| MUDr Viera Dudková,Kryštof, 3 měsíce | •
 |
(19.8.2000 13:31:18)
Ahoj Katko, naštěstí, že to všechno dobře dopadlo a Adam je v pořádku. Trochu mě udivuje vaše pojetí nemocnice, jako luxusního hotelu...sestra mi nechtěla povlíknout postel...jídelna pro maminky byla až 5 minut...
Bohužel, zdravotní pojišťovny platí jídlo i hospitalizovaným matkám, a pak už nezbýva peněz na léčbu dětské leukémie...
To jsou ty naše preference...
Je skvělé , když je možnost s takto malým dítětem hospitalizovat i matku, když však některé z nich považují zdravotní sestry za svoje služky, je mi to vždy moc líto.
Jinak přeju všechno dobré, a hlavně už žádné podobné příhody s Adámkem. Viera.
|
| Káča Skokanová | •
|
(19.8.2000 23:38:40)
Ahoj Viero,
já nemocnici za luxusní hotel určitě nepovažuji, jen za místo, kde by nám těžké chvilky mohl "vylepšit", alespoň v rámci možností, příjemný a ochotný personál.
K tomu povlíkání postelí - proč jedna sestřička Adamovi postel převlékla ochotně a nebyl v tom ani náznak toho, že bych ji měla převléknout já a jiná sestra ne? V práci se mnou byla kolegyně, také zdravotní sestřička, a když pracovala v nemocnici, tak neexistovalo, aby nějaký pacient měl jen trochu povytažené prostěradlo. Hned, jak něco takového viděla, musela pacientovi prostěradlo upravit, jinak by ji staniční sestra napomenula, že správně o pacienta nepečuje... Já sestřičky určitě za služky nepovažuji, jejich práci velmi oceňuji, jen bych chtěla, aby svou náplň práce opravdu plnily. Když jsem byla v práci, tak za mne také nikdo nic neudělal, proč by taky měl?
A ty obědy? Měla jsem na mysli špatný systém stravování. Nebylo by jednodušší obědy na oddělení rozvážet? Alespoň pro maminky kojenců, malých dětí a pacientů, o které pečují. Pak by se maminky mohly v klidu o své děti starat i během doby obědů a nenechávat je na starost sestřičkám.
Ahoj Káča
|
| Martina + Petřík | •
|
(20.8.2000 20:13:46)
Ahoj Kaco,
ráda si čtu, že už jste s Adámkem v pořádku a plně souhlasím, že v našem zdravotnictví není vše tak jak má být. ( anebo je to někde spíš o lidech a jejich přístupu k práci). Rozumím tomu, že sestry v nemocnici musí odvádět za svůj velmi malý plat velice těžkou práci, ale je také pravdou, že úsměv a vlídné slovo je zdarma. Složitý systém plateb zdravotních pojišťoven si netroufám jako laik celkově kritizovat, leč jsou místa, kde se nesmyslně vyhazují peníze z okna ven a jak psala jedna MUDr. v předchozím článku na toto téma pak chybí k léčbě nemocných dětí. Je pravda, že nemocnice není hotel, ale je také známo, že prostředí, ve kterém se pacienti nacházejí je pro uzdravení důležité. Ruku na srdce v kolika českých nemocnicích si člověk může připadat alespoň trochu důstojně neřku-li jako rovnocený partner lékařského personálu.Pojišťovna proplácí jídlo pacientům příp. i maminkám, ale nikde se nehovoří o tom, že toto rádoby jídlo se nedá vůbec jíst.Přitom jednoduchým řešením by bylo zadat zakázku nějaké firmě, která by uvařila pár jídel na pojišťovnu a pár jídel, na které by si pacienti doplatili. Mám za to, že by o tyto služby byl zájem, alespoň co se mých zkušeností s nemocenskou stravou týká. Není přece problém napsat si jídelní lístek na týden dopředu a brát jednotlivé objednávky z oddělení den dopředu.Pak by nedocházelo k tomu, že nám v porodnici dali k jídlu fazole a jiné nevhodné věci pro kojící matky. No nic dost bylo debat na toto téma. Snad se dočkáme lepších zítřků a toho, že něky někdo bude na svém místě.
