| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Už jste vyvenčili psa?

 Celkem 138 názorů.
 Anna 
  • 

Krásné 

(10.2.2011 8:35:03)
mám stejný názor. Zvířata posunují děti dál i ve schopnosti empatie. U nás to teda asi bylo naopak než u vás, my měli nejdřív zvířata a pak jsme k nim přidali dítě.
 Rosie 


Re: Krásné 

(14.2.2011 23:00:56)
To souhlasím, zvířata a děti k sobě tak nějak patří, chlupatý kamarád je dítěti v určitém věku svým způsobem bližší než rodiče.

Bohužel spousta dětí je o toto ochuzena z důvodu alergie ~n~~n~ My jsme doma alergici všichni. Myslela jsem, že bychom mohli mít alespoň akvárko, ale tam je riziko plísní, což nám taky vadí. Takže pejska máme akorát plyšového ~n~~n~~n~
 DaVinci 


Také souhlasím! 

(10.2.2011 8:46:02)
Máme desetiletého psa a devítiletého syna. Náramně to pasuje. Dříve to byl pro dítě jen parťák do hry, teď už se stává i parťákem, o kterého je potřeba se postarat. Takže se syn s námi střídá ve venčení. Ale stejně je pes asi nejvíc moje zlatíčko. Canisterapie fakt funguje! Když si pes přijde pro pohlazení, šťouchne do vás studeným čumákem, vítá vás vrtícím ocáskem, hned je den krásnější. A chlupy? My už je nevnímáme a návštěvám radíme chodit v šusťákách.
 Katka, kluci 11 a 8 
  • 

Re: Také souhlasím! 

(10.2.2011 9:36:14)
U nás v rodině taky asi nejvíc lpím na pejskovi já. Děti tím, že ho mají od mala, ho považují tak nějak za samozřejmost. Máme nalezence, kterému je cca 18 let (17 let je u nás). A bohužel nás asi v blízké budoucnosti čeká smutná událost. To je stinná stránka u domácích miláčků. Já si ale domov bez psa neumím představit, takže pak zase nějaký asi z útulku bude.Psi jsou zlata, milují Vás úplně nezištně a bezvýhradně :)
 Katka +3 


Re: Také souhlasím! 

(10.2.2011 9:59:05)
Mladší syn dlouho toužil po pejskovi, nakonec jsme před dvěma lety pořídili štěně. Pejsek povahou a temperamentem perfektně zapadl do rodiny a nejmladší dcerce v podstatě nahrazuje mladšího sourozence. Dnes ráno se dcerka vyhrabala z pelíšku, pomazlila psa a potom teprve přišla za mnou a já si uvědomila, že tak to dělá každé ráno. ~t~ Kluci psa milují a on je taky, blbnou spolu venku nebo ho mazlí "až do naprostého vyhlazení" a i já vždycky pookřeju, když mě ta bezelstná duše vítá bez ohledu na to, jestli jsem se ráno stihla namalovat nebo jestli jsem nezapomněla koupit mlíko.
 hajce 


taky souhlasím 

(10.2.2011 9:06:09)
My se ujali nalezence psa a pak k němu přidali děti. Funguje to skvěle. Pes byl takový trenažér rodičovské péče, byl ze začátku hodně nemocný a úzkostlivý. Známí radili, po narození dítěte dát psa pryč, že žárlí, a ta hygiena...Je to nesmysl. Mnohem nebezpečnější je chodit s kojencem do nákupních center (a tam právě ty hygienické maminky vídám). Děti se naučili jak zacházet a soucítit s živým tvorem, krmí ho a venčí (zatím pod dozorem). Náš postarší psí pán si s nimi i hraje a hlídá je. Jo, už jste viděli toho umělého psa, co štěká a dělá loužičky?
 Hanka a 4 rošťáci 


alergie 

(10.2.2011 9:23:02)
Dost důležitý předpoklad pro možnost mít doma nějaké zvíře je být zdravý... Dcera je silná alergička, a to rozhodně nejsem hygienická matka, která každý den doma luxuje a vytírá... Pro nás jakékoli zvíže nepřichází v úvahu, protože zdraví je přednější a empatie a povinnosti se budeme učit jinde a jinak.
 Ecim 


Re: alergie 

(10.2.2011 9:48:16)
Hanko ~R^
 Ecim 


Re: alergie 

(10.2.2011 10:05:58)
Docela by mě zajímalo, jestli by autorka tolik moralizovala, kdyby byla od dětství pravidelným svědkem toho, jak se jí někdo z blízkých lidí dusí. (Nepřála bych to nikomu zažít.)
 Petra 
  • 

Re: alergie 

(10.2.2011 17:44:30)
Autorka moralizuje? To jsem asi četla jiný článek. Rozhodně nikomu nic nevnucuje (a taky nikomu nic zlého nepřeje).
 Binturongg 


Re: alergie 

(10.2.2011 10:11:26)
Hanka - zvíře nelze nikomu vnucovat, je třeba respektovat, že zvíře někdo nechce, ale alergie je výmluva - pokud není vzácně tzv. "na všechno". Dcera je alergická i na rybičky, plazy, VŠECHNY druhy srsti, peří atp.?
 Ecim 


Re: alergie 

(10.2.2011 10:19:34)
Binturong,

to, že není Hanky dcera na něco alergická, ještě neznamená, že se alergie nemůže během krátké doby vyvinout. A co dělat, když si pořídíš zvíře, oblíbíš si ho a pak zjistíš, že je na něj někdo z rodiny alergický?

A připouštíš i možnost, že Hanka ani její dcera třeba žádné z Tebou uváděných zvířat nechtějí?
 Binturongg 


Re: alergie 

(10.2.2011 10:23:29)
Ecim - no vždyť píšu. Ale pak mají napsat, že stejně žádné zvíře nechtějí - jako Ty - a neschovávat se za alergie, protože dnes se dá se zvířaty žít i s alergií - jsou na to i specielní programy.
Takže nepořídit si zvíře čistě a pouze preventivně - co kdyby někdo měl alergii, je víc výmluva než fakt.
 Ecim 


Re: alergie 

(10.2.2011 10:26:34)
Binturong, výmluva to být nemusí.
 Binturongg 


Re: alergie 

(10.2.2011 10:37:38)
Ecim - nechápu lidi, kteří nechtějí mít zvíře, ale respektuji je. Jsou chvíle, kdy bych ten zvěřinec taky vyměnila za pohodu domova, sbalila jim tlumočky a hnala je do lesa ~t~

A je ok, když někdo přizná, že zvíře nechce.

Jenže ono vypadá jednodušší (aby v očích zvířátkomilů dotyčný nevypadal jako antoušek) vymlouvat se na alergie, popř. ŽE BY MOHL někdo dostat alergii, popř. předstírat domněnku, že jediné domácí zvíře je pes a ten by byl chudák, protože by na něj nebyl čas, než přiznat barvu.

I když nechápu proč - konstrukce s alergiemi a jinými chorobami jsou složitější, než říci NECHCI ~:-D

(mimochodem jsem těžký alergik, ekzematik, atopik od kojence, přítel má sennou rýmu, jeho babička měla astma, má teta je kopřivkář, mé dítě zažilo před 2 týdny první ataku atopického ekzému - kočky kvůli tomu utratit nenechám, stejně jako nikdy v minulosti žádné zvíře neopustilo ničí domácnost kvůli alergiím ~d~ )
 Ecim 


Re: alergie 

(10.2.2011 12:30:46)
Binturong, byla jsi někdy v situaci, kdy jsi se musela dívat na to, jak někomu z Tvých blízkých jde z výše jmenovaných důvodu o krk? Já ano a mnohokrát. A jak už jsem psala, nepřála bych to nikomu.

Přeju Tvému synovi, aby měl na situaci jiný názor než já, protože kdyby mi rodiče kvůli své lásce ke zvířátkům způsobili celoživotní vážné zdravotní potíže, tak bych jim za to fakt nepoděkovala.
 ivkaxx 


Re: alergie 

(11.2.2011 18:21:54)
ty jses nejaka kravka ktera fakt nema rada zvirata
 Rosie 


Re: alergie 

(14.2.2011 22:57:23)
To myslíš vážně? Hm, asi jsi nikdy neviděla astmatika při záchvatu, co?~o~
 ivkaxx 


Re: alergie 

(11.2.2011 18:25:37)
Tak nechapu proc tu pises ,pro tebe ta diskuze neni,ty si tady pises o svych alergiich tak si u nich zustan.A priznej si ze zvirata rada nemas a jses alregicka a nazdar.
 agnes+2 


Re: alergie 

(11.2.2011 19:24:56)
aby ses z těch zvířat nepodělala. Napsat o někom, kdo má smůlu a má alergii, že je to kravka, protože nemůže mít doma zvíře, to mi přijde na úrovni myšlení nějakého z těch chlupáčů
 Ecim 


Re: alergie 

(11.2.2011 22:18:19)
Agnes, díky za zastání. ~x~ Té druhé diskutující odpovídat nebudu, protože s hulváty se nebavím. ~;) Zvířata mám ráda, ale nemám potřebu si je pořizovat. Kromě toho mám vážně nemocnou maminku a často byla jako dítě svědkem toho, jak se dusí a jde jí o život.
 teta 
  • 

Re: alergie 

(11.2.2011 12:01:18)
Víte o tom, že atopický ekzém bez vrozených dispozic a BEZ KOČKY (oboje současně) nelze vůbec dostat? Velmi zajímavý článek od MUDr. Höschla v posledním Reflexu, například...to vypadá, jako byste po ničem jiném, než zmíněném ekzému, pro sebe a pro děti ani netoužila :-)
Nic proti zviřátkům, ale jsou jisté priority, kdy musí němá tvář stranou, řekla bych.
 Warhammer 


Re: alergie 

(11.2.2011 12:14:33)
Dcera atopický ekzém má a získala ho v době, kdy jsme kočku vůbec neměli- ani nikdo ze známých a příbuzných. Má ho jako reakci na kovy. Nemůže nosit delší dobu náušnice, jinak má kůži za ušima úplně rozpraskanou. Piercing by jí pravděpodobně způsobil hrozné věci. Není to jen o kočce.
 teta 
  • 

Re: alergie 

(11.2.2011 15:49:25)
Omlouvám se, informace nebyla úplná: jedná se o jeden typ atopického ekzému. Pravdou však zůstává, sejdou-li se oba činitelé (defektní gen a kočka - navíc doplňuji: v době narození pacienta!), je důsledek nevyhnutelný. Stálo by to, v zatížených rodinách, za úvahu...

Syn má alergii na kočky, pročež šly, jakmile jsme to měli potvrzené, před lety z domu. V dospělosti si pořídil psa a zvládá to, jen s občasným vykapáním podrážděných očí, velmi dobře.
 hajce 


Re: alergie 

(14.2.2011 8:11:18)
Já mám spíš opačné informace.Já se ségrou odmala atopici se sennou rýmou a po pořízení zvířat - nejdřív morče, papoušek, pak pes - se nám to zlepšilo. Lékařka to našim přímo doporučila. Jinak podle nějakých průzkumů mají děti s kontaktem se zvířaty mnohem menší riziko alergií. Jinak psa nikomu nevnucuju, je to člen rodiny a velká zodpovědnost a každý na to není.
 Binturongg 


Re: alergie 

(11.2.2011 18:08:33)
teta - mám poměrně slušné medicínské vzdělání a velmi bohaté zkušenosti s alergiemi i ekzémy, o zvířatech nemluvě, takže orientovat se podle přečtení jakéhosi článku opravdu nepotřebuji.

