| Radka (25) | •
 |
(17.1.2001 12:25:08)
"Kdybych mohla žít znovu, méně bych mluvila a více naslouchala.
Neodmítala bych pozvat své přátele na večeři jen proto, že máme na koberci fleky a náš gauč je už značně vybledlý.
Jedla bych zdravé zeleninové saláty s tmavým pečivem a vyhýbala bych se všem jídlům smaženým na přepáleném tuku, i když mi chutnají lépe.
Našla bych si čas a poslouchala babičku, když mi chce vyprávět o svém mládí.
Nikdy bych netvrdila, když by byl právě parný letní den, že okénka auta musí být zavřená jen proto, že jedu od kadeřnice a mám čerstvě udělaný účes.
Nikdy bych nenechala vyhořet zcela opuštěnou a zapomenutou nádhernou svíčku ve tvaru růže v nějaké komoře. držela bych u ní stráž a rozsvěcela bych ji a zase zhášela. Starala bych se o ni.
Běhala bych s dětmi po louce a nehubovala bych je, že mají šaty samou zelenou skvrnu od trávy.
Plakala bych a smála bych se méně při sledování televize a víc bych sledovala skutečný život.
Sdílela bych co nejvíc odpovědnosti se svým manželem.
Když bych onemocněla, zůstala bych v posteli a nehnala bych se do práce s horečkou, protože když budu chybět nějaký čas v zaměstnání, svět se nezastaví.
Ačkoliv bych nevěděla, kdy přesně skončí devět měsíců těhotenství, radovala bbych se z každého okamžiku, protože bych věděla, že zrození dítěte, které žije pod mým srdcem, je podivuhodná věc a já mám přitom možnost spolupracovat na uskutečnění zázraku.
Mému dítěti, které se na mne vášnivě vrhne a líbá mě, bych neřekla: "Tak dolů, to už stačí! Jdi se umýt, večeře je na stole!"
Říkala bych mu co nejčastěji: "Mám tě ráda." A co nejméně! "Bohužel…" Ale především, kdybych mohla začít svůj život zde na zemi, nepromrhala bych ani chvilku… dávala bych strašný pozor, abych ho prožila opravdově… abych ho prožila… a už ho nikdy ničím nepromrhala."
(Erma Bombecková)
"Každý okamžik, který máš, je nekonečný poklad. Nepromarni ho. Nehoň se pořád, abys zajistil zítřek. "Žij lépe, než můžeš, mysli lépe, než můžeš, a vydej ze sebe to nejlepší dnes. Protože dnešek je dřív než zítřek, a zítřek bude dřív než věčnost."
(A. P. Gouthey)
opsáno z knih:
"Příběhy pro potěchu duše" a "Další příběhy pro potěchu duše";
autor: "Ferrero";
nakladatelství: "Portál"
|
| Fany | •
|
(30.1.2001 10:45:51)
Kdybych mohla zit znovu, tak bych si ochocila sovu...
|
| alena | •
|
(19.7.2001 20:18:53)
už bych nikdy neodmítala svého syna,který nyní odmítá mě aneb zákon příčiny a následku je nezvratný
|
|
|
| Katka | •
|
(19.7.2001 16:34:21)
Velmi pekne literarni dilo, ale to co k nemu napsala Fany se mi libi vic, protoze kdybych ja zila znova, tak bych se mnohem vic smala a nedivala bych se na to, ze je to ted blby nebo se to nehodi :-)))
|
|
| Tibia, tragicka smrt rodiny | •
|
(29.7.2001 15:11:52)
Dobry den, Radko,
ackoliv mne je o mnoho let vice nez Vam, prekvapila jste me svym prispevkem. Souhlasim. I ja jsem cely zivot kamsi nesmyslne spechala az do nynejsiho prazdna plneho slz a ubijejiciho ticha - bez usmevu ditete. Zabili mi syna i jeho otce.
Moc to boli, neni to k preziti.
Tibia
|
| Jana, dcera 2 roky | •
|
(2.8.2001 21:40:30)
Narodila se mi mrtvá holčička. Není to moc dlouho, pár měsíců, ale strašně to bolí. Nemohla jsem jí ani říct, že jí miluji, a dát alespoň pět minut jejího života. Kdybych mohla znovu? Víc bych se těšila, víc bych nutila lěkaře, aby mi pomohli, víc bych na sebeb dávala pozor, víc bych prosila manžela o pomoc, víc bych všechno. ... Nikdo mi Barunku nevrátí a já nevím, jak se s tím mám vyrovnat. Moje první dcera je úžasná, ale já chci Barunku, co mám dělat?
Nevím . Je pryč, nikdy tu nebude a kousek ze mě umřel s ní.
|
| Míra & spol | •
|
(3.8.2001 9:48:10)
Když mi bylo 7, zemřel mi dvouletý bratr. Já to tehdy ještě moc nechápal, ale pro mojí mamču to muselo být také hrozné. Bylo to o to horší, že na něj máme více vzpomínek... Ale nyní už mám ségru. Nedávno se vdávala a je děsně fajn.
Nezoufejte, čas to částečně zahojí. Těšte se na šťastnou budoucnost a třeba si časem pořídíte novou Barunku. M.
|
| Jana, dcera 2 roky | •
|
(4.8.2001 20:24:56)
Ahoj Míro a spol.,
díky moc za povzbuzení. Je zvláštní, že mi odepsal muž, pokud jsem to dobře pochopila, a o to je to všechno milejší.
Já doufám, že budeme mít snad ještě někdy další Barunku, i když už to nebude Barunka, ale přeci. Jen můj muž už nechce. Já sama jsem u porodu málem zemřela, a on se hrot¨zně bojí. Víš, ale pro mě by nový život znamenal nový a jiný začátek. Připadám si teď jako Alenka v říši divů. Učím se znovu milovat, ač trošku jinak, svou pvrní dceru a snažím se co nejméně obviňovat ze smrti mé druhé dcery. Je to snad to nejtěžší učení, které musím zvládat.
