Re: mateřská láska

Ahoj, stalo se mi přesně to samé.Při porodu mě nezaplavila žádná oslňující vlna lásky, naprosto normálně jsem fungovala, je nutné udělat to, to, zajistit tohle, přebalit, fungovala jsem bez problémů, ale nebyla tam ta mateřská láska, to přišlo mnohem později. Najednou po nějaké době (ale až třeba okolo roku, roku a půl) jsem si uvědomila, jak strašně ho miluju, a že bych za něj položila život. Je to kýč, ale mě to úplně rozbrečelo. Já jsem nikdy nebyla ten typ, co muchlal cizí děti, štěňátka, koťátka a tak. Moje láska se projevila hlavně obrovským strachem...nevím, jestli je to špatně nebo dobře, ale co jsem takhle mluvila s kamarádkami, tak jedna byla moc přecitlivělá, moc se bála a to miminko to cítilo a pořád brečelo, druhá byla v pohodě a zažila to až s druhým dítětem...určitě má na to vliv hodně faktorů, ale hlavně si to nedávej za vinu. Já jsem teda o tom nikde moc nemluvila, protože to se moc nenosí, ale je to normální. Ta změna je narozením miminka obrovská. A u druhého dítěte jsme to měla úplně obráceně, tam jsem probrečela celý porod, emocionálně jsem to nezvládala a dodneška, když se na ní podívám, tak se mi chce láskou brečet. Je to možná nefér vůči tomu prvnímu, ale v tomhle si neporučíš. zase jsem si víc užila to první těhotenství a druhý bylo horor. Takže se to vyrovná. Myslím, že to dítě v bříšku cítí, že jsi se na něj těšila a že je chtěné....Tak se neboj a držím palce, určitě se to brzy srovná :-)