PS: Tímto článkem nemám v úmyslu nijak se dotknout lékařského personálu, takže pokud se tento text někoho dotkne předem se omlouvám, ale píši jen svůj názor.
Zdraví Martina
|
| Jitula | •
|
(24.1.2003 22:52:24)
Uvědomuju si, že tahle diskuse je už hodně stará, ale nedá mi, abych nepřispěla se svou "troškou do mlýna".¨
l/ Adámkovi a jeho rodičům přeji to nejlepší a hlavně zdraví.
2/ Bohužel mám za sebou též zkušenost hospitalizace se svým 3-měsíčním synem.Také jsem byla naštěstí přijata do nemocnice s ním. Připadalo mi jaksi samozřejmé a naprosto přirozené, že budu nadále vykonávat činnosti, které jsem vykonávala doma - přebalování, přestýlání postýlky, umývání... Předpokládala jsem, že jsem byla přijata do nemocnice nikoli pouze na kojení, ale i pro obstarání dítěte. Sestry poskytly zdravotní péči -aplikaci léků, pravidelné kontroly.Navíc jsem si všimla, že na oddělení bylo nemálo dětí bez maminek, které bylo třeba obstarat se vším všudy a včetně krmení a občasného zabavení.
Také by mě nenapadlo, abych žádala zdravotnický personál o jakoukoliv péči o mne, stlaní postele z toho nevyjímám. Neshledala jsem žádný důvod, proč bych měla tento úkon vyžadovat od kohokoliv jiného, doma to dělám taky.
Závěrem chci poděkovat lékařům a sestrám KDDL Fakultní nemocnice Praha 2 za péči, vstřícnost a obětavost- děkuju.
|
|
|
| Hanka, syn 4 roky | •
|
(21.8.2000 16:10:47)
Ahoj Káčo,
Tvé příspěvky čtu již od začátku a velice se těším na každý nový. Ten poslední jsem přečetla jedním dechem a moc jsem Vás litovala. Rozhodně Vám přeji vše dobré a již žádné další trápení.
Po přečtení i několika dalších reakcí se nemohu udržet a musím napsat i svůj názor:
Když mému dítěti bylo něco přes 2 roky, velice vážně onemocněl. Hospitalizovali nás v pražské dětské nemocnici Hagibor. Že budu hospitalizována spolu s ním, zde byla samozřejmost - proto vím, jak pobyt dítěte s maminkou v nemocnici vypadá a s lecčíms s Tebou opravdu nemohu souhlasit.
Přijímali nás také v noci a když přinesli povlečení, vůbec mne nenapadlo cokoliv jiného a postele jsem povlíkla. Když přišla sestřička, poděkovala mi a já cítila jako samozřejmost, že věci, které zvládnu sama, budu sama dělat. A tak to bylo i se vším ostatním.
I můj chlapeček se díky obětavé péči doktorů a sestřiček uzdravil. A já nemocnici opouštěla s pocitem 100% díků za vše. Samozřejmě ne vše je vždy ideální (jediná vana bez sprchy - pouze s tekoucí vodou - je pro maminky při dlouhodobějším pobytu "malinko" nepříjemná) ale myslím, že nejdůležitější je snaha vyjít vstříc a pomoci od obou stran (personálu i rodičů). A co nejvíce tak usnadnit pobyt dítěti.
Sama jsem v nemocnici zažívala velice těžké chvíle. Proseděla u něho několik nocí a únavou byla zcela vyčerpaná. Přesto bych nedokázala nečinně přihlížet jak mi sestřička stele postel místo toho, aby se třeba o chvilku déle věnovala dětičkám, které tam třeba s maminkou nejsou, nebo dělala jinou činnost (určitě sis musela všimnout, že práce tam mají opravdu dost).
Chtěla bych Ti toho říci mnohem více, ale možná by to nemělo ani smysl. Važ si toho, že jsi tam mohla být s ním (ještě před pár lety by se Ti to nemuselo podařit a čekala bys přede dveřmi na přesně odměřené hodiny návštěv). A važ si toho, že se Adámka ujal dobrý lékař a dobře se o něho postarali, že vše tak dobře dopadlo.
|
| Lenka (26) | •
|
(21.8.2000 16:40:20)
Hanko,
děti sice nemám, ale s nemocnicí mám také už nějakou tu zkušenost ať už vlastní nebo někoho z rodiny.
