| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Adámek byl na operaci

 Celkem 48 názorů.
 Hanka,bezdětná 
  • 

Adámek byl na operaci 

(11.8.2000 0:05:58)
Milá Káčo,
měla jsem srdce skoro až v krku, když jsem si přečetla titulek tvého dalšího příspěvku. Dovedu si představit, jakou hrůzu jste asi všichni prožívali. Zaplaťpánbůh, že to všechno dobře dopadlo. Posílám moc pozdravů tobě, Skokymu a hlavně Adámkovi, a doufám, že tvůj další příspěvek bude už příjemnější. Ahoj Hanka
 Andrea a Petr 
  • 

Adamek byl na operaci 

(11.8.2000 5:37:26)
Mily Adamku, Kaco a Skoky,
cely pribeh jsme s manzelem prozivali s Vami. Velmi nas to mrzi a doufame ze vsechno bude v naprostem poradku a Adamek bude brzy fit a s usmevem na tvarickach. Vsichni se moc opatrujte, prejeme Vam hodne stesti a zdravi. Andrea a Petr
 Dana (zatim bezdetna) 
  • 

Operace 

(11.8.2000 8:57:04)
Milá Káčo,po přečtení tohoto příspěvku musím konstatovat,že je to situace nezáviděníhodná,ale na druhou stranu jste to vše zvládli na jedničku s hvězdičkou.Přeji Adámkovi pevné zdraví.
Ahoj Dana
 Milka a Kristýnka 
  • 

Zkušenost z Motola 

(11.8.2000 10:51:49)
Ahoj Káčo,
moc ti přeju, že vše tak dobře dopadlo.
Bylo pro mě zajímavé číst tvé zkušenosti z Motolské nemocnice. Já jsem v Motole rodila, což bylo super - snad jen novorozenecké sestry nebyly nic moc. Když ale byly Kristýnce tři týdny, poslali nás z pohotovosti do Motola na pozorování, protože začala zvracet obloukem. Také nás přijímali v noci, ale asi jsme měli větší kliku na příjem, kde byli všichni moc hodní. Byli jsme na jiném oddělení, kde byl jeden pokoj pro kojící matky. Byl bohužel obsazený, takže mi hrozilo také křeslo. Pro mě to byl ovšem obrovský problém, protože Kristýnka odmítala kojení vsedě. Mateřský pokoj byl o patro níž a já tenkrát kojila třeba i po hodině. Nakonec se vyřešilo dost kuriozně - byl totiž víkend a pár dětí bylo doma. Zbyla tam jedna postel na kolečkách pro větší děti, což stačilo - se svými 164 cm jsem se v ní na boku se skrčenýma nohanma vyspala. Všechny doktory jsem tím dost rozesmávala, ale byla jsem vděčná, že mám pohodlí a můžu být s miminkem. Měly jsme naštěstí celý pokoj pro sebe - bylo tam totiž jinak asi šest postýlek. Další výhodou bylo, že jídelnička byla na oddělení, ale většinou jsem ani nestčila zjistit, že už jídlo přivezli, takže jsem buď nejedla nebo měla všechno studené. Návštěvy byly taky dobré, manžel tam byl se mnou až do noci. Jinak sestry i doktoři byli fajn, i když díky víkendovému režimu jsme jich moc neviděla. Akorát jsem Kristýnku pořád vážila a sledovala, jestli neblinká. No a za dva dny nás pustili domů s tím, že dítě je v pohodě. Blinkání sice doma pokračovalo, ale už v mírnější intenzitě a dodnes jsme se toho úplně nezbavili - už ale neohazuje postýlku.
Důležité je, že jste to přežili ve zdraví a je vše v pořádku.
ahoj Milka
 Milada, 27.týden, syn 4,5 roku 
  • 

2 operace v Motole 

(11.8.2000 11:23:43)
Ahoj Káčo,
musím Vám napsat, že mi Váš příspěvěk zcela připomněl situaci naší, když jsem byli ještě ani ne s šestinedělním synem na operaci tříselné kýly v pravo. Potom jsme tam byli opět ve 2 a čtvrt letech na operaci tříselné kýly levé. Vidím, že situace se nezměnila, taky mne chtěli hned poslat domů, přestože jsem kojila. Při druhé operaci jsem taky vůbec neobědvala, protože syn již byl tehdy na "větším" oddělení a nechat jsem ho tam prostě samotného nemohla, neboť by se tam uplakal a navíc na něj nezbyla postel s vysokými postranicemi, takže by vypadl. Můžu Vám napsat, že na ty pobyty mám velmi hrozné vzpomínky, přestože při první operaci jsme tam byli 2 dny a při druhé 3 dny. Při druhém pobytu tam byla naštěstí jedna sestřička, která mi dovolila spát se synem v posteli, jinak jsem taky "spala" na křesílku.
Držím palce, ať se vše hojí a ať jste oba v pořádku.
 Šárka 
  • 

Operace Adámka 

(11.8.2000 12:57:44)
Milá Káčo, Skoky a Adámku,
doslova ve mně hrklo, když jsem četla název článku. Prožili jste těžké chvíle, ale hlavně, že to dobře dopadlo. Mám doma tříměsíčního kluka, tak byl ten článek pro mne i velkým poučením. Mějte se hezky a buďte zdrávi!!!
Zdravím všechny a nejvíc Adámka, který byl tak statečný.
 Hedviga babička 
  • 

Pozdrav 

(11.8.2000 14:00:23)
So záujmom sledujem od začiatku Vaše rozprávanie, hoci patrím medzi staršie vekové kategorie. Mojej dcére sa narodil synček 16.6.2000, takže priebeh tehotenstva bol spoločný. Každý nový príspevok jej nosím, pretože momentálne nemá prístup na internet. Dnešný príspevok mi úplne vyrazil dych a pri jeho čítaní sa mi tlačili slzy do očí. Našťastie všetko dobre dopadlo, z čoho sa tešíme. Želáme veľa-veľa zdravia a aby ste boli šťastnými rodičmi !Veľa radosti s malým Adamkom.Zdravím a držím palce
Hedviga
 Dana Wollmanová, dvojčata -kluci 18 měs. 
  • 

Taky známe Motol 

(11.8.2000 23:54:14)
Milá Kačko, jste bezvadní jednak v tom, že si s Vámi člověk může zkonzultovat zkušenosti, i v tom, že péči o miminko zvládáte (alespoň mám ten pocit) jedna báseň. Chirurgii v Motole jsem zažila osobně a mám naprosto stejné zážitky jako vy. Ještě v porodnici mi byl "unesen" čtrnáctidenní nedonošený Lukášek s tříselnou kýlou. Po 14-ti dnech - to už jsme byli doma - koukám - zase kýla a zase u Lukáška. Přijali nás tedy v Motole i s mladším bráškou všechny tři (také jsem kojila). Zážitky obdobné - jenom trochu děsu,- kolik dětského utrpení je možné vidět a takřka zažít - byla to hrůza a dodnes jsem vděčná, že mám kluky v podstatě zdravé (ekzémy apod. opomíjím). Navíc se stejně jako u Vás o mne vůbec nikdo nezajímal, na pokojích matek bylo tolik prachu, že by se z něho dalo vařit a navíc se tam i kradlo. Takže hrůza hrůz. Díky tomu, že jsme skoro Pražáci - tatínek za námi byl denně a chodili jsme jíst společně, takže alespoň něco, ale oproti porodnici, kde Vás pravidelně informují, zeptají se i zdali je vše v pořádku, je to o něčem jiném - i když - to vcelku chápu prvotní jsou děti. Měli jsme slíbeno, že půjdeme za tři dny domů a ráno, když jsem přebalovala mladšího Ondru tak jsem našla další kýlu, tudíž další operace. Myslela jsem, že snad domů nepůjdeme nikdy. Nejvíc mne vyvedlo z míry, když mi na 1. příjmu řekli, že mladšího syna - který byl v té době zdráv - nepřijmou. To jsem zalapala po dechu a chvíli trvalo, než mi došlo, že pouze nedostane plenky na pojišťovnu, ale být tam se mnou může. A nejhorší zážitek? Ondra měl zřejmě od něčeho (nevím jak operace probíhala) poškrábaný a rozbolavělý krček, takže měl hlad, ale jíst nemohl. Brečela jsem u něj skoro pět hodin, než se zadařilo. Abych nebyla jen kritická, domnívám se, že v současné situaci, kdy chybí peníze snad všude a ve zdravotnictví nejvíce, dělají všichni maximum proto, aby našim dětem pomohli, alespoň v Motole mi to tak připadalo. Díky.
 Hanka, 2 dcerky 3,5 a 0,5 roku 
  • 

buďte zdrávi! 

