| Markéta s párkem | •
 |
(1.11.2012 9:24:05) Od tří let se snažím se synem hrát hry. Hrajeme člobrdo a hry na tomto principu (tj. figurky jde podle kostky), pexeso a domino. Teď je mu 5 let a je to pořád děs. Kdykoliv se mu něco nepodaří, okamžitě se vzteká, brečí, rozbíjí hru. Že nemůže vždy vyhrát, že o tom ta hra je, si povídáme před hrou, při hře, ale nemá to žádný výsledek. Než začneme tak řekne, že mu nevadí, když prohraje, ale jakmile mu padne špatná kostka, už je tu záchvat. Za ty dva roky, co to zkoušíme, se to vůbec nezlepšilo.
Myslíte, že to mám nechat být a počkat až vyzraje nebo to mám naopak zkoušet?
Dost mě to štve, protože mě tyhle hry baví, rozhodně víc než si hrát s autíčkem nebo plyšákem, ale s ním to nejde.
|
| Petra | •
 |
(1.11.2012 14:03:09) Myslim, ze to chce cas. Kazde dite ma jinou miru tolerance k prohre, ale i to, ktere nerado prohrava, to bere casem s nadhledem. S dcerou se nedalo kloudne hrat deskovou hru do dejme tomu sedmi let, pak uz to bylo dobre. Syn naopak to bral v predskolnim veku celkem dobre, ale od te doby se taky zakousl do sachu a to uz je neco jineho, prohru snasi spatne (ale spis je nastvany sam na sebe a tecou slzy). Jako sachista je u nas doma nejlepsi on, to ma vyhru jednoduchou, ale pokud ma stejne silneho nebo lepsiho protivnika, tak je sam na sebe velmi narocny. Je mu devet.
|
|
| Jita111 | 
 |
(1.11.2012 14:16:13) Máme to se 6-letým synem naprosto stejně. Je to o nervy . Doufám, že se s prohrama začne časem smiřovat. Když mě přemluví, abych s ním hrála, slibuje, že kdyby náhodou prohrál, nebude dělat scény. Výsledek je vždycky stejný .
|
| Markéta s párkem | •
 |
(1.11.2012 14:43:01) Já myslela, že v 5 letech by to už mohl začít zvládat, ale jak vidím, tak je ještě brzo.
Jen nevím, jestli to mám zcela nechat být, protože je to strašně ubíjející vybalit hru, dohodnout dopředu pravidla, promluvit si o možné prohře, začít hrát a po 5 minutách koukat, kam všude se zakutálely figurky a kartičky při jeho hysteráku, nebo to občas zkoušet.
Jediné, co se dá hrát, je carcassone - hraje se mnou proti ostatním. Všemu pochopitelně nerozumí, ale prohra se ukáže až na konci a do té doby zpravidla nevydrží, tak v polovině ho to přestane bavit (máme i s rozšířením) a jde dělat něco jiného.
|
| Mrej | 
 |
(1.11.2012 17:42:06) já sama jsem u proher v ČN vztekala cca do 8 let ,pak jsem to byla schopná jakžtakž zvládnout, ale i poté jsem po prohře občas odplížila do úkrytu a tam se litovala .
|
| luthienka | 
 |
(1.11.2012 19:41:41) Já mám problémy s prohrou doteď. Je mi 35. Ideální je, pokud je dcera první, já nebo syn 2. a manžel poslední. To jsme pak všichni v klidu . Ale už aspoň nejsem protivná, jen mě to štve.
|
| Petra | •
 |
(1.11.2012 22:34:15) Ahoj, na mého malého zabralo, když jsme ho nechali vyhrát a udělali jsme podobný hysterák, co předváděl vždy on. Pokud začal nabírat ukončila jsem hru. Trvalo to cca půl roku. Od 5 je to plus minus ok.
|
| Markéta s párkem | •
 |
(5.11.2012 10:01:55) Když jsem mu předvedla jeho hysterák, tak se tommu smál, že to je směšný. Když to bylo obráceně, ještě víc se vztekal.
Jinak hru při záchvatu taky končím. Ale žádnej vliv to nemá, protože on už dál hrát nechce, jak se vzteká. Jediný výchovný efekt je ten, že ho po skončení záchvatu donutím, aby to po sobě uklidil.
|
|
|
|
|
|
|
|