tisk-hlavicka

Agresivní rodič – jak na něj?

24.2.2020 PhDr. Lucie Kvasničková Informatorium 3-8

Jak komunikovat s rodiči - z pohledu pedagogů.

Někteří rodiče mohou prožívat manželskou krizi, která ovlivňuje jejich náladu, jsou nervózní a reagují přehnaně. Další rodiče jsou velice citliví na to, co se s jejich dětmi děje v jejich nepřítomnosti, a mají tendenci zasahovat do práce učitelů. Jiní jsou rádi, že mohou děti odevzdat do péče pedagogů, a nemají chuť řešit, co se děje za zdmi školky nebo školy.

Co mají ovšem všichni společného? To, že pokud s těmito rodiči musí učitel řešit nějaký problém, nebude to jednoduché. A přitom s každým z těchto rodičů musí jednat jinak, na každého použít trošku jiný styl komunikace a zároveň si udržet chladnou hlavu, nadhled a profesionalitu.

Dítě na prvním místě

Důležité je mít na paměti, že pokud s rodiči něco řešíme, tak i když s námi rodič nesouhlasí a není nám sympatický (nebo my nejsme sympatičtí jemu), vždy je na prvním místě dítě. Nejde o to, vyhrát spor s rodiči a dokázat jim jejich neschopnost vychovat dítě, ale naopak je úkolem pedagoga přimět rodiče ke spolupráci i za cenu, že budeme muset občas spolknout vlastní názor, neboť učitel je v tomto případě profesionál. Nezapomínejme také na to, že komunikace s rodiči je dvousměrný proces – stejně tak jako je učitel rád, když rodič vyslechne jeho rady ohledně dítěte, tak i učitel by měl umět vyslechnout rodiče a jeho názory. Poslechnout si jeho verzi a pokusit se společně dojít k nějakému řešení.

Důležité je totiž vnímat dítě celkově – ne jen jako Jarouška, který ve školce zlobí a skříňku má vedle Aničky, ale jako chlapce, který do školky, přestože tam zlobí, chodí rád, doma má malého sourozence, odpoledne navštěvuje kroužek keramiky a nedávno mu zemřel oblíbený dědeček. To jsou všechno věci, které mohou jeho chování ovlivňovat a které ve školce sami od sebe nemusíme zjistit, ale díky dobré komunikaci s rodiči se můžeme tyto informace dozvědět od nich a využít je k pochopení dítěte. Dobrou komunikaci nastavíme například tím, že s rodiči vedeme rozhovor nejen v době, kdy dítě zlobí, ale také v době, kdy udělalo něco hezkého, a uděláme si čas na to, abychom to rodičům sdělili a dítě pochválili.

Dobrá příprava je poloviční úspěch

Pokud rodiče chtějí s pedagogem řešit nějakou situaci, nebo je naopak iniciátorem konverzace učitel, je dobré se držet několika postupů či pravidel, a to i v případě, že neočekáváme žádný konflikt. Chceme-li však s rodiči dojít k nějakému řešení a zajistit, aby byla schůzka pro všechny zúčastněné užitečná, je dobré se na ni připravit. Na schůzku přijít s pozitivním přístupem, nachystat si konkrétní otázky a pokud možno i konkrétní návrhy řešení. Poznámky je možné mít napsané i na papíře a v průběhu schůzky si dále zapisovat, na čem se s rodiči dohodneme, což i na rodiče působí dobrým dojmem, že vám na výsledku schůzky záleží. Dobré je předem zjistit, co rodiče od schůzky očekávají, abychom popřípadě mohli jejich představy již od začátku korigovat.

Nechme rodiče vypovídat

Jednou z nejdůležitějších věcí, co můžeme udělat pro úspěch sezení, je rodičům naslouchat a dát jim najevo, že vnímáme, co říkají. Budou-li vidět naší snahu problém řešit, je pravděpodobnější, že sami se budou také více angažovat. Navíc se jim samotným uleví a mohou pak na problém pohlížet s větší rozvahou. Následně společně s rodiči zkusíme vymyslet konkrétní řešení dané situace (pokud řešení vymyslí sami rodiče, tím lépe) a nakonec shrneme, na čem jsme se dohodli. Dobré je výsledek rozhovoru několikrát zopakovat a ujistit se, že všichni chápeme řešení stejně.

