Tomík

Ahoj Všichni, taky chci moc pochválit porodnici v HB. Jelikož jsem to měla komplikované, tak můžu porovnat s porodnicí v Pelhřimově, protože jsem tam byla přes noc je to tam katastrofa, přišlo mi to jak za totače, sestry nepříjemné, záchody, sprcha na chodbě no hrůza. Je to právě rok, kdy se narodil náš Tomík. Sˇla jsem na normální prohlídku, byla jsem 34týden, měla jsem problémy s VT. dr. mi naměřila 160/105 tak mě poslala do nemocnice v Pelhřimově. Našli mi bílkovinu v moči vodu v těle, byl to děs nemohla jsem se hejbat, hrozně mi otekli nohy a šíleně to bolelo. Celou noc mi měřili sestry tlak, ale neklesal. Druhý den kolem 10h přišel primář Petřík, že mi zkusí dát kapačku magnesia jestli by to nepomohlo, a ono nic. Za 20 minut opět přišel a řikl mi, že musim rodit dřív a že oni nejsou na tak malé děti vybavený a že rači nebudou na nic čekat atˇ se rozhodnu jestli chci jít do HB nebo Jindř. Hradce, tak jsem řekla, že do HB, máme to blíž a hlavně manžel dělal v Humpolci tak za námi mohl jezdit každý den. Pak jsem šla ještě na ultrazvuk, aby zjistili jak je asi tak vélké, na ultr. mělo 2,20. Za chvíli přijela rychlá a už mě valili na Brod. Jeli se mnou jak šílený a ještě k tomu houkali asi to bylo fakt vážný. V HB mě prohlídli a všechno mi vysvětlili měla jsem šílenej strach , to si nikdo neumí ani představit. Nechala jsem si dát epidurál do zad, abych byla při vědomí, ale stejně jsem byla jak omámená tak si z toho moc nepamatuju. Náš poklad se narodil ve 14.05 21.2 2007. Hned mi ho ukázali měl 2,14 byl to prcek. Ale táta byl štˇasnej, že má kluka. Jenže tomu ještě nebylo konec. Byla jsem na pooperačním pokoji pořád mě hlídali, měřili KT atd. Ale když to přišlo k sobě to byla bolest že jsem si říkala, že je to moje poslední a umřu. Nedá se to ani říct kdo si to nezažil. Druhý den mě hned táhli do sprchy, že musím chodit, jenže já jsem ležela na posteli jak mrtvola každý pohnutí jsem probrečela tak krutá bolest nedá se na to zapomenout. A ještě ke všemu zrovna v tu dobu byli zakázaný návštěvy kůli chřipkové epidemii. Po tejdnu už jsem chodila dá se říct docela dobře, ale musela jsem bejt ohnutá, jinak to bolelo. Tomíka jsem měla v pátém patře na nedonošencích byl v inkubátoru, ale jen na ohřátí, každý den mi ho nosili. Když jsem mohla jít konečně za malým, tak mi primář řekl atˇ jdu ještě na ultrazvuk a když to bude dobrý tak mě pustěji. Jenže mi pořád bylo divný, že mám u jizvy jakoby tvrdou bouli a na ultr. se objevila sraženina krve velká asi 5cm a že prej by se to mohlo a nemuselo vstřebat, že by to chtělo vyčistit. Tak mě druhý den uspali a čistili. Když jsem se probudila tak jsem měla hadice z břicha už jsem fakt neměla sílu, ale říkala jsem si musíš to zvládnout čeká na tebe človíček. Druhý den mi hadice vyndali bylo to nepříjemný. Po 14 dnech jsem konečně mohla jít k prckovi a starat se o něj měl 1,87kg po porodu, když měl 2kg tak ho vyndali z inkubátoru. Naštěstí Tomík docela rychle přibíral tak jsme šli po 14 dnech domu. Celý měsíc strávený v nemocnici byl dlouhý, ale sestry se tak skvěle starali, že nám ho zpříjemnovali a hlavně pak už za námi mohli jezdit tatka, babičky a dědové na návštěvu. Přeju Všem lepší porod než jsem měla já, ale jsem štˇastná, že jsem byla v HB nedokážu si to představit v Pelhřimově.