(13.8.2000 0:04:43)
Ať se vám Adáme rychle uzdraví! V necelých čtyřech měsících jsme zažili taky stres, i když podstatně menší, s mladší dcerkou a zápalem plic - nakonec nás poslali domů, ale byly to krušné chvilky, takže máme čerstvé vzpomínky na tu bezradnost tváří v tvář nemocnému bezbrannému miminku. Adámku, buď fit!
 Marketa, 29 
  • 

Pro Skokany 

(13.8.2000 10:14:21)
Moc vas vsechny zdravim, hlavne Adamka. Pri cteni prispevku z nemocnice mi az vhrkly slzy do oci. Nastesti je to pribeh s dobrym koncem. Preju Adamkovi hodne zdravi a jeho rodicum hodne radosti s Adamkem.
 Martina, syn Michal 2,5 týdne 
  • 

Brzy se uzdravte 

(14.8.2000 12:08:40)
Ahoj Skokani!
Ctu Vase clanky skoro od zacatku, jsem totiz par tydnu za Vama - mimi se nam narodilo 29.7., je to kluk a jmenuje se Michal. Ted jsem se konecne dostala k tomu, abych Ti take napsala, ze jsem rada, ze ses do psani a zverejnovani Tvych pribehu a zkusenosti pustila. Protoze takova nastavajici mamina a potom opravdova mamina (treba jako ja) tam najde mnoho uzitecnzch rad - treba jen drobnosti, ktere se v danou chvili hodi a usnadni treba nejaky problem (mam takovy dojem, ze napr. clanek o hladovem miminku u nas mozna bude brzy aktualni). Priznam se, ze pri cteni Tveho posledniho pribehu me trochu mrazilo, asi budu sveho Misacka pri prebalovani pecliveji prohlizet. Preju Vam brzke uzdraveni a at jste vsichni brzy O.K.!
Zdravi Martina Jelinkova.
 Martina, syn Michal 2,5 týdne 
  • 

Brzy se uzdravte 

(14.8.2000 12:10:34)
Ahoj Skokani!
Ctu Vase clanky skoro od zacatku, jsem totiz par tydnu za Vama - mimi se nam narodilo 29.7., je to kluk a jmenuje se Michal. Ted jsem se konecne dostala k tomu, abych Ti take napsala, ze jsem rada, ze ses do psani a zverejnovani Tvych pribehu a zkusenosti pustila. Protoze takova nastavajici mamina a potom opravdova mamina (treba jako ja) tam najde mnoho uzitecnych rad - treba jen drobnosti, ktere se v danou chvili hodi a usnadni treba nejaky problem (mam takovy dojem, ze napr. clanek o hladovem miminku u nas mozna bude brzy aktualni). Priznam se, ze pri cteni Tveho posledniho pribehu o operaci Adamka me trochu mrazilo, asi budu sveho Misacka pri prebalovani pecliveji prohlizet. Preju Vam brzke uzdraveni a at jste vsichni brzy O.K.!
Zdravi Martina Jelinkova.
 Iva, Matýsek 5 měsíců 
  • 

Zkušenosti z Brna 

(14.8.2000 23:07:49)
Ahoj Skokánci,
tak jsem koncem minuleho tydne precetla bez dechu vase povidani a bylo mi moc smutno, protoze podobne zazitky mam jeste v celkem zive pameti.
Ve 2,5 mesicich syna jsme byli spolecne prijati do FDN v Brne pro "neprospívání".
Kaco, naprosto chapu Tve zdeseni, ze kojici maminka nemuze spat v jedne mistnosti s mimcem. I ja se pri prijeti primo vydesila, ale brzy jsem pochopila, ze mohu byt vubec rada, ze nas prijali spolecne. Jen jsem si myslela, ze vzhledem k tomu, ze se FDN Brno rekonstruuje, je to stav vyjimecny a prechodny. Jak vidim, je to stav v nasem zdravotnictvi zrejme obvykly.
Pred prijmem jsem byla ujistena, ze pro synka dostanu vse, vybavu pro pobyt v nemocnici si mam vzit pouze ja.
Také zde jsem zjistila, ze skutecnost znacne pokulhava, zasobovani papirovymi plenami vazne a o vikendech neni dost dokonce ani pradla na prevleceni nebo plen latkovych. Paradoxne, clovek by pro toho prcka udelal vse a vzit si s sebou pro pobyt v nemocnici balik plen je opravdu to nejmensi. Jen je třeba rict..
I na nasem oddeleni, pokud bylo dite hospitalizovano s matkou, nebylo prakticky vubec hodno pozornosti sester, pokud se nejedenalo o podani leku nebo jiny odborny ukon.
Nakonec jsme i s ostatnimi maminkami byly rady, ze zde vykonavaly praxi zakynky, které se rady nasich drobku třeba na dobu obeda ujaly, jinak nevim nevim…
I tak stravovani maminek ve FDN zavanelo odtucnovacim pobytem, minimalne proto, ze jsme mely vyhrazen pro vyzvednuti obedo-vecere v jidelne cas cca 30 minut a samotna cesta do jidelny přes cely areal zabrala skoro 20 minut. Proc se nemohou maminky stravovat spolu s personalem během celych asi tri hodin přes poledne mi nikdo nebyl schopen vysvetlit.
Zkratka velkou část pobytu jsem povazovala za hororovou a jedinym vysledkem naseho pobyvani bylo silne nachlazeni, které Matysek v nemocnicnim pokoji, kde lezel neustale v pruvanu, dostal a nasledna lecba antibiotiky. Na pricinu naseho „neprospivani“ stejne nikdo neprisel.
Asi tri tydny pote jsme byli spolecne hospitalizovani ve Vyzkumnem ustavu zdravi ditete také zde v Brne, kvuli stejnemu problemu.
Nejen, ze zde byli po asi tydennim pobytu schopni stanovit pricinu problemu, ale ani jeden z vyse popsanych problemu jsme zde resit nemuseli a o pristupu personalu bych mohla psat ještě dlouho a vesmes stále hezky.
Smutne je jen to, ze tento ustav spada stejne pod MZ jako ostatní nemocnice. Takze mozna to s temi financemi ve zdravotnictvi tak zle nebude. Zrejme asi funguje opravdu „dobře“, protože koncem srpna se bude stehovat do prostor FDN aby svou budovu mohl prenechat panum urednikum z kancelare OMBUDSMANA a tak si spolu s ostatnimi maminkami na Morave muzu jen prat, aby nezklouzl standart v tomto zarizeni nesklouzl do kategorie FDN.

Apropo, když se na těchto strankach mohou hodnotit porodnice, nestalo by za to venovat se také detskym zdravotnickym zarizenim??

Skokanci, nezlobte se za tak dlouhy dopis, jen jsem si rikala, ze sdelena starost je polovicni a třeba se při predstave dalsiho pobytu v nemocnici třeba v Brne vydesite a HROZNE RYCHLE UZDRAVITE!!
Ahojky
Iva
 Lída, kluk 15m 
  • 

KDDL na Karlově 

(15.8.2000 15:43:32)
Před rokem jsme byli se synem na týden hospitalizovaní na Klinice dětského a dorostového lékařství na Karlově v Praze. Byli jsme na oddělení, kde řeší problémy dětí se zažívání, jídlem atd. Mají tam dvoulůžkové pokoje (dvě děti, dvě maminky), záchody a sprcha na patře, jídelna také na patře. Děti dostávaly osm plen na den a podle potřeby látkové pleny na koupání atd. Oblečení pro děti můžou mít maminky z domova, nebo si říct o erární. Mytí nádobí a připravování jídla pro děti bylo na matkách (měly k dispozici kuchyňku s mikrovlnkou). Sestřičky byly ochotné, staraly se i o miminka, která tam jejich matky nechaly samotná. O péči a zájmu lékařů můžu říct jen to nejlepší. Snesli i to, když návštěvy odcházely i po konci návštěvních hodin.
 Petra, Pepík 3 roky, Anička 11 týdnů 
  • 

