tisk-hlavicka

Koktavé dítě v mateřské škole

Koktá, zadrhává, nemluví plynule, občas se „zasekne“… To všechno můžeme říci o lidech, kteří trpí koktavostí neboli poruchou zvanou balbuties.

Vážné narušení komunikačních schopností neovlivňuje jen dorozumění s ostatními, ale například i to, jak se koktavé dítě zapojí mezi vrstevníky.

Koktavost má mimořádný dopad na osobnost člověka a na jeho zapojení do společnosti i na jeho adaptaci na školní nebo pracovní prostředí. I když každý přinejmenším tuší, co to znamená, když někdo koktá, stojí za to připomenout charakteristiku koktavosti – jedná se o časté opakování nebo prodlužování zvuků či slabik a slov anebo časté váhání a přestávky narušující rytmický tok řeči. Klinická logopedka PaedDr. Dana Kutálková říká, že „skrytá koktavost“ projevující se jen váháním na počátku řeči, je závažná záležitost. „Dítě nemluví, neodpovídá, protože nemůže, pak tlak povolí a dítě dál mluví plynule. Zejména ve škole bývá hodnoceno, jako že ‚neumí‘. K závažným příznakům patří různé grimasy a pohyby, které provázejí začátek promluvy (souhyby a součiny),“ doplňuje definici koktavosti odbornice.

Její kolegyně z oboru, klinická logopedka Mgr. Markéta Hrubínová nabízí další pohled na to, co je koktavost. „Koktavost je široký pojem a její projev nemusí vždy vypadat jako ona známá postava z Prodané nevěsty. Lze se setkat s krátkým opakováním slabik na začátku slova, může to ale být jen opakování prostých hlásek. Součiny, které koktavost mohou provázet, jsou někdy skryté tak, že je ani okolí nezpozoruje a nezařadí. Může jít o mrkání, popotahování nosem, olizování rtů či hraní si s jazykem a mluvidly. Odborník také dokáže odhalit prefonační napětí, kdy jsou napjaté například svaly na krku,“ vysvětluje Mgr. Hrubínová.

Zajímalo mě, jestli se koktavost může pojit s jinou vadou řeči, a obě logopedky se shodly na tom, že se setkávají s koktavostí, která vzniká sekundárně a předchází jí tumulus neboli breptavost. Souběžný výskyt koktavosti a jiné vady řeči je ale podle obou odbornic třeba posuzovat individuálně. A co koktavost vyvolává? Vedou k ní nějaké vrozené dispozice. Podle Dany Kutálkové může ke vzniku balbuties přispět úzkostná povaha, labilita a častější výskyt koktavosti v rodině. „Rovnice dispozice + trauma = koktavost tento vztah vyjadřuje přesně – velká dispozice a malé trauma (třeba větší leknutí) může vyvolat poruchu, při malé dispozici je třeba výrazné trauma (nehoda na silnici, úmrtí v rodině). To však nutně neznamená, že vznikne vždy – rozhoduje i dlouhá řada dalších okolností.“ Koktavostí jsou také podle statistik více ohroženi chlapci (koktavost se u nich vyskytuje dvakrát častěji než u dívek) a Dana Kutálková uvádí, že koktavostí trpí přibližně dva lidé ze sta. „V předškolním věku ale toto číslo může být mnohem větší, většina případů se upraví díky dobré péči a správnému zacházení,“ dodává PaedDr. Dana Kutálková.