O tom, že při kombinaci bezkočka+genetika nelze vůbec dostat atopický ekzém, jsem opravdu nikdy neslyšela a považuju to za absolutní nesmysl.
(navíc kdo je dnes geneticky zcela čistý, že?)

Naopak Ty zjevně nevíš, že alergie a příčiny především všech druhů atopického ekzému bývají z 90% kombinované - u mě třeba více než 3denní stres, pomerančový džus a zmoknutí ve městě (kyselý déšť).
Má teta se osype v kombinaci určitého koření a studeného větru.

Alergií je miliarda a nemůžeš eliminovat VŠECHNY příčiny.

Proto se postupně začínají praktikovat teorie alergenům se nevyhýbat, spíše se s nimi pomaličku sžívat (něco jako očkování) - protože kočku a psa sice můžeš dát z domu, ale pokud se nechceš udřít k smrti, neudržíš domácnost bez prachu a roztočů (zvl. ve městě), a pokud ano, na kroužcích, ve škole aj. se s tím dítě stejně setká, neudržíš dítě bez stresu, neuhlídáš, co jí a pije...

Ano, když se někdo začne dusit při pohledu na zvíře, je třeba to řešit.
Jestliže je alergie v mírnějších formách, doporučovala bych spíše "nové trendy" než zacházet s dotyčným jako s těžkým alergikem..
 ivkaxx 


Re: alergie 

(11.2.2011 18:27:46)
Tak to se pletes,manzel ma od narozeni atopak a nikdy zvire jako decko doma nemel.
 PetraK 
  • 

Re: alergie 

(12.2.2011 21:19:48)
Pokud jsou rodové dispozice, pak atop. ekzem dostane s nehvyšší pravděpodobností i bez kočky, která patří mezi největší alergeny, ale není jediná. Spouštěč alerg. reakcí, nebo spouštěč ataky atop. ekzemu může být cokoliv, co zrovna v tu chvíli oslabený imunitní systém zaznamená, tzn. i do t doby bezproblémová věc. A spouštěčem nemusí být alergen samotný, ale i to, na co je jen zvýšená citlivost, z čehož pak se může i alergen stát. Ale astma i atop. ekzém patří mezi psychosomat. nemoci, tzn., že spouštěčem reakcí je i stres či emoce. A stres ze ztráty oblíbeného zvířete je horší, než když si tělo na jeho přítomnost zvykne, třeba za pomoci léků. Sama jsem alergik, ekzemati i středně těžký astmatik a můj syn taktéž. A máme retrívra. Není přímým alerggenem, neprokázaly testy. Lékařkou schváleno.
 PetraK 
  • 

Re: alergie 

(12.2.2011 21:28:36)
Jen dodatek, do postele nesmí, nesnesu to. Na sedačku v obýváku jen na povolení a to mu tam dám jeho deku, jinak nesmí. A pes to dodržuje, je velmi poslušný a to je mu 8 let. Milujeme ho ale všichni. Je to mé druhé "poslušnější dítě" :-)Prostě člen rodiny, který má předem dané, naprosto jasné a neměnné postavení až na konci smečky, ale přesto je jejím nejmilejším a nepostradatelným členem.
 Zdena 
  • 

Re: alergie 

(11.2.2011 15:36:18)
Jsem alergická na zvířecí srst. Dcera i syn taky. Přišli jsme na to, když jsme měli doma kočku a všem se nám zhoršilo zdraví. Neumíš si představit, jak je těžké se pak milovaného tvora zbavovat, i když ho dáváš do dobrých rukou. Kromě toho si nemyslím, že by majitelé psů byli nějak extra empatičtí. Spíš naopak. Projevuje se to i v tom, jak těm, kteří zvíře doma mít nechtějí, vnucují svůj názor, že mít psa je to jediné správné. Obvyklá rada - babička je smutná, kupte jí psa. A tím jí vnutí něco, co jí překope život. Kdyby psa chtěla, pořídila by si ho sama nebo by si o něho řekla.
 ivkaxx 


Re: alergie 

(11.2.2011 18:33:55)
To jsi urazila majitele psů.Nemůzes hazet vsechny do jednoho pytle,asi mas rada jen ty kocky.Ja mam psa a nikdy bych ho nikomu nedala.A to uz jsme jako deti jednoho meli 13let az do jeho smrti.A pokud si nekdo koupi psa na nekoho radu a nechce ho tak je on sam blbej a nesvadej to na ty druhy.
 parawife 


Re: alergie 

(11.2.2011 10:16:47)
souhlasím, alergie nemusí být výmluva. Jsme s manželem oba alergici (dle testů přímo na psa), přesto jsem psa chtěla - výhoda je mít dům a psa pohybujícího se převážně venku (ložnice a obývák je naprosto zapovězená a všude možnost chlupy vysát, vytřít, žádné koberce). Teď máme dcerku, která měla kojenecký ekzém. Náš společný lékař - alergolog se vždy vyjádří k tomu, že bychom v kontaktu se psem být neměli. Je pravda, že při pravidelném kontaktu s naším 5-tiletým podvraťákem jsem neměla nikdy žádné potíže, ale teď je přechodně u babičky (měníme složitě bydliště a budeme si ho brát zpět až do nového) a já ho vídám asi jednou za týden. Každé mazlení odskáču vyrážkou na rukách, smrkáním, kýcháním. Takže v novém domku bude bývat opět jen na zahradě, navíc čekáme další mimčo a budu chtít mít doma čisto, tak i proto.
Mít svého psa ale dodává našemu životu další rozměr, i když samozřejmě je pes na žebříčku hodnot až daleko za našimi dětmi.
Ještě poznámka - přes moji velkou lásku k psům se mi opravdu hnusí moderní zvyk, že psi spávají s páníčkem v posteli, to je nechutné, i pokud ten člověk není alergik. Pes patří do boudy, nebo aspoň do pelíšku.
 Blanka 
  • 

Re: alergie 

(10.2.2011 11:25:25)
Naprosto souhlasím, co když doma prostě zvíře nechci, natož v posteli pod peřinou, určitě se děti nenaučí empatii a pochopení jenom tím, že mají doma zvířátko, to je asi každého volba ne ?
 Koloběžka 1. 


Re: alergie 

(10.2.2011 12:33:24)
U nás v domě jsou také psi v rodinách, kde se o starajích empatických dětech nedá ani uvažovat. Děti z těchto rodin jsou zloději, feťáci, flákači nechodící do školy ... , ale o zvíře se nejspíš nějak starají, protože zatím nepošlo, štěká celý den na balkoně.
 kreditka 


Re: alergie 

(10.2.2011 12:40:41)
No pto je jak u našich v baráku - jedni psi - vyjí další skupinou jsou teda bojové popř. velká plemena, která chovají puberťáci kteří jsou jednou nohou v krimu a další skupinou kočky, které lítají celý den po baráku, protože ráno při odchodu do práce je majitelé vypustí ven a do bytu si je pustí zpátky jen na noc. Kočky pak lítají, ven, dovnitř, nezřídka se někde na chodbě i vykálí :-© Je pravda že pak je ještě jedna "skupina" chovatelů a to důchodci a s jejich pejsky v baráku poblém není, neb nejsou zavřeni sami doma celý den
 Koloběžka 1. 


Re: láska ke zvířeti x láska k bližnímu 

(10.2.2011 12:44:18)
Tak skupina důchodců u nás zatím není, ta druhá varianta bohužel ano. Jo, jo, láska ke zvířeti nadevše, ale láska k bližnímu jim nic neříká, to aby se člověk bál potkat je na chodbě.
 kreditka 


Re: láska ke zvířeti x láska k bližnímu 

(10.2.2011 12:54:02)
Nejhorší je že ta duhá skupina jsou ještě telata s nezralými mozky, který mají v ruce zbraň v podobě velkýho psa. Jsou to machýrci, kteří nechají taková hovada běhat jen na volno aniž by se soustředily co jejich miláček právě dělá, neb mají problém sami se sebou aby se udržely na lavičce z toho jak jsou v lihu ~o~
 metty, 3 kluci 


Re: alergie 

(10.2.2011 13:39:03)
Rybičky nepohladíš, plazů se hodně lidí bojí a navíc by je měli chovat lidé, kteří o nich něco vědí a mohou jim nabídnout vhodné podmínky pro chov, mezi domácí mazlíky bych je rozhodně neřadila. Takže alergiky chápu.
 Ivusa-liska 


Re: alergie 

(8.3.2011 14:40:54)
MIlá maminko,
i alergik může mít své zvíře. My jsme alergici- všici a máme 4 skvělé želvy. Bydlí se mnou v jednom pokoji, když už je cítit víc po želvách, vyměním na jejich vyhrazeném " želvinci" koberec. Naštěstí prodejna je kousek od nás nějaké levné zbytky ( 1,7 x1 m) mají také pořád. Želvy se koupou vjejich umyvadle- 1x denně, jsem-li doma, jinak, když páníčci mají čas a usoudí, že by mohli.. Jedí všechno možné- mrkev, salát, lupení, veku a rýži ( uveřenou) polutou ,lékem, vařené- ale nesolené brambory, květák. Solit se nesmí, zničily by si ledviny- želvy. Želvy jsou Ok, jsou chytré, slyší na jméno, ráno vstávají, když slyší mého budíka a začnu harašit, dojdou k lampičce v očekávání, že jí rozsvítím, je vyjkoupu a něco k jídlu také dám.. Na rozdíl od dětí při nesouhlasu a to už musí být- syčí, jinak se tváří v pohodě, otáčejí hlavičky a poslouchají, když si k nim jdu zabrblat.. prostě pohoda
Hodně zdaru a pohody
Iva
 Markéta, kluci 9 a 2 
  • 

Zvíře v rodině má být 

(10.2.2011 9:30:20)
Zvíře v rodině má být, pokud má ta rodina čas se mu věnovat. Soužili jsem patnáct let s fenkou německého ovčáka, bylo to bezva, ale měli jsme na to podmínky. Napřed s ní muž chodil do práce, pak nám ji dvakrát denně venčil kamarád, pak jsem byla na mateřské, pak byla doma chůva. Když jsme někam ve dvou (pak ve třech jeli), vešla se do auta. Co bychom dělali teď? Za rok půjdu do práce asi na víceméně plný úvazek, muž pracovně vytížený, děti ve škole, školce. Byla by celý den zavřená sama doma, chudák.
 Binturongg 


Re: Zvíře v rodině má být 

(10.2.2011 10:12:30)
Markéta - myslíš, že jediné domácí zvíře, které je možno mít, je německý ovčák, kterého je nutno x krát denně venčit? ~;)
 Markéta, kluci 9 a 2 
  • 

Re: Zvíře v rodině má být 

(10.2.2011 10:22:11)
Upřímně - poté, co jsme měli psa, mi andulka nebo křeček jako domácí zvíře připadají jaksi nedostateční.
 Binturongg 


Re: Zvíře v rodině má být 

(10.2.2011 10:24:10)
Markéta - kočka, fretka, potkan - vše na stejné inteligenční úrovni (teda na potkana je třeba mít kliku ~t~ )
 Markéta, kluci 9 a 2 
  • 

Re: Zvíře v rodině má být 

(10.2.2011 10:46:25)
Kočky nemám ráda. Fretky mi smrdí.