Jak píšeš o vzpomínkách, já mám jen fotku z ultrazvuku a obraz ve své mysli, jak moje holčička leží na pitevně oblečená v overalu, který jsem jí sama ušila. Teď mám jen urnu s jejím popelem v kostele, kde měla být pokřtěná a musím se moc ovládt, abych tam nešla a tu urnu nekolíbala v náručí.
Vím, že si možná moc stýskám, ale jsem ráda, že tohle všechno můžu napsat, aniž bych se nějak za své pocity musela stydět. Je moc důležité mluvit.....
Jana
|
| Sharon | •
|
(5.8.2001 15:34:03)
Ahoj Jano,
věřím, že tě asi moje slova nedokáží povzbudit a že nikdo neumí pochopit, jaké to je, kdo sám nezažil, přesto ti přeju, ať se ze všeho co nejdřív dostaneš a můžeš mít brzy zdravé miminko. Mojí kamarádce kdysi umřela při porodu první holčička. Což bylo o to horší, že se neměla vůbec na koho zaměřit a kde svojí lásku kompenzovat. Dneska, po 15 letech, má 3 zdravé děti, dvě holky a kluka, který půjde po prázdninách do školy. A sama mi říká, že toho dneska už nelituje. Že si myslí, že to tak asi mělo být, a že je šťastná, že jsou její děti zdravé. Asi ti to moc nepomůže, ale zkus také optimisticky pohlížet do budoucnosti a raduj se o to víc se svojí malou dcerkou, která tě pořád moc potřebuje...
|
|
|
|
| JanaJ | •
|
(7.8.2001 7:05:34)
Milá Jano,
i tvé první dítě je dar, který neubližuje a také všechno cítí. A jistě nemůže za to co se stalo. Teď je to pro tebe jistě strašlivá záležitost. Buď na svou dceru hodná. Potřebuje tě. Moc tě potřebuje. Jsi její maminka, jako bys byla maminka Barunky.
A jestli již manžel nechce mít další děťátko, můžete přece adoptovat.
Všechno bude dobré. Uvidíš.
|
|
| Alena 2 synové | •
|
(26.3.2002 14:24:47)
Nevím z jakého důvodu Vaše holčička zemřela,ale někdy je lepší, že se to stane ne vždy je člověk schopen pozdější problémy zvládat.
|
|
| jana 29,syn3 | •
|
(26.3.2002 23:28:52)
kdybych mohla znovu dát život,dám jej svému manželovi,ktery mi nedávno tragicky zemřel.Stále tomu nevěřím a čekam že se zase vrátí domů.Život by ztratil smysl,kdyby nahoře v ložnici nespinkalo moje sluníčko,které mi každé ráno připomene že tu musím být pro něj...
|
|
| jana 29,syn3 | •
|
(26.3.2002 23:28:57)
kdybych mohla znovu dát život,dám jej svému manželovi,ktery mi nedávno tragicky zemřel.Stále tomu nevěřím a čekam že se zase vrátí domů.Život by ztratil smysl,kdyby nahoře v ložnici nespinkalo moje sluníčko,které mi každé ráno připomene že tu musím být pro něj...
|
|
| radka 3deti | •
|
(17.10.2002 22:45:50)
mila jano
pri cteni vaseho pribehu se mi otevrela moje stara rana.Muj chlapecek bojoval o zivot tyden a prezil.Jsou to uz dva roky ,je naprosto zdravy ale ve mne to stale je.Myslim ze kdo to nezazil ,tu hruzu ze moje dite umira ,tu prazdnou naruc ten to nepochopi.Moje dite prezilo a presto jsem po roce upadla do depresi .Lecim se u psychologa a beru i leky.Nyni mi uz je dobre jen mam o nej mnohem vetsi strach .Mozna by bylo dobre zkusit take vyhledat odbornou pomoc ,to prece neni ostuda .Vzdyt co muze byt horsiho nez smrt ditete
...
Jeste pamatuji se ze jsem obrazne receno nevidela sve dve starsi deti v te dobe 8 a10 let .myslim ze je to normalni a clovek se nema za co stydet,presto me to doted mrzi.snazte se lasku kterou jste v sobe mela pro Barunku davat sve druhe dceri,potrebuje ji.
Drzim Vam palce a preji hodne sily
Radka
|
|
| zemřel mi jediný syn | •
|
(28.2.2003 22:15:14)
Zemřel mi jediný syn. Krásnej, chytrej, zdravej kluk, je to čerstvá rána. Bylo mu 13 let. Je to peklo na zemi. Žila jsem jen pro něj, zemřel naprosto zbytečně, nedbalostí a lhostejností těch co jen přihlíželi. Vůbec nechápu jak dál, návštěva psychiatra mě naprosto nic nedala. Další dítě nechci, chtěla bych pouze vrátit Patrika. Je to vážně neuvěřitelná hrůza. Proto závidím i těm, které potkalo podobné neštěstí, ale mají jiné děti, které jim dají sílu žít dál.
|
|
|
|
|
V její náručí
Marie Macková – Pod zelenou pečetíÚstí nad Orlicí 
Bitva u SudoměřeStrakonice 
Autorské čtení Maria Safrata – KozákováJeseník 
Velikonoční pohádkaOstrava-město 
Terapie sdílenímPardubice 
Marie Macková – Pod zelenou pečetí
Bitva u Sudoměře
Autorské čtení Maria Safrata – Kozáková
Velikonoční pohádka
Terapie sdílením
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)