b. polakova | •
 |
(22.1.2004 21:03:36) dobry den :) nesmirne mne potesilo ze polovina tehotnych trpi benigní těhotenskou encefalopatií, jak bylo receno ve vasem clanku, do teto chvile jsem si totiz pripadala jako menecenny idiot. jeste jednou dekuji. i za oznaceni ostatnich patologickych stavu :)). s nazory doktorky pecene se bohuzel neztotoznuji (nebo spis teoriemi) delam co citim, prilis o tom nepremyslim a mam pocit ze je to dobre preji vsem rodickam co nejmene stresu a pokud mozno aspon trochu prijemny prubeh tehotenstvi
|
Zuzka -17.týden | •
 |
(2.6.2005 9:18:59) Díky za tyhle stránky,protože jsem si začínala připadat divná.Je mi 29 let a 2roky jsme se snažili o dítě.Po dlouhé léčbě se to najednou podařilo a mě to tak zaskočilo,že nevím co s tím.Dlouho a tvrdě jsem pracovala a od 3.měsíce jsem doma.PROBLÉM:NEJSEM V PRÁCI A TO MĚ STRESUJE.Manžel pracuje 3dny v týdnu mimo domov a já mám najednou pocit,že mu na mě nezáleží a hádáme se.Přitom se mi opravdu snížil plat a jeho potřebujeme.Ale přesto,že jsem byla vždycky samostatná a chlapa nepotřebující,TEĎ HO NUTNĚ POTŘEBUJU.Ale to jsou celí oni,změny nálad berou za histerii a tím mi opravdu nepomáhá.Takovéto stránky by měli být spíš pro muže než pro nás,my máme své matky.....ŽE ANO,DÁMY???? DRŽÍM VŠEM PALCE.ZUZKA
|
Miťa,Max 1/00,Kačenka 4/05 | 
 |
(2.6.2005 9:31:01) Ahoj Zuzi, poradím ti jednu věc,najdi si nějaký koníček a snaž se vypadnout z baráku,kdy jen to bude možné a budeš se na to cítit.Dopřej si taky něco pěkného na sebe,i když jsi těhotná,prospěje to tvojí psychice.Chlapi jsou v tomto ohledu většinou nechápaví,ale moc na to nemysli.Jestli je v práci ten tvůj jenom 3 dny v týdnu,jak píšeš,tak bych to brala.Ten můj je od pondělí do pátku od 9-20h v práci(i s cestou) a já celé dny sama s dětmi.Našla jsem si přes takovéhle diskuse kamarádky přímo v místě bydliště a dost často se scházíme.Máme pořád o čem mluvit a je to fajn
|
ZUZKA | •
 |
(3.6.2005 11:01:27) Ahoj Míťo,děkuji za odpověď,píšu takhle poprvé a nikdy jsem na to neměla čas,najednou mám a jsem ráda,že jsou na tom lidé podobně.Můj manžel je ty ostatní dny v práci v HK do 6h,takže máme čas jen víkendy,protože večer když přijede,jsme už oba unavení a jen sedíme u televize.Až se mi to narodí,budu míz snad zase pro koho žít a o koho se starat,možná to mi chybí.Taky chodím občas s kamarádkami na oběd,pak chodím po městě,nebo jdu k rodičům co podnikají do firmy pomáhat s papíry,ale je to málo...samozřejmě práce je doma pořád dost,ale to je nutnost,tak alespoň všechno stíhám než on přijde,abych pak měla na manžela všechen čas.Pomáhá mi jen to,že si vždycky říkám,že jsou na tom jiné i hůř...Nejsi od někud poblíž Hradce Králové??
|
Miťa,Max 1/00,Kačenka 4/05 | 
 |
(3.6.2005 12:59:19) Ahoj Zuzi bohužel,nejsem ani z okolí Hradce,jsem kousek od Ostravy,ale psát si můžem,budu ráda.Většinou sice bývám na Karvinské rodince,ale občas kokám i sem. Věř tomu,že až se to narodí,změní ti to úplně život,už pro tebe nebudou tak důležité některé věci,které jdi za důležité pokládala aneb jak prohlásil nějaký chlap: nikdo nemůže vědět,co znamená život,co znamená svět,nemůže znát význam čehokoli,dokud nemá dítě a nemiluje ho.A pak se celý jeho svět změní a nikdy se už nic nebude zdát úplně stejné jako dřív.