No, já už jsem emptická dost. Syn chodí do ochránců přírody, v klubovně mají asi milión různých myší - smrad se line dodaleka, vedoucí je asitentka veterináře v pražské ZOO (čili božstvo) - myslím, že ochuzen není. Mladší pořádá nájezdy na všechny psy v okolí, pokud to jde, jsme v ZOO, ale kampak na něj s tygry, je schopný trávit hodinu ve výběhu koz, chodí se k nim tulit, obvykle smrdí jak kozel, když jdeme domů - bude jim to muset stačit.
 Petra 
  • 

Re: Zvíře v rodině má být 

(10.2.2011 18:02:15)
Jé, já bych se přimluvila. Když jsou to takoví milovníci zvířat, tak aspoň malinkýho mazlíčka. Oni se určitě budou starat. A když už stejně smrdí. :-)
 Saina 
  • 

Ano! 

(10.2.2011 9:37:00)
Souhlas, sice to není pro každého, ne každý má ke zvířatům vztah natolik vřelý, aby obětoval klid a čistotu, ale jinak naprosto souhlasím. Ještě to prosím vysvětlete mému příteli, že jako 21letá puberťačka nutně potřebuju pejeska. ;)
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Ano! 

(10.2.2011 9:47:44)
Vy spolu bydlíte a on ho nechce?
 Saina 
  • 

Re: Ano! 

(10.2.2011 11:39:05)
My spolu bydlime a on...ne vyslovene nechce, ale ani vyslovene nechce. Je mu to tak nejak jedno a spis mi podsouva duvody, proc si mysli, ze to neni dobry napad. Ale kdyz se ho zeptam narovinu, rika, ze proti pejskovi nic nema...
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Ano! 

(10.2.2011 13:26:02)
Možná, že má něco proti, ale nechce se mu to říct na rovinu - třeba má obavy, že by se musel taky starat, nebo se bojí, že budou doma chlupy nebo smrad, nebo že mu pes poleze do postele. Zkus z něj vytáhnout, jestli má nějakou konkrétní obavu nebo je to jen takový strach z neznámého. Vysvětli mu, jak bys zabránila tomu, co by mu vadilo - třeba že koupíte sedačku z takového materiálu, aby do ní chlupy nelezly, že pes nebude spát ve vaší posteli apod. A jednoznačně se zavaž k tomu, že on nebude muset psa venčit, jak to budete řešit, když budeš nemocná nebo nebudeš moci a jak to uděláte o dovolené.
 Ecim 


Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 9:47:37)
"Přesto trvám na tom, že zvíře v rodině má být. Děti se musí o svého zvířecího přítele postarat, nakrmit, vyvenčit, po venčení umýt tlapky a utřít."

Milá autorko, napadlo tě někdy, že jsou děti, které o zvíře nestojí? Proč nám vnucuješ svoje postoje? To nám tím chceš říct, že kdo nechce a nemá zvíře, je nezodpovědný bezcitný sobec? Jsem sice člověk nadprůměrně citově založený a velmi zodpovědný, líná nejsem ani trochu, nemohu tvrdit, že zvířata nemám ráda, ale nemám potřebu si je pořizovat. Jednak ze zdravotních důvodů (většina mých příbuzných včetně mě jsou alergici) a jednak prostě na to nemám povahu a nehodlám se kvůli tobě přemáhat. Jsem natolik soudná, že vím, že by u mě žádné zvíře nebylo šťastné a já bych nebyla šťastná se zvířetem. Ona zodpovědnost a disciplína se dá trénovat i jinak. Pokud bys článek napsala jako doporučení, mohla bych s tebou v klidu polemizovat. Článek jsi bohužel napsala stylem, že mi hnul žlučí.
 Binturongg 


Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 10:19:09)
Ecim, co blázníš? Autorka to rozhodně nepíše nijak agresivně a vnucovacím stylem.
Prostě jsou ujetá rodina jako my. Napsala bych to podobně bez úmyslu někoho naštvat. ~:-D

Spíš mám z Tebe pocit, že máš někde hluboko špatný pocit z toho, že nemáš ke zvířatům vztah, a nepředáš ho ani svým dětem a máš jakési podvědomé výčitky, že je to špatně, jinak bys přece takhle nevyjela... ~d~

Každý má svůj styl života - hlavně když zvířatům neubližuješ... ~:-D ~z~

 Ecim 


Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 10:25:25)
Binturong,

mě ty dvě věty, které jsem okopírovala, nadzdvihly ze židle. Kdyby napsala "máme zvířata, je to s nimi tak a tak", tak budu v klidu.

"Spíš mám z Tebe pocit, že máš někde hluboko špatný pocit z toho, že nemáš ke zvířatům vztah, a nepředáš ho ani svým dětem a máš jakési podvědomé výčitky, že je to špatně, jinak bys přece takhle nevyjela..."

Binturong, to ne. Není pravda, že bych neměla vztah ke zvířatům, vyplývá to i z dalších příspěvků, které jsem tu napsala. Mně naopak přijde, že je špatně, když se mi někdo snaží naznačit, že jsem špatná, když nemám a nechci zvířata. A nevidím jediný důvod, proč bych se do zvířat měla nutit.

"Každý má svůj styl života - hlavně když zvířatům neubližuješ..."

Ano, já respektuji zvířátkomily a oni ať respektují mě a nedávají mi najevo, jak jsem špatná. Ono je totiž dost pravděpodobné, že svým postojem svoje děti zachraňuji před spoustou zdravotních problémů. A kdo to nezažil na vlastní kůži, nepochopí.

 helis78 


Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 10:36:19)
Ecim já souhlasím s autorkou, myslím si, že každý by měl mít zvířátko, ale postarat se musí hlavně dospělý, ten je za něj zodpovědný, ale můžeš mi např. jmenovat některé zdravotní obtíže, kterým jste se vyhnuli, kromě alergie?
 Lizzie 


Každý mít zvířátko opravdu nemusí. 

(10.2.2011 11:15:58)
Nemyslím, že v každé rodině by mělo být zvíře. Je dost citlivých a dobrých lidí, kteří prostě ke zvířatům nemají vztah - to úsloví, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi, je blbost. A představa, že někdo pořídí dítěti zvíře, dejme tomu psa, aby se naučilo o někoho starat, mi připadá vysloveně pitomá.
Co zvíře to jiné nároky, životní styl, větší či menší zapřažení těch, kdo si ho pořídili. Není to jen o venčení dvakrát denně, krmení a občasném vykoupání. A mezi námi, první, koho to kolikrát přestane bavit, jsou samotní dospělí.
 Ecim 


Re: Každý mít zvířátko opravdu nemusí. 

(10.2.2011 12:36:48)
Lizzie, naprosto s Tebou souhlasím. ~R^ Co když to dítě baví dělat něco jiného a třeba i hodně prospěšného, než pečovat o zvíře? A co když bude mít pocit, že mu v tom zvíře překáží?
 Tenna /2 


Re: Každý mít zvířátko opravdu nemusí. 

(10.2.2011 14:00:11)
Souhlasím s tebou. Zvíře je pro děti určitě fajn, určitě má přesně ty přínosné stránky, které autorka popisuje. Ale ne každá rodina se svým životním stylem dokáže nárokům zvířete přizpůsobit, často to dopadá tak, že péče o zvíře je diskutabilní - každý zná určitě případy rodin, které se neuváženě pořízených zvířátek zbavují. Jsem přesvědčená, že někdy je důkazem lásky ke zvířatům právě to, že si je domů nepořídíme.
 Ecim 


Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 12:32:36)
Helis, a PROČ by měl mít každý zvířátko? Proč by ho měli mít lidé, kteří ho nechtějí? Co když jsou lidé, kteří ho vnímají jako vetřelce, který jim komplikuje život?
Já si třeba nedovedu představit život bez dětí, ale díky svému postoji ke zvířatům dokážu pochopit, že je někdo nechce.
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 13:19:01)
A já nesouhlasím s tím, že "každý by měl mít zvířátko". To je stejné jako tvrdit, že každý by měl mít partnera, dítě apod. I to bez pochyby člověka obohacuje, ale to neznamená, že by je měl mít každý.
 Jíťa 
  • 

Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 11:58:47)
Já to cítím podobně jako Ecim. A skutečně nemám zrovna vřelý vztah ke zvířátkům. Nemám z toho špatný pocit, stejně jako ty nemáš špatný pocit třebas z toho, že nemáš vztah k opeře nebo k čemukoliv jinému a tudíž ho nemůžeš předat svým dětem.
 Ecim 


Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 12:34:42)
Jíťo, dík. ~x~
 Manka, 1 syn 
  • 

Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 13:15:33)
Přesně tak, také jsem neměla pocit, že by nám autorka něco vnucovala, prostě napsala,co si myslí. Ale možná mám tenhle dojem jen proto, že pejska máme (už druhého). Když jsme měli prvního asi 5 let, vyvinula se mi alergie na srst (bylo mi 17 let). Měla jsem astmatické záchvaty (a ty skutečně nejsou nic pěkného), naštěstí jen občas. Psa jsme ovšem pryč nedali.
Ve 22 letech jsem se vdala a za dalších 6 let nám psík umřel. Narodil se nám syn a v 6 letech začal - já bych chtěl zvířátko. Byl na nás silně citově fixovaný, i psycholožka doporučovala (pokud to jde) zvíře. Původně jsme chtěli kočku, naštěstí jsme u známých zjistili, že na tu má syn alergii. Tak zbýval pes, který mu během návštěv u kamarádů nevadil. Kamarádka má čínského chocholatého psa (existují nahaté i osrstěné varianty), se srstí labutěnkou, která "údajně" alergie způsobuje jen minimálně. Šli jsme tedy do toho, ale preventivně jsem chtěla radši naháče. Nakonec jsme zjistili, že naháč je mnhem dražší než oblečenáč, takže jsme koupili chlupatici a doufali. Naštěstí to vyšlo, nikomu z nás alergické projevy ze pséka nepropukly.
Ale myslím si, že je zbytečné hádat se, jestli ano nebo ne. Je to každého věc. My jsme takhle spokojení.
 KoproFka 


Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 13:29:54)
Ecim klídek~6~, je to jen názor autorky. Přece ji nebudeš kamenovat~a~~z~.

Já osobně bych taky strašně chtěla kočku, fakt na nich miluju úplně všechno! Když jsem byla na základce a SŠ, měli jsme doma takové pologaučové kočky, asi 4 za sebou, jednou dokonce 2 současně - kočku a kocoura (holt jsme bydleli na vesnici, přes louku byla bažantnice...takže se jednou za pár let stalo, že prostě kočka nikde~n~~n~).

Ohledně údržby to znamenalo přesně to, co píše autorka. Čičíny si, když chtěly, pocouraly venku, když chtěly (hlavně v zimě) byly doma, takže mytí tlapek, bříška, občas se kocouři museli po boji "vyprat" úplně celí~e~. A taky jsme měli jednou koťata - bylo to úžasný, měla jsem je v pokojíčku...
Milovali jsme je všichni komplet, dokonce i můj taťka-"sedlák".

