| Mirka Černá | •
 |
(22.8.2014 13:37:48)
Kdysi jsem měla o pěstounství velký zájem, ale neměla jsem na to vlastní zdroje a stát dával jen směšné peníze. Nemohla jsem to dotovat, nebylo z čeho.
Dneska i přes vcelku slušnou odměnu říkám, že NIKDY. To, co o pěstounství čtu, je víc buzerace pro lidi, kteří se rozhodnou to dělat. Mělo by se to dělat s láskou k těm dětem, ale co to dětem dá? Když si vezmu větší dítě, těžko napravím, co na něm předchozí život napáchal za škody. Taky mu asi nedám rozumnou šanci do života, jen mu připravím další zklamání. Protože dokud bude v pěstounské péči, bude se mít jakž takž dobře. Já bych se osobně obávala toho, co přijde POTOM. Dítě si v pěstounské péči navykne na určitou míru životní úrovně, ale po ukončení pěstounské péče mu já do začátku pomoci nemůžu (nemám z čeho), jeho rodiče mu nepomůžou a od nuly se začíná hooodně těžko. Bála bych se, že v dítěti časem poroste pocit křivdy a od toho může být dost blízku k alkoholu, drogám, kriminalitě všeho druhu apod. Abych se pak bála, že se i já můžu stát obětí? Ne, za těchto podmínek fakt ne.
PS: a taky mi už není dvacet.
|
| M + 4 | •
|
(22.8.2014 21:40:06)
No tak asi většina dospělých dětí, které odchází od rodičů, zažije propad životní úrovně, ne? Bývá to vyváženo mládím, energií, svobodou, aspoň co se pamatuji :o) A co myslíš, že to dítě dostane v dětském domově navíc, až ho bude opouštět, oproti tomu, když půjde od tebe. Spousta těch kluků a holek jde rovnou šlapat chodník. Kdyby odešli od tebe, pořád by se měli kam vracet. A taky by nemuseli třeba odcházet úderem 18. narozenin.
|
| Mirka | •
|
(22.8.2014 22:11:36)
Možná nemuseli, ale z čeho bych je živila? Nezapomen, že vlastní děti obvykle neodcházejí s holým zadkem, že jim rodiče mohou pomoci, třeba hlídáním dětí apod. Dítě z dětského domova má taky při odchodu prakticky holý zadek, já bych mohla při troše šikovnosti z dávek něco málo našetřit. Ale: jak mám to dítě motivovat? Aby se učilo ve škole? Na to mi právem řekne, že v dospělosti stejně nesežene práci, tak na co se učit? Učnovské školství je v troskách, o něm už nemám žádné iluze. Možná třeba kadeřnice nebo kuchař, ale o oborech jako soustružník nebo truhlář už fakt iluze nemám. Na střední školu nemusí mít schopnosti, na VŠ už vůbec ne. A sehnat pak práci je další kapitola. Bílé dítě možné, ale co třeba dítě romské nebo jiného barevného etnika? Na samostatné podnikání nemusí mít schopnosti a do počátku podnikání je třeba nějaký kapitál, to mít rozhodně nebude. Třeba truhlář, potřebuje dílnu, stroje, investice za několik desítek tisíc. Kde na to vezme? Dobře, bude zpočátku zaměstnanec, kde ale bude bydlet? Já na to mít asi nebudu (protože dávky na něj už nedostanu a budu mít takový příjem, abych si vůbec mohla dovolit živit další osobu?)
|
| M + 4 | •
|
(23.8.2014 13:36:44)
Podle mě to vidíš moc černě, na mysl mi přichází přísloví: Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Když to vezmu popořadě, tak hlídat děti bys snad svému dítěti po skončení PP občas mohla, kdybys chtěla. Úspory od rodičů nedostane řada dětí, které odchází z domova. Nepopírám, že je lepší do startu něco dostat. Proč by s učňákem nesehnalo práci, to nevím, podle mě to není zas tak nepravděpodobné. Samozřejmě nikdo nemá zaručené, že zrovna jeho dítě uspěje na trhu práce. Když nesežene nic, může být třeba na ubytovně a na sociálních dávkách, ale aspoň bude někoho mít - tebe! A to je sakra rozdíl oproti tomu, kdyby opustilo dětský domov a bylo na světě samo. Píšeš, že třeba bude mít práci, ale co bydlení - no co by, zůstane pár let u tebe, nebo ho vyprovodíš a bude bydlet v nájmu dopláceném ze státní sociální podpory třeba, nebo bude bydlet s partnerem ... Možností je tolik a ty ani já neumíme věštit. Jen chci říct, že tvé argumenty pro to, že to nejde, mi jako argumenty ani nepřipadají.
|
| Darka 4+1 | •
|
(23.8.2014 13:42:36)
A ty máš nějaké děti v PP? Nebo po PP?
|
| M + 4 | •
|
(23.8.2014 18:25:31)
Nemám, jak to s tím souvisí?
|
|
|
|
|
|
| Jita111 | 
|
(23.8.2014 13:41:13)
Kdyby takhle přemýšlel každý, všechny děti by zůstávaly v ústavech. Snad to není jen o materiální stránce. I když uznávám, že bez idealismu to nejde...
|
| Mirka | •
|
(23.8.2014 14:35:11)
Právě, že JEN s idealismem to nejde.