Léčba není jednoduchá

Při terapii koktavosti se logoped snaží navodit spontánní plynulost řeči, kterou neprovází nadměrná námaha a psychická tenze, tedy běžnou přirozenou řeč. Ve složitějších situacích může být cílem i kontrolovaná plynulost – tato meta vyžaduje vědomé úsilí balbutika, kterému nezbývá nic jiného než neustále myslet na to, jak mluví. Někdy je třeba naučit se koktavost akceptovat – v případě koktavosti, která už je zafixovaná, jde o to zbavit balbutika nervozity z mluveného projevu. Při terapii je prostě třeba myslet nejen na řeč jako takovou, ale musíme mít na mysli i obavy, které balbutik ze svého mluvního projevu má. Dana Kutálková uvádí, že u předškolních dětí se koktavost většinou podaří odstranit. „U starších je situace složitější, ale většinou se koktavost dá aspoň zmírnit. Základem je snaha najít příčiny koktavosti a odstranit je nebo zmírnit spojená s terapií. Volba prostředků závisí na věku a okolnostech, úspěšnost zejména na správné volbě postupů včetně odstranění příčin poruchy a na vytrvalosti a snaze koktavého, resp. spolupráci rodiny dítěte,“ říká Dana Kutálková.

Markéta Hrubínová připomíná, že s léčbou se nesmí váhat. „Čím dříve se koktavost podchytí a začne s léčbou, tím lépe. Zadrhávání se v určitých obdobích života někdy vrací a je možné ohlídat, aby se nerozvinulo, takže je okolí ani nezpozoruje. Mnoho dětí má za sebou první a jedinou epizodu koktání kolem tří let. Jsou-li rodiče poučeni a zasvěceni do konkrétní profylaxe a prevence, pak v mnoha případech dítě nadále mluví plynule,“ vysvětluje Mgr. Hrubínová.

Zajímalo mě, jestli neškodí, pokud dětem, které koktají, budeme „napovídat“ správná slova. „Dětem nápověda většinou vyhovuje, nesmíme ovšem mluvit za ně. Pokud nápovědu jako pomoc odmítají, je nutné to respektovat a počkat, až řeknou, co potřebují,“ říká Dana Kutálková.

Přiměřená zátěž

Podle odborníků jsou současné děti často velmi přetěžovány. A to nejen ambiciózními rodiči; děti často čelí vysokým nárokům i ze strany škol a učitelů. Některé dítě pod tlakem funguje víceméně normálně, u jiného se mohou objevit projevy neuróz nebo zmiňovaná koktavost. Obě logopedky se proto přimlouvají, abychom na děti, které mají vadu řeči (např. balbuties) nenakládali více, než je zdrávo, a tohle pravidlo považují za důležité u všech dětí. „Měli bychom vést dítě k tomu, aby se nepřepínalo, nechtít po něm moc ani málo, vnímat jeho signály, když něco nebo někam nechce, a ptát se proč. A také bychom dítěti neměli umetat cestičku, ale spíše mu pomáhat překonávat stresové momenty. Ve chvíli, kdy se nám řeč ‚nezdá‘, musíme jít se svou obavou za odborníkem a nedávat ji najevo před dítětem,“ vysvětluje Markéta Hrubínová.

Dana Kutálková zase zdůrazňuje, že bychom měli rozvíjet slovní zásobu dítěte a obratnost jeho mluvidel. „Měli bychom sledovat a podporovat správné dýchání, což je mimo jiné i prevence nemocí zejména horních cest dýchacích. Ve věku, který je pro vznik koktavosti kritický (3 – 5 let), bychom dítě neměli vystavovat silným emocím a vyvolávat v něm strach třeba z Mikuláše a čertů. Koktavost obyčejně spouští stres – silný jednorázový nebo mírnější, ale vytrvalý dlouhodobý. Prevencí je klid v rodině a jistota ve vztazích. Při známkách jakkoli narušené plynulosti řeči nesmíme dlouho čekat a radši se poradíme na logopedii,“ radí logopedka, jakou strategii zvolit, pokud chceme dítěti umožnit klidný, harmonický vývoj.

Jak správně pracovat s koktavým dítětem?

Odpovídá klinická logopedka PaedDr. Dana Kutálková

Co se nesmí:

1. Nesmíme dítě nutit, aby opakovalo znovu, aby se opravilo, ani dát najevo nelibost nad nepovedenou větou. Dítě to lépe neumí, zaslouží si pomoc, ne pokárání.

2. Nesmíme dítě přetěžovat nadměrnými nároky (jsi už velký) ani přemírou zážitků. Nesmíme je nutit do věcí, které jsou mu vysloveně nepříjemné (recitace před hosty, spaní potmě, někdy i pozdrav).