"Pytlík do luxu" 

(15.8.2000 22:49:19)
Milá Káčo!
Tvůj poslední příběh jsem četla jedním dechem a jsem moc ráda, že vše dobře dopadlo.
Podle názvu mého příspěvku vidíš, že mě zaujal ten "pytlík do luxu" :-))
Anička měla od narození něco v nepořádku na sono ledvin, takže jsme v poradně v šesti týdnech pro kontrolu vyfasovali onen "pytlík do luxu". Od toho klučičího se lišil zřejmě v tom, že na kartonu byla samolepka, která se po odlepení měla přilepit na tělíčko - na patřičná místa tak, aby šla moč oním malinkatým otvorem do pytlíku. Brrr, už to lepení - hrozná představa. Navíc moč měla být ranní - ale co je to ranní, když mimčo čůrá každou chvilku. Takže po probuzení Aničky k ránu jsme šli opláchnout zadeček do umyvadla, osušili, nalepili pytlík, vyčkali chvilku a pytlík byl naplněn. "Koupel" působí u Aničky téměř vždy močopudně, ale to určitě znáš. Naštěstí vyšetření moče bylo negativní a sono ledvin ve dvou měsících v pořádku, takže drobné nepříjemnosti s pytlíkem jsou zapomenuty... :-))

Tak se honem honem rychle uzdravte a hodně pohody a radosti z Adámka přeje Petra.

P.S. Káčo, můj manžel, vlastně i já, Tě moc obdivujeme, jak stíháš při miminku psát takové "romány" ...:-))) ... a už se těšíme na další!
 Marcela a Emmicka 5 a 1/2 mes. 
  • 

Adamek 

(15.8.2000 23:32:22)
mila Kaco,
plakala jsem jako zelva, kdyz jsem cetla o Adamkovi. Takovy malicky drobecek a uz takovy zazitek. Hlavne, ze uz je v poradku ve svem pelisku. Clovek si zase jednou uvedomi, ze nejvetsi stisko jsou zdrave deti. Hodne stesti a Adamkovi pohlazeni na brzke uzdraveni.
Marcela
 Simona, dcery 3 a 12 let 
  • 

Držím palce 

(17.8.2000 10:06:47)
Káčo
Držím vám všem palce, doufám, že jste v pořádku. V nemocnici to není někdy jednoduché, ale člověk se nesmí dát!!! Byla jsem minulý rok v nemocnici s dvouletou dcerou, která mi upadla do bezvědomí a přestala dýchat - sanitka přijela po 20 minutách, kdybych nedýchala do ní, asi bych ji dnes neměla. Přijeli jsme do nemocnice a - vzhledem k tomu, že se mezi tím chytla a dýchala sama - nás nechali čekat 30 minut, než paní doktorka dopsala propouštěcí zprávu dítěte, které už bylo asi v pohodě - když šlo domů. Potom nás přijali - já sice nekojila, ale vůbec by mně nenapadlo, nechat tam malou samotnou . Vím, že na to mám nárok tam s dítětem být! Ale! Když chtěli dceři brát krv, tak mi ji sebrali a hodlali ji odnést. Nedala jsem se. No řekni, kdy nás ti malí více potřebují, než tehdy, kdy se jim děje něco nepříjemného. Po této zkušenosti mi ji sestry "unášely". Třeba si počkaly, až půjdu na WC a šup - byly v pokoji - a já jen podle vzdalujícího se křiku sledovala "stopu". To víš, co to je za šok pro dvouleté dítě, když mu maminka řekne, že hned přijde a mezi tím tam přijde někdo cicí a odnese ji! Strašně jsem se tam kvůli tomu s personálem chytla, ale vybojovala jsem si to, že jsem u každého vyšetření byla. Jistě, že bych se necpala na porodní sál, pokud by něco takového bylo nutné - nejsem blbá - ale v okamžiku, kdy u ní mohu být tam být mám a mám být oporou!

Držte se a bojujte!!!
Simona
 MUDr Viera Dudková,Kryštof, 3 měsíce 
  • 

Nemocnice není hotel. 

(19.8.2000 13:31:18)
Ahoj Katko, naštěstí, že to všechno dobře dopadlo a Adam je v pořádku. Trochu mě udivuje vaše pojetí nemocnice, jako luxusního hotelu...sestra mi nechtěla povlíknout postel...jídelna pro maminky byla až 5 minut...
Bohužel, zdravotní pojišťovny platí jídlo i hospitalizovaným matkám, a pak už nezbýva peněz na léčbu dětské leukémie...
To jsou ty naše preference...
Je skvělé , když je možnost s takto malým dítětem hospitalizovat i matku, když však některé z nich považují zdravotní sestry za svoje služky, je mi to vždy moc líto.
Jinak přeju všechno dobré, a hlavně už žádné podobné příhody s Adámkem. Viera.
 Káča Skokanová 
  • 

Re: Nemocnice není hotel. 

(19.8.2000 23:38:40)
Ahoj Viero,

já nemocnici za luxusní hotel určitě nepovažuji, jen za místo, kde by nám těžké chvilky mohl "vylepšit", alespoň v rámci možností, příjemný a ochotný personál.

K tomu povlíkání postelí - proč jedna sestřička Adamovi postel převlékla ochotně a nebyl v tom ani náznak toho, že bych ji měla převléknout já a jiná sestra ne? V práci se mnou byla kolegyně, také zdravotní sestřička, a když pracovala v nemocnici, tak neexistovalo, aby nějaký pacient měl jen trochu povytažené prostěradlo. Hned, jak něco takového viděla, musela pacientovi prostěradlo upravit, jinak by ji staniční sestra napomenula, že správně o pacienta nepečuje... Já sestřičky určitě za služky nepovažuji, jejich práci velmi oceňuji, jen bych chtěla, aby svou náplň práce opravdu plnily. Když jsem byla v práci, tak za mne také nikdo nic neudělal, proč by taky měl?

A ty obědy? Měla jsem na mysli špatný systém stravování. Nebylo by jednodušší obědy na oddělení rozvážet? Alespoň pro maminky kojenců, malých dětí a pacientů, o které pečují. Pak by se maminky mohly v klidu o své děti starat i během doby obědů a nenechávat je na starost sestřičkám.

Ahoj Káča
 Martina + Petřík 
  • 

Re: Re: Nemocnice není hotel. 

(20.8.2000 20:13:46)
Ahoj Kaco,
ráda si čtu, že už jste s Adámkem v pořádku a plně souhlasím, že v našem zdravotnictví není vše tak jak má být. ( anebo je to někde spíš o lidech a jejich přístupu k práci). Rozumím tomu, že sestry v nemocnici musí odvádět za svůj velmi malý plat velice těžkou práci, ale je také pravdou, že úsměv a vlídné slovo je zdarma. Složitý systém plateb zdravotních pojišťoven si netroufám jako laik celkově kritizovat, leč jsou místa, kde se nesmyslně vyhazují peníze z okna ven a jak psala jedna MUDr. v předchozím článku na toto téma pak chybí k léčbě nemocných dětí. Je pravda, že nemocnice není hotel, ale je také známo, že prostředí, ve kterém se pacienti nacházejí je pro uzdravení důležité. Ruku na srdce v kolika českých nemocnicích si člověk může připadat alespoň trochu důstojně neřku-li jako rovnocený partner lékařského personálu.Pojišťovna proplácí jídlo pacientům příp. i maminkám, ale nikde se nehovoří o tom, že toto rádoby jídlo se nedá vůbec jíst.Přitom jednoduchým řešením by bylo zadat zakázku nějaké firmě, která by uvařila pár jídel na pojišťovnu a pár jídel, na které by si pacienti doplatili. Mám za to, že by o tyto služby byl zájem, alespoň co se mých zkušeností s nemocenskou stravou týká. Není přece problém napsat si jídelní lístek na týden dopředu a brát jednotlivé objednávky z oddělení den dopředu.Pak by nedocházelo k tomu, že nám v porodnici dali k jídlu fazole a jiné nevhodné věci pro kojící matky. No nic dost bylo debat na toto téma. Snad se dočkáme lepších zítřků a toho, že něky někdo bude na svém místě.
PS: Tímto článkem nemám v úmyslu nijak se dotknout lékařského personálu, takže pokud se tento text někoho dotkne předem se omlouvám, ale píši jen svůj názor.

