Re: Obava

Četla jsem Váš článek a musela jsem se smát.
Jste jako já. K prvnímu mimču jsem přistupovala s tím , že mám fůru jiných starostí ( obrovsky zamilovaná, velký nápor v práci, moře,změna zaměstnavatele v 5.měsíci těhotenství, svatba..)a až mne bude potřebovat, ozve se samo. I pohyby jsem cítila až o měsíc později, než lékařka předpokládala. Pouze jsem od 3 měsíce tloustla - celkově jsem přibrala 21 kg.Pak jsme měli 1.ledna autohavárii a syn se měl narodit 20. ledna. Doktorka řekla, že po tom otřesu porodím okamžitě. Začala jsem se soustředit jen na mimčo a syn se narodil přirozeně, bez vyvolávání 8.února - poslední den, kdy lékaři byli ochotni čekat. Kojila jsem 8 měsíců a pak se postava sama vrátila do původních tvarů, jen břicho bylo měkké.
Podruhé jsem na mimčo myslela od začátku.Při cestě z dovolené od moře zabloudil řidič autobusu a 4 hodiny bloudil po hrbolatých cestách - a já s nohama nahoře trnula, jestli to naše mimčo nevytřepe. Nevytřepal, ale dva dny po příjezdu mi narostlo břicho i prsa a teklo "mléko". Na ultrazvuk jsem se proto vnutila už v 10. týdnu těhotenství - plod byl v pořádku a to ostatní jsem si prý přivodila tím hrozným strachem. Jako slon +23 kg jsem odnosila dceru, kterou jsem přenášela pouze 6 dní. Kojila jsem 15 měsíců, necvičila a zbyly mi 3 kg oproti původní hmotnosti a hubené vytahané prsa.
Jsem těhotná potřetí, k moři jsem jela autem a část cesty i bez problémů odřídila, strach nemám, mléko neteče, ale už teď jsem přibrala 8 kg !
Alespoň budu mít zase velké mimčo (syn 4 300g, dcera 4 450g.
Zbytečně se proto nesledujte, jezte hodně, ale zdravě - hlavně ne čokoládu a věci s glutamanem sodným - a hlavně si věřte - Vám se narodí nejhezčí a nejlepší mimčo pod sluncem, protože bude Vaše.
Zdravím, Martina