A ještě jednou porod doma...

Po mých zkušenostech, kdy jsem prožila většinu těhotenství jako detektiv, jsem sedla a svoje zkušenosti, kontakty a poznatky sepsala (co si připravit, kde sehnat porodní asistentku nebo dulu, co je třeba zařídit po porodu atd.). První verze se jmenovala "Manuál pro domácí porod aneb jak porodit doma snadno a rychle". "Manuál" jsem poslala všem, které jsem v něm zmiňovala. Většina oslovených bleskurychle odepsala a kupodivu mi nikdo nevynadal. Naopak - vesměs jsem byla chválena, protože o podobném dílku mnoho lidí uvažovalo, leč nikdo je nezrealizoval. Taky jsem dostala spoustu věcných připomínek. Druhá verze už se proto jmenovala "Rady", nikoliv "Manuál", protože jsem kajícně uznala, že manuál to fakt není…i když ten název se mi móóc líbil.

A věcné připomínky byly zapracovány a mé dílko se vydalo do světa…a ejhle, podle ohlasů jsem zjistila, že maminek, které doma porodily nebo o porodu doma uvažují, není zas tak málo, jak se všeobecně traduje!

Udělalo mi to radost, protože reakce na článek o mém porodu doma (Jak se (taky) rodí doma) byly mírně řečeno rozporuplné. Ještě jednou děkuji všem za ty povzbuzující. Ovšem těch, které nebyly zrovna souhlasné, taky nebylo málo. Dost mě to překvapilo. Vždyť já jsem přece nikoho nenabádala, aby po mém vzoru rodil doma, jen jsem napsala, jak se narodila Anička. A opravdu mě překvapilo, že reakce na zprávu o narození miminka může být ironická, jedovatá, odmítavá… Pořád tomu moc nerozumím - svobodně jsem si vybrala místo, kde moje dítě přijde na svět a za to jsem byla mnoha lidmi ocejchovaná jako nezodpovědná, krkavčí matka. Narodilo se mi klidné, spokojené, zdravé miminko (stále klidné, spokojené a zdravé - i po 7 měsících). A PROČ JSEM TEDY NEZODPOVĚDNÁ MATKA??? Protože jsem udělala něco jinak, než je zvykem? Protože jsem nerespektovala zažitá (tudíž neměnná) pravidla? Protože jako další a další doma rodící nabourávám rozšířený dojem, že žena sama bez lékařské pomoci neumí porodit dítě? Protože vyvracím oblíbený argument, že naše babičky mohly rodit doma, protože "byly jinak stavěné" (jak JINAK? Měly dělohu víc nahoře nebo víc vlevo?) Nebo - kacířská myšlenka - proto, že jsem udělala něco, o čem kritici přirozených porodů tajně sní, ale bojí se realizovat?

Protože přirozený porod v domácím prostředí je…to je prostě něco úplně jiného. To je zážitek, na který nemůžete zapomenout, protože byl neuvěřitelně silný a neskutečně krásný. Tím neříkám, že porod v porodnici musí být vždy stresující zážitek, na který se žena snaží co nejrychleji zapomenout…nemusí, ale občas bohužel je. Vím, že už existují porodnice, kde jsou nejen "Baby friendly", ale i "Mother friendly". Jenže jich je pořád málo…ještě pořád se tady objevují články o ne zrovna hezkém chování zdravotnického personálu k maminkám a miminkům, ještě pořád spousta zdravotníků zastává názor, že "takhle malé děti ještě nic nevnímají", takže na ně klidně můžeme svítit zářivkami, i když byly celý svůj dosavadní život v pološeru, můžeme je mámě různě odnášet, i když do téhle chvíle nebyly od mámy odloučeny ani na vteřinu…

Doma se nic takového stát nemůže. Doma se celou dobu můžete soustředit jen a jen na porod. Nikdo vás nevyrušuje. Necourá se tu nevrlá uklízečka a netahá plechový kýbl po podlaze. Nepřichází cizí lidé a nenakukují vám mezi nohy. Nesvítí protivné světlo. Nikdo vám neříká, že musíte tlačit, když se vám tlačit zrovna vůbec, ale vůbec nechce. A když se narodí děťátko, nikdo vám ho neodnáší, můžete si ho dosyta oňuňat, olíbat, ohladit…však ona se většina testů (Apgar skóre) dá udělat u mámy na břiše a za dvě - tři hodiny vám miminko nevyroste ani nezhubne, takže i vážení a měření může počkat. Po přirozeném porodu se vám nechce spát - chce se vám smát, brečet, lámat skály, trhat pařezy - všechno, jen ne spát. A proč taky spát? Kdybyste usnula, neviděla byste chvíli ten zázrak, co vám po té fušce odpočívá na břiše a na tvářičce má docela spokojený výraz ("ufff, konečně to mám za sebou").

Přirozený porod je zázrak. Přála bych všem maminkám, aby podobný zázrak zažily. Aby v klidu a v pohodě, na místě, kde jim je nejlíp, kde se cítí bezpečně a kde mají u sebe někoho blízkého, porodily své dítě. Aby si mohly svobodně zvolit, kde se tak stane. A aby respektovaly, že jiná máma se může cítit bezpečně na úplně jiném místě, než ony…

SAMOZŘEJMĚ, že porodnice jsou velmi důležité, protože bohužel ne vždy je všechno v pořádku - pro porod doma je možné se rozhodnout jen tehdy, pokud vím, že miminko i já jsme naprosto zdrávi, těhotenství bylo bez problémů, miminko je ve správné poloze, komplikace se nepředpokládají - a kdyby náhodou, tak porodnice je dostupná. Ale ony ty komplikace doma nějak nebývají - nebo snad o nějakých víte? O nějakých konkrétních, nikoliv "jedna paní povídala"?

A pro zvědavce na závěr - Jak porodit doma snadno a rychle aneb rady pro domácí porod najdete na stránkách Hnutí za aktivní mateřství - www.iham.cz nebo si o ně napište - sylva.sm@seznam.cz.