Zdraví Martina
 Jitula 
  • 

Re: Re: Re: Nemocnice není hotel. 

(24.1.2003 22:52:24)
Uvědomuju si, že tahle diskuse je už hodně stará, ale nedá mi, abych nepřispěla se svou "troškou do mlýna".¨
l/ Adámkovi a jeho rodičům přeji to nejlepší a hlavně zdraví.
2/ Bohužel mám za sebou též zkušenost hospitalizace se svým 3-měsíčním synem.Také jsem byla naštěstí přijata do nemocnice s ním. Připadalo mi jaksi samozřejmé a naprosto přirozené, že budu nadále vykonávat činnosti, které jsem vykonávala doma - přebalování, přestýlání postýlky, umývání... Předpokládala jsem, že jsem byla přijata do nemocnice nikoli pouze na kojení, ale i pro obstarání dítěte. Sestry poskytly zdravotní péči -aplikaci léků, pravidelné kontroly.Navíc jsem si všimla, že na oddělení bylo nemálo dětí bez maminek, které bylo třeba obstarat se vším všudy a včetně krmení a občasného zabavení.
Také by mě nenapadlo, abych žádala zdravotnický personál o jakoukoliv péči o mne, stlaní postele z toho nevyjímám. Neshledala jsem žádný důvod, proč bych měla tento úkon vyžadovat od kohokoliv jiného, doma to dělám taky.

Závěrem chci poděkovat lékařům a sestrám KDDL Fakultní nemocnice Praha 2 za péči, vstřícnost a obětavost- děkuju.
 Hanka, syn 4 roky 
  • 

Re: Re: Nemocnice není hotel. 

(21.8.2000 16:10:47)
Ahoj Káčo,
Tvé příspěvky čtu již od začátku a velice se těším na každý nový. Ten poslední jsem přečetla jedním dechem a moc jsem Vás litovala. Rozhodně Vám přeji vše dobré a již žádné další trápení.

Po přečtení i několika dalších reakcí se nemohu udržet a musím napsat i svůj názor:
Když mému dítěti bylo něco přes 2 roky, velice vážně onemocněl. Hospitalizovali nás v pražské dětské nemocnici Hagibor. Že budu hospitalizována spolu s ním, zde byla samozřejmost - proto vím, jak pobyt dítěte s maminkou v nemocnici vypadá a s lecčíms s Tebou opravdu nemohu souhlasit.
Přijímali nás také v noci a když přinesli povlečení, vůbec mne nenapadlo cokoliv jiného a postele jsem povlíkla. Když přišla sestřička, poděkovala mi a já cítila jako samozřejmost, že věci, které zvládnu sama, budu sama dělat. A tak to bylo i se vším ostatním.
I můj chlapeček se díky obětavé péči doktorů a sestřiček uzdravil. A já nemocnici opouštěla s pocitem 100% díků za vše. Samozřejmě ne vše je vždy ideální (jediná vana bez sprchy - pouze s tekoucí vodou - je pro maminky při dlouhodobějším pobytu "malinko" nepříjemná) ale myslím, že nejdůležitější je snaha vyjít vstříc a pomoci od obou stran (personálu i rodičů). A co nejvíce tak usnadnit pobyt dítěti.
Sama jsem v nemocnici zažívala velice těžké chvíle. Proseděla u něho několik nocí a únavou byla zcela vyčerpaná. Přesto bych nedokázala nečinně přihlížet jak mi sestřička stele postel místo toho, aby se třeba o chvilku déle věnovala dětičkám, které tam třeba s maminkou nejsou, nebo dělala jinou činnost (určitě sis musela všimnout, že práce tam mají opravdu dost).
Chtěla bych Ti toho říci mnohem více, ale možná by to nemělo ani smysl. Važ si toho, že jsi tam mohla být s ním (ještě před pár lety by se Ti to nemuselo podařit a čekala bys přede dveřmi na přesně odměřené hodiny návštěv). A važ si toho, že se Adámka ujal dobrý lékař a dobře se o něho postarali, že vše tak dobře dopadlo.
 Lenka (26) 
  • 

Re: Re: Re: Nemocnice není hotel. 

(21.8.2000 16:40:20)
Hanko,

děti sice nemám, ale s nemocnicí mám také už nějakou tu zkušenost ať už vlastní nebo někoho z rodiny.

Nejvíc se přikláním k názoru, že všechno záleží na tom, s kým se člověk setká a na vztahu lékařského a jiného personálu k pacientům.

Ale Váš argument, že co umíte sama, byste přece nechtěla po sestrách, mi vyrazil dech. Stejně jako mi vždycky vyráží dech suma, kterou vidím na výplatní pásce v kolonce zdravotní pojištění. To je stejné, jako kdybych si v obchodě měla sama ukrojit salám, zvážit si ho a ještě nejlépe zabalit a namarkovat, abych prodavačce nepřidělávala práci.

Myslím si, že by všechno mělo směřovat k tomu, aby bylo zdravotnictví bráno jako servis, který všichni platíme, ne jako milodar našeho státu. Jinak se nikam nedostanem. A pokud to tak nebudou cítit třeba také zdravotní sestry z některých příspěvků tady, z kterých mi jde opravdu mráz po zádech.

Lenka

 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nemocnice není hotel. 

(21.8.2000 16:51:04)
Souhlasím s vámi - sestry by měly věnovat plnou péči i dětem, které s sebou mají maminky. Mimochodem však by např převlékání postelí mělo být prací nižšího personálu (ošetřovatelka) a ne kvalifikovaných sester - ty mají mít podle mne jiné úkoly.
 Hanka, syn 4 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nemocnice není hotel. 

(22.8.2000 8:02:55)
Díky za reakci,
možná jsem své dojmy příliš zevšeobecnila a měla se nad tím zamyslet více s nadhledem.
I já bych si mnohem raději v nemocnici se svým dítětem na chvilku odpočinula, zatímco mi někdo jiný převlíkne postel. Ale v současné situaci našeho státního zdravotnictví bych si tohoto pohodlí užívala s pocitem, že jiné dítě vedle pláče a nikdo na něho nemá čas. Věřte, že pobyt v nemocnici dospělého a dítěte se nedá srovnávat. Dospělý si vezme knížku nebo poslouchá rádio, ale dítě potřebuje pozornost. O to větší, když mu není dobře. Taky si myslím, že by tam měl být dvojnásobek sester, nějaké pomocné síly, pár vychovatelek. Ale není. A s tím v tu chvíli nic neudělám. Ale mohu pomoci tam, kde to jde. Alespoň v pražském Hagiboru sestřičky dětem věnují každou vteřinu své pracovní doby. Přesto to nestačí. Sestřičky a lékaři tam odvádějí 100% lékařskou péči, je na nich vidět, že děti milují, rodiče se snaží povzbudit. A když jsme se i my, maminky, snažily jim vyjít vstříc, pro děti pak nebyl pobyt v nemocnici traumatem (nejen pro děti s maminkama, ale i bez nich). Moje dítě dokonce všem tvrdilo, že jsme tam "na dovolené" :-)) a když byl z nejhoršího venku, každé ráno se na pana doktora těšil.
Bohužel jsem nemocniční pobyt před pár měsíci zažila i sama na sobě. Sestřičky měly celkem klid, mně nebylo dobře a tu postel jsem si klidně nechala povlíknout a urovnat, taky odnést nádobí, utřít stolek, podat čaj ... Bez jakýchkoliv výčitek. Tam totiž sestřičky dětem nečtou pohádky.

Nechci se s kýmkoliv přít. Netvrdím, že naše zdravotnictví je ideální. Myslím si jen, že trocha tolerance a vstřícnosti není na škodu.
Hlavní ale je, že Adámek i ten můj raubířek jsou v pořádku. A zbytek opravdu závisí na lidech. Na těch, se kterými se setkáváme, ale i na nás.

Ahoj, Hanka
 Viera, Kryštof, 3 měsíce 
  • 

Re: Re: Nemocnice není hotel. 

