Existuje mnoho způsobů, jak tyto děti předškolního i školního věku podpořit a motivovat při učení angličtiny.
Výuka angličtiny může být pro děti velkou výzvou, zejména pro ty s dyslexií, kteří mají problémy se čtením a psaním. Nicméně existuje mnoho způsobů, jak tyto děti předškolního i školního věku podpořit a motivovat při učení angličtiny.
Níže najdete několik nápadů a strategií, které mohou pomoci při výuce angličtiny u dětí s dyslexií. O jednom přístupu jsme si povídali v podcastu Zapojme všechny se Sylvií Dolákovou, pedagožkou, autorkou, lektorkou a metodičkou pro ranou výuku angličtiny.
Sylvie Doláková se při výuce angličtiny zaměřuje také na děti se specifickými poruchami učení, zejména s dyslexií… Kdy s angličtinou začít a čeho se vyvarovat, na co se zaměřit, jak učit gramatiku, čtení a psaní a jak často angličtinu učit, aby to mělo smysl?
Sylvie Doláková doporučuje, aby se s výukou angličtiny neotálelo, a to ani u dětí s rizikem budoucí dyslexie (viz okénko níže). Čím dříve dítě/žák s výukou angličtiny, potažmo jiných cizích jazyků začne, tím snáze se do ní dostane, lépe se v ní zorientuje a naučí se ji používat. Prvních sedm let věku bývá označováno jako vývojové období, kdy jsou děti nejvíc otevřené přijímání informací a nasávání jazykových vlivů. „Kdykoliv v tomto období začneme s vystavováním dítěte cizímu jazyku, budeme daleko úspěšnější, než když začneme například až ve 3. ročníku základní školy,“ uvádí Doláková.
Ačkoli může být dyslexie diagnostikována s konečnou platností až kolem 9. roku věku, učební techniky, které pomáhají eliminovat obtíže dětí s dyslexií, lze praktikovat už v předškolním věku v mateřských školách. Tyto techniky se zaměřují zejména na rozvoj kognitivních funkcí, zrakového nebo sluchového vnímání. Další důležitou oblastí pro pozdější čtení písmen a slov je prostorová, zvláště pravolevá orientace. S ohledem na různá specifika či speciální vzdělávací potřeby lze koncipovat i počáteční výuku angličtiny, tedy i pro děti s rizikem dyslexie. Sylvie Dolákové mj. doporučuje zahrnout i norskou vzdělávací metodu Grunnlaget. Ta by měla stimulovat správný řečový vzor, a proto se hodí i pro děti s mentálním oslabením nebo pro děti z nepodnětného prostředí.
Výuka angličtiny by v ideálním případě měla probíhat nenásilnou formou a co nejčastěji. Dítě by mělo být vystavováno v ideálním případě reálným situacím, při kterých je jazyk přirozeně používán. „Více než jinde zde platí heslo ‚learning by doing‘, tedy: učím se tím, že něco dělám,“ objasňuje Doláková. Pro lepší orientaci dětí při výuce, i když příliš ještě nerozumí, je důležité používat současně s řečí také neverbální podněty: gestikulaci, mimiku, názorné ukázky (reálné předměty anebo obrázky), reálné aktivity (vyrábění, hry, ukázky) apod. Děti se totiž nudí, pokud nerozumí mluvené řeči anebo pokud je například pedagog v mateřské školce učí slovní zásobu jen pomocí opakovaného demonstrování jednotlivých obrázků v českém jazyce (například zvířat, předmětů apod.) a souběžného opakování a „přezkušování“ jednotlivých anglických slovíček souvisejících s obrázky.
U dětí předškolního i mladšího školního věku doporučuje Sylvie Doláková v ideálním případě začít s tzv. dvouletým obdobím zvykání si na jazyk. Dítě by mělo být jazyku tzv. vystaveno. Během nich navrhuje, aby se vyučující věnoval na prvním místě zejména výslovnosti a intonaci. To je důležité pro to, aby se dítě/žák nejen domluvil, ale i rozuměl. Správná výslovnost totiž pomáhá i rozlišení cizího zvuku v řeči. Prostřednictvím her a nejrůznějších aktivit je možné vytvářet cíleně situace, kdy lze výslovnost a intonaci cvičit.