Nejvíc se přikláním k názoru, že všechno záleží na tom, s kým se člověk setká a na vztahu lékařského a jiného personálu k pacientům.
Ale Váš argument, že co umíte sama, byste přece nechtěla po sestrách, mi vyrazil dech. Stejně jako mi vždycky vyráží dech suma, kterou vidím na výplatní pásce v kolonce zdravotní pojištění. To je stejné, jako kdybych si v obchodě měla sama ukrojit salám, zvážit si ho a ještě nejlépe zabalit a namarkovat, abych prodavačce nepřidělávala práci.
Myslím si, že by všechno mělo směřovat k tomu, aby bylo zdravotnictví bráno jako servis, který všichni platíme, ne jako milodar našeho státu. Jinak se nikam nedostanem. A pokud to tak nebudou cítit třeba také zdravotní sestry z některých příspěvků tady, z kterých mi jde opravdu mráz po zádech.
Lenka
|
| Hanka | •
|
(21.8.2000 16:51:04)
Souhlasím s vámi - sestry by měly věnovat plnou péči i dětem, které s sebou mají maminky. Mimochodem však by např převlékání postelí mělo být prací nižšího personálu (ošetřovatelka) a ne kvalifikovaných sester - ty mají mít podle mne jiné úkoly.
|
|
| Hanka, syn 4 roky | •
|
(22.8.2000 8:02:55)
Díky za reakci,
možná jsem své dojmy příliš zevšeobecnila a měla se nad tím zamyslet více s nadhledem.
I já bych si mnohem raději v nemocnici se svým dítětem na chvilku odpočinula, zatímco mi někdo jiný převlíkne postel. Ale v současné situaci našeho státního zdravotnictví bych si tohoto pohodlí užívala s pocitem, že jiné dítě vedle pláče a nikdo na něho nemá čas. Věřte, že pobyt v nemocnici dospělého a dítěte se nedá srovnávat. Dospělý si vezme knížku nebo poslouchá rádio, ale dítě potřebuje pozornost. O to větší, když mu není dobře. Taky si myslím, že by tam měl být dvojnásobek sester, nějaké pomocné síly, pár vychovatelek. Ale není. A s tím v tu chvíli nic neudělám. Ale mohu pomoci tam, kde to jde. Alespoň v pražském Hagiboru sestřičky dětem věnují každou vteřinu své pracovní doby. Přesto to nestačí. Sestřičky a lékaři tam odvádějí 100% lékařskou péči, je na nich vidět, že děti milují, rodiče se snaží povzbudit. A když jsme se i my, maminky, snažily jim vyjít vstříc, pro děti pak nebyl pobyt v nemocnici traumatem (nejen pro děti s maminkama, ale i bez nich). Moje dítě dokonce všem tvrdilo, že jsme tam "na dovolené" :-)) a když byl z nejhoršího venku, každé ráno se na pana doktora těšil.
Bohužel jsem nemocniční pobyt před pár měsíci zažila i sama na sobě. Sestřičky měly celkem klid, mně nebylo dobře a tu postel jsem si klidně nechala povlíknout a urovnat, taky odnést nádobí, utřít stolek, podat čaj ... Bez jakýchkoliv výčitek. Tam totiž sestřičky dětem nečtou pohádky.
Nechci se s kýmkoliv přít. Netvrdím, že naše zdravotnictví je ideální. Myslím si jen, že trocha tolerance a vstřícnosti není na škodu.
Hlavní ale je, že Adámek i ten můj raubířek jsou v pořádku. A zbytek opravdu závisí na lidech. Na těch, se kterými se setkáváme, ale i na nás.
Ahoj, Hanka
|
|
|
|
| Viera, Kryštof, 3 měsíce | •
|
(22.8.2000 12:18:13)
Ahoj Káčo, jasně, asi se shodnem na tom, že nemá cenu po síti řešit problémy našeho zdravotnictví. Jenom mě mrzí stížnosti typu- nemají naši značku plenek, sestra mi nepovlékla postel- být tam ne jako pacient, ale jako zdravá matka doprovázející dítě- hluboce bych se styděla, něco takového po ní chtít. Zažila jsem ve své praxi na oddělení dokonce i maminky, které si při podávaní oběda sedli za stůl, a čekali, až jim ho sestra přinese, odmítali si po něj dojít k okénku.
