| Helena, tři dospělé děti | •
 |
(7.10.2013 10:41:51)
Jaksi nechápu, proč dítě k něčemu takovému nutit. Moje děti prošly různými kroužky a aktivitami, ale nikdy jsem je k ničemu nenutila. Starší syn šel do hudebky, protože máme doma piano. Po dvou letech ho to přestalo bavit, tak jsme ho nenutili, aby pokračoval. Dobře jsme udělali, protože se ke hraní vrátil sám po deseti letech, v době, kdy sám chtěl. Děti by si měly samy vyzkoušet různé aktivity a zjistit, co je baví. My jsme vystřídali ledacos, od tancování, přes keramiku, po skauty. Vždycky jsem jim říkala, najdi si to, co tě bude bavit. Mne jako malou nutili chodit do hudebky, od té doby mám k pianu odpor. Raději jsem si časem koupila kytaru, na kterou hraju už přes 30 let.
|
| Tuliša |
|
(7.10.2013 10:47:48)
No ale mě třeba moje matka nikdy do ničeho nenutila a nic neumím, trochu ji to mám za zlé, nikdy mě v ničem nepodpořila, nemotivovala a fakt neumím vůbec nic, přitom potenciál by byl.... Ono zas ty děti neubyde, když se něco naučí  Ale samozřejmě nelámat přes koleno...
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(7.10.2013 13:27:01)
U nás platilo "Začneš - vytrváš". Prostě mně nikdo nenutil se na nějaký kroužek hlásit, ale pokud jsem se přihlásila, musela jsem zůstat do konce školního roku. Stejnou praktiku jsem používala i na své děti.
Prostě neuznávám to, že se dítě v září přihlásí na kytaru, po pár hodinách nadšení povadne, protože "... ono to nejde, já myslela, že budu umět hrát k nějaký písničce u táboráku a teď musím furt cvičit nějaký blbý akordy...." a přihlásí se do tanečního kroužku. A v prosinci už nebaví taneční a jde se do akvaristického, protože "... tam chodí ten senza David" a v březnu se začne zpívat, ale "..nebaví mně to, oni umí moc písniček a já je neumím...." No pochopitelně, oni totiž ty písničky nacvičují od září.....
Takže u nás je a bylo pravidlo - přihlaš se na co chceš, odhlášovat se nebudeme.
Já chodila na klavír 11 let, do pěv. sboru jako dítě 12 let a jako dospělá dalších 25, kynologii jsem se věnovala 8 let a v dopělosti dalších 15, na balet 6 let, na keramiku 2 roky... Prostě v první třídě jsem se hlásila do kde čeho a pak postupně - jak se tříbily moje zájmy - tak kroužky odpadaly.....
|
| Líza | 
|
(7.10.2013 13:32:14)
Simčo, naprostý souhlas.
Plus teda, pokud jde o hudbu, platí pravidlo - nikdy tě nebude bavit všechno, co hraješ. Ale etudy jsou nutný, abys zvládla těžší a krásnější skladby.
Takže jo, já dceři připomínám, ať cvičí. A pokud odfidlá co nejrychleji, vrací se zpět a odcvičí pořádně. V globálu ji to ale baví - jednotlivosti ji bavit nemusejí.
Nechat nástroje JEN proto, že musím dítěti připomínat cvičení a že ho otravujou stupnice, mi přijde zbytečné.
Sama jsem hrála v LŠU cca 13 let. Starší dcera chodila na klavír, pak ho nechala, pak znovu ještě rok chodila a teď už se definitivně rozhodla, že jí stačí, co umí - hraje už jen doma, co chce ona.
Mladší chodí na housle a i když ji ty etudy otravujou, tak housle jako takový ji baví a má je ráda.
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(7.10.2013 15:10:34)
Jo, já hrála na klavír, když ale věk postoupil, pochopila jsem, že piano se blbě tahá k táboráku , takže jsem začala sama bez LŠU hrát na kytaru (dostala jsem ji k 12. narozkám od dědečka - vééééliké přání....). No a ta mi vydržela do dospělosti, ještě děti jsem uspávala ukolébavkama, při kterých jsem se sama doprovázela. 
Starší holce doporučili v 1. třídě flétnu (v rámci projektu veselé pískání - zdravé dýchání) a jelikož ji dostala v řínu ke svátku od OBOU babiček, učila jsem se s ní hrát doma i já. Docela ji to bavilo a to nemá nějaký axtra hudební sluch. Hrály jsme spolu tak 5 let.
