O jmelí a jiných vánočních rostlinách

Kdysi dávno bylo symbolem života a lidé si ho vážili jako posvátné léčivé rostliny. I v dobách zimy má stále zelené živé listy. Používalo se při obřadech Keltů i o římských saturnáliích. Křesťanská legenda praví, že ze stromu jmelí byla vyřezána kolébka Ježíška a že na kříži z jeho dřeva byl Kristus ukřižován.

Nad štědrovečerní stůl se větvičky jmelí zavěšují již ráno. Snítka jmelí by pak měla podle některých krajových zvyklostí v domácnosti zůstat po celý rok a spálit se o dalším Štědrém dni, jindy měla na jaře zaoraná do pole přinést dobrou úrodu.

Do vázy se před vánočními svátky netrhaly jen barborky, ale také větvičky zlatice, trnky nebo jabloně.

Jednou z mála rostlin, které kvetou i v chladu vánočního času, je muškát. Snad proto je opředen legendami a v jižní Itálii nesmí chybět ve vánoční výzdobě domovů. Byl prý stvořen andělem v noci na 25. prosince.

V Austrálii zlatorůžově vykvétá v době vánoc tzv. Vánoční strom. Pochází z čeledi ochmetovitých a je příbuzný našemu jmelí. Dorůstá až dvanácti metrů. V době našich chladných vánoc je v západní Austrálii naopak velké horko a většina rostlin prochází dobou klidu nebo hyne. Vánočnímu stromu umožňuje přežití v době sucha podobná vlastnost, jakou má i naše jmelí - parazituje. Kořeny ochmetu, které se pod zemí setkají s kořeny jiného stromu, se na něj nešetrným způsobem napojí a vánoční strom pak touto cestou odebírá vodu a výživné látky. Jeho kořeny bývají až sto metrů dlouhé. Napadají jiné stromy, květiny a prý i optické kabely.