No naštěstí, spíš šlo o výjimky, chápu, že lidi , kterí do toho nevidí, očekávají servis jako v západních zemích, to ale není, vzhledem k prostředkům, které vydávame na zdravotnictví, možné.
Všechno dobré přeje Viera
|
| Jana,dva synové | •
|
(23.8.2000 18:48:33)
Ahoj Viero, domnívám se, že prostředků do našeho zdravotnictví jde dostatečné množství. Mizí však v "černé díře" a lékaři se budou muset naučit být také hospodáři.
Přeji hezký den. Jana.
|
|
|
|
| Hanka,syn 3roky, druhé na cestě | •
|
(24.8.2000 22:40:03)
Viera,
jsem zdravotní sestra a nemohu nezareaovat na váš pøíspìvek.Myslím, že otázky na co ve zdravotnictví jsou a nejsou peníze nemusí lidi, kteøí si platí zdravotní pojištìní zajímat. To bychom si mìli vyøídit v rámci profesních komot a pojišoven. Pacient požaduje službu, na kterou má nárok.Poznámka o placení jídla matkám a nedostatku na léèbu leukémie mi pøipadá minimálnì demagogická, když pominu snahu vyvolat jakési výèitky svìdomí(za co?)
Jako sestra podepisuji smlouvu a mìla bych vìdìt co jsou moje povinnosti.A pokud nejsou na oddìlení ošetøovatelky, patøí mezi nì i stlaní postelí.Maminku mohu maximálnì slušnì požádat, zda by mi s tím nepomohla, pokud mám hodnì jiné práce. A myslím, že o tohle Káèe šlo, o základní slušnost, požádání o spolupráci. Znám málo lidí, kteøí v takové situaci nepomou, ale i takoví jsou a mají na to nakonec právo.Když si pøedstavím Káèu v té situaci, vydìšenou, špatnì informovanou od pøíjmového lékaøe, vùbec se nedivím,že ji to zarazilo. Mám ten smutný dojem, že u nás se pacienti stále ještì považují za dostateènì kompetentní k tomu, aby si ustlali postel,ale ne dost kompetentní na to aby jim byly poskytnuty dostateèné a srozumitelné informace o nemoci jejich èi jejich dìtí. Ono i to oslovování"maminko" má v sobì èasto nádech nadhledu nad nìkým,s kým se nedá zcela normálnì komunikovat.Potom samozøejmì vázne i normální komunikace, která pokud funguje, dìlá zázraky.A to nemá s financováním zdravotnictví nic spoleèného.Má to hodnì spoleèného s kompetentností ve své funkci, s profesní ctí a respektem k druhým.
Jako ukázka toho, že to jde mùže sloužit napøíklad kladenská dìtská chirurgie.Nadstandartní pokoj sice stojí 350 Kè, s televizí,koupelnou,lednicí,vaøièem (slušný hotel si i maminky s nemocnými dìtmi zaslouží).Druhý pokoj, kde jsou maminky se svými dìtmi tøi je zdarma.Své dítì si se setøièkou odvezete až k sálu a také si tam pro nìj dojdete a odvezete si ho na pokoj, tam se mu pak mùžete plnì vìnovat. Jídlo dostanete až na pokoj. Lékaøi jsou skvìlí, poskytují informace i lidský pøístup a setøièky jsou slušné.Mohu z vlastní zkušenosti jen doporuèit.
|
| Káča Skokanová | •
|
(27.8.2000 16:57:20)
Ahoj Hanko,
přesně jsi vystihla, co jsem měla na mysli, o co mi šlo.
Díky,
Káča
|
|
|
| Hanka,syn 3roky, druhé na cestě | •
|
(24.8.2000 22:42:14)
Viera,
jsem zdravotní sestra a nemohu nezareaovat na váš pøíspìvek.Myslím, že otázky na co ve zdravotnictví jsou a nejsou peníze nemusí lidi, kteøí si platí zdravotní pojištìní zajímat. To bychom si mìli vyøídit v rámci profesních komot a pojišoven. Pacient požaduje službu, na kterou má nárok.Poznámka o placení jídla matkám a nedostatku na léèbu leukémie mi pøipadá minimálnì demagogická, když pominu snahu vyvolat jakési výèitky svìdomí(za co?)