Mladší je hudebně velice nadaná a ta hrála od 4 let sama a furt.... Vydrželo ji to asi 10 let. Dodnes občas vezme flétnu a "duje"
Je důležité mít na výuku na nástroj empatického učitele. Moje učitelka v LŠU brzy pochopila, že jsou mi blížší třeba rytmy a melodické postupy Arama Chačaturjana, než jiných autorů a já pak i cvičila s chutí. Ale ty etudy, nojo, no... Těm jsem moc nedala
|
|
|
|
| ALL | 
|
(7.10.2013 18:53:38)
Tulišo, přestaň se "vymlouvat" na maminku - pokud Tě mrzí, že "nic neumíš", můžeš se to kdykoliv začít učit - výhodou je, že je to jen a jen Tvoje rozhodnutí
|
| Pavla | •
|
(7.10.2013 19:46:05)
Al, ono to není tak jednoduché. Začít. Protože co se v mládí naučíš..... Mě též mrzí, že mě nikdo nevedl k hudbě. Cestu jsem si našla sama (ale mrzí mě, že jsem nechodila do hudební školy), v dospělosti na to již není čas a ani finance. Jsem samouk. Děti jsem všechny přihlásila do hudební školy. Uvidíme jestli je to chytne. U nás doma byl na prvním místě sport, mám z toho trochu pupínky do dneška.
|
| Líza |
|
(7.10.2013 21:13:32)
Pavlo, tak to máš jasný. Děti ti v dospělosti vyčtou, že jsi je otravovala s hudbou, z které mají pupínky až do té dospělosti, zatímco ony by bývaly potřebovaly ten sport ;)
|
|
|
| Tuliša |
|
(7.10.2013 21:17:12)
AL, to sice jo, ale teď holt mají přednost moje 3 děti - výmluvy nevýmluvy, už to holt nedoženu
|
|
|
| Terka79 | 
|
(10.10.2013 13:15:49)
To je věrná pravda! Sama nechápu takové rodiče, co nechají dítě jen vyzkoušet, a když se jim přestane chtít cvičit, tak jim dovolí toho nechat. Až budou jednou chodit do práce, taky nebudou moct přestat jenom proto, že je to nebaví. Souvisí to s určitou mírou výchovy ke stálosti, trpělivosti a cílevědomosti.
Neznám snad ani jedno dítě, které by bylo nadšené z toho, že musí cvičit. Hra na hudební nástroj mimo to rozvíjí i matematické představy, logické myšlení, jemnou motoriku, zušlechťuje osobnost dítěte atd. To je dost důvodů pro, aby mé dítě na nástroj hrálo. Vysoká míra talentu pro mě není až tak důležitá, nepotřebuji, aby mé dítě šlo v mých šlépějích na konzervatoř, pokud ho bude bavit něco úplně jiného, příležitost mu k tomu poskytnu. Ale zdravá míra nucení do cvičení, ještě nikdy nikomu neuškodila. Naopak sama znám dost takových, kteří jako dospělí litují toho, že je rodiče u nástroje nepodrželi.
|
|
|
| IlonaK2+Verunka+Ondrášek | 
|
(12.10.2013 19:09:51)
Nepoznám, jestli děti mají hudební sluch, nepoznám, jestli jsou talentované. Ale dceru jsem musela rok a půl do klavíru nutit a teprve po roce a půl začala hrát lépe, lepší skladby a začalo jí to bavit.
Dnes se vždy chvilku hroutí, když dostane novou skladbu, hodně pomáhá, když jí skladbu přehraju. Skladbu si rozebereme (podívej, první čtyři takty a poslední 4 takty jsou stejné a to už umíš, tak se doučíme jen prostřední řádek).
Zkoušela hrát na housle (to jí taky začalo nějak jít až po roce a půl), ale houslím nerozumím a nemohla jsem jí pomoci. Na klavír jsem hrála, takže jí můžu poradit, zatím cvičím s ní (mě to baví, to provázení) a přijde mi to lepší, když vím, jak na to.
Tedy proč nutit? Možná kdyby mi učitelka řekla, že nemá dítě talent, tak ji nutit nebudu, ale pokud jí to jde a jen se jí nechce (flákat se jí chce), tak nutit budu.
|
|
|
Umět učit děti hudbě je umění. Syna jsme do ničeho nenutili, hezky zpívá a sám se taky uči na kytaru. My doma pořád zpíváme, baví nás to. Tuhle mi kamarádka říkala - hele víš o tom, že pořád zpíváš ? Jsi normální? My se smáli jako blázni, nám to nepřijde, my jsme na to zvyklí a baví nás to.
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)