Některé děti jsou nesmělé a později z toho vyrostou.

3. Dítě si svoje potíže neuvědomuje, nesmíme dopustit, aby si jich všimlo. Pokud už si je obtíží vědomo, změnily se vývojové potíže v diagnózu. Ani pak se nesmí dělat z koktání nemoc, ale je nutno situaci přiměřeně řešit, zpočátku většinou výchovnými opatřeními.

4. Nesmíme dovolit, aby dítě šlo do neznámé situace nepřipravené. Je nutno o ní mluvit, předem vysvětlit (stěhování, narození sourozence, Vánoce), o nepříjemnostech věcně informovat a nelhat (nutné vyšetření) a slíbit odměnu „za statečnost“.

5. Nesmíme bezdůvodně narušovat zaběhaný denní režim (čas jídla, dostatek spánku, pohyb venku).

Co se musí:

1. První pomocí je šepot, většinou podstatně plynulejší než hlasitá řeč („Pojď mi to pošeptat“).

2. Ve spolupráci s logopedem musíme najít příčiny koktavosti a snažit se je odstranit.

3. Co nejvíc pomáhat dítěti s mluvením – otázky klást tak, aby dítě mohlo odpovídat ano – ne nebo jednoslovně: otázka už obsahuje možnou odpověď. (Ano: Půjdeme do parku, nebo budeme doma? Chceš jablíčko, nebo banán? Ne: Kam půjdeme? Co chceš k jídlu?)

4. Výrazně chválíme snahu mluvit a dáváme najevo radost z řečové aktivity.

5. Potíže maskujeme tak, aby byly co nejméně nápadné – nemůže-li dítě zrovna mluvit a zadrhne, doplníme větu rovnou sami, pokračujeme ve vyprávění a dítě se zvolna zase přidá a plynule dopoví.

6. Denně nenápadně rozšiřujeme slovní zásobu nad knížkou, časopisem, zejména pomocí básniček a písniček. Tam je řeč plynulá, dítěti se dobře mluví, dospělý ho chválí. Tak znovu získává jistotu v mluvním kontaktu.

7. Musíme se snažit vytipovat situace, kdy se dítěti špatně mluví, a vyhýbáme se jim.

8. Snažíme se dodržovat denní režim, omezit na minimum sledování televize, videa, počítače.

9. Pomocí her ovlivňujeme hospodaření s dechem (foukání brčkem, bublifuk, flétna…) a rytmus (recitace spojená s pohybem, rozpočitadla apod.).

10. Musíme dodržovat další, individuálně stanovená doporučení logopeda.

Článek vyšel v tištěné verzi časopisu Informatorium 3-8, který vydává Portál.

INFORMATORIUM 3-8 je časopis pro výchovu a vzdělávání dětí od 3 do 8 let v mateřských školách a školních družinách.
Názory k článku (17 názorů)
jojo, známe susu 23.2.2011 9:57
no, nevím... Alena 1976 23.2.2011 11:45
*Re: no, nevím... susu 23.2.2011 12:35
*Re: no, nevím... Etraska 23.2.2011 21:56
Také znám Manka, 1 syn 23.2.2011 14:52
*Bohužel, nepomáhá nic Tvoje horší já 23.2.2011 17:55
**Re: Bohužel, nepomáhá nic pavlína 23.2.2011 18:7
*Re: Také znám Veveruše 24.2.2011 2:11
**Re: Také znám 8 24.2.2011 3:2
***Re: Také znám Bellinka+Šimonek03/2011 26.2.2011 12:29
****Re: Také znám Misena+2 26.2.2011 19:33
***Re: Také znám Veveruše 1.3.2011 1:42
**Re: Také znám Olina dcera 12 11.9.2011 10:32
**Re: Také znám Manka, 1 syn 1.3.2011 14:29
*Re: Také znám Petra, syn 9let 13.3.2011 23:10
**Re: Také znám Manka, 1 syn 28.4.2011 14:30
koktavost Mája 23.3.2011 17:4




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.