Jako sestra podepisuji smlouvu a mìla bych vìdìt co jsou moje povinnosti.A pokud nejsou na oddìlení ošetøovatelky, patøí mezi nì i stlaní postelí.Maminku mohu maximálnì slušnì požádat, zda by mi s tím nepomohla, pokud mám hodnì jiné práce. A myslím, že o tohle Káèe šlo, o základní slušnost, požádání o spolupráci. Znám málo lidí, kteøí v takové situaci nepomou, ale i takoví jsou a mají na to nakonec právo.Když si pøedstavím Káèu v té situaci, vydìšenou, špatnì informovanou od pøíjmového lékaøe, vùbec se nedivím,že ji to zarazilo. Mám ten smutný dojem, že u nás se pacienti stále ještì považují za dostateènì kompetentní k tomu, aby si ustlali postel,ale ne dost kompetentní na to aby jim byly poskytnuty dostateèné a srozumitelné informace o nemoci jejich èi jejich dìtí. Ono i to oslovování"maminko" má v sobì èasto nádech nadhledu nad nìkým,s kým se nedá zcela normálnì komunikovat.Potom samozøejmì vázne i normální komunikace, která pokud funguje, dìlá zázraky.A to nemá s financováním zdravotnictví nic spoleèného.Má to hodnì spoleèného s kompetentností ve své funkci, s profesní ctí a respektem k druhým.
Jako ukázka toho, že to jde mùže sloužit napøíklad kladenská dìtská chirurgie.Nadstandartní pokoj sice stojí 350 Kè, s televizí,koupelnou,lednicí,vaøièem (slušný hotel si i maminky s nemocnými dìtmi zaslouží).Druhý pokoj, kde jsou maminky se svými dìtmi tøi je zdarma.Své dítì si se setøièkou odvezete až k sálu a také si tam pro nìj dojdete a odvezete si ho na pokoj, tam se mu pak mùžete plnì vìnovat. Jídlo dostanete až na pokoj. Lékaøi jsou skvìlí, poskytují informace i lidský pøístup a setøièky jsou slušné.Mohu z vlastní zkušenosti jen doporuèit.
|
|
| Alena Vránová | •
|
(24.8.2001 11:28:46)
Vážená paní doktorko,
jste vedle jak ta jedle.Víte proč? Protože ty peníze ve zdravotnictví chybí z důvodů, které jsou jen a jen systémové. Že lékaři i personál mnohdy nemají ani základní vychování - to není nic mimořádného. Že lékaři mají malé platy slyšíme na každém kroku - za co by chtěli vyšší?
Víte paní doktorko, žila jsem několik let v zahraničí a mám zkušenosti s hospitalizací v tamní nemocnici (Rakousko). A mohu Vám říct jediné - jsme opravdu Balkán - i Váš příspevek je toho důkazem.
Bděte.
Alena Vránová
|
| Eva | •
|
(30.8.2001 8:42:41)
Vážená paní Vránová,
s Vaší reakcí na příspěvek p. doktorky nelze jinak než souhlasit. Sama v pracuji v Krajské nemocnici a musím konstatovat, že lékařů, obdařených empatií, slušným chováním k pacientům a citlivým přístupem k jejich problémům je tak 50 na 50. Sestry, které jsou mnohdy přetěžovány dlouhými službami z důvodu nedostatku personálu na odděleních, jsou často vyčerpané a nervózní a pacientům se ani stoprocentně věnovat nemohou, proto ty úlevy např. u stlaní lůžek. Souhlasím s Vámi, že jediným řešením tohoto problému by bylo zavedení účinného systrému zdravotního pojištění a také důslednost a odpovědný přístup v čerpání financí v samotných nemocnicích. Už od studií lékaři slýchají, jak je jejich práce v praxi finančně nedoceněná a že mají mít na paměti hlavně službu pacientovi, což je myslím důvodem opačného efektu,kdy často na pacienta myslí maximálně jako na číslo diagnózy. Myslím, že české zdravotnictví čeká ještě moc dlouhá cesta ke spokojenému pacientovi.