Byla to pohoda, pro nás i pro ně - my dva s bráchou jsme byli doma ze školy nejdéle do 3, takže jsme se postarali, pustily je domů, pokud byly venku.... do postelí sice nesměli, ale znáte to, není nic lepšího než vrnící klubko pod peřinou:)

Synek navíc kočky miluje (narozdíl od psů, ty fakt vyloženě nemá rád - několikanásobná špatná zkušenost se sídlištními nevychovanými psi,první už v prenetálu~a~ ).
Já jsem polyalergička (alergie se mi pořád objevují nové a nové - nejnovější je právě na kočky~n~) To bych ale nějak ustála, prostě bych se víc dopovala -naštěstí se nedusím, jen mám šílenou rýmu a teče mi z očí. Ta kočka by mi ale za to stála, vždycky mi dala mnohem víc...
Jenže! a to je důvod, proč ji nemáme - bydlíme v Praze paneláku, z domu chodíme po 7-mé ráno a vracíme se kolikrát i k 6-té večer, nejdřív jsme doma v 5...~a~, jezdíme na víkendy pryč a nemáme v dosahu žádné příbuzné, kteří by byli schopni se o to zvíře postarat...
Kočku bych chtěla jen jednu - takže to zvíře by bylo fakt chudák!!! Vážně - každý živý tvor potřebuje lásku a péči, a tu bych mu v potřebné míře nemohla dát prostě proto, že bych pro něj doma nebyla... chjo...
Takže pokud nějaká kočka bude, tak až v důchodu, pokud se ho ovšem dožiju, nebo v době, kdy budu už tak stará, že nezvládnu nic jiného, než chodi to práce a o víkendech být doma ....
Nezbývá mi tedy nic jiného, než přemluvit naše, aby si nějakou potvůrku opět pořídili a jezdit se občas vymazlit....~x~

Mám s kočkami spoustu neuvěřitelných příhod, jedna z posledních - před synovým nástupem do školky a mým nástupem do práce jsme byli asi na měsíc v létě u našich na vsi - šli jsme s Kubčou na procházku a připojil se k nám úžasný dopělý černý kocour s bílýma tlapkama, bílou špičkou ocásku a skvrnkou na hrudi -fakt fešák, elegán, přítulný a domestikovaný. Bylo to zrovna v době, kdy naši věnovaly dva kočičí nalezence babičce, takže jsme s Kubčou celkem smutnili....
No a tenhle kocourek, které jsme samozřejmě hladili a mazlili se s ním, šel nakonec s námi až domů a na ten měsíc, co jsme tam byli, prostě zůstal. Říkali jsme mu Mikeš. Jako by věděl, že i Kubča i já ho potřebujeme - kdybyste viděli, jak ohleduplně si tenhleten dospělák hrál s tím sotva tříletým Kubíčkem, žádný drápky, nic takového, byl vždycky připravený si s ním pohrát, nechal se hladit bylo to prostě neuvěřitelné!(i synek má ke kočkám neuvěřitelně láskyplný a oboustraně respektující vztah, nevím, kde se to v něm vzalo, těch příležitostí zas až tak moc neměl...) Já byla zrovna v ne moc dobré psychické pohodě a ta úleva, když se mi pokaždé stočil do klína a nechal se hladit někdy i hodinu, pak mne pacičkou jakoby hladil sám a dával mi čumáček do vlasů....nepopsatelné, téměř k neuvěření...když jsme odjeli, tenhleten Mikeš pak ještě asi týden pobyl, pak odešel...
Po měsíci jsem zjistila, že patřil jedné rodině ze vsi, vrátil se k nim zpět a po cca týdnu se ztratil úplně ~n~. Chtěla jsem ho od nich koupit, bohužel už nebyl...

Už je to téměř tři roky, ale dost často si na něj vzpomenu a ....fakt bych chtěla tu kočku! fakt jo!!
 Ecim 


Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 13:35:01)
Markéto, i když kočku nechci, tak Tě chápu. ~6~ Nikdy bych nikomu nedokázala říct "co blbneš s kočkou, když já žádnou nechci".

Mě jen na článku naštvala a rétorika "trvám na tom, že každý musí...".
 Ecim 


Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 13:51:27)
Teď jsem si vzpomněla na jednu kamarádku z dětství, která mě hrozně litovala kvůli tomu, že nemám zvířata, zatímco já jsem si říkala, že v takovém smradu a blázinci, co doma měli, bych nechtěla žít ani za nic. ~t~ Každý máme holt jiný náhled na život.
 Tenna /2 


Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 13:50:33)
Já myslím, že to si to bereš přehnaně osobně. Autorka má své přesvědčení (což je naprosto v pořádku), ale nevyčetla jsem nikde, ani mezi řádky, že by útočila na lidi, kteří to mají jinak a zvířata z jakýchkoliv důvodů odmítají. Já doma také žádné zvíře nemám, ale článek se mne nedotkl ani v nejmenším.
 Ecim 


Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(10.2.2011 13:53:17)
"Trvám na tom, děti musí, nutno obětovat"... Nemůžu si pomoci, ale přijde mi to hodně militantní.
 Warhammer 


Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(11.2.2011 12:33:05)
Ale ano, trvám na tom, že zvíře má být, nikoli MUSÍ. A zvířata se u nás pořizovala až poté, co se všichni vyjádřili (i děti) k tomu, jestli ho chtějí a jsou ochotni se o něj starat. Pak se starat i musí, protože se na tom dohodli. Dodržování dohod považuji za důležité. Když byly děti menší, bylo jakékoli zvíře- v té době jsme měli jen andulku, rybičky a osmáky- jejich záležitostí pouze částečně, hlavní pečovatel jsem byla já. Takže třeba natrhali osmákům na dvoře činžáku pampelišky a dali jim je. Jako starší převzali část povinností, protože to zvíře CHTĚLI. Nepořizovala jsme zvíře jako výchovný element, my jsme k tomu dospěli. Je to pro ně vklad do života v tom, že si nepořídí třeba psa a pak se ho nebudou zbavovat proto, že pes -ó hrůzo, to na internetu nepsali- potřebuje výchovu a péči. To zvíře jim jejich péči oplácí obrovskou láskou. To taky není k zahození. A přiznejme si, že bez mé podpory by to zvíře nikdy nebylo. Manžel je nezvířecí, zvířata toleruje, ale nestará se o ně. Ano, můžeme si pořídit, co chceme, ale třeba psa nebude venčit. Hraje si s ním, podrží mi ho v případě, že mu potřebuju zastřihnout drápky, ale nepečuje. Taková byla dohoda.
 Ecim 


Warhammer, omlouvám se Ti za přehnaně nabroušenou reakci 

(11.2.2011 22:10:17)
Warhammer, omlouvám se Ti za přehnaně nabroušenou reakci. Koukám, že jsem článek opravdu špatně pochopila a mrzí mě to. Pokud jste se všichni na pořízení zvířete dohodli, tak je to zase o něčem jiném. A souhlasím, že je dodržování dohod důležité. Také jsem jako dítě měla pár období, kdy jsem chtěla nějaké zvíře, ale nic z toho nebylo. A nejspíš to bylo dobře, protože při představě, jak pořídíme zvíře, oblíbíme si ho a pak ho musíme kvůli vážným zdravotním problémům někoho z rodiny dát pryč, mě skutečně děsí. Ráda jsem si chodila hrát se zvířaty příbuzných a známých, ale takhle mi to stačilo.

 Ivulle 


Re: Warhammer, omlouvám se Ti za přehnaně nabroušenou reakci 

(13.2.2011 16:31:33)
Ahoj Ecim,

mě to tvůj příspěvek úplně nepřiměřený nepřišel.
Autorka nám svoje postoje článkem vnucuje - o tom žádná. Předpokládám, že svou větou že "zvíře v rodině má být" nemyslí pouze tu svojí rodinu.
Já jsem "nezvířecí" a manžel taky, tak nevím, co by v takovém případě zvíře v naší rodině dělalo.
 Ronja 
  • 

Re: Ať nám autorka nevnucuje svoje postoje 

(21.2.2011 14:07:55)
Článek byl napsanej dobře. Vtipně, výstižně a autorka v něm popisuje svoje zkušenosti a názory na zvíře v domě. Je Tvůj problém, ne její, že článek bereš jako útok na svoji výsostnou osobu. Autorka zvíře doma chce a má, Ty ho nechceš a nemáš. No a?
 Markéta s párkem 
  • 

Zvíře doma nechci 

(10.2.2011 9:55:46)
Nesouhlasím s tím, že by každý měl mít v rodině zvíře. I ten, kdo nemá zdravotní problémy zvíře mít nemusí a přesto to může být hodný a empatický člověk.
Ať si chová zvíře ten, kdo chce, může a je zodpovědný.
Já mám zvířata ráda, ale zvíře mít v bytě nechci, protože se o něj nechci starat. Jsem snad sobecká? Ne, jsem zodpovědná. Starám se o své dvě děti a domácnost a to minimum volného času, který mám, chci trávit jinak.

Rozhodně jsem pro to, aby dítě mělo možnost vyzkoušet si, co to je starat se denodenně o zvíře. Buď někde na venkově nebo, když to nejde, lze zakoupit zvířáto, které nedožije dlouhého věku, třeba křečka. Anebo si zvíře, třeba psa půjčit - třeba když jde majitel do nemocnice, na služební cestu, na dovolenou apod.
 Ecim 


Re: Zvíře doma nechci 

(10.2.2011 9:57:03)
"Já mám zvířata ráda, ale zvíře mít v bytě nechci, protože se o něj nechci starat. Jsem snad sobecká? Ne, jsem zodpovědná. Starám se o své dvě děti a domácnost a to minimum volného času, který mám, chci trávit jinak."

Markéto, nenapsala bych to lépe. ~g~~R^~x~

 Koloběžka 1. 


Re: Zvíře doma nechci 

(10.2.2011 12:14:13)
Také nemám potřebu mít v bytě jakékoliv zvíře. Vedou mě k tomu jednak zdravotní důvody členů rodiny a stále je pro mě vyšší hodnotou pomoci konkrétnímu člověku (adopce na dálku) než strkat peníze do zvířat. I tohle je podle mého výchovné, zvlášť když se mohou zapojit děti a uvědomí si, že nic není zadarmo, přesto bych nikomu nenutila, že takhle to musí být v každé rodině.
 Ecim 


Re: Zvíře doma nechci 

(10.2.2011 12:33:43)
Jeskyňko, souhlasím. ~R^
 mellie 


Re: Zvíře doma nechci 

(10.2.2011 15:05:41)
Já jsem přesně ten případ člověka, který ke zvířatům nemá nijak zvláštní vztah, ale psa v bytě máme (manžel si ho pořídil rok předtím, než jsme se poznali). A je to peklo.

Dodávám, že náš pes trpí tou nejhorší formou separačního syndromu a ani s největším úsilím se za ta léta nepodařilo ho to odnaučit - když odejdeme, třes, štěkání, bezcílné pobíhání, čůrání, kakání, sebepoškozování (do krve), bezhlavá destrukce věcí, hrabání do dveří... Teď už ho při odchodu radši zavíráme do kotce, kde se pravidelně pokaká a pak se v tom několik hodin válí. Smrad v bytě při příchodu si každý jistě představí.

Za deset let, kdy se každý den odehrává v tomto stylu, už psa nenávidím.

Výsledkem je, že moje děti mají ke zvířatům dost podivný vztah, ač se snažím to skrývat, oni tu nenávist vycítí. Já až náš pes umře, tak nechci v bytě ani rybičky. S manželem máme krásný a harmonický vztah, ale jediné, na čem se nejsme schopni shodnout, je existence psa u nás doma. Já se pořád snažím to zvládat a říkat si, že mi ten čokl přece nezničí manželství.

Takže když mi někdo vypráví o tom, že k dětem by mělo být zvíře, je to jako by mi mával rudým hadrem před očima. Jasně, když oba partneři jsou milovníci psů a pes je bezproblémový, může být situace růžová. Ale může se stát, že pes bude mít nějakou vážnou osobnostní vadu, jeden z partnerů nebude úplně "zvířemilný" typ a pak to je peklo.
 Binturongg 


Jen pár poznámek :o) 

(10.2.2011 10:08:13)
Zvířata neposunují vpřed jen děti, jak píše Anna, ale i dospělé.

Zvířata mě posunula možná někam, kam sem vůbec nechtěla ~:-D , ale nelituji.

Mezi zvířaty jsme se sestrou vyrůstaly od narození a nedokážu si bez nich život představit.

Chtěla bych, aby tomu tak bylo i u mých dětí.