Jestli ti můžu doporučit,kup si takovou malou knížečku,kde jsou citáty různých lidí o miminkách.Je moc krásná a jsou v ní i nádherné fotky a jmenuje se Děťátko je požehnání
Kdybys měla zájem,můžem si psát i přes mail,nebo přes ICQ. Hlavně hlavu vzhůru a neklesej na mysli.
|
zazzu | 
 |
(3.6.2005 20:37:10) Ahoj Míťo, jsem už zaregistrovaná jako ZAZZU,díky za odpověď i když mě mrzí,že jsi až z Ostravy,mailem mi můžeš psát.Dneska už je manžel doma,tak zas napíšu po víkendu.Měj krásný víkend a v pondělí se budu těšit.ZUZKA
|
zazzu | 
 |
(7.6.2005 11:31:58) Tak jaký byl víkend??Je to vážně balzám na nervy,když si můžu s manželem o víkendu někam vyrazit,protože pak je ten týden trochu snazší.Samozřejmě,zase odjíždí na 3 dny,ale to se fakt musí zvládnout.Poraďte mi prosím co se špatnými sny???Mám je už od 2.měsíce a skoro každou noc,většinou strašné blbosti,ale ráno nevím,jestli je to pravda nebo ne.Je to divný pocit.Dřív se mi zdálo jen o práci,ale jestli je to tím stavem,tak to vydržet musím,že??ZAZZU
|
|
|
|
|
|
Alča, 34.tt | •
 |
(28.6.2006 12:57:34) Milá Zuzko a vůbec ostatní! Je to již pár týdnů, co jsem měla úplně stejné pocity! Myslím, že je to úplně normální, tělo reaguje na změny. Měla jsem podobné stresy jako ty. Manžel sice neodjížděl za prací pryč, ale i tak jsem mu "vyčítala", že mě nechává samotnou, že mu asi na miminku tolik nezáleží a za každou cenu jsem mu tenkrát škodolibě dokazovala, jak si s miminkem vystačíme sami... Přitom vím, že i on těhotenství prožívá a že je důležité, aby nás zabezpečil. Nyní jsem ve 34.tt, uteklo to - ani nevím jak, a svým vrtochům se musím smát. Pořád je žena taková "jiná" a citlivá, pořád něco řeší a dumá nad něčím, ale ty věci se mění. Je dobré o tom manželovi říct, že je to normální. Držím pěsti tobě i miminku! papa Alča
|
Amy | •
 |
(15.8.2006 17:17:51) Ahoj všechny šťastné budoucí maminky! Jen se chci vypovídat.Konečně jsem po umělém oplodnění těhotná a těžko se mi to píše, ale prožívám snad nejhorší chvíle svého života. Nějak nepociťuju radost,štěstí a pak z toho mám pocity viny,protože si říkám,že to miminko určitě vnímá.Jsem naštvaná i na partnera a nevím proč.Doufám,že mě neodsoudíte,je mi to vážně líto. Znáte to některá z vás? Amy
|
farky | 
 |
(15.8.2006 19:04:06) ahojky,je teda zajimave ze mas takove pocity v tvoji situaci.ja se do tehotenstvi dostala nechtene,ale i presto jsme si malyho nechali.ovsem moje tehotenstvi neprobihalo zrovna radostne,proste jsem z toho zadne poteseni nemela,spis mi to prislo na obtiz,vubec jsem se na mimco netesila.vazne docela hruza.nemusis se bat,tvuj postoj se zmeni,nerikam ze hned nebo za rok,ale zmeni.me se ten zvrat nestal v porodnici,jak by kazdy predpokladal,ale az tak kolem druheho mesice co jsme meli mimco doma,a to s nim nebyli zadne problemy.proste to prijde samo,tak ze si z toho hlavu nedelej.cim vice se s tim budes zatezovat,tim te to bude vice trapit.proste to nech plavat,az to prijde tak to prijde,premyslenim nad tim nic neurychlis
|
|
Artepa | 
 |
(4.12.2008 10:56:49) Ahojky Amy, docela by mě zajímalo, jak to u tebe dopadlo. O dítě jsem se snažili 3 roky a konečně jsme otěhotněli po 2. IVF. Jsem v 6tt. a uchytily se 2 embrya. Moc jsem se na těhotenství těšila, jak budu šťastná a budu si to užívat, ale nevím proč, jsem ze svého stavu spíše rozpačitá. Dost mě to mrzí. Pravda, po dvojčátkách jsem nikdy netoužila a Dr. se na dvojčetné těhotenství taky moc netvářil (mám za sebou operace dělohy a endometriozu). Tak jestli je to ze strachu z toho, jak to všechno dopadne, nevím. Doufám, že se to časem zlepší a já si budu těhotenství pěkně užívat, jak jsem si to kdysi vysnila.