Četla jsem rozhovor s paní, která pracovala jako pěstounka v SOS-vesničce. Celý život vlastně žila ze sociálních dávek (protože se to nepovažovalo za práci), postupně vychovala asi 15 dětí. Když "odešla do důchodu", jestli se to vlastně odchodem do důchodu dalo v tomto případě nazvat, musela opustit byt, jít někam do podnájmu a měla dost nízký důchod, právě proto, že celý život neměla jiný příjem než sociální dávky. Takže suma sumárum za společensky zodpovědnou práci jsme se jí odvděčili nízkým důchodem? I takto musím bohužel uvažovat. Pracovník v dětském domově má nárok na dovolenou, placenou nemocenskou, ve stáří má rozumně vysoký důchod, nemusí mít odpovídající byt, auto atd., a tady, za stejnou práci, jen na rozdíl od toho pracovníka v DD za 24/7? Jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou? Proč?
A jen do mě, jak hledám důvody.
|
| M + 4 | •
|
(23.8.2014 18:27:37)
Já myslela, že jsi psala o starším dítěti - takže bys normálně dál chodila do svého zaměstnání, ne?
|
| Darka 4+1 | •
|
(23.8.2014 19:35:54)
Do pěstounské péče často přicházejí děti s problémy, které někdy souběžné zaměstnání vylučují. Proto je nyní odměna pěstouna brána jako odměna ze závislé činnosti (tedy podobně jako plat nebo příjmy z podnikání). Rozhodně to však nevylučuje potíže, o kterých psala zakladatelka výše.
|
| M + 4 | •
|
(23.8.2014 21:12:21)
Jaké problémy máš na mysli? Zdravotní? Žadatel o náhradní rodinnou péči ale do dotazníku uvádí, zda přijme i dítě se zdravotním postižením, nebo ne. Jaké jiné problémy vylučují, aby rodič pracoval?
|
| JiBi* | 
|
(23.8.2014 21:47:04)
Hm, žadatel sice píše, zda přijme dítě s postižením. Ovšem když někdo přijme dítě 16timěsíční, zdravé, ale později se ukáže, že je postiženo psychicky a mentálně, tak do práce pěstoun(ka) jít nemůže, protože např. já jsem měla to štěstí, že ředitelka v mateřské školce v naší vesnici byla vstřícná a dítě mi přijala, přesto, že malá musela a musí mít asistentku. Ovšem asistenka může být u dítěte jen 4 hodiny - z finančních důvodů, takže jsem ji mohla dávat do školky pouze od 8 do 12 hodin - v takovém případě se nedá pracovat ani na poloviční úvazek, i kdybych ho někde sehnala. Nedovedu si představit jak by to dopadlo, kdybych byla samoživitelka, asi bych dítě musela vrátit, což si nedovedu v jejím případě představit, takže bych žila na hranici bídy, nebo spíše i pod.
|
| M + 4 | •
|
(23.8.2014 22:55:57)
Zakladatelka psala, že by si vzala dítě starší.
|
|
|
|
| M + 4 | •
|
(23.8.2014 21:16:00)
Ještě k vyloučení potíží - ty se nedají vyloučit nikdy, a to ani u vlastních dětí. Potíže s bydlením, prací, penězi, zahájením samostatného života. Kdo chce vyloučit potíže, ať radši opravdu nic nedělá. I když si stejně nejsem jistá, jestli tím toho vyloučení potíží dosáhne.
|
|
|
|
| Efka | •
|
(24.8.2014 1:32:33)
Taky si myslim ze to vidis cerne. Jestli nemas na to zivit dite tak to proste nedelej. Versina lidi uzivi SVE dite a nehledi na to co jim da stat, tak proc ne to sverene? Copak to beres jen jako praci? Starat se o sverene dite musis delat i od srdce a utrhnout si od pusy ze sveho, jinak to nedelej. Neni prace jako prace, zdravotni sestry taky nedelaji lide co se chteji mit v zivote financne dobre.
Mozna to nedava smysl co rikam, a taky mozna jsem te jen nepochopila.
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(25.8.2014 9:45:21)
To, co píšeš o paní z SOS vesničky, je samozřejmě úplně špatně nastavený systém. Ale jinak si myslím, že vše vidíš moc černě. Podle mě jsou i "katastrofické scénáře", které popisuješ, pro dítě lepší, než ústav. I kdyby šlo jen o to, že dítě zažije "normální fungování rodiny". A kolik rodičů může svým biologickým potomkům nějak významně materiálně pomoci do začátku?
|
| Mirka | •
|
(27.8.2014 9:40:57)
Snažím se dívat realisticky. Pokusila jsem se najít ten rozhovor, no, nenašla. Zato jsem našla 2 diplomové práce, které se SOS-vesničkami a pěstounskou péčí zabývají. V nich je, že třeba SOS-vesnička poskytuje "rodině" dům a jeho vybavení, takže třeba nemají bytový problém a ani problém s tím, když nějaký spotřebič doslouží, prostě dostanou nový. Ale že je třeba děti vést k tomu, že ve skutečnosti se na to musí šetřit. Ale taky tam zaznělo, že věci jsou někdy složité a SOS-maminky některé činnosti dotují ze svého a že se rodiny vpodstatě pohybují na okraji bídy. Což vcelku chápu, na nějaké vyskakování to není.
Byly tam popsané příběhy asi 15 SOS-maminek. Vpodstatě všechny byly bez partnerů, jen málo z nich mělo vlastní děti, snad jen asi 2-3. Myslím, že SOS-rodina je sice lepší než DD, ale přece jen je to umělý útvar, který má k realitě dost daleko, normální pěstounská rodina, obklopená obyčejnými rodinami bez zázemí vedení SOS-vesničky a "tetínu", by se realitě blížila víc. Jenže ta zas takovou podporu státu nemá.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)