(22.8.2000 12:18:13)

Ahoj Káčo, jasně, asi se shodnem na tom, že nemá cenu po síti řešit problémy našeho zdravotnictví. Jenom mě mrzí stížnosti typu- nemají naši značku plenek, sestra mi nepovlékla postel- být tam ne jako pacient, ale jako zdravá matka doprovázející dítě- hluboce bych se styděla, něco takového po ní chtít. Zažila jsem ve své praxi na oddělení dokonce i maminky, které si při podávaní oběda sedli za stůl, a čekali, až jim ho sestra přinese, odmítali si po něj dojít k okénku.
No naštěstí, spíš šlo o výjimky, chápu, že lidi , kterí do toho nevidí, očekávají servis jako v západních zemích, to ale není, vzhledem k prostředkům, které vydávame na zdravotnictví, možné.

Všechno dobré přeje Viera




 Jana,dva synové 
  • 

Re: Re: Re: Nemocnice není hotel. 

(23.8.2000 18:48:33)
Ahoj Viero, domnívám se, že prostředků do našeho zdravotnictví jde dostatečné množství. Mizí však v "černé díře" a lékaři se budou muset naučit být také hospodáři.
Přeji hezký den. Jana.
 Hanka,syn 3roky, druhé na cestě 
  • 

Re: Nemocnice není hotel. 

(24.8.2000 22:40:03)

Viera,
jsem zdravotní sestra a nemohu nezareaovat na váš pøíspìvek.Myslím, že otázky na co ve zdravotnictví jsou a nejsou peníze nemusí lidi, kteøí si platí zdravotní pojištìní zajímat. To bychom si mìli vyøídit v rámci profesních komot a pojišoven. Pacient požaduje službu, na kterou má nárok.Poznámka o placení jídla matkám a nedostatku na léèbu leukémie mi pøipadá minimálnì demagogická, když pominu snahu vyvolat jakési výèitky svìdomí(za co?)
Jako sestra podepisuji smlouvu a mìla bych vìdìt co jsou moje povinnosti.A pokud nejsou na oddìlení ošetøovatelky, patøí mezi nì i stlaní postelí.Maminku mohu maximálnì slušnì požádat, zda by mi s tím nepomohla, pokud mám hodnì jiné práce. A myslím, že o tohle Káèe šlo, o základní slušnost, požádání o spolupráci. Znám málo lidí, kteøí v takové situaci nepomou, ale i takoví jsou a mají na to nakonec právo.Když si pøedstavím Káèu v té situaci, vydìšenou, špatnì informovanou od pøíjmového lékaøe, vùbec se nedivím,že ji to zarazilo. Mám ten smutný dojem, že u nás se pacienti stále ještì považují za dostateènì kompetentní k tomu, aby si ustlali postel,ale ne dost kompetentní na to aby jim byly poskytnuty dostateèné a srozumitelné informace o nemoci jejich èi jejich dìtí. Ono i to oslovování"maminko" má v sobì èasto nádech nadhledu nad nìkým,s kým se nedá zcela normálnì komunikovat.Potom samozøejmì vázne i normální komunikace, která pokud funguje, dìlá zázraky.A to nemá s financováním zdravotnictví nic spoleèného.Má to hodnì spoleèného s kompetentností ve své funkci, s profesní ctí a respektem k druhým.
Jako ukázka toho, že to jde mùže sloužit napøíklad kladenská dìtská chirurgie.Nadstandartní pokoj sice stojí 350 Kè, s televizí,koupelnou,lednicí,vaøièem (slušný hotel si i maminky s nemocnými dìtmi zaslouží).Druhý pokoj, kde jsou maminky se svými dìtmi tøi je zdarma.Své dítì si se setøièkou odvezete až k sálu a také si tam pro nìj dojdete a odvezete si ho na pokoj, tam se mu pak mùžete plnì vìnovat. Jídlo dostanete až na pokoj. Lékaøi jsou skvìlí, poskytují informace i lidský pøístup a setøièky jsou slušné.Mohu z vlastní zkušenosti jen doporuèit.
 Káča Skokanová 
  • 

Re: Re: Nemocnice není hotel. 

(27.8.2000 16:57:20)
Ahoj Hanko,

přesně jsi vystihla, co jsem měla na mysli, o co mi šlo.

Díky,
Káča
 Hanka,syn 3roky, druhé na cestě 
  • 

Re: Nemocnice není hotel. 

(24.8.2000 22:42:14)

Viera,
jsem zdravotní sestra a nemohu nezareaovat na váš pøíspìvek.Myslím, že otázky na co ve zdravotnictví jsou a nejsou peníze nemusí lidi, kteøí si platí zdravotní pojištìní zajímat. To bychom si mìli vyøídit v rámci profesních komot a pojišoven. Pacient požaduje službu, na kterou má nárok.Poznámka o placení jídla matkám a nedostatku na léèbu leukémie mi pøipadá minimálnì demagogická, když pominu snahu vyvolat jakési výèitky svìdomí(za co?)
Jako sestra podepisuji smlouvu a mìla bych vìdìt co jsou moje povinnosti.A pokud nejsou na oddìlení ošetøovatelky, patøí mezi nì i stlaní postelí.Maminku mohu maximálnì slušnì požádat, zda by mi s tím nepomohla, pokud mám hodnì jiné práce. A myslím, že o tohle Káèe šlo, o základní slušnost, požádání o spolupráci. Znám málo lidí, kteøí v takové situaci nepomou, ale i takoví jsou a mají na to nakonec právo.Když si pøedstavím Káèu v té situaci, vydìšenou, špatnì informovanou od pøíjmového lékaøe, vùbec se nedivím,že ji to zarazilo. Mám ten smutný dojem, že u nás se pacienti stále ještì považují za dostateènì kompetentní k tomu, aby si ustlali postel,ale ne dost kompetentní na to aby jim byly poskytnuty dostateèné a srozumitelné informace o nemoci jejich èi jejich dìtí. Ono i to oslovování"maminko" má v sobì èasto nádech nadhledu nad nìkým,s kým se nedá zcela normálnì komunikovat.Potom samozøejmì vázne i normální komunikace, která pokud funguje, dìlá zázraky.A to nemá s financováním zdravotnictví nic spoleèného.Má to hodnì spoleèného s kompetentností ve své funkci, s profesní ctí a respektem k druhým.
Jako ukázka toho, že to jde mùže sloužit napøíklad kladenská dìtská chirurgie.Nadstandartní pokoj sice stojí 350 Kè, s televizí,koupelnou,lednicí,vaøièem (slušný hotel si i maminky s nemocnými dìtmi zaslouží).Druhý pokoj, kde jsou maminky se svými dìtmi tøi je zdarma.Své dítì si se setøièkou odvezete až k sálu a také si tam pro nìj dojdete a odvezete si ho na pokoj, tam se mu pak mùžete plnì vìnovat. Jídlo dostanete až na pokoj. Lékaøi jsou skvìlí, poskytují informace i lidský pøístup a setøièky jsou slušné.Mohu z vlastní zkušenosti jen doporuèit.
 Alena Vránová 
  • 

Re: Nemocnice není hotel. 

(24.8.2001 11:28:46)
Vážená paní doktorko,
jste vedle jak ta jedle.Víte proč? Protože ty peníze ve zdravotnictví chybí z důvodů, které jsou jen a jen systémové. Že lékaři i personál mnohdy nemají ani základní vychování - to není nic mimořádného. Že lékaři mají malé platy slyšíme na každém kroku - za co by chtěli vyšší?
Víte paní doktorko, žila jsem několik let v zahraničí a mám zkušenosti s hospitalizací v tamní nemocnici (Rakousko). A mohu Vám říct jediné - jsme opravdu Balkán - i Váš příspevek je toho důkazem.

Bděte.
Alena Vránová
 Eva 
  • 

Re: Re: Nemocnice není hotel. 

(30.8.2001 8:42:41)
Vážená paní Vránová,
s Vaší reakcí na příspěvek p. doktorky nelze jinak než souhlasit. Sama v pracuji v Krajské nemocnici a musím konstatovat, že lékařů, obdařených empatií, slušným chováním k pacientům a citlivým přístupem k jejich problémům je tak 50 na 50. Sestry, které jsou mnohdy přetěžovány dlouhými službami z důvodu nedostatku personálu na odděleních, jsou často vyčerpané a nervózní a pacientům se ani stoprocentně věnovat nemohou, proto ty úlevy např. u stlaní lůžek. Souhlasím s Vámi, že jediným řešením tohoto problému by bylo zavedení účinného systrému zdravotního pojištění a také důslednost a odpovědný přístup v čerpání financí v samotných nemocnicích. Už od studií lékaři slýchají, jak je jejich práce v praxi finančně nedoceněná a že mají mít na paměti hlavně službu pacientovi, což je myslím důvodem opačného efektu,kdy často na pacienta myslí maximálně jako na číslo diagnózy. Myslím, že české zdravotnictví čeká ještě moc dlouhá cesta ke spokojenému pacientovi.
E.
 Zrušeno 


Re: Nemocnice není hotel. 