Děti mají duši, cítí bolest a psychicky trpí, pokud je jim ubližováno, což je může poznamenat na celý život.

a teď obráceně:

Dospělí i děti posunují zvířata vpřed.

Možná jsem posunula pár zvířat někam, kam vůbec nechtěla, ale snad toho nelitují ~:-D

Naše zvířata s námi vyrustala od narození a život bez nás si raději ani nepředstavují/nepředstavovala.

Chtěla bych, aby tomu tak bylo u všech našich zvířat.

Zvířata mají duši, cítí bolest a psychicky trpí, pokud je jim ubližováno, což je může poznamenat na celý život.


Lidé, kteří nemají ke zvířatům vztah, popř. se domnívají, že nosí zlo, mě budou kamenovat, ale u nás to máme prostě takto hozené ~:-D
 Ecim 


vtipné a trefné 

(10.2.2011 10:17:21)
Binturong,

to jsi napsala vtipně a trefně. ~R^~t~

Jen jsem zvědavá, která z nás bude v této diskusi víc kamenovaná. ~t~

Rozhodně nejsem v principu proti zvířatům, nemyslím si, že nosí zlo, jen prostě nejsem typ člověka, který by chtěl a měl mít zvířata. Na druhou stranu dokážu velmi dobře pochopit, že někdo jiný svpje zvířata miluje a dělá pro ně první poslední. ~:-D
 Binturongg 


Re: vtipné a trefné 

(10.2.2011 10:21:12)
Ecim - vidíš, předběhlas mě ~t~
Ne "nevztahu" k tomu, abys měla domácnost zamořenou chlupy a neustále žebrajícími a demonstrujícími tvory, není nic špatného.

Horší to mají lidí, kteří zvíře chtějí a nemohou... ~d~
 Ecim 


Re: vtipné a trefné 

(10.2.2011 10:28:26)
To věřím, že to pro takové lidi musí být zlé. ~n~

Mě jenom štve, když se mi někdo snaží dát najevo, že můj životní styl je sobecký a nemorální. (Což ovšem není tvůj případ.)
 Evelyn1968,2děti 


Re: vtipné a trefné 

(10.2.2011 10:38:13)
Nemám ráda, když se zvířatům ubližuje, nic proti nim nemám, ale doma je nechci, nikdy jsem se o zvířata nezajímala.
 Binturongg 


Re: vtipné a trefné 

(10.2.2011 10:39:22)
Ecim - nééé, sobecký a nemorální vůbec!
Nemorální ani náhodou - nemorální je si zvíře pořídit a pak ho šoupnout do popelnice.
A sobecký - to bys ta zvířata musela napřed dlouhodobě chovat a pak by Tě teprve napadaly sobecké (a někdy i surové) myšlenky ~t~
 Klarisanek 


Milovnice zvirat 

(10.2.2011 10:41:20)
Byla jsem velikou milovnici zvirat, s kralikem jsem spala uz jako dospela 15 let v jedne posteli, psa meli rodice, toho jsem mohla samou laskou umackat nejen jako dite, i jako dospela. Miluju vsechny zvirata a rada chodim do lesa doufajic, ze nejake uvidim, kdyz ne, miluju alespon ZOO. Ale od te doby co mam deti, by mi zvire domu nesmelo. Pes venku u baraku (kdybychom ho meli) ano, ale jakekoliv zvire v nasem panelakovem byte ne. Prilis maly prostor i na maleho hlodavce. A psa, to uz vubec, nesnesla bych ten binec co natahaji na tlapkach, ty chlupy vsude, ted zapach v malem prostoru, natoz aby mi lezl po gauci ci do postele. Asi se ze me stal nejakej cimprdlich, ale uplne mi staci ten bordel, co nadelaji deti.
 ivka 
  • 

Re: Kotě a temperamentní dítě 

(10.2.2011 11:51:57)
Máme temperamentního syna, asi 3měsíční ještě temperamentnější kotě a oni se srovnají, jde to. Občas je to nápor na nervy pro okolí, chvílema nevíme, kdo koho zrovna honí. Párkrát, když už jsem měla dojem, že by malej mohl kotěti ublížit, nebo když bylo menší, jsem zasahovala, vysvětlovala, ale je lepší, když si ho srovná čičina sama a ona to umí líp, než já.
 Binturongg 


Re: Kotě a temperamentní dítě 

(10.2.2011 12:09:36)
Medůzko - záleží na tom, odkud kočenky bereš a taky, kdo byl v rodině dřív.

Narodila jsem se do rodiny se dvěma kocoury - a ti mě teda vychovávali od chvíle, kdy mě přestali považovat za kotě (tj. od chvíle, kdy jsem je byla s to tahat za ocas a fousky ~:-D ), škrábanec jsem měla za celou dobu cca 3x, jinak mě "mlátili" packama bez vytažených drápů.

Když mi bylo 7 a sestře 2 roky, dostali jsme kocoura v pubertě a s tím jsme se vychovávali navzájem. Dožil se 22 let!

Úplné koťátko jsme snad nikdy jako děti nezažili/y, takže nemohu sloužit zkušeností.

Syn se narodil do rodiny se 4mi kočkami.
Jeho výchovu převzal hlavně náš jednooký kocour a poměrně vzteklá, neurotická kočka - oba ve vztahu ke klukovi nesmírně trpěliví a hodní.

Zkrátka - je to v podstatě fuk.
Kotě si lépe a rychleji zvykne, ale hrozí nebezpečí, že mu bude malý nechtěně ubližovat .

Odrostlejší jedinec zas bude mít třeba několikatýdenní problém se zvykáním...

Nicméně nakonec si zvykne 99% koček a nějaký ten škrábanec od kočky utrží 99% lidí i dětí ~;)
 parawife 


Re: Kotě a temperamentní dítě 

(11.2.2011 11:01:49)
nemám zkušenost s kočkou, ale u psa se mi to jeví tak, že je lepší pořídit nejdřív dítě, až pak zvíře, měli jsme to naopak a pejsek s naší malou ďáblicí docela trpí. snese ji na procházce, nebo při rozumné hře na zahradě, ale pokud se sejdou v domácím prostředí, cítí se pes v ohrožení a musíme je držet co nejvíc od sebe.
takže chválím nápad - k odrostlejšímu dítěti pořídit mládě, bude od mala na tvého synka zvyklé. asi bych se také ptala po vlastnostech rodičů toho koťátka - jaký mají vztah k dětem, i u zvířat se tyto povahové vlastnosti mohou dědit.
 Jana + 2 + // 
  • 

Re: Pes a temperamentní dítě 

(13.2.2011 15:57:16)
Zatím zkušenost nic moc.
V září jsme se rozdhodli, že by bylo na čase pořídit dceři (v té době 5,5 let) nějaké zvířátko. Do rodiny přibyl křeček. Dcera k němu měla celkem respekt a dosud se o něj satrá, ale syn (v té době čerstvě 3) ho měl alá plyšák. Tzn. pokud byl křeček venku z klece, nemohli být spuštěni z očí. Teď je to trochu lepší, ale stále si netroufnu je nechat o samotě.

Na Silvestra nám naprosto nečekaně přibylo pětitýdenní štěně - nalezenec. Nikdy jsme psa neměli, nebyli jsme na to připraveni... Situace se opakovala, dcera respekt, zpočátku se ho bála, nyní vztah bez problémů, stará se, chodí venčit na zahradu. Občas jí taky napadne nějaká konina, ale v zásadě má přirozený instink a rozum, jak se chovat. Syn má opět plyšáka a opět z nich nesmím spustit nesmím oči. Honí se po bytě, syn ho provokuje, poté si na něj lehne, tahá ho za ocásek. Lehne si na zem a nechá se od něj olizovat. Pes je zběsilé štěně, škrábe ho kouše (i v tom obličeji), syn brečí, mydlí ho bačkorou, kterou mu sebral a peš štěká. Po zhruba měsíci se pes už víceméně naučil, co si k synovi nesmí dovolit a i synovi to mnohem pomaleji dochází. Přesto je to pro nás hodně náročné a pokud potřebuji doma něco udělat, pes je zavřený doma v kotci nebo když je teplo běhá na zahradě. Ale bude líp :-)

Takže za mne, každé dítě je jiné. Pokud máš pocit, že na to zvířátko ještě nemá, nech to osudu. Za rok bude třeba už rozumnější a domácnost s koťátkem klidnější :-)
 Jíťa 
  • 

Zvířátko není výchovný prostředek 

(10.2.2011 11:43:32)
Jsou děti, které ač po zvířátku velmi touží, tak se nakonec stejně nepostarají a veškerá péče zůstane na rodičích, nebo v horším případě zvířátko pojde a dítko neuroní ani slzičku.
 kreditka 


Hm 

(10.2.2011 11:57:17)
řešení dobrý, ale jen pro někoho. Ono se taky nakrásno může stát že i když si ta slečna skříň nezavře a zvíře ji pochlupatí nějaké to šatstvo že to se slečnou nehne, šatstvo hodí do špinavého prádla a efekt 00 h... ~d~
 kreditka 


Re: Hm 

(10.2.2011 12:11:37)
Ještě dodám že už vůbec nejsem příznivcem psů uzavřených v kotcích či panelácích celý den. Třeba jeden ze sousedů má psa celý dny zavřeného v kotci aby ho milostvě na 2 hoďky denně nechal proběhnout. Zrovna tak nezapomenu jak příjemný bylo když jsem bydlela v paneláku chtěla jsem se po noční vyspat nebo během svaťáku v klidu učit a měla jsem smůlu neb lidi chovali v bytech psy, kteří od odchodu majitelů ráno do příchodu odpoledne či večer nedělaly nic jinýho než že vyli celý den ~o~ Ať si psa pořizuje proboha hlavně ten kdo na něj má čes
 DaVinci 


Re: Hm 

(10.2.2011 13:25:18)
Kreditko, pejskaři asi potvrdí, že pes, který je celý den doma sám a poté se dvě hodiny s páníčkem vyvenčí, není vůbec týraný. Pes spí víc jak 16 hodin denně. Samozřejmě jsou případy psů, kteří doma sami štěkají, ale my žádného mezi našimi přáteli nemáme. Mě spíš děsí představa psa uvázaného u boudy.
 Tenna /2 


Re: Hm 

(10.2.2011 14:16:03)
Děsí mne představa jak psa uvázaného u boudy, tak psa zavřeného v bytě. Trvám na tom, že ani jeden z nich nemůže být spokojený. Také jsem zažila takové celodenně zavřené psy v sousedních bytech, kteří celé dny vyli, kňučeli a škrábali na dveře a večer pak okamžitě po otevření dveří zčurali chodbu, protože už to chudáci dál neunesli. Nikdo mi nenamluví, že to je v pořádku. V rodině psy máme, vím, co péče o ně obnáší a vím, jak vypadá spokojený pes.
 kreditka 


Re: Hm 

(10.2.2011 14:54:49)
Fakt? Tak psa který by toho tolik naspal jsem teda ještě neviděla (možná nějaký šlechtěný nevím), zato jsem slyšela kupu hafanů kteří podle majitelů "spí" bohužel tak nahlas že to slyší celý barák ~o~
 kreditka 


Re: Hm 

(10.2.2011 15:19:30)
Hm ale potvrdí to pejskaři kteří takto s prominutím psa týrají že...
 Julie 
  • 

Re: Hm 

(11.2.2011 12:32:39)
Kreditko,
ono to asi bude i o výchově toho psa. Psa jsem si přála od svých deseti let,pořídila jsem si ho ve třiceti :-). Aby měl granule,tak hold do té práce musím.Pokud přítel nemá noční, je cca 9hodin sám doma.Naproti bytu máme hodně zvědavou sousedku a ta nám poctivě hlásí při příchodu domů,že pes byl hodný,tedy nevyváděl...když po práci otevřu dveře,vyběhne mi naproti ospalý zívající hafan (má dva roky a přes den opravdu hodně spí,což registruje i přítel,když je doma po noční), protáhne se,zavrtí ocáskem a jde se ven,do večera je venku skoro furt,máme zahradu,ale k boudě bych ho nepřivázala,vzhledem k tomu,že je to menší plemeno.
Pokud je pes sám doma a štěká,hrabe na dvěře,tak buď je nemocný,což je vzácnost a nebo zkrátka majitelé podcenili výchovu a psovi se dostatečně nevěnovali.
Proto bych neházela všechny majitele psů do jednoho pytle a nenazývala je tyrany :-).
 živávoda 


Re: Hm 

(10.2.2011 12:17:43)
Já bych třeba zvíře chtěla, jako malá jsem doma psa měla ale co je rodina, dítě a práce, přes den nejsme doma, byl by pes chudák.. v půl 8 odjíždíme a v 6 pokud se nikde nezdržíme po nákupech se vracíme.. Synovi navíc zjistili alergie na kočku, psa, roztoče, stromy, trávy..