Vhodné je také nabídnout rodičům možnost se zeptat na cokoliv, co je ještě napadá – někteří rodiče se stydí zeptat na věci, kterým třeba nerozumí, a raději mlčí. V takovém případě je dobré nechat rodiče, aby svými slovy popsali řešení, na kterém jsme se dohodli, a podle toho sami usoudíme, jestli jsme všichni ve shodě. Dbejme při tom na intelekt rodičů – v některých případech není vhodné používat příliš odborné výrazy, neboť tím můžeme rodiče znejistit. Naopak je pro ně lepší ukázat jim to, co máme na mysli, na konkrétních příkladech a nabídnout i konkrétní řešení. Na závěr se dohodneme s rodiči na dalším postupu – jestli je nutné se znovu sejít, nebo jestli budeme situaci dál sledovat a v případě, že se situace bude opakovat, uděláme to a to.

Jak vyjít s agresivním rodičem

Agrese může pramenit z mnoha zdrojů, u rodičů však bude pravděpodobně převládat jeden důvod nad ostatními – tendence bránit a chránit svého potomka. To je přirozený pud, na který bychom měli pamatovat a nezazlívat rodičům jejich možná až přehnané reakce. Otázkou je, jak s takovým rodičem pracovat, abychom společně došli k řešení a situace se naopak víc a víc nevyhrocovala. Důležité je ustát první tlak s chladnou hlavou a zároveň si vymezit své vlastní hranice. Pokud například přijde rozzlobený rodič, že potřebuje okamžitě něco řešit, je lepší pro obě strany, domluvit si čas schůzky na později – ideálně do 24 hodin. Rodič se mezitím alespoň trochu uklidní a učitel se může na schůzku připravit.

Pokud chtějí na schůzku přijít oba rodiče, je možné přizvat také dalšího učitele, aby byly síly vyrovnané, učitel se necítil zahnán do kouta a nespouštěl tím vlastní obranné reakce. Nezainteresovaný pedagog navíc může pomoci situaci uklidnit a poskytnout objektivnější náhled. Další osoba navíc dodá učiteli podporu a sebevědomí, což je při jednání s agresivním člověkem důležité. Není dobré na sobě nechat znát nejistotu či nervozitu. Pokud rodič vycítí, že je učitel nejistý a nemá situaci pod kontrolou, může začít být ještě více agresivní, protože bude mít pocit, že má navrch. Na druhou stranu není ani dobré dávat rodičům najevo přílišnou převahu (za učitelem stojí instituce školy, za rodiči většinou nikdo), neboť by se mohli začít bránit a chovat se opět více agresivně.

Pozor na neverbální signály

V průzkumech mezi rodiči bylo zjištěno, že některé neverbální signály od učitelů působí na rodiče velmi negativně a mohou ovlivňovat výsledek rozhovorů. Mezi takové chování patří například nedostatečný oční kontakt, ležérní sezení na židli (rodiče pak mají pocit, že pedagogovi na situaci tolik nezáleží), sledování hodinek během rozhovoru nebo když je učitel opřený o stůl a z rukou udělá „stříšku“ (což je obecně gesto, které vnímáme jako výraz nadřazenosti). Někdy tato gesta děláme nevědomky, ale pokud o tom víme, můžeme pracovat na jejich odstranění.

Pokud naopak víte, že vás rozhovor s rodičem, ať už agresivním, nebo ne, stresuje a přivádí do úzkých, je možné zkusit několik tipů, jak svou nervozitu skrýt. Nervozita je nejvíce poznat podle hlasu a končetin (především rukou), které se nám mohou třást, ačkoliv se je sebevíc vůlí snažíme zklidnit. Pokud se nám chvěje hlas, pomůže, když začneme mluvit tišeji – nejistota v hlase není tolik znát a nás to může i vnitřně více uklidnit. V případě, že se vám třesou ruce, je dobré je něčím zaměstnat – začít rovnat složky, uvařit kávu, listovat papíry.