(23.11.2001 12:30:09)
Ano, nemocnice není hotel. Ale mám také jednu zkušenost. Při pobytu v nemocnici s dítětem jsem de facto suplovala práci zdravotních sester. Odchytávala jsem moč, podávala miminku lék, sama jsem měřila teplotu a upozorňovala sestru, že 39,5 ve tři hodiny ráno už asi není normální a vyzvala ji, ať zavolá lékaře. Když miminko po půlnoci pozvracelo mou postel, mne i sebe, čekala jsem hodinu, než za námi někdo přišel. Špinavé prádlo jsem měla odnášet sama. A v porodnici? Nemohla jsem chodit ani zvedat dítě. Za dobu 24 hod. jen jednou jedna sestra nakoukla do pokoje. Když dítě brečelo celou noc, nikdo za námi nepřišel. Dítě jsem koupala sama, nikdo mi jako prvorodičce neukázal a nepomohl s přebalováním a oblékáním.
A co se týče stravování v nemocnici... Klidně bych si (a myslím, že i jiné maminky) jídlo zaplatila. Muselo by však být "k jídlu". Ne šlachovité maso a nahnilé brambory + čerstvé zelí pro kojící maminky.
A když jsme u těch peněz. Dcera v nemocnici užívala lék. Po dobu tří dnů jednu lžičku. Po propuštění jsme měli v kůře pokračovat a dva dny měla užívat ten samý lék po jedné lžičce denně. Dostali jsme recept a šli pro novou lahvičku do lékárny. Lék stál 1000,- Kč, hradí jej pojišťovna. Spotřebovali jsme dvě lžičky a lék vraceli. Stejně jej lékárna už jen zlikviduje...
A lékařská péče? Po příjmu do nemocnice se 20 hodin nic nedělo. Dcera byla tzv. na pozorování. Její stav se zhoršoval, až musela být ráno v kritickém stavu převedena na JIPku. Čili nákladná péče na JIPce, léčení podstatně horšího stavu než předchozí den, následné komplikace a téměř kříšení miminka a zbytečný pobyt v nemocnici nás obou po dobu prvních 20 hodin... A pak má mít zdravotnictví peníze...
 zora 


Re: Nemocnice není hotel. 

(28.11.2001 21:55:55)
Ahoj Katko, mám slzy v očích - máme doma tříměsíční miminko /náš syn se narodil zrovna 11.8.2001 / a když si představím, co jste prožili s tak malým miminkem, tak mě jímá hrůza.
Hlavně, že je vše v pořádku.
Chtěla jsem se sTebou podělit o moji zkušenost z Královohradecké nemocnice, z kojeneckého oddělení, kde jsem byla se synem hospitalizována týden po porodu na čtyřdenní vyšetření ledvin. Byla jsem velice překvapená jak prostředím tak milým přístupem personálu. Na oddělení bylo asi 20 buněk - vybavených postelí pro maminku, dětskou postýlkou, přebalovacím pultem, zabudovanou vaničkou se sprchou, váhou na vážení miminka - no prostě všechno, co maminka a malé mimčo potřebují - klid, soukromý, no paráda. K dispozici byly plínky /úmyslím Helen Harper /, oblečení na miminko, dokonce i krém na zadeček a jiné drobnosti. Nevycházela jsem z údivu. Maminky se mohly stravovat v jídelně na oddělení, kam nám jídlo vozili. Vybrala jsem si vegetariánskou stravu a opět jsem byla mile překvapena, poprvé v životě jsem se v nemocnici najedla. Sestřičky moc milé a ochotné. Ošetřující lékaři taktéž.
Takže jsem se na konci pobytu vůbec nezdráhala zaplatit dobrovolný příspěvek nemocnici!
Byl to fakt pozitivní zážitek a k tomu všemu to nejhlavnější - vyšetření dopadlo dobře a jsme zdraví!!!
Ahoj Zora.
 Ivana, jeste bez miminka 
  • 

Teplota 

(19.8.2000 15:04:25)
Mila Kaco, Skoky a hlavne Adamku,
Jsem rada ,ze Adamek uz je doma mezi Vami a ze behem operace nebyly zadne zavzne komplikace. Moc Vam preju, aby to byla jeho posledni nemoc a navsteva nemocnice.
Ted k Tvoji otazce ohledne teploty a jejiho mereni. Zpusobu mereni teploty lidskeho tela je nekolik. U malych miminek se teplota nejcasteji meri v zadecku - je to tvz. teplota rektalni. V porovnani s teplotou merenou na povrchu tela - nejcasteji v podpazi - to je teplota axilarni- je teplota v zadecku asi o 0.4-0.5 stupne vyssi. Tedy normalni teplota v zadecku je do 37.3-37.4. Jeste se nekdy meri teplota v pusince ( oralni teplota) a ta je o 0.2-0.3 stupne vyssi nez teplota v podpazi.
Mejte se zatim moc pekne. Budete hodne zdravi. Na dalsi prispevek od Vas se tesi Ivana z Londyna.
 Eva,Honzík-5,Hanka-3 
  • 

Dětičky v nemocnici... 

(22.8.2000 0:33:26)
S pobytem malých dětí v nemocnici mám taky nějakou tu zkušenost. Začlo to hned po narození Honzíka-kleštěmi-tak byl asi 14 dní na dětském oddělení, zcela stranou porodnice. Po první 4 dny nás chodila informovat paní doktorka o stvu našich dětí(byly jsme na pokoji 3 nešťastnice bez dětí).Miminka jsou výborná dobře sají, prospívají... -a jaké bylo mé překvapení, když jsem se poprvé mohla podívat na své dítě a tam mi řekli, že ho právě přeřadili z JIPky na normální pokoj,mlíčko dostává sondou do žaludku, postupně vysazují kyslík???Nevím, jestli to mělo být uklidňující, co nám p. doktorka říkala,ale moc mě to nepovzbudilo. Ale společně s Honzíčkem jsme jim všem ukázali a už druhý den našeho společného pobytu na dět.odd.byl plně kojený, žádné sondy,žádné flašky.
Další peripetie byla za 3 měsíce-z rýmy u malého miminka jsme byli posláni na rentgen pro podezření na zápal plic.Nakonec se ukázalo, že to není,ale "jenom"průdušky s astmatickými potížemi.Mohla jsem v nemocnici(tentokrát jiné)zůstat s ním, přes den na židličce vedle postýlky,na noc pokoj matek o 3 patra výše.Přes ten den to bylo zajímavé tím,že jsme sdíleli pokoj s chlapečkem -původem bulharem a dalším chlapečkem -vietnamcem.Prostě mezinárodní pokoj.
A další zkušenost-před 2 rokama - opět z rýmy,pak neustupující teploty a v noci laryngytida-jeli jsme na pohotovost (a to s tímto problémem ne poprvé).Jenže tentokrát nás poslali do nemocnice, kde Honzíka svíkli donaha a vyrvali z náruče a odnesli na JIPku.Tu noc nezapomenu do konce svého života,protože nám nikdo neřekl, co vlastně je a bude.Zjistilo se , že tentokrát je to zápal plic.Ale pobyt na JIPce byl neskutečný v kladném slova smyslu, mohli jsme tam s manželem být kromě pozdní noci celý den,sestřičky byly milé,2x denně ho koupaly, nosily modré z nebe.Což jsme poznali až když se dostal na normální oddělení, kde neměli ani ručník na utření po koupání(opravdu)a taky se tam děti ani nemyly.A když už byla některá maminka na pokoji, tak se starala nejen o své dítě, ale samozřejmě i o ty 2 další, které tam byly -což mi moc samozřejmé nepřipadá,protože plat sestry nedostávám.
Nejlepší je když jsou děti zdravé, veselé,i kdyžse spolu hádají a bijí,taky se mezitím strašně milují. Zdravím Adámka,Káťu i Skokyho.(P.S. Určitě myslete na sourozence, je to nepřekonatelné!!)
Ahoj! Eva
 Dana 
  • 