Řešíme morče nebo zakrslého králíčka.. ale bojím se, že z něj alergie budou nakonec také, v srsti, pilinách, senu, musel by mít klec u sebe v pokojíku kde i spí, protože chodba je bez denního světla a obývák máme spojený s ložnicí a kuchyní.. (byt 2+kk, tak kde by pak tu klec měl? Celoročně to na terase asi nepůjde :o((. Syn má 6 let...

Rybičku zavrhávám už dopředu, měli jsme přes rok Bettu a podle me to není ono, když si jí nemůže vyndat jen se na ní dívat..
 Jíťa 
  • 

Re: Hm 

(10.2.2011 13:01:32)
A co hada nebo nějakou ještěrku. Ty jsou pro alergiky údajně vhodné, ale zase náročné na vybavení a péči. A mazlit se s ním dá taky.
 kreditka 


Re: Hm 

(10.2.2011 13:09:26)
Abych řeklla pro mě za mě a%t si lidi pořídí třeba kočkodana, ale musí se o něho starat a zvíře nesmí obtěžovat okolí
 metty, 3 kluci 


Re: Hm 

(10.2.2011 14:02:27)
Mazlit se s nimi dá, ale že by z toho byli hadi nějak odvázaní, to bych neřekla. Strpí to, ale ocáskem nezavrtí.~t~ Nehledě na to, že někteří jedinci bývají pěkně kousaví.
 Morce x kralik 
  • 

Re: Hm 

(11.2.2011 0:48:13)
Doporucuju udelat u syna alergologicke testy. Tak se vyhnete neprijemnemu prekvapeni v podobe alergie. Kralik je pomerne narocny na vychovu (musi byt nekolik hodin denne pusteny, musite ho naucit na zachudek apod.). Pokud si nejste jisti, zda byste to zvladali (a ucinili byt kralikuvzdornym vcetne schovanych kabelu, kytek a podobnych nebezpecnych veci), doporucuju poridit morce. Pokud nemate moc casu, poridte morcata dve stejneho pohlavi, at si mohou delat spolecnost. Vic viz na www.kralici.cz ;)
 Kachna 
  • 

Re: Hm 

(11.2.2011 14:01:28)
Mrkněte na gekončíky - takové nenáročné ještěrky, nebo bezsrsté potkany (bezsrstá morčata). Sice to podle mě nejsou žádní krasavci, ale myslím, že dítěti to bude jedno. Králík je podle mě dost alergizující.
 Sova a dvě sůvata 
  • 

Já indoorové zvíře nechci 

(10.2.2011 12:47:14)
U rodičů jsme měli slepice, ovce, králíky. Sestra je zvířátkářka - andulky, rybičky. Já ne. Nikdy jsem mazlíka nechtěla.

Celkem dost jsem se o zvěř musela starat - a vyrostla ze mě empatická zodpovědná pracovitá bytost :-). Kydání hnoje mi problém nikdy nedělalo, ale ze zvířat v bytě se mi odjakživa ježí chlupy. Smrdí mi, i akvarijní ryby. Moc dobře vím, že je třeba se starat, pořád - a to nechci. Svůj život přizpůsobuji dvěma dětem, trochu i manželovi a nechci další limit.

Takže já "indoorové" zvíře mít nebudu, a svým dětem ten výchovný prvek nedopřeju. U babičky mohou krmit a čistit kurník.
 metty, 3 kluci 


Re: Já indoorové zvíře nechci 

(10.2.2011 13:58:07)
Máme hodně zvířat, ale všechna jsou outdoorová. Pes s miniprasátkem lítají po dvoře, kočka po půdách, pávi po střechách, koníci po louce a morče v králíkárně. Zvířata mám ráda, ale doma je nechci. Stačí mi binec, co nadělají vevnitř děti. Je ale pravda, že už i k nám domů začínají pronikat v zavařovacích sklenicích outdoorová zvířata typu housenek, mravenců, brouků, kobylek a jiné pakáže, co synek v létě pochytá po lesích a loukách. Zatím jim hrdě čelím, ale každé léto se sbírka rozrůstá, tak nevím, jak dlouho to vydržím.
 kreditka 


Re: Já indoorové zvíře nechci 

(10.2.2011 15:22:35)
metty ty jsi mě připomněla jak jsem jednou tajně doma ukryla sklenici s hlemýždi - jen se mi ehm trochu zvrtla a do rána hlemýždi nadělali po bytě takových cestiček....~t~
 metty, 3 kluci 


Re: Já indoorové zvíře nechci 

(10.2.2011 15:37:57)
Jo, hlemýždi jsou prevíti. Taky nám zdrhli a cestičky zdobili dekorativními zelenými hovínky. Navíc na papírové fotografii, co ležela vedle sklenice, užrali synovi hlavu.~t~
 kreditka 


Re: Já indoorové zvíře nechci 

(10.2.2011 15:40:50)
~t~
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Já indoorové zvíře nechci 

(11.2.2011 9:34:21)
Nezapomeň na klíšťata :-)
 Nítěnka 


Re: Já indoorové zvíře nechci 

(11.2.2011 10:06:10)
Přesně tak, já jsem mívala křečky, rybičky, na chalupě jsem celé dny trávila "za dobytkem" u okolních domorodců. Ale psa ani kočku ani papouška ani náhodou. Jednak kvůli alergiím, ono je taky něco jiného, když se alergie projevuje "jen" ekzemem nebo sennou rýmou a jiné jsou laryngitidy a astmatické pískání (a že máme se vším zkušenosti). Ale nejvíc by mi vadilo, že třeba psa musíš brát všude s sebou, my celkem sportujeme, na dovolenou taky nemůžeš jet všude nebo otravovat sousedy, aby se o něj týden postarali?! Prostě nee.~Rv
 Rigmor 


Ještě jeden pohled 

(10.2.2011 14:42:12)
Jsem na zvířata od mala zvyklá, jak venku, tak vevnitř a mám je moc ráda. Jako malá jsem pořád ležela v knížkách o nich. Když budou děti chtít, tak si budou moct nějaké zvířátko pořídit a starat se o něj. Možná bych uvažovala o ovečkách kvůli vlně, mléku a aby spásali trávu. Ale spíš to mám tak, že bych jim všem dopřála, aby si prožili svůj život mezi svejma, ve svém přirozeném prostředí, tak, jak ho žili, než člověka napadlo místo pracného lovení zvířata chovat a nechat si sloužit. Vím, že proto můžu udělat jen tolik, že si ho nepořizuji. Láska člověka ke zvířatům je láska sobecká.
 Warhammer 


Od autorky 

(10.2.2011 19:23:54)
Konečně jsem se dostala k počítači.
Nikomu jsem nechtěla nic vnucovat. Vyjádřila jsme jen svůj názor.
Jsou lidé, kteří zvíře doma mít nemohou. Přesto já mám kočku od kamarádky, která měla léta velmi, ale velmi silnou alergii na kočky a společným pobytem v domácnosti začala alergie mizet. Tento postoj nikomu nevnucuji. Syn je alergik, ale kupodivu ne na srst, peří a podobně, jen na některé pyly. Potíže mívá jen v určité měsíce, i když s námi zvířata žijí trvale, a to velmi mírné. Jako mimino je měl horší, dál se to jen zlepšovalo.
Psa mám malého (kavalír), který nesmrdí, jednak proto, že je to fena a ty obecně smrdí míň a jednak kvůli tomu neustálému mytí. Opláchnutí sprchou bez šamponu psovi nevadí. Špína opadaná ze psa mi vadí, chlupy jsem zminimalizovala používáním speciálního hřebene, který vyčeše všechnu mrtvou srst. Takže na koberci je víc lidských vlasů než psích a kočičích chlupů (dcera má delší vlasy). Odmala jsem ji zvykala na to, že jsme pryč, takže opravdu spí a vím, že nevyje ani neštěká. Toto je převážně o výchově, tvrdili mi kynologové.
 šárka 
  • 

Re: Od autorky 

(10.2.2011 20:51:00)
Já jsem ta kamarádka a můžu to potrdit. Mám astma. Jsem alergická na ledacos. I na kočky. Přestěhovali jsme se do domku na vesnici a pořídili psa a kočku. Nejdříve venkovní, pak občas doma se vyskytující a nakonec nám kočka spává v ložnici. Ne v posteli (tam spí čuba), ale na psím pelíšku v ložnici.
Astmatický záchvat jsem neměla už léta. Naposledy ještě ve městě, ve zvěřiprostém panelákovém bytě.
Nejsem čuně, uklízím, koberce nemám, ale zvěř doma mému zdraví pomola.
Jistěže nelze nic paušalizovat a pokud někdo zvíře nechce, ať si ho nepořizuje.
 Edysha 


Neznala jsem.... 

(11.2.2011 8:31:22)
Pokud si dobre vzpominam na sve detstvi, tak siroko daleko nebylo dite, ktere by si nepralo zviratko. I my doma jsme vystridali od rybicek pres hlodavce a operence az k plazum snad prakticky vse, co slo.

Ted maji deti doma kocku a museji se o ni starat sami a zvladaji to od svych 3 let uplne v pohode. Max obcas pripomenu, co maji udelat. A miňimalne je to naucilo to, jak se maji chovat ke zvireti a ze ho musi respektovat, jinak hrozi obcas nejaky ten sram.

 Nítěnka 


Re: Neznala jsem.... 

(11.2.2011 10:09:00)
To já věřím, že to zvládne i tříleté dítě. Ale naše tříleté dítě se začalo starat o brášku a šlo jí to dobře. A co trochu povyrostl a začal mít svůj názor, myslím,že trénink empatie má taky...
 Gladya, bývalá dasa, 


ach jo 

(11.2.2011 10:16:04)
Nad některými příspěvky mi zůstává rozum stát. Proč tak striktní soudy? Někdo si bez zvířátka doma neumí představit život, někdo jiný zvíře doma z jakéhokoli důvodu nechce. Každý jsme jiný, co je na tom divného? Rozumný člověk ví, že živý tvor doma je nejen radost ale i sratost a rozmyslí, než si mazlíčka pořídí, jestli si najde dost času a má podmínky. A samozřejmé by mělo být, že mazlíčci budou co nejméně obtěžovat okolí, narážím na vyjící psy zavřené doma. A týká se to i uklízení po pejscích.

pro dokreslení. Máme pejska, malé plemeno. Po dlouhém váhání a zvažování jsme si ho pořídili asi před dvěma roky kvůli synovi. Často pracuju doma a můžu potvrdit, že hodně prospí. A vím, že nevyje a sousedy neruší. Jestli splní "výchovný účel" si nejsem jistá. Ale už dávno patří do rodiny, i pro manžela, který je dlouho prosbám syna odolával a psa odmítal.

