Re: Smysl pro povinnost

Ahoj Martino,jako bych otázku paní doktorce psala já.Úplně přesně jsi se trefila do naší rodiny.Starší Honza, nyní druhým rokem na výběrovém gymnáziu,byl do páté třídy samá jednička,na gymplu má tři až čtyři z matiky a pod.Co ho baví,to umí /např. dějepis, chemii němčinu.Co se mu nelíbí to fláká.Chytrý,ale lajdák, slyším na každé schůzce taky.Zkoušeli jsem přitlačit, slibovat, odměňovat, motivovat kde čím.. Výsledek po dvou letech není mnoho přesvědčivý.Honza zapomíná ale nejen věci školní , ale obecně jako by žil na jiné planetě a s hlavou v oblacích.Typ trhlý profesor..
Hodně pochopil v oddíle Skauta, kdy zapomenutý stan na výpravu a nesplněný úkol znamená pro ostatní problém, který mu dají citelně znát. A pokud si nezapamatuje odjezd vlaku,neodjede nikam /a mezi námi,mě to tolik zase nevadí,jako kdyby šlo o školu,a dokážu říct docela v klidu : " vidíš,kdybys sis to napsal,nemusel si být doma "/.
A přijde mi, že se tak naučil nějaké mechanismy, jak si povinnosti pamatovat.Takže pokud chce / a to si myslím,že chce /už má metody,jak to nevytrousit z hlavy.A mladší? I ten je schopný vstát na budík a řešit své problémy hladce.. Jako by mu ti starší ukazovali, že tudy jo, a tudy že se jít nedá. Mají prostě naši mladší miláčkové hladší, prošlapanější cestu.
Pamatuji si,že když se starší první školní klouzal na tašce do školy po stráni a roztrhl ji,jaký byl u nás křik . Mladší pak přišel za Honzíkem a povídá :" No,alespoň vím,že si musím vzít doma boby ".
I o mě se maminka-vdova nijak zvlášť nezajímala, taky samoživitelka,a taky jsem nosila samé jednička do šesté třídy.Vím,že vysvědčení se nijak zvlášť neoslavovalo.Byl pro mě oběd na přání a hotovo.Pak udeřily hormony a v sedmé-osmé jsem měla trojky,dokonce i čtyřku z občanky.Chytrá ale lempl.Dnes už nevím, co se mnou maminka udělala,jestli byly nějaké postihy nebo ne,a nebo jsem to zvládla sama ,ale v devítce jsem měla vyznamenání,a dnes mám vysokou za sebou.Takže to chce každopádně pevné nervy a věř ,nejsi v tom sama! Možná , že špatně vychováváme obě,a nebo je to všechno jinak ....