|
|
|
|
luca23 | 
 |
(4.1.2007 12:59:10) Ahojky všichni, potřebovala bych radu. Jsem z toho zoufalá. Jsem teprve ve druhém týdnu těhotenství a už mi začali jakési deprese.Jsem ze všeho nervózní a bojím se. Mám už jedno dítě, rok a půl starou holčičku a moc jí miluji, ale po porodu jsem měla dost velké psychické problémy, tzv. laktační psychózu se kterou se vlastně léčím ambulentně dodnes. Teď čekám druhé mimi a moc si ho přeji, i manžel, ale hrozně se bojím že nastanou stejné problémy. Poraďte někdo prosím děkuji předem.
|
Jana | •
 |
(4.1.2007 22:07:26) Myslím, že tyhle pocity má asi každý někdy přijdou hned na začátku těhotenství,někdy v průběhu,ale před porodem je máme asi určitě každá a myslím, že je to normální a asi i trochu třeba.Neboj se a říkej si,že nikdy vše neprobíhá stejně.A jestli jsi měla při prvním porodu problém tak to nemusí znamenat,že na tebe zase něco čeká. Přeju krásné a ZDRAVÉ miminko a nemysli na žádné problémy. Ahojky
|
|
Petra | •
 |
(5.1.2007 8:09:54) Ahoj, nevím jestli budu umět reagovat zrovna na tvůj příspěvek, ale mám obdobnou zkušenost .Těsně po narození dcery té je už nyní 14 let jsem začala trpět panickou poruchou. Dodnes s tím žiji,ale už je to daleko lepší. Teď bych ráda druhé miminko, ale strašně se bojím, proto tě obdivuji, sama se vůbec neumím rozhodnout a taky nevím zda to ještě zvládnu.Snad nejhorší jsou články na internetu týkající se psychiky,díky kterým mám pocit, že vše už může být jen horší. Proto vydrž , snad bude líp.Ráda bych pokum má někdo nějakou zkušenost jestli by ji mohl také napsat.
|
stáňa | •
 |
(25.2.2007 22:47:46) Ahoj všem, po prvním porodu(7/2004) jsem měla "laktačku" a po druhém (7/2006) to proběhlo naprosto v pohodě!Obě těhotenství byla chtěná, první plánované, druhé mírně neplánované(chtěla jsem až o rok dýl,ale ani trochu nelituji). Po prvním jsem měla obrovské úzkosti a skončilo to sebevražednými sklony a pobytem na psychiatrii, takže nic moc. Při druhém jsem se samozřejmě trochu bála, ale situace už je jiná, je to podruhé a člověk je zkušenější. Všem podobně "postiženým" držím pěsti!
|
|
|
Monča,Tina 8 let | •
 |
(16.2.2007 13:01:30) Ahoj jsem ráda ,že se našel i další blázen risknout další těhotenství po předchozí psychické příhodě po porodu znovu ,já jsem se odhodlala po skoro 8 letech.Tentokrát už bohužel musím počítat dopředu s tím, že situace se může opakovat,protože je to padesát na padesát .Nemáte prosím někdo zkušenost s podobnou situací a s tím ,jak to proběhlo po2 ?
|
Zuzka | •
 |
(25.2.2007 23:03:58) Hmmm, taky by mě to zajímalo - po porodu silné deprese, ve kterých se s pomocí psychiatra a psychologa plácám pořád dokola, tedy už je to lepší, ale pořád se mi to vrací, nyní mám lék, který by měl zastavit to opakování. Mám 1 a půl ročního chlapečka a vůbec si netroufám na druhé mimčo. Mám panickou hrůzu z toho, že by se to mělo ještě někdy opakovat, stejně bych nemohla kojit atd. Takže bude s největší pravděpodobností jedináček.
|
|
|
|
|
|