 Jana-školkáč a školák 
  • 

Re: ach jo 

(13.2.2011 11:01:21)
Naprosto souhlasím. Mnoha diskutérům (i autorce) naprosto chybí respekt k názorům a potřebám druhých. Někdo prostě po zvířeti touží, někdo ho prostě k životu nepotřebuje. A rozhodně neplatí, že chovatelé zvířat jsou lepší a empatičtější než ti druzí.
Tchýně je velká milovnice zvířat. Krom jiné havěti s láskou pečuje o 4 až 5 koček. I když obývají rozlehlý domek s velkou zahradou, hrozně to u nich smrdí. Kočky sice mají (v kuchyni!) pískový záchod, přesto ale chodí čurat i kakat do vany v koupelně. Tchyně je z toho nadšená, protože jí to usnadňuje úklid, nemusí nic vynášet, jen splachuje sprchou. Mě ovšem představa, že se vpodstatě koupou v kočičím záchodě připadá dost nechutná.
Kvůli kočkám je u ní v nemilosti i můj syn. Jako batole jsem ho posadila u nich v kuchyni na gauč (netušíc že je tam místo kocoura)kocour s příšerným zakňouráním vyskočil na gauč, syn se ho lekl, začal plakat a odstrkoval ho od sebe nohou - byl mu cca rok, ještě neuměl chodit. Tchýně ztropila příšernou scénu že Honzík chtěl kopnout do Macíčka a příležitostně je mu (i mě) to vyčítáno dodnes (je mu 8 let) tchýní i švagrovou. Je to používáno i jako argument, proč tchýně naše děti nepohlídá - co kdyby Honzík zase chtěl kopnout kočku.
Manžel už se jednou naštval a řekl, že ho pěkně štve, že kočky jsou víc než náš Honzík. A že se přede mnou stydí za to, že když potřebujeme pohlídat děti, je jednodušší zavolat mím rodičům, kteří to k nám mají 40minut autem, než jeho rodičům, kteří to k nám mají 10 minut pěšky - tak asi tolik k empatii milovníků zvířat - já na ni mám svůj názor.
 Warhammer 


Re: ach jo 

(13.2.2011 12:39:21)
Věř mi, že znám spoustu lidí, kteří chovají doma zvířata a to, co popisuješ, jsem ještě nikde neviděla. Za prvé, kočky mají krytý kočičí záchod s kočkolitem a pokud je někdo na pachy cimprlich jako já, tak se silikátovým, který naprosto pohlcuje pachy. Za druhé, kočka a pes je až na úplně posledním stupni žebříčku v rodině, mimo jiné proto, že pokud mají zvířata s lidmi fungovat tak, aby aby to klapalo, tak to tak být musí. Zvíře nikdy nestavím na úroveň člověka. U tvé tchýně se vyvinul poněkud nezdravý vztah ke zvířatům. Stává se to u lidí, kteří se potřebují o někoho starat.
 Jana, školkáč a školák 
  • 

Re: ach jo 

(13.2.2011 21:38:19)
Tchýně má v kuchyni plastový lavor naplněný pískem - a kočty ho nepoužívají, chodí jak jsem psala do vany.
Ona má zcela zjevně potřebu se o někoho starat, problém je v tom, že když má na výběr jestli se má starat o vnoučata nebo o kočky, na celé čáře zvítězí kočky. Kočky u ní na posledním stupni v rodině opravdu nejsou, ty jsou na druhém, za její dcerou, před jejím manželem, synem, rodiči, vnoučaty, o mé maličkosti ani nemluvě.
Jestli nikoho takového neznáš, tak buď ráda. Já zase osobně neznám žádného feťáka, pedofila, masového vraha a přesto nepochybuji o tom, že existují.
 Warhammer 


Re: ach jo 

(13.2.2011 21:53:27)
Rozhodně nepochybuji o popsaném- já mám zase tchýni, které jsou nade všechny vnoučata, syny a další příbuzné cigarety. Pokud jí nedovolíme v domě kouřit (a to nedovolíme, jsme nekuřáci oba) nebude k nám jezdit. V každé rodině najdeš něco šílenýho...
 Binturongg 


Re: ach jo 

(13.2.2011 22:28:42)
Vidíš, moje kouřící matka nám tohle nikdy neřekla, přesto k nám z tohoto důvodu nejezdí a já ji chápu. V létě to ujde, můžeme sedět venku, ale prostě ji nemůžu nutit, aby se k nám jezdila radovat z vnuka na celé dny, když by byla nervní jak pes.
Jezdíme my za ní.
Nevyčítám jí ani žvára, ani kočky. Je to moje maminka a nepotřebuju, aby mi nepřetržitě dokazovala lásku tím, že něco obětuje. Obětovala se ažaž a tvrdit, že někoho z rodiny dostatečně nemiluje, když se nezbaví koček a cigaret, je asi tak stejně chytré, jako když pubertál tvrdí svmu děvčeti, že když se s ním nevyspí, nemá ho opravdu ráda ~t~
 Warhammer 


Re: ach jo 

(14.2.2011 8:55:23)
Jasně, my ji taky nenutíme, jenže nám vyčítá, že jezdíme málo, vyčítá, že jí nechceme vyhradit v domě místnost, kde by kouřila, vyčítá, že když by šla ven, určitě se nachladí a děláme jí to schválně... nevadilo by mi nic, kdyby u toho nebyly ty řeči.
 Markéta s párkem 
  • 

Re: ach jo 

(14.2.2011 10:29:25)
A co na zahradě? Předpokládám, že máte zahradu, když píšeš "v domě".
 Warhammer 


Re: ach jo 

(14.2.2011 10:40:35)
Jasně, moje máti chodí kouřit na terasu. Ale tam je prý zima a děláme jí to naschvál, aby se nachladila. Kouření je postaveno na úroveň základních životních funkcí.
 Binturongg 


Re: ach jo 

(14.2.2011 20:39:59)
Warhammer - no, až donedávna jsme v domě jednu místnost, kde se kouřit smělo, měli. Pořádaly se tam i mejdany, přičemž i kdybych zapomněla na to, jaký jsem bývala kuřák, nechtěla bych pařbu neustále přerušovanou nervníma lidma, co prchají hulit ven.
Kouřilo se tam a mejdlilo však jen občas - v 90% případů se chodí do hospody, nebo jsem se v této místnosti učila + kouřila... - v současné době je to můj a batolecí pokoj.
Cigáro tyto stěny neviděly téměř 3 roky.

Kdo chce hulit, může na verandu nebo ven, ale nikoho nenutíme sem jezdit (my k nim taky nelezem ~t~ ).

Máma nevyčítá, ale je jasné, že když nemůže u kafe a povídání kouřit, netáhne ji to sem ani kvůli vnoučeti... ~d~
 Binturongg 


Re: ach jo 

(13.2.2011 22:23:11)
Jano - ok, tchýně je zjevně trochu střelená (tak to nevypadá a nesmrdí ani u našich - 7 koček, 1 pes), ale myslím, že jste se zacyklili ve vzájemné uraženosti.
Jako kočkař vím, že se batole s kočkama porovná - oni si to prostě spolu vyříděj.
U našich nenajdeš místo, které by nepatřilo nějakému chlupáčovi. Takže když se chce usadit batole, holt musí kožešina počkat nebo zalézt jinam.

Tchýně měla tenkrát kocoura shodit z gauče bez emocí a Ty nemáš řádit, že jsou jí kočky víc než vnuci. Koupat Tě tam snad nenutí, nebo ano?
Co má dělat, když jenom dštíš síru a oheň na její mazlíky? Utratit? Myslíš, že kdyby se koček zbavila, vztahy se rapidně zlepší? Byli byste u ní tak často, že byste zaplnili prázdné místo po někom, o koho se může starat ? ~d~

 Jana, školkáč a školák 
  • 

Re: ach jo 

(14.2.2011 11:57:19)

Tchýně měla tenkrát kocoura shodit z gauče bez emocí a Ty nemáš řádit, že jsou jí kočky víc než vnuci. Koupat Tě tam snad nenutí, nebo ano?
Co má dělat, když jenom dštíš síru a oheň na její mazlíky? Utratit? Myslíš, že kdyby se koček zbavila, vztahy se rapidně zlepší? Byli byste u ní tak často, že byste zaplnili prázdné místo po někom, o koho se může starat ?


Bohužel, tchýně tuto situaci bez emocí nezvládla. Začala se tehdy na malého rozčilovat, já jsem ho vzala do náruče, takže usadit se nakonec mohl kocour.
Já jsem tehdy ani později kvůli tomu neřádila, když mi to tchýně vyčítá tak nereaguji. Jen manža jednou vybouchl.
Koupat mě tam naštěstí nenutí.
Na její mazlíky oheň ani nic jiného nedštím, my o tomto tématu prostě nemluvíme (naopak, když jsou pryč, manža jim tu havěť chodí krmit a jednou i vezl jednoho kocoura k veterináři)
Nevím jak často by jsme u ní museli být, aby jsme jí zaplnili místo po kočkách. Manža s dětmi k ní chodí 1-2x týdně na návštěvu.
Od malého 3 měsíců jsem příležitostně pracovala. Takto malého jsem ho vozila s sebou. Když povyrostl, mnohokrát jsme ji prosili, aby ho alespoň občas pohlídala (bydlí kousek od nás)- nechtěla. Musela mi ho jezdit hlídat moje máma, která bydlí 40 km daleko.
 Binturongg 


Re: ach jo 

(14.2.2011 20:50:20)
Jano - chápu, ale to nemusí mít s kočkami vůbec nic společného. Některé babičky se prostě nehodí k dětem, jen ke staršímu pánovi na zahradu - jako ty naše ~:-D

Taky nemám hlídání.
Máma se k tomu nějak nemá a tchýně vlastně taky ne (navíc bydlí 9, resp. 80km daleko).
Obě mají plné ruce práce se staršími vnoučaty, a když se nevnucujeme, jsou rády, že mají klid.
Máma po vnukovi zatouží sem tam, ale mé dřívější představy, že se na návštěvě kluka na chvilku zbavím (je na mně doslova přilepený už 19měsíců), nebude mi rvát vlasy, oslintávat ucho, kopat mě do břicha, věšet se na mě atp. a já si v klidu vypiju kafe, vzala zasvé už po pár týdnech, kdy mi došlo, že po nějakém kontaktu s miminem babička skutečně netouží, mimino to vycítilo, takže řve, kdykoli vidí, že by ho babi chtěla alespoň formálně pochovat a jsme v bludném kruhu... ~d~
 Taodvedle 


pes 

(11.2.2011 15:36:01)
mame skoro dva roky bigla( misence) je to to ten nejvetsi kamarad nasich deti, starsi dcerka chodi vencit kazdy den apson pul hodiny , hodne ji to pomohlo , je to introvert a pejsek je tam vzdy pro ni kdyz potrebuje, dokocne s nim i spi. o vikednu jde s nim a kamaradkou do lesa na 3 hodiny. od jara zacne s ni chodit na Agility , chce jit na tabor se psy( bohuzel byl letos uz obsazeny) . u nas je na prvnim miste pes a potom kone.
 albert1 


Re: Pojem "venceni psa" ? 

