Re: Vidím, že to není jen u nás

Nemyslím to špatně, ani nevidím do Tvé situace... Jen obecně, ze života mi připadá, že je to taky o tom, co si kdo nechá líbit, co si druhý může dovolit, a jak si to nastaví... Platí to jak pro chlapi tak pro ženský, i když ženy jsou obvykle obětavější a odnáší to častěji, ale znám i šikovné obětavé muže, jejichž žena není zlá, ale... oni fakt dost trpí... Přitom kdyby měli ženu mírnější, která by to s nimi uměla, měli by ráj na zemi oba... Taky znám případy, kdy normální rázná ženská najednou začne být submisivní, své názory neprojevuje, před manželem je nemá, ve všem mu vlastně ustoupí - i ve věcech, který ona zná, umí, rozumí jim, on je mimo... ona se začně řídit jím... Prvně snad ze vstřícnosti, tolerance... ale když ten druhej to nemá dobře nastavený, tak je to fakt domácí psychoteror. Postupně, po kroku.
Já jsem taky byla oěbtavá, ale pak se ukázalo, že moje vnitřní nastavení mi dává klapku, a protože máme zhruba stejně náročnou práci, tak se prostě o domácí práce dělíme, většinu z nich si i nějak střídáme, děláme oba, jak kdo zrovna může, a pár má každý tak nějak "svoje". Ale zase když jeden nemůže, druhej to udělá, pokud je to potřeba.
Mně zas nikdo nepřinutí jít mu dělat večeři, když mi je blbě. A není mi blbý si mi říct o to, aby mi ji nachystal.
A v těhotenství si nestěžuju, snažím se dělat normálně, ale někdy to prostě nejde, nebudu si hrát na hrdinu, odneslo by to mimino, který je taky jeho, ne? Takže očekávám, dle mě oprávněně, že mi pomůže, když potřebuju. Zase nesnáším ženský, který nemůžou odnést petku minerálky, protože je těžká, nebo uvařit čaj, protože jsou těhotné, takové ty stěžovatelky, co se nechají obskakovat z dův. těhotenství. (Prosím pěkně nemám na mysli ty, kterým je fakt zle a tráví tento čas s hlavou v kýblu ap. Ty si tu péči zaslouží.)