E.
|
|
|
| Zrušeno | 
|
(23.11.2001 12:30:09)
Ano, nemocnice není hotel. Ale mám také jednu zkušenost. Při pobytu v nemocnici s dítětem jsem de facto suplovala práci zdravotních sester. Odchytávala jsem moč, podávala miminku lék, sama jsem měřila teplotu a upozorňovala sestru, že 39,5 ve tři hodiny ráno už asi není normální a vyzvala ji, ať zavolá lékaře. Když miminko po půlnoci pozvracelo mou postel, mne i sebe, čekala jsem hodinu, než za námi někdo přišel. Špinavé prádlo jsem měla odnášet sama. A v porodnici? Nemohla jsem chodit ani zvedat dítě. Za dobu 24 hod. jen jednou jedna sestra nakoukla do pokoje. Když dítě brečelo celou noc, nikdo za námi nepřišel. Dítě jsem koupala sama, nikdo mi jako prvorodičce neukázal a nepomohl s přebalováním a oblékáním.
A co se týče stravování v nemocnici... Klidně bych si (a myslím, že i jiné maminky) jídlo zaplatila. Muselo by však být "k jídlu". Ne šlachovité maso a nahnilé brambory + čerstvé zelí pro kojící maminky.
A když jsme u těch peněz. Dcera v nemocnici užívala lék. Po dobu tří dnů jednu lžičku. Po propuštění jsme měli v kůře pokračovat a dva dny měla užívat ten samý lék po jedné lžičce denně. Dostali jsme recept a šli pro novou lahvičku do lékárny. Lék stál 1000,- Kč, hradí jej pojišťovna. Spotřebovali jsme dvě lžičky a lék vraceli. Stejně jej lékárna už jen zlikviduje...
A lékařská péče? Po příjmu do nemocnice se 20 hodin nic nedělo. Dcera byla tzv. na pozorování. Její stav se zhoršoval, až musela být ráno v kritickém stavu převedena na JIPku. Čili nákladná péče na JIPce, léčení podstatně horšího stavu než předchozí den, následné komplikace a téměř kříšení miminka a zbytečný pobyt v nemocnici nás obou po dobu prvních 20 hodin... A pak má mít zdravotnictví peníze...
|
|
| zora | 
|
(28.11.2001 21:55:55)
Ahoj Katko, mám slzy v očích - máme doma tříměsíční miminko /náš syn se narodil zrovna 11.8.2001 / a když si představím, co jste prožili s tak malým miminkem, tak mě jímá hrůza.
Hlavně, že je vše v pořádku.
Chtěla jsem se sTebou podělit o moji zkušenost z Královohradecké nemocnice, z kojeneckého oddělení, kde jsem byla se synem hospitalizována týden po porodu na čtyřdenní vyšetření ledvin. Byla jsem velice překvapená jak prostředím tak milým přístupem personálu. Na oddělení bylo asi 20 buněk - vybavených postelí pro maminku, dětskou postýlkou, přebalovacím pultem, zabudovanou vaničkou se sprchou, váhou na vážení miminka - no prostě všechno, co maminka a malé mimčo potřebují - klid, soukromý, no paráda. K dispozici byly plínky /úmyslím Helen Harper /, oblečení na miminko, dokonce i krém na zadeček a jiné drobnosti. Nevycházela jsem z údivu. Maminky se mohly stravovat v jídelně na oddělení, kam nám jídlo vozili. Vybrala jsem si vegetariánskou stravu a opět jsem byla mile překvapena, poprvé v životě jsem se v nemocnici najedla. Sestřičky moc milé a ochotné. Ošetřující lékaři taktéž.
Takže jsem se na konci pobytu vůbec nezdráhala zaplatit dobrovolný příspěvek nemocnici!
Byl to fakt pozitivní zážitek a k tomu všemu to nejhlavnější - vyšetření dopadlo dobře a jsme zdraví!!!
Ahoj Zora.
|
|
|
V její náručí
Rodinný festival RESPEKT K PORODU: Váš průvodce na rodičovské cestě
Terezínská tryznaLitoměřice 
Kytička písničekLiberec 
Slované na hutiBlansko 
Bylo nebyloChomutov 
Den dětíBenešov 
Terezínská tryzna
Kytička písniček
Slované na huti
Bylo nebylo
Den dětí
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)