(12.2.2011 10:42:57)
Az nedavno jsem zjistila, ze u rady mych kamaradu a znamych, ktere za velke milovniky zvirat povazuji, znamena tento pojem pouhe vybehnuti se psem na 5 min kvuli potrebe, dost me to prekvapilo, ze vlastne jejich milackove az na ridke vyjimky vubec nechodi ven jen tak se vybehat a trochu si zacmuchat v terenu alespon na hodinu denne, samozrejme tim myslim na volno, ne hodinove skrceni se na obojku, to je podle me skoro o nicem. Bohuzel v nekterych lokalitach takova moznost neni realizovatelna.

Sama zvire momentalne nevlastnim, "vrhla" jsem se na deti, ale prakticke zkusenosti mam z detstvi s papousky, pozdeji jsem pomahala mnoho let kamaradce s jejim konem, v soucasnosti jsem asi 3 mesice v roce hlavni koordinator pece o dva psy tchyne, kdyz je v zahranici.

Skutecne si ale nemyslim, ze by kazdy mel mit doma zvire, ani si to poradne nedovedu predstavit hlavne v podminkach malych bytu v panelacich. Celkove se tedy prikladim k nazorum Ecim, vyrazem lasky a zodpovednosti ke zvireti je mimo jine i to, ze si ho za urcitych podminek radeji neporidim. U tech psu mam treba osobni zkusenost tu, ze i kdyz jsou moc hodni a dobre zvladatelni, dum i zahradu nam za par dni obrati naruby, po jejim pobytu minimalne tyden s manzelem gruntujeme, drahou drevenou podlahu nam uplne znicili, koberce jsou spinave, protoze na tlapkach vzdycky neco z venku prinesou. Peci o ne se snazim brat zodpovedne, jejich skore je: 2-3hod/ den pobyt na zahrade + 1,5-2,0 hod/den skutecne venceni na volno v terenu, hlidam samozrejme mnozstvi zradla vzhledem ke konkretni namaze, odcerveni, klistata atd. Ale priznavam se bez muceni, vzdycky je s ulevou vracim jejich majitelce.
 Ecim 


Re: Pojem "venceni psa" ? 

(12.2.2011 21:31:56)
~x~~;((
 Iwabari Amaki, tři malé děti 


Otázka by měla znít: Kde jste venčili psa?  

(12.2.2011 15:02:37)
Podle mě otázka z nadpisu je špatně položená, správně by měla znít: kde jste venčili svého psa? Považujete za normální, že Váš pes znečisťuje svými výkaly a močí veřejné prostranství? Co jako majitel psa navrhujete, aby veřejné prostory měst nebyly degradovány na jedno veliké psí výkaliště? Jsou majitelé psů sobci, kteří svým `koníčkem` značně ztrpčují život ostatním spoluopbčanům? A proč mlčí hygiena?

Nevím, asi jsem opravdu jediný komu vadí znečistěné veřejné prostranství. Majitelé psů říkají cosi o tom, že výkaly sbírají a moč že přece nevadí. Nevím, výkalů na ulicích je více než dost, takže hodně lidí je nesbírá. A sami majitelé psů přiznávají, že psí moč je agresivní, alespoň pokud pes močí na jejich zahradě. Na toto mě zaujal včerejší članek na novinky.cz
http://www.novinky.cz/bydleni/zahrada/224531-pes-v-zahrade.html
kde se v podstatě radí: dvakrát denně vemte psa na veřejné prostranství, ať Vám nekálí a nemočí na zahradě, protože jinak Vám zahrada bude smrdět. Je třeba jiného důkazu o tom, že i močení psů na veřejném prostranství je prostě nehygienické, že smrdí, a tedy je nepřijatelné?

Já si opravdu myslím, že není v pořadku, že majitelé psů nechávají močit a kálet své psy kdekoliv. Sbírání extrementů prostě nestačí. Myslím si, že na venčení psů na veřejném prostranství by se mělo hledět stejně jako na jíné nechutné, nehygienické či zdraví nebezpečné činnosti (podobně jako např. na znečistění měst průmyslem, močení lidí na veřejnosti, hlučné chování, neléčení se lehce nakažlivé choroby atd.).

A tím se dostávám zpět k úvodní otázce: co Vy, jako nadšení majitelé psů, navrhujete, aby města nebyla jedno veliké psí výkaliště? Ale je také možné, že toto vadí pouze mě, že větsině Čechů žití uprostřed smradlavých psích výkalů nevadí a cítí se v nich spokojeně.
 olsche 


Re: Otázka by měla znít: Kde jste venčili psa?  

(12.2.2011 22:08:44)
Iwabari. Pejska doma mám. A taky tři děti. Když jsme ho pořizovali, všechno to, co píšeš, jsme zvažovali. Venčit chodíme do přilehlého lesíka, máme to štěstí, že je blízko. Bobky sbíráme, čůrání je problém, ale podařilo se ho naučit na jedno místo, je to docela odlehlé. Zatím ale ještě neznačkuje, je mladý. To uvidíme. Strašně mi vadí všudypřítomné výkaly. Absolutně nechápu, proč to ti lidé neseberou. A co s tím? Zvýšená kontrola městské policie? Kontroly v civilu? Pár pokut a lidé by se naučili. Nebo jsem naivní, těžko říct. Každopádně tě chápu, plně souhlasím. Fakt to není problém vzít to do pytlíku a vyhodit. A jsem hnusná, když vidím pejskaře, který nesebere, vždy ochotně a mile věnuji pytlík :) Většinou to sebrali bez keců ~R^~:-D
 albert1 


Re: Otázka by měla znít: Kde jste venčili psa?  

(13.2.2011 9:02:35)
U nas ve meste Mestska policie na popud noveho starosty vyrazne pritvrdila, neukazneni pejskari uz nevyvaznou pouze se slovnim napomenutim, ale rovnou jsou pokutovani 1.000,- a ze jich je. Trosku usmevny je ten fakt, ze starosta je take vasnivy milovnik psu a je sam obcany neustale dotazovan, zda-li ma u sebe sacek~t~
 olsche 


Re: Otázka by měla znít: Kde jste venčili psa?  

(14.2.2011 9:45:18)
~R^ To je pěkné.
Sáčků u sebe mívám víc, právě kvůli tomu, abych mohla věnovat... :-)
 hajce 


Re: Otázka by měla znít: Kde jste venčili psa?  

(14.2.2011 8:27:23)
Když jsem bydleli ve městě, tak jsem, zřejmě jako jedna z mála, poctivě sbírala. Taky mě ty hovínka všude vadily. Teď máme zahradu a les. Ze zahrady to vysbírám a vyhodím zabalené do odpadu. Psí moč mi nevadí, ve městě je toho svinstva tolik, že mě nenapadlo se tím zabývat. Jinak moje venkovské dětství je s exkrementy zvířat spojeno. Ještě cítím ty teploučké kuřince a kravské lejna jak se protlačují mezi prsty u nohou...
 kapulet 


alergie 

(12.2.2011 15:47:58)
milé dámy a pánove pokud tady jste, nevím jak jste četli článek ale autorka se vůbec nezabývá otázkou zdraví tělesného. Pouze napsala svůj názor teda dle mého jaké jsou výhody mít doma zvíře, je úplně jedno jaké, s ohledem na dětskou psychiku a emocionální vývoj.
a podotýkám jsem z rodiny alergiků a moc dobře vím co je to koukat se jak někdo doslova bojuje o holý nádech ba dokonce o život.
je přece i mnoho zvířat, která se hodí i pro alergiky a pokud opravdu chceme tak si takové najdeme. podotýkám pokud opravdu chceme, a není nic jednoduššího, než se poradit s alergologem, zda je vhodné si domů to konkrétní zvířátko pořídit či ne.
přijde mi totiž že jste se pustili do autorky a pořádně si článek nepřečetli, nikomu nic nenutí
 Jana, školkáč a školák 
  • 

Re: alergie 

(13.2.2011 10:40:21)
Přesto trvám na tom, že zvíře v rodině má být. - A tohle je co, když ne vnucování.
 keksik4 


To je jako u nás 

(14.2.2011 23:07:07)
Máme 22 měsíční dceru, dva pejsky, tři kocoury a dva zakrslé králíky. K narozeninám plánujeme potkana. Souhlasím s autorkou, že zvířata jsou super, ačkoliv když desetkrát denně vytírám chodbu po psech, popřípadě vydávám těžce naškudlené prašule za veterináře, potravu a tak dále, bych je i oželelela. Naše dcera je s nima v kontaktu od malička, umí dát psům granule, vodu, drží mi uši když šplíchám kapky, králíčkům dává seno, jen kočky bydlí venku /na ty jsem alergická/. Umí je pohladit, a jsou její nejmilejší hračkou. Pejskům dává brindáky, navlečené korále, když spí v pelíškách přitáhne deku a přikryje je......díky psům umí už poznávat barvy /granule jsou barevné/, pojmenovat všechny části těla, no, jen drobné rozdíly mezi čumákem a nosem ještě nemá pořešené, takže naposledy oznámila lékařce, že má na čumáku bebí /měla na nose pihu/. Ale také ví, že po pejskovi se uklízí bobky, že musí dostat jídlo, vodu. Prostě se nenásilnou formou učí, že každý tvor, ať člověk nebo zvíře, přináší radost i povinnosti.
Možná bych autorčino že zvíře má být v každé rodině, změnila na to, že každá rodina má mít přístup k nějakému zvířeti. U prarodičů, známých, v ZOO /myslím tím ty známé koutky s kozama a ovečkama/, ono stačí i občasný výlet k ohradě s krávama.
Prostě mi nepřijde správné, když rodiče nemají rádi zvířata a v tomto duchu vychovávají své děti, nebo se navíc vymlouvají na alergie.Jsem alergik a v dnešní době už neznamená život s alergií izolaci od všeho živého, Mnohem sympatičtější je, když někdo na rovinu přizná, že nemá rád zvířata, a že je v bytě nechce. Je to každého volba. Já mám ráda svůj život v naší rodině, lidské i zvířecí. A i když žádné zvířátko domů nepořídíte, dovolte vašemu dítku pohladit si sousedovic psa, nebo nakrmit kozu v dětském ZOOkoutku, opravdu to neublíží, naopak.~x~
 Zdeňka 
  • 

Ano delfína ! 

(23.2.2011 21:15:11)
Máme dvě děti a žádné zvíře.A nikdy žádné zvíře ani mít nebudeme.Nechci doma odevšad dostávat bezúepěšně chlupy a zápach.Zcela mi stačí hovínka přinesená na botách.Jsem aktivní a pracovitý člověk, přesto nemám zájem vybíhat v jakémkoliv počasí před dům a nechávat někoho vyčůrat.Pláču u televize, když vidím někoho trpět a to i malinko a proto si myslím, že mi empatie nechybí i když jsme doma nikdy žádné zvíře neměli.A že se moje děti chodí ráno nejdříve pomazlit se mnou a ne s domácím mazlíčkem-tak za to jsem opravdu šťastná.Vychovám z mých dětí to nejlepší co půjde a na co stačím a na co ony budou mít a ani slepice ani pes ani delfín mi v tom pomáhat nemusí.
 Marina 
  • 

To koukám 

(25.2.2011 22:41:53)
To koukám, jakou diskuzi může vyvolat celkem pěkný článek o soužití zvířat a dětí. Ani jsem to nedočetla, protože je to nechutný. Mě se ani nezdá, že by pejskaři někomu vnucovali své názory. Spíš ty "alergičky" s tim maji nějaký problém. Myslím, že pro ně je tu spousta jiných zajímavých diskuzí na téma zdraví. Ale my si radost z naších čtyřnohých přátel zkazit stejně nedáme.
Čau.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.