Menstruacia po porode 

(23.8.2000 9:40:57)
Ahojte vsetci.
Mohol by mi niekto napisat radu na moj problem? Som 12 tyzdnov po porode a prvu menstruaciu som mala po 25 dnoch po porode. Teraz mi dalsia meska uz 2 tyzdne. Chcela by som vediet vase skusenosti s tymto problemom, lebo ma trapi ze moje cykly nie su pravidelne.
 Denisa,Tomasko 3 mesiace 
  • 

Re: Menstruacia po porode 

(9.9.2000 15:55:42)
Ahoj Danka!
Poradit Ti sice neviem,ale mam tiez podobny problem.Prvu menstruaciu som dostala po 6 tyzdnoch po porode,dalsiu o tyzden(pritom plne kojim).Teraz mi meska tyzden.Pred porodom som mala dost nepravidelny cyklus a lekar mi povedal,ze by sa to po porode malo upravit,chce to vraj trochu casu. Tak uvidime.
Maj sa pekne,zdravi Ta Denisa.
 margaretka nova 
  • 

Re: Menstruacia po porode 

(19.5.2006 9:57:57)
ja som po porodee 4 mesiace a este som menzes nemala ani raz. je to problem?
 Ivan, Natalka 2mes. 
  • 

Do nich! 

(27.8.2000 16:34:03)
Vazeni zdravotnici,
pokud chcete i budoucnu pro nas (pacienty) pracovat, tak se Vas vztah k nam nemocnym, vydesenym, ustaranym a neinformovanym pacietum zlepsi. Nevim, kdy to presne bude, ale ze to bude, na vemte jed, protoze my jiz nechceme byt vcerejsi a za sve penize budeme pozadovat uz jenom vic (a ne naopak!). Mnozi z Vas se s tim ztotoznili a jak se zda, tak se jim to i zamlouva (vzdyt tak to ma byt).
I kdyz vim, ze nikdy nebude zdravotnictvi dokonale (protoze se sklada z nedokonalych zdaravotniku a pacientu, ale i situaci a chvil), vzdy se budu snazit Vam (damy a panove zdravotnici) pomahat (i proti Vasi vuli) zvysovat jeho uroven. Budte tedy ve strehu.
Kaco napsala jsi to velice dobre. Miluji soucasnot za jeji moznosti.

Ivan
 Blanka +Štěpán(6 let) 
  • 

Dvakrát v Krči 

(28.8.2000 15:33:35)
Ahoj Skokánci,
jedním dechem jsem přečetla celý průběh vašeho společného soužití - i "skrytého" i toho skutečného, i když toho druhého jste si zatím užili jen trošičku. Držím vám všem třem palce, aby už všechno klapalo. Při čtení posledního článku mi běhal mráz po zádech. Kdyby se nám tohle stalo, taky bych nevěděla nic z toho, co hrozí. Vybavily se mi podobné situace, které jsme zažívali před 6 lety my. Narodil se nám zdravý chlapeček, ze kterého jsme měli velkou radost a 6 neděl jsme si to užívali. Pak začal trošku zvracet - občas. Řekla jsem to několikrát paní doktorce - té se ale nezdálo hlavně to, že nepřibral kolik měl a řekla mi, že mám asi málo mléka a že budu muset přikrmovat. Blížily se vánoce (23.12.) a tak nás pozvala po Novém roce na krev a na moč. To už jsem se psychicky hroutila - představa krásných 1.vánoc ve třech se rozplynula. Šla jsem domů s brekem a přitom jsem si vzpomněla na to, že manžel má nějakého známého dětského lékaře v Krči. Tak jsme ho ještě odpoledne kontaktovali - měl naštěstí službu i přes Štědrý den a hned si nás pozval. Štěpána vyšetřil, nic na něm nenašel, zvážili jsme ho a pak mě posadil vedle do místnosti, abych ho nakojila. Množství se mu zdálo dostatečné na to, jak jsem se stresovala v poslední době. Řekl, že by to mohla být pylorostenóza - zúžený přechod z žaludku do střev, ale že se mu to nezdá - takové děti zvrací obloukem a navíc že je na to Štěpán už velký, projevuje se to už od stáří 14 dnů, což nebyl náš případ. Tak jsme se chystali, že půjdeme domů s tím, že to nic není, jen asi nervozita nás obou, když se Štěpán náhle ukázkově poblinkal. A už se nás pan doktor ptal, jestli tam nechceme zůstat. A já jsem kývla. Hned nás sestřička odvedla na pokoj, mohla jsem si vybrat i postel, protože pokoj byl zřejmě před vánocemi prázdný. A hned vedle dospěláckého gauče dětská postýlka, do které jsme dostali ještě krásné miminkovské lehátko. Hned večer jsme absolvovali spoustu vyšetření, jejichž výsledky jsem se dozvídala ještě během noci (vše celkem v pořádku, jen trochu chudokrevný a hubenější - to od toho zvracení). Měla jsem Štěpána kojit po malém množství každé 2 hodiny. Ještě ráno na ultrazvuk - tam také nic nenašli. Tak jsme strávili ve třech Štědrý den a večer v nemocnici, protože manžel tam byl večer s námi až skoro do 10 hodin - i kaprem a bramborovým salátem. Jídla bylo tolik, že nám jedna porce stačila pro oba. Sestřičky byly ohromně ochotné, úslužné, usměvavé, i když měly spoustu práce s ostatními dětmi, které musely zůstat v nemocnici přes vánoce. Druhý den jsme měli jít domů, ale šli jsme ještě na rentgen a ten potvrdil pylorostenózu, takže Štěpán operaci nakonec neušel. Nejdřív jsem to obrečela, protože ho odnesli na JIP na kapačky, aby mu doplnili tekutiny, než ho budou operovat a já jsem musela jít domů, ale pak jsem si řekla, že se to alespoň vyřeší a vše bude v pořádku. A opravdu. Svůj první svátek oslavil sice na chirurgii na JIPu a druhý den ho operovali,ale hned večer nám hlásili, že už má hlad. Vše bylo v pořádku, jen s kojením byly od té doby potíže. Štěpán ochutnal moje mlíčko z lahve a už ho jinak nechtěl. Byli jsme na chirurgii týden a tam už to tak pěkné nebylo. Sestřičky dávaly přednost televizi na sesterně, a když nás chtěl navštívit manžel a jeho maminka, bylo jim řečeno, že nejsou návštěvní hodiny a na mimořádnou návštěvu musíme mít povolení od ošetřujícího lékaře. Když si ho manžel vyběhal, sestřička povolila jen 5 minut a dohlédla, aby to nebylo ani o minutu déle. Pro mě to bylo dost hrozné, na pokoji jsem byla sama a za celý den přišla jen 2x paní doktorka, koukla do postýlky a když viděla, že Štěpán spí (což bylo přes den většinou, protože měl otočený režim a ve dne spal a v noci plakal), jen zašeptla, jestli nezvrací a další vizita byla až večer. Zatelefonovat jsem si nemohla jít, protože nejbližší telefon byl o patro níž a oddělení bylo zamčené a výtah na klíč, prý aby jim neutíkaly děti. Ani bych nenechala dítě bez dozoru a šla tak daleko. Koupat jsem se chodila jedině když přišel manžel nebo někdo jiný na již písemně povolené návštěvy od paní doktorky. No, nebudu zastírat, že jsem byla ráda, když jsme šli domů.Změnili jsme dětskou doktorku a už nikdy se nevyskytl problém, i když jsme na interně v Krčí byli za 2 měsíce ještě jednou - s podezřením na zápal plic, naštěstí to byl jen kašel a rýma. A znovu bezvadná zkušenost se setřičkami i lékaři. Kromě jedné sestřičky, kterou zřejmě péče o děti obtěžovala, jsme neměli jediný problém. Ke všem se tam chovali bez rozdílu perfektně. Jeden den jsem se tam starala o chlapečka o 2 měsíce staršího než Štěpán - vrátil se z JIPu po zápalu plic a neměl tam ještě maminku. Sestřička byla přes noc na oddělení sama a měla moc dětí vykoupat, nakrmit, dát léky, pohladit po hlavičce, a tak tenhle mrňousek zbyl nakonec. Bylo mi ho líto (i sestřičky), že jsem jí nabídla, že se o něj postarám. Vykoupala jsem ho a nakrmila. Aspoň mi utekl čas. A mrňouskové spali spokojeně oba a já taky. Myslím si, že některé nesnáze ve zdravotnictví nesouvisí ani tolik s penězi, jako je to v lidech. Moje zkušenost - jedna nemocnice a dvě různá oddělení a zcela rozdílný přístup. Pracuji v nemocnici a vidím - různá oddělení - různý přístup k lidem.
Držím vám palce a mějte se co nejlépe.
 helena, syn 3 roky 
  • 