„Jazyk je prostředek zejména ke komunikaci, získávání informací a předávání informací. Málokdo se domlouvá výhradně písemně nebo čtením. Je proto prvořadým úkolem naučit děti komunikovat. Bohužel děti začínají často při výuce angličtiny abecedou, hláskováním slov, jak se zapisují některá slovíčka, přitom ještě nezvládly čtení a psaní v mateřském jazyce. Pokud dítě nemá ukotvený návyk umět zapsat, co zná česky, což se šest let před vstupem do školy učilo poslechem a mluvením, jen obtížně se bude například učit, že anglická slova se zapisují jinak, než se vyslovují,“ upozorňuje Sylvie Doláková.
Nácvik a porozumění čtení probíhá, ještě než dítě nastoupí do školy a začne se v 1. ročníku učit číst, a to i u rodného jazyka. Proto je vhodné vystavovat i děti předškolního věku psaným textům a písmenům, aby měly dostatek příležitostí vnímat text pasivně. Je důležité, aby dítě vidělo jednotlivé vytištěné slovíčko jako celek a zároveň jej slyšelo vyslovené nahlas. Potom si může lépe uvědomit a vnímat, jak vypadá ten který tvar slova, a podvědomě si ho ukládá do paměti.
Sylvie Doláková uvádí následující aktivity jako vodítko pro pedagogy:
a. Výroba, vymodelování, skládání z papíru, kresba, stavba věže z kostek, pojmenování barev u určitého předmětu. Učitel během výroby sděluje dětem v angličtině instrukce či jednoduchý popis postupu.
b. Názorné pomůcky, cokoliv, s čím se dá manipulovat, co se dá pověsit, co se hýbe. Dále například maňásci, kteří prostřednictvím učitele komunikují s dětmi.
Třeba takto: Příklad využití názorných pomůcek
Aktivita „Učíme se názvy oblečení“
Učitel vytahuje různé kousky oblečení a říká: „What is it?“ (česky: „Co to je“?) Pokračuje: „Oh, they are trousers. Can I put them on my head?“ (česky: „To jsou kalhoty. Můžu si je dát na hlavu?“).
Během ukázky několikrát vždycky zopakuje název konkrétního oblečení. Doplní, že: „We can’t put trousers on our heads because they are trousers.“ (česky: „Kalhoty nemůžeme dát na hlavu právě proto, že to jsou kalhoty.“). Vyučující postupně může vystřídat více kusů oblečení. Názorná ukázka pomáhá k zapamatování si slovní zásoby. Učitel by však měl mluvit celou dobu anglicky.
c. Vytváření modelových situací, které učitel komentuje cílovým jazykem. Při tom může učitel využít například loutky, maňásky, kteří provádějí tu činnost, kterou učitel jednoduchým jazykem v angličtině popisuje, anebo nechá promlouvat při činnosti samotné loutky.
d. Využití písniček a říkanek v angličtině, například s pohybem, s hudebním, případně i vizuálním doprovodem.
e. Nacvičování scénky, při které si děti osvojují anglické fráze nebo krátké věty.
f. Pokud učitel po dětech požaduje vykonání nějaké aktivity, je důležitá (i opakovaná) reálná demonstrace (ukázka) společně s jednoduchými instrukcemi v angličtině. (Pokud děti nepochopí instrukce, nespolupracují.) Zapojení starších dětí, které jsou o něco pokročilejší v angličtině, do demonstrace, je možnou variantou.
