Názory k článku Jiný stav přináší i jiný svět

Ahojky Amy, docela by mě zajímalo, jak to u tebe dopadlo. O dítě jsem se snažili 3 roky a konečně jsme otěhotněli po 2. IVF. Jsem v 6tt. a uchytily se 2 embrya. Moc jsem se na těhotenství těšila, jak budu šťastná a budu si to užívat, ale nevím proč, jsem ze svého stavu spíše rozpačitá. Dost mě to mrzí. Pravda, po dvojčátkách jsem nikdy netoužila a Dr. se na dvojčetné těhotenství taky moc netvářil (mám za sebou operace dělohy a endometriozu). Tak jestli je to ze strachu z toho, jak to všechno dopadne, nevím. Doufám, že se to časem zlepší a já si budu těhotenství pěkně užívat, jak jsem si to kdysi vysnila.

Článek je docela trefný, já to cícím taky tak - ze začátku stres, obavy, jak to budu zvládat.... život se mi obrátil vzhůru nohama, i když je miminko chtěné (teď 6.tt). Hodně se v diskusi probírá, jak se cítí těhulky. Ale co jejich partneři? Těhulky po nějakém čase svůj strach překonají, když třeba ucítí první pohyby a začne jim růst bříško... Ale co pomůže mužům? Můj přítel je z té zprávy, že čekáme miminko, úplně mimo. Je mu 34 let, do téhle doby byl zvyklý být pánem svého času a vše si řídit sám, a najednou má prý pocit, že tu je něco, co je mimo jeho kontrolu a co nemůže ovlivnit, a že už se navždy bude muset někomu jinému (rodina) podřizovat. A že prý si nedokáže představit, že by měl být otcem (na miminku jsme se sice dohodli, ale oba nás těhotenství hodně zaskočilo).
Máte s tím nějaké zkušenosti? Jak to snášeli vaši partneři/manželé? Kdy tahle fáze přejde? Je vůbec šance, že přejde - a že bude rád, že budeme mít/máme děťátko?

Ahoj všem, po prvním porodu(7/2004) jsem měla "laktačku" a po druhém (7/2006) to proběhlo naprosto v pohodě!Obě těhotenství byla chtěná, první plánované, druhé mírně neplánované(chtěla jsem až o rok dýl,ale ani trochu nelituji). Po prvním jsem měla obrovské úzkosti a skončilo to sebevražednými sklony a pobytem na psychiatrii, takže nic moc. Při druhém jsem se samozřejmě trochu bála, ale situace už je jiná, je to podruhé a člověk je zkušenější. Všem podobně "postiženým" držím pěsti!

Ahoj, nevím jestli budu umět reagovat zrovna na tvůj příspěvek, ale mám obdobnou zkušenost .Těsně po narození dcery té je už nyní 14 let jsem začala trpět panickou poruchou. Dodnes s tím žiji,ale už je to daleko lepší. Teď bych ráda druhé miminko, ale strašně se bojím, proto tě obdivuji, sama se vůbec neumím rozhodnout a taky nevím zda to ještě zvládnu.Snad nejhorší jsou články na internetu týkající se psychiky,díky kterým mám pocit, že vše už může být jen horší. Proto vydrž , snad bude líp.Ráda bych pokum má někdo nějakou zkušenost jestli by ji mohl také napsat.

Ahojky všichni, potřebovala bych radu. Jsem z toho zoufalá. Jsem teprve ve druhém týdnu těhotenství a už mi začali jakési deprese.Jsem ze všeho nervózní a bojím se. Mám už jedno dítě, rok a půl starou holčičku a moc jí miluji, ale po porodu jsem měla dost velké psychické problémy, tzv. laktační psychózu se kterou se vlastně léčím ambulentně dodnes. Teď čekám druhé mimi a moc si ho přeji, i manžel, ale hrozně se bojím že nastanou stejné problémy. Poraďte někdo prosím děkuji předem.