Porod v srpnu 2006

Zdravím všechny maminky,
nechce se mi ani psát mezi rozplývající se maminky nad porodem v této nemocnici, ale je to jen má zkušenost a můj názor. Byla jsem prvorodičkou.
Na porodnici mě přijali po rutijní kontrole, kdy jsem tam byla původně jen na monitoring. Monitoring nevykazoval nic abnormálního a měla jsem den před druhým termínem, sestra mě posílala domů. Nicméně sestřičku jsem požádala, aby mě ještě vyšetřil nějaký lékař, protože mám nějaký divný pocit (nešlo o poslíčky, kontrakce či cokoli jiného). Sice se divila proč to chci, ale poslala mě do ambulance. Pan doktor mě vyšetřil a konstatoval, že si mě tam už nechají, že je pravděpodobné, že budu rodit, protože jsem už na půl otevřená. Děsně se divil, jak to , že mě nic nebolí Dojela jsem si ještě domů pro věci a pak jsme přijeli s manželem, který chtěl být u porodu.
Umístili mě do jednoho z porodních pokojů (uznávám, ty jsou vybaveny dobře). Manžela poslali domů, že to je ještě na dlouho. Sice nerada, ale souhlasila jsem, s tím, že mu pak zavolám, až bude čas. Takže jsem na pokoji zůstala sama. Chodila , zevlovala, z dlouhé chvíle smskovala. To trvalo asi hodinu. Pak začaly velmi mírné kontrakce. Objevila se PA s klistýrem v ruce. No nic, neprotestovala jsem, neb nevypadala, že o tom se mnou chce diskutovat. Zážitek k nezaplacení...příště ho asi vynechám a raději si naordinuji včas projímadlo to alespoň není taková drasťárna. Až ve chvíli, kdy jsem byla asi po třicáté na WC, jsem ocenila, že tam se mnou není ještě manžel. Nicméně křeče zhruba po víc jak půl hodině odezněly. Kontrakce byly stále stejné...mírné, téměř nebolestivé zhruba po 10-15 minutách. Zase se objevila PA a zkontrolovala mě, přizvala i doktora a ten mi naordinoval protržení plod.obalů, kvůlí neodcházející plodové vodě. Zase nevypadal, že by se ptal, tak mi nezbývalo než souhlasit. Kdyby mě upozornil, co mě pak čeká, asi bych ho požádala, aby to ještě na chvíli odložil Po protržení plodové vody se fofrem rozjely kontrakce, hodně silné, že jsem nestačila ani prodýchávat. Nikdo se mnou na pokoji nebyl a já se snažila využívat balon, sprchu a chodit.Znovu přišel manžel, aby zůstal, PA ho znovu odeslala domů, že to je tak na 2-3 hodiny a že mu dají vědět. Já neprotestovala, protože má jediná starost v tu chvíli byly kontrakce, které mě lámaly do kolen a představa, že by to musel přetrpět tři hodiny se mnou, mě také nepřitahovala. Nicméně jiná PA, když mě přišla po další půlhodině zkontrolovat, konstatovala že jestli mě to "fakt tak bolí", že si mám už lehnout na porodní lůžko,že se začne s porodem. Kontrakce byly pravidelné a silné, já tlačila, jak PA pískla, ale porod nepostupoval. Přišel mě tedy zkontrolovat doktor a dal PA povel, ať mi dá urychlovačku (oxitocín). Po chvíli, kdy zaučinkovala injekce, jsem měla pocit , že vyskočím z kůže. PA na mě spěchala, doktor na mě spěchal, já nevěděla, proč to nejde. (ultrazvuk před porodem vykazoval, že nepůjde o abnormálně velké dítě, i provedená měření mých porodních proporcích byla v normálu). PA tlačila na bříško, doktor ruku ve mě, stále nic. Potom konstatoval, že půjdu na akutní sekci, že to asi nepůjde, přestože jsem plně otevřená a dítě sestouplé. Já splavená, nacpali mi pod nos k podepsání souhlas a šup na sál. Dali mi jen spinální anagezii, takže jsem byla při vědomí.
Nicméně vše dopadlo dobře a narodila se nám krásná holčička (3,70 a 50 cm) s ukázkovým apgarem. V době, kdy mě dávali dohromady, mi jí hned přinesli ukázat a nechali mě se s ní pomazlit. Na co ale zapoměli byl můj manžel, PA, která slíbila, že mu včas zavolá, na to jaksi zapoměla.No nic stávají se horší věci
Klasicky jsem byla uložena na JIP. Vzhledem k tomu, že jsem rodila během odpoledne (nástup ve 14 hod, dcerka se narodila v 16,30 hod) a já se na JIP dostala okolo 18 hodiny, dcerku jsem už ten den neviděla, až ráno. I na JIP mi ji nosili ke kojení, nic jí ublížit nemohlo, neb jsem stejně ještě neměla mléko. Snažila jsem se rychle rozchodit během dopo, aby mě od všeho odpojili a odpo jsem byla již na normálním poporodním pokoji. Dcerku mi nosili, kdykoli to bylo možné, abych se rozkojila. Druhou noc si ji vzali ještě k sobě. Třetí den jsem si ji už nechala od rána a starala se o ní sama do odchodu z porodnice. Kojení šlo dobře (třetí den už se objevila laktace), asistenci jsem nepotřebovala vše bylo v pohodě. Sestry na oddělení příjemné, většinou vstřícné. Po sekci jsem neměla žádné problémy, záněty a pod. Vše se hojilo normálně. Po 5ti dnech jsem šla domů.
Takže závěrem, poporodní péče v pořádku, byla jsem velmi spokojená. Jen ten porod Snažila jsem se později o získání info o tom, zda to jak proběhl, bylo v pořádku.Tak z 80% jsem přesvědčená, že k sekci nemuselo dojít. Jak jsem psala dcerka nebyla až tak abnormálně velká (obvod hlavičky 36cm, takže normál) a dle měření lékařů, byly v normálu i porodní cesty. Jen na okraj, švagrová rodila měsíc přede mnou (dcerka 4,6 kg a 50 cm) normální cestou, bez větších problémů. Nemyslím si totiž, že měli porod tak uspěchávat, když mě vlastně ten den chtěli poslat domů Přílišné zásahy do porodu ... protržení plodových obalů, oxitocín, spěch na porod, to nejspíš udělalo taky své. Nepříjemné bylo i neustálé střídání různých PA, pokud by se mi věnovala jedna, třeba by měla lepší nadhled na situaci. PA se mě nesnažila zklidnit, nebo poradit, nenavrhla třeba změnu polohy (i kdyby jen na bok, aby se třeba vše uvolnilo).
Z toho pro mě plyne jediné, až budu rodit podruhé, tak to bude nejspíš zase v JBC, i když už bydlím kousek dál. Jen si asi zajistím svou PA. Jednak pro to, aby se nespěchalo a pokud možno do porodu zbytečně nezasahovalo. Hlavně aby mi včas zavolala manžela (nebo pro jistotu, tam bude celou dobu se mnou) :-D To vše jen proto, abych se konečně dostala k přirozenému porodu, protože chci být s dítětem hned po porodu. Pokud to i tehdy dopadne sekcí, tak to hrotit nebudu. Hlavně aby to zase dopadlo dobře...aby dítě i já jsme byly naprosto v pořádku a zdraví, jak tomu bylo poprvé.