Mateřský jazyk se u nás dítě „učí“ (je jím obklopeno) aspoň šest let, než jde do školy a začne se učit číst a psát, pokud se ale začne ve škole učit druhý jazyk, zde angličtinu, chceme po něm, aby četlo a psalo, obvykle již během prvních měsíců. Sylvie Doláková ale doporučuje vystavit všechny žáky (včetně žáků s rizikem dyslexie) po dobu 2 školních roků pouze účinkům cizího jazyka, aby se naučili správnému poslechu a správnému porozumění jazyku, tedy pochopení obsahu. Postupně se tímto způsobem také rozvíjejí slovní reakce dítěte na tyto podněty. Sylvie Doláková upřesňuje: „Psychologové tvrdí, že lidé potřebují na vypěstování návyku, ve smyslu automatického jednání, období dvou let. Proto se ze mě stal obrovský zastánce toho, aby první dva roky v angličtině nemusely děti v angličtině číst a psát.“
Při počáteční výuce angličtiny u žáků 1. ročníků je také na místě zařadit pohybové aktivity, zejména hry: „Pohybové hry děti aktivizují, děti přitom přirozeně používají anglický jazyk, přičemž vůbec nevnímají, že se jedná o cizí řeč, prožívají tu hru,“ doplňuje Sylvie Doláková. Vhodné je zařadit i aktivity, při kterých mohou žáci zažívat citové prožitky ve spojení s hudbou, tancem, pohybem, výtvarnou činností.
Jaké jsou nejčastější problémy při výuce (cizích) jazyků u dětí s dyslexií?
Čtení v angličtině může působit žákům s dyslexií problémy z mnoha důvodů. Jedním z nich je například světloplachost: obvyklé černé písmo na svítivě bílém papíře pro ně není vhodné. Proto je pro ně vhodnější spíše papír žlutý nebo v přírodní barvě, aby kontrast nebyl tak výrazný. Potřeba je zohlednit i velikost písma: pro nejmladší žáky a zejména pro žáky s dyslexií by mělo být co možná největší. Pokud pracují s učebnicí, velikost písma učitel neovlivní, ale může z ní vybírat potřebné úseky, krátit apod.
Také běžně užívané písmo Arial je pro žáky s dyslexií nevhodné. Rozumným kompromisem může být písmo Calibri. Ideální variantou a přímo doporučované pro dyslektiky je volně stažitelné písmo OpenDyslexic. Toto písmo je bezpatkové a ve spodní části výrazněji ztluštělé. Tato grafická zvláštnost pomáhá označit, kam písmo směřuje. Žák rychle zjistí, která část písmene je dole, což mu pomáhá rozpoznat správné písmeno i předcházet překlápění písmen obráceným směrem.
Podobně prospěšná jsou i čtecí okénka, aby se žáci s dyslexií neztratili v textu. Nejlepší je, když okénko kopíruje právě čtený řádek (v celé šíři).
Pomůcek je celá řada. Názornou ukázku najdete třeba také ve videu se Sylvií Dolákovou uveřejněném na webu Zapojmevšechny.cz pod názvem Pomůcky pro výuku angličtiny u žáků s dyslexií.
Dyslexie (porucha čtení) spadá do různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Předpokládá se dysfunkce centrálního nervového systému.
Specifická vývojová porucha čtení, při níž se jedinec potýká s problémy s rozpoznáváním a zapamatováním si jednotlivých písmen, zvláště pak s rozlišováním písmen tvarově podobných; má potíže s rychlostí čtení, správností čtení a s porozuměním čtenému textu; často se vyskytuje tzv. dvojí čtení (tiché předčítání slova před jeho vyslovením).
Co se týče samotné prevalence dyslexie (tzn. demografický ukazatel, poměr počtu všech existujících případů dyslexie – bez ohledu na dobu jejich vzniku – k počtu obyvatel v dané lokalitě ve sledovaném časovém období), záleží na závažnosti dyslexie, potažmo na hranici použité k identifikaci dyslexie.
Web Zapojmevšechny.cz byl spuštěn na podzim 2019 s ambicí stát se průvodcem nejen společným vzděláváním, ale kvalitním a moderním vzděláváním vůbec. Je určen pedagogům, rodičům i zřizovatelům škol. Vznikl v rámci projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B při NPI ČR). Najdete zde obsah naplněný zkušenostmi a praxí škol a odborníků: vzorové dokumenty, praktické příklady, metodiky, aktivity i zahraniční inspiraci. Širokou nabídku doplňuje online poradna a mapa expertních služeb.
Skok