První kojení: malý upír

Jak mi řekla jedna mladá maminka ze Švédska: "Bolí to jako od račích klepet." Musíte samy zažít kojení, abyste poznaly sílu a bolest sajícího "štípance", které mohou působit rty hladového dítěte. Nedivme se tedy tomu, že někdy vidíme vycházet mléko smíchané s trochou krve, kterou pak dítě vyplivne na povlečení postýlky. Kvůli tomu pak někteří špatní rádci doporučují ukončit kojení, i když krev pro dítě vůbec není nebezpečná. Pro mladé rodiče, kteří v novorozenci spatřovali symbol něhy, je to však nepochybně děsivý obraz. Dítě však zcela jistě nemůže za sílu svých potřeb, za intenzitu svého sání ani za křehkost maminčiných prsou, která bývají o to citlivější, že dnes bývá zvykem mít málo dětí. Stává se však, že kvůli těmto bolestem, krvácení a bolestivým trhlinkám mohou některé matky na dítě zanevřít a naléhavě žádají, aby mohly přestat s kojením. Je proto třeba, aby byly připraveny na tuto možnost bolestivého sání už před porodem. Nebudou pak vinit dítě, protože už předtím, než ho poznají, budou vědět, že se to může stát. Poučená matka pak bude na své novorozené miminko pohlížet jinak; lékařský tým bude dbát na to, aby ochránil její prsa před bolestí a před drobnými poraněními, která jí dítě může způsobit, a umožní jí přestát první dny, aby pak v dalším období mohla kojení prožívat v radostném intimním spojení s dítětem.

Kamil

Kamilova matka se na kojení těšila. Přečetla si o něm skoro všechno. Očekávala štěstí z těsného kontaktu mezi matkou a dítětem, blahodárný vliv kojení na dítě a téměř erotickou radost ze sání. Dítě však sálo tak hladově, že jsem ji na lůžku porodnického oddělení zastihla v slzách. Chystala se s kojením skončit. Ráno Kamil vyblinkal trochu krve na prostěradlo a dětská sestra jí vysvětlila, že pochází z krvácející bradavky. Dítě křičelo vedle ní, ale ona ho k sobě nepřivinula:

"Pane doktore, to je příšerné! Je jako upír. Saje tak silně, až mi krvácejí prsa. A ještě nemá dost. Já už nemůžu. Odneste ho, ať mu dají napít z láhve."

"Mohli bychom nasadit silikonové chrániče prsů, abychom zabránili poranění ..."

Přivolala jsem pomocnou sestru, aby dítě odnesla, ale požádala jsem ji, aby ho uklidnila pouze trochou vody.

"Marně doufáte, že mu ještě někdy dám napít z prsu. To dítě je horší než Otesánek."

Plakala. Bolest a zděšení vyvolané pohledem na stružky krve ji vzdalovaly od jejího syna. Snažila jsem se ji uklidnit:

"Ale to přece není žádný problém. Když se nespokojí s trochou vody, nakrmíme ho mlékem z láhve."

Když dítě odnesli z místnosti, posadila jsem se k ní na okraj postele.

"Takový temperament jste nečekala, že?"

"Především jsem si přála dcerušku. Na pohlaví dítěte jsem se při ultrazvuku nezeptala, jen jsem doufala, že to bude dcera, a ne kanibal."

"To proto jste mu dala jméno Kamil?"

"Ano, ale je to také chlapecké jméno, ne?"

"Není divu, že se tak chová, má-li vedle vás existovat po takovém zklamání."

"Jenže mu to není nic platné, naopak mám chuť už ho nikdy nevidět."

"Ale jak jinak vám může dát najevo 'Jsem tady, jsem živý!' než svými ústy? Ten maličký je pěkně mazaný."

Poprvé za celou dobu pohlédla na postýlku. Navrhla jsem:

"Mám ho dát přinést?"

"Myslíte, že se už uklidnil?"

"Určitě, jestliže nás slyšel ..."

Usmála se skrz slzy. Když dítě přinesli, byla ochotna znovu to zkusit s kojením.

Novorozenci se vskutku umějí s nevídanou silou drát o život. Jestliže matka chápe tyto projevy jako příznaky agresivity, které jsou namířeny proti ní, dítě může reagovat rozvíjením svého útočného rejstříku. Jestliže mu naopak důvěřujete, dítě se brzy zklidní.

Ukázka je z kniha Agresivita dětí, kterou vydal Portál a kterou koupíte zde.