tisk-hlavicka

Dokonalý rodinný tým

14.5.2004 Lucie V. 5 názorů

Zdravím všechny cyklisty i necyklisty, zaujala mě nová rubrika "Rodina na kole". Jako by byla stvořena pro nás.

Je nás pět - my dva věkem dospělí a tři holky - 14, 13 a 5 let. Na kole jezdíme všichni závodně a je to super. Jsme dokonalý rodinný tým, kde jeden podporuje druhého (tedy pokud se velké holky zrovna nesejdou při závodě ve stejné kategorii, pak se jedná o drama o několika dějstvích.) Naše snažení má několik výhod: Děti mají nějaký trvalý zájem, pro který nemají čas se jen tak poflakovat jako někteří jejich vrstevníci, my dospělí nejsme jen rodiče, ale snad i kamarádi a týmoví kolegové, které je třeba povzbuzovat a navíc nejstarší dcera je pro mě už nyní zdatným soupeřem, na kterého už poslední rok jaksi nemám. Je to báječné, když člověk při závodě funí z posledních sil do kopce a kolem trati lítá pětiletý tajtrdlík v týmovém dresu v doprovodu svých sester a povzbuzuje slovy: ,,Mámo, makej, přidej, zleva tě předjíždí šnek," případně některá z těch starších upozorní: ,, Tady radši seskoč, při tvé šikovnosti si tak leda nabiješ hubu!" No, v tu chvíli jsou vážně k pomilování. Je pravda, že když pak závodí ony, je ve mě malá dušička a modlím se, aby se hlavně vrátily vcelku. A když se dostaví úspěch v podobě stupňů vítězů, mají radost všichni.

Nejbáječnější zážitek zatím mám ze 100km maratónu, který jsem před dvěma lety absolvovala v Rakousku. Já jsem odstartovala na svoji trať ráno, holky měly své závody později a trochu jinde. Po několika hodinách na trati, totálně zničená předcházejícím nekonečným stoupáním, jsem projížděla místem dětských závodů a tonula v obavách, jak naše holky dopadly. U trati stál můj muž a volal výsledky - byla to dvě vítězství a jedno 3. místo. Naše holky se neztratily ani v zahraničí!

Poslední úsek maratónu vedl po silnici. Tam na mě čekal zbytek týmu v autě a kus mě doprovázeli.Velké holky mi přitom z okna ukazovaly své vyhrané trofeje. Ta nejmladší, tenkrát tříletá, mi zrovna nemohla ukázat nic.

Seděla v autosedačce, v náručí držela vyhranou nádhernou plyšovou chobotnici a obě tvrdě spaly. V tu chvíli jsem věděla, že od života nechci víc než tyhle tři báječné holky a jejich stejně bezvadného tátu. Nic cennějšího pro mě totiž na světě neexistuje!

Názory k článku (5 názorů)
Moc hezky Jana + Honzik 15.5.2004 8:38
Optimisticke Tatjana, brisko 29 t 15.5.2004 14:35
*Re: Optimisticke Lucka, dcery 4,13 a 14 let 18.5.2004 14:27
**Re: Optimisticke Svetlana. 18.5.2004 21:29
***Re: Optimisticke Lucka, dcery 5,13 a 14 let 3.6.2004 14:7




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.