mnohem výš a každý pohyb kola do stran vás "rozhodí". Kolo s vyšším těžištěm je hůře ovladatelné a snadněji se dostane do smyku.

Pokud máte připojen vozík, odpadá nadměrné zatížení zadního kola. Nižší těžiště navíc znamená lepší stabilitu a tedy lepší možnost ovládat kolo.

Stalo se nám i to, že při jízdě v zimě na sněhu dostal tatínek smyk, kolo mu podjelo a on spadnul. Zezadu to dcera komentovala jenom "bác", jinak to s vozíkem ani nepohnulo.

Kromě toho, vozík je konstruován pro maximální bezpečnost pasažéra, tedy vašeho dítěte. To je upoutáno bezpečnostními pásy a v případě nárazu ještě chráněno konstrukcí vozíku.

Věk dítěte

Vozík je použitelný i pro zcela malé kojence, kteří ještě sami nesedí. Po vložení bezpečnostní sedačky (pro děti do 10 měsíců věku) můžete bez obav vozit i miminko novorozeneckého věku.

Uložení věcí

Kdo jednou vyjel s malým dítětem, ví, co všechno je potřeba vzít s sebou. Pitíčka, přebalovací potřeby, ubrousky, hračky, lahvičky, dudlíky... U zadních cyklosedaček je jedinou možností batoh, který táhnete na zádech. Vozíky nabízejí obvykle úložný prostor. Při výjezdu na dvoudenní výlet s přespáním jsme ani celý "kufr" nezaplnili.

Nevýhody

A nakonec několik omezení: Pokud nemáte auto, budou pro vás přesuny vozíku trochu obtížné. Je přece jen větší než běžný kočárek a přepravovat ho v dopravních prostředcích není dvakrát příjemné.

Při jízdě na kole s vozíkem cítíte trochu větší zátěž - je těžší než běžná cyklosedačka, a tak je potřeba citlivěji brzdit a více trénovat své svaly při jízdě do kopce.

A závěr?

Jezdíme s vozíkem Croozer 737 z nabídky firmy Dvě plus dvě a rozhodně nelitujeme. Jsem moc ráda, že vozíky za kolo se konečně objevily i na našem trhu.