Cindy (XI/06 + IX/10) |
|
(21.2.2011 17:40:41) U nás pro změnu, když jsem byla konečně po týdnu propuštěna s malou z porodnice, muž týž večer mi halasně oznámil, že má 37,7 a že je nemocný. Přiznám se, že jsem ho ignorovala - měla jsem po císaři a jiných zdravotních komplikací dost starostí se sebou a s mimčem. Cca dva měsíce poté jsem měla 39,9 a zánět průdušek - to přece není problém - a musela jsem se stejně postarat o sebe i o malou. Předloni v listopadu jsem byla na IVF a bylo mi opravdu zle. Nebyla jsem schopná nic jiného než ležet. Manžel si pro změnu odjel na kongres ODS - naštěstí pomohla máma, aby alespoň bylo postaráno o dcerku. Večer muž přijel z kongresu, v pohodě. Zhruba za hodinu mi oznámil, že má 38 a že je nemocný... Loni v lednu jsme byli na dovolené v Egyptě - to abych přišla na trochu jiné myšlenky po neúspěšném IVF. Tam mi po týdnu začaly tak hrozné bolesti žaludku a celkově jsem byla mimo, že jsem nemohla pomalu ani chodit. Muž mě ještě seřval a že to prý mám přemoct, jako on, když je nemocný. Tak to mě opravdu rozesmálo. Po návratu jsem zjistila, že jsem těhotná a opět muž nezklamal. Začal mít prapodivné bolesti v žaludku a ve střevech. To jsem se neudržela a řekla: Tak to přemož - to jsi mi přesně před nedávnem říkal ty, když mě bylo stejně jako je teď tobě. Narozdíl od tebe já na tebe řvát nebudu... No jo, chlapi. Aspoň že je ještě mnoho jiných kladů, pro které je milujeme...
|
DENISA + 2 | •
|
(21.2.2011 19:28:02) Tak me napada, jestli by ty tehotne nemeli ty sve chudacky litovat.
|
|
tezerka |
|
(21.2.2011 20:00:50) nene, to je děs! co si ti chlapi dovolují, vždyt jsou přeci ti silnější, co nás mají chránit a ne opačně...další nespravedlonst...kdyby tvůj manžel prožil, to co ty, tak by to rozdejchával nejmín rok a ještě pár let by o tom mluvil...přeju takovým, aby si to někdy vyzkoušeli-těhotenství, porod, celodenní péče o děti a o partnera.
|
Raduza |
|
(21.2.2011 20:24:17) Já si myslím, že by lidstvo vymřelo, kdyby rodili chlapi.
|
|
|
maw |
|
(2.3.2011 18:28:23) Nemyslím to špatně, ani nevidím do Tvé situace... Jen obecně, ze života mi připadá, že je to taky o tom, co si kdo nechá líbit, co si druhý může dovolit, a jak si to nastaví... Platí to jak pro chlapi tak pro ženský, i když ženy jsou obvykle obětavější a odnáší to častěji, ale znám i šikovné obětavé muže, jejichž žena není zlá, ale... oni fakt dost trpí... Přitom kdyby měli ženu mírnější, která by to s nimi uměla, měli by ráj na zemi oba... Taky znám případy, kdy normální rázná ženská najednou začne být submisivní, své názory neprojevuje, před manželem je nemá, ve všem mu vlastně ustoupí - i ve věcech, který ona zná, umí, rozumí jim, on je mimo... ona se začně řídit jím... Prvně snad ze vstřícnosti, tolerance... ale když ten druhej to nemá dobře nastavený, tak je to fakt domácí psychoteror. Postupně, po kroku. Já jsem taky byla oěbtavá, ale pak se ukázalo, že moje vnitřní nastavení mi dává klapku, a protože máme zhruba stejně náročnou práci, tak se prostě o domácí práce dělíme, většinu z nich si i nějak střídáme, děláme oba, jak kdo zrovna může, a pár má každý tak nějak "svoje". Ale zase když jeden nemůže, druhej to udělá, pokud je to potřeba. Mně zas nikdo nepřinutí jít mu dělat večeři, když mi je blbě. A není mi blbý si mi říct o to, aby mi ji nachystal. A v těhotenství si nestěžuju, snažím se dělat normálně, ale někdy to prostě nejde, nebudu si hrát na hrdinu, odneslo by to mimino, který je taky jeho, ne? Takže očekávám, dle mě oprávněně, že mi pomůže, když potřebuju. Zase nesnáším ženský, který nemůžou odnést petku minerálky, protože je těžká, nebo uvařit čaj, protože jsou těhotné, takové ty stěžovatelky, co se nechají obskakovat z dův. těhotenství. (Prosím pěkně nemám na mysli ty, kterým je fakt zle a tráví tento čas s hlavou v kýblu ap. Ty si tu péči zaslouží.)
|
|
|