Jak zabránit další agresi

Pokud je rodič rozzlobený oprávněně a chyba se opravdu stala na naší straně, nehledejme výmluvy. Nejlepší je přiznat chybu a omluvit se. Rodiče taková reakce může překvapit, přestanou být agresivní a možná se i sami omluví za své vlastní nevhodné chování. Při následném řešení problému netlačme rodiče někam, kde je to nad jejich síly. Postupujme opatrně, po menších krocích, a pochvalme rodiče za to, že přišli – což je důkaz, že mají snahu situaci řešit. S troškou nadsázky je dobré mít na paměti následující tvrzení z práce G. Bartlové: „S problémovými rodiči se nikdy nehádáme. Nejen kvůli tomu, že nemůžeme vyhrát, ale také proto, že mají mnohem více zkušeností v hádání se než my“.

Problém může nastat, pokud přijde opravdu rozhněvaný rodič a vyžaduje okamžité řešení situace. Ačkoliv máte právo na sjednání schůzky v jiném, předem zvoleném čase, někdy je lepš, sednout si s rodiči ihned a zbavit je alespoň prvotního napětí. Zároveň je ale důležité chránit sebe sama – neotáčejte se k rodiči zády. K rozhovoru nabídněte klidnou místnost, kde si můžete popovídat, a sedněte si k stolu naproti němu – čímž před sebou vytvoříte ochrannou bariéru. Potvrďte, že vidíte, že se zlobí, a nechte rodiče odventilovat pocity hněvu. Vyslechněte ho a snažte se dát najevo pochopení. Klidně si opět můžete dělat poznámky (někteří rodiče si díky tomu budou dávat větší pozor na to, co říkají a jak se chovají) a buď se pokuste situaci vyřešit ihned, anebo s rodičem v okamžiku, kdy se uklidní, sjednat schůzku na další termín.

Časté téma – dodržování pravidel

Typickým příkladem, který je potřeba řešit s rodiči, je situace, kdy dítě nemá z domova nastavená pravidla (což dosud rodičům nemuselo vadit), ale po příchodu do školky se to jeví jako problém. Názorný příklad uvádí maminka v diskuzi na internetu: „Dcera není režimová, tj. nikdy neměla přesně dennodenně stejný režim. Většinou jsme se domluvily – pojď, jdeme ven – nechce se mi – a co bys ráda dělala? Když jsem musela ven, tak se šlo, ale s patřičným vysvětlením. Jenže teď je ve školce, kde se řekne ‚jde se ven‘ a jde se – jenže moje dcera na rozdíl od ostatních nechce. Stejně tak když se jdou umýt ruce, na svačinu, obědvat atd. Dcera s tím má obrovský problém.

Toto bývá nejčastější u rodičů s volnou výchovou, kteří svému dítěti nedokázali nastavit pevné hranice. Dítě je zvyklé, že se nemusí ničemu a nikomu podřizovat a nemusí dodržovat žádná pravidla – což je pro pobyt ve školce většinou nezbytné. Řešením může být přátelský rozhovor s rodiči, kde vysvětlíme potíže, které dítě ve školce má, nastíníme pravděpodobnou příčinu v chybějících pravidlech a navrhneme řešení. V tomto případě bychom se měli pokusit rodiče přesvědčit o výhodnosti zavedení pravidel, vysvětlit, že budou nutná i pro budoucí školní práci a pro spolupráci i v jiných kolektivech, na kroužcích apod. Následně necháme rodiče, aby si naše návrhy nechali projít hlavou, popřípadě můžeme rovnou pomoci s plánem, jak postupně pravidla nastavit tak, aby byla pro všechny přínosem.

Když budeme k rodičům přistupovat jako k partnerům v řešení problému, oceníme jejich snahu řešit situaci a na dítěti (a tím vlastně i na rodičích) budeme hledat i pozitivní stránky, budou rodiče více ochotni spolupracovat. A o tom to vlastně je – spolupracovat na tom, aby bylo dítě šťastné, mělo kamarády a cítilo se ve školce i ve škole spokojeně.

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.