Re: Dvakrát v Krči 

(30.8.2000 5:01:54)
neda mi nepripojit sa do tejto debaty, vyzera to, ze vecsina z vas ma z nemocnicou prevazne dobre skusenosti. my sme so synom boli v nemocnici raz, bolo to u babicky a dostal silnu anginu, bola som prekvapena, ze ma hospitalizovali spolu s nim, robi sa to tak iba v pripade, ze je dieta kojene. personal bol nevludny, sestricky na chodbe ma nahlas ohovarali, ked som nekrmila maleho podla ich prikazov, ale podla jeho domaceho rezimu, t.j. najskor polievocka a hlavne jedlo az po spani. ked sa nam stalo, ze malicky kusok jedla vyhodil na dlazku, musela som opakovane chodit prosit, ci by mi neposlali upratovacku, nakoniec som to cele poutierala aj tak ja. telefon bol na konci chodby a ak volal manzel, pocuvala som paralelne rozhovory sestriciek o tom, ze "decko ma na infuziii a ona si telefonuje" ku koncu pobytu som to cele uz nevydrzala a rozplakala som sa pred pani primarkou, potom som si vysluzila aky-taky respekt, predpokladam, ze potom ma ohovarali tiez, iba potichu.
dalsi zazitok mame dobry, lezali sme spolu ma infekcnom oddeleni, bol tam velmi mily a ustretovy personal, maly cely den spal somnou v posteli, az na noc som ho musela prelozit, dokonca netrvali ani na nasilnom krmeni, ako v prvom pripade.
no a potom sa nam dva krat stalo, ze syncek bol hospitalizovany sam, matka, mimochodom v nemocnici, ktora sa pysi titulom baby friendly hospital, jednoducho nema miesto. ak som prisla rano s vecami pre maleho a doadovala som sa aspon zakladnych informacii o synovi,( ktore mi pri prijme nikto nedal), dostala som vynadane, ze pani doktorka tu ma robotu a nema cas sa somnou rozpravat, aby som zavolala cez informacne hodiny. a ked som cez informacne hodiny zavolala, povedali mi, ze preco volam, ked som predsa dnes uz bola osobne. cize pristup lekarov ozaj netreba komentovat. snad uz iba take drobnosti, ze dieta si na oddelenie nemoze zobrat ani oblubenu hracku, ze ked nam nakoniec synceka vratili domov bol tak vystresovany, ze cele noci preplakal, ze mal uplne doskriabane licka a hrdielko, co sa od nervozity skrabal...a pri prepustani sa pani doktorka na nas zosiroka usmievala, cakajuc nejaky prezent...nedavno sme sa prestahovali do kanady a ak uz nic ine, mam aspon istotu, ze moje dieta ak znovu ochorie bude mat starostlivost na urcitej urovni
 Martina, Kimberley 6 let 
  • 

Re: Re: Dvakrát v Krči 

(1.9.2000 4:42:20)
Ahoj Heleno
kde bydlis? Ja v Mississauga, Toronto. Zavolej, jestli si chces pokecat. tel. 905-785 8813
Martina
 Katka Šmídová, Vojta 14 měsíců 
  • 

Adámek by na operaci 

(6.9.2000 23:00:07)
Ahoj Katko,
po delší době jsem se chtěla podívat co je u vás nového a úplně se mi sevřel žaludek. Jsem ráda, že všechno dobře dopadlo a Adámek je v pořádku. My jsme zažili něco podobného, ale Vojtovi byly teprve tři týdny a diagnóza zněla zúžení vrátníku - pylorostenóza (popsáno ve všech knihách o dětech). Řeší se také operativně. Projevuje se zvracením obloukem. U nás to šlo taky rychle, Vojta zvracel 2x ráno, odpoledne ultrazvuk a večer v osm hodin operace (stalo se v pátek). Naposledy pil ve čtyři ráno, pak až ve čtyři odpoledne zavodňovací infůze (tak to nazvali sestřičky). V sobotu na glukóze přes sondu do žaludku a v neděli dopoledne jsem Vojtu mohla poprvé po dlouhé době nakojit na JIP. Pak jsme ho přenesli na normální pokoj, což byl hlídaný pokoj vedle sesterny a mě byla přes den přidělena židle vedle postýlky. V noci jsem chodila spát o dvě patra výš na oddělení hematologie. A to vše z důvodu prázdnin a dovolených. Proto byly všechny děti a mládež na kojeneckém oddělení. Být to v září, měli jsme s Vojtou samostatný pokoj. Musím říct, že tak osezenou zadní část těla jsem asi nikdy v životě neměla, ale zato jsem se naučila perfektně kojit v sedě. A co teprve vážení před kojením, po kojení, vážení plenky, měření teploty třikrát denně, zapisování do tabulky. Skoro my to pak doma chybělo. Teď už je všechno dobré, operací se to vyřeší napořád.
Přeji Vám ať jste brzy v pořádku a užij si Adámka jako miminka, protože ten rok tak rychle uběhl, že se to ani nechce věřit a kde je konec mému miminku, už je to malý uličník (v dobrém).
 Jana, dcerka Ivanka - 3,5 roku 
  • 

Motol 

(12.2.2003 14:42:44)
Ahoj Kačko,
chtěla bych Vás oba s Adámkem pozdravit a popřát hodně zdaví a štěstí.
S motolskou nemocnicí mám podobné zkušenosti jako Ty, jen ubytování bylo lepší (na očním oddělení leží maminky přímo s dítělem) a lékaři nepříjemnější. Primář oddělení MUDr. Korynta mi připadal téměř nepříčetný. Oční oddělení jen v 5. patře, ale cesta do jídelny jinak stejná. Díky tomu a panu doktorovi Koryntovi se mi v Motole podařilo zhubnout za 10 dní 10kg! Ivance bylo 8 měsíců a nechtěla jsem ji nechávat samotnou. Stejně jsem za celý den nebyla schopná sníst snídani.
Co se tam dělo by bylo na dlouhé vypravování... Ještě jednou hodně zdraví přeje Jana

Navíc nemocnice špatně snáším, spala jsem tam max. 2h denně
 Katka, Adámek (5 měsíců) 
  • 

Díky za povzbuzení 

(15.1.2004 19:44:48)
Milá Kačko,
máme doma taky jednoho Adámka a nevím, zda je to tím jménem, či co, ale příští středu nastupujeme právě do Motola na operaci varlátek (Hydrokely). Mám z toho šílený strach, protože po nemocnicích běháme již od Adámkova narození, ale aspoň teď už tuším, co nás čeká. Budeme na stejném oddělení jako jste byli vy. Obdivuju tvojí statečnost, já mám už teď z toho nervy nadranc. Adámkovi přejeme jen a jen samé zdravíčko a děkujeme. Kdyby nebylo Vás, tak ani netušíme, co nás čeká, protože doktoři jsou tak nějak skoupí na slovo a informace aby z nich člověk páčil heverem.
Katka + Adámek
 Blanka a Adámek 
  • 

To je neuvěřitelné 

(1.11.2004 11:58:45)
Nedá mi to,abych nereagovala. Máme 2měsíčního Adámka a ve 4 týdnech podstoupil operaci tříselné kýly, při kt. se bohužel našlo nesestouplé přetočené varlátko. :-( Zřejmě k této příhodě došlo ještě v bříšku. Vidím, že Adámkové mají s varlátky problémy....
B.
 pafka 


Adamek 

(9.6.2010 14:20:47)
Moc dekuji za tento clanek, tento tyden jsem si prosla to same s pet mesicu starym synem. A hadejte co, jmenuje se Robert Adam.......

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.