Byl jsem u zápisu

Přivítala mne moudrá sova. Nevyzradil jsem jí sice pro jistotu vůbec nic - ani jestli se těším do školy, ani zda už umím trochu počítat, ale dostal jsem od ní lísteček, na který jsem dostával razítka za úspěšné plnění úkolů celé dobrodružné poti po své budoucí škole.

Veverce jsem pomohl spočítat šišky na jejím stromečku. Myslel jsem, že jich je 5, ale nakonec jsem objevil jetě jednu - veverka ji chytře schovala pod větev.

Největší popleta byl medvěd. Pěkně se mu pomotaly obrázky a kdybych mu nepomohl já, láme si s tím hlavu dodnes.

Projít bludiště v lese zajíčka Hopsálka byla hračka, ale radši jsem poprosil o pomoc svojí sestřičku Lucinku.

Malovat umím naštěstí dobře a písemný testík jsem si dovedl i podepsat.

U tabule jsem poznal skoro všechny písmena a taky nějaká čísla. Žádnou básničku ani písničku jsem ale nevyzradil a to i přes to, že jsem si doma už týden cvičil Sněhuláčka pašáčka a Sluníčko popojdi maličko.

To, kvůli čemu jsem sem šel, bylo až úplně nakonec - mohl jsem si vybrat dárečky, které vyráběly děti, které do školy už chodí. Vybral jsem si žábu, protože pavouka, co vyráběl brácha Tomášek, jsem nemohl najít.

Moje ségra Lucinka nakonec říkala, že by se přihlásila do školy hned znovu, kdyby měla takový super zápis jako já.