| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Honzík už má třetího tátu

 Celkem 68 názorů.
 susu 
  • 

Ach jo. 

(8.12.2010 8:56:01)
Vzpomněla jsem si na kamaráda, na jedné akci se vyjádřil, že má 4 tatínky a 5 maminek.
Moje mamka kdysi učila dítko, ketré mělo asi 3 sourozence, každého od jiného otce. Mě to přijde dost brutální.
 Hilly. 


Re: Ach jo. 

(8.12.2010 10:51:51)
No co, přirozený výběr~;)..V některých rodinách jako kdyby děti vypadly z reklamy na United colors of benetton..evidentně rozdílný genetický fond.:-)
 lůca, dvě děti 
  • 

Re: Ach jo. 

(8.12.2010 10:52:01)
Brutální to je, ale člověk nikdy neví dopředu co je lepší, zda setrvat v nefunkčním vztahu nebo jít do jiného. Je fakt, že by dětem neměl být nový partner představován dvakrát do roka. Ale to jsou asi vyjímky, (snad).
 Tuliša 


Re: Ach jo. 

(8.12.2010 11:35:43)
Já jsem si zase vzpomněla na Bolka Polívku, jak kdesi říkal, že dopřává svým dětem luxus - každému vlastní maminku ~Rv Je to smutný a ještě smutnější je, že takovýho článek ač pravdivý nic asi nezmění... Já sama mám rozvedené rodiče a poznamenalo mě to na celý život - nechci se nějak přehnaně litovat, ale je to tak. Díky Bohu za to, že mám funkční manželství a naše tři děti jen jednoho otce a jednu matku. A nezbývá než se modlit, aby to tak zůstalo.
 Jája 
  • 

Re: Ach jo. 

(8.12.2010 11:37:51)
Jenom tři? Slabota. My měli v DD děcka, bylo jich celkem 7, a každé mělo jiného otce. Matka se rozešla s posledním partnerem a s celým konvojem dětí přešla k dalšímu otci. Kromě nejmladšího skončila nakonec všechna děcka v DD.
Průšvih nastal, když jeden z otců chtěl na prázdniny svoje děcko a ještě jedno, ke kterému cítil jistou náklonnost, ale nebyl jeho bio-otcem. Obě děcka byla na sebe taky dost fixovaná, pevnější sourozenecký vztah by někdo těžko hledal. Jim ta fixace pomáhala bojovat s určitým společenským vyloučením. Podle zákona ale mohlo na prázdniny k bio-otci jen jeho dítko. Ředitelka to tehdy vyřešila slovy: "tak mne teda zavřou, když se to provalí, ale copak jim to můžu udělat?" a na prázdniny jela obě děcka spolu. Bylo to načerno, ale naštěstí se neprovalilo nic.
 Pawlla 


Re: Ach jo. 

(8.12.2010 11:59:52)
To je docela smutné na dnešní době,lidi neumějí do vztahu investovat,nechtějí na něm pracovat,při sebemenším problému,jdou o dům dál.Beru vážné problémy jako alkoholismus,DN,gamblerství atd.Ale když odchází žena po třech letech manželství,s malým dítětem,protože se nudí,tak je asi něco špatně,ale společnost ji tleská,přece se nebude obětovat,má na to právo.No jenže nudit se bude pokaždé po určitém čase a pak je holt těch tatínků víc.~d~
 susu 
  • 

Re: Ach jo. 

(8.12.2010 12:04:16)
Taky mi to přijde smutné.
 x x 


Re: Ach jo. 

(8.12.2010 12:48:25)
Pawlo nemyslím že se musí každá zákonitě nudit. Důležité je, aby trávili partneři dostatek času spolu, ake také věnováním se vlastním zájmům. Je to opravdu o práci na vztahu. Neumím si představit, že bych snadno odešla od chlapa a neřešila, co na to moje 3 děti, jaký zmatek jim udělám v dušičkách.
 Pawlla 


Re: Ach jo. 

(8.12.2010 13:10:16)
Žabátko,každá jistě ne,jsou vztahy kdy je spíš zločin zůstat.
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Ach jo. 

(8.12.2010 13:31:02)
Pawllo, taky na me clanek pusobi hodne depresivne~7~. Taky mam pocit, ze se dnes lidi malo snazi... nevim, ja rozvod nezazila (TUK-TUK-TUK!!!!!) ani v blizke ani ve vzdalenejsi rodine, manzel take ne, asi jsme v tomhle dnes dost vyjimka. Jsme rozhodnuti se snazit spolu zustat nebo jak to rict, proste na tom pracovat a vydrzet to:)). Kez se nam to podari. Jen jsem chtela napsat, ze pri cteni clanku jsem si uvedomila, ze my se muzem snazit sebevic, ale nase deti uz stejne nebudou klasickou rodinu povazovat za jedinou normalni - prave proto, ze toto uz nemuze vyslovit ani ucitelka v MS, neb pulka deti by dle toho byla "nenormalni" a treba by jim to ublizilo... podle meho nazoru VSECHNY deti z rozvedenych ci rozejitych rodin jsou tim NAVZDY poznamenane~Rv. Ja tu nechci nejak moralizovat, ale kam to spejeme, ze je takovych deti uz vic nez tech z uplnych rodin? Fakt spolecnost speje k zaniku instituce manzelstvi? O tu mi nejde, me je to jedno, jde mi o ty poznamenany deti, a ty to proste vzdycky (i kdyz takovych bude 100 % rodin) poznamena ~d~. Jak "kvalitni" jedinci z toho pak vyrostou? Vyrovnani, tolerantni, hodni a slusni asi ne...~7~
 Pawlla 


Re: Ach jo. 

(8.12.2010 13:36:08)
Přesně,těch rozvodů je strašně moc a já nevěřím,že všechny byly nutné.
 Mamula 
  • 

Re: Ach jo. 

(9.12.2010 16:08:58)
Pro Sněhulku (Sněhuláček 09 + //), případně ostatní...
Nesouhlasíms tím co tu píšeš ("O tu (instiruci manzelstvi) mi nejde, me je to jedno, jde mi o ty poznamenany deti, a ty to proste vzdycky (i kdyz takovych bude 100 % rodin) poznamena ~d~. Jak "kvalitni" jedinci z toho pak vyrostou? Vyrovnani, tolerantni, hodni a slusni asi ne... "). Nemyslím si, že z rodin, které nejsou kompletní, musí vyrůst nutně poznamenané děti. Znám holky z rozvedených manželství, které jsou fajn, normální a mají své normální rodiny, zatímco některé kamarádky z rodin, kde rodiče zůstali spolu, mají problematické vztahy nebo děti nebo obojí. Přece nemůžeš takhle paušalizovat. Jde také o to, co rodiče do svých dětí vloží, jak se rodina chová... vždyť kolik je rodin, kdy rodiče zůstali spolu, navenek se tváři jako spokojená rodinka a vevnitř mezi nimi je zatuchlo a k nevydržení?? Ano, není správné dětem hned představovat každého chlapa jako tatínka, ale když je prezentován jen jako kamarád, není to tak hrozné. Nevíš jaké to je, zůstat sama s dítětem na všechno. A pokud jsi na dítě sama, kde máš vzít čas na seznamování a všechno, co k budování vztahu patří? Kdo ti asi pravidelně dítě pohlídá? Jak se chceš s partnerem poznat? A pokud jsi na dítě sama, věř mi, každá pomoc se hodí. Ač úplně nesouhlasím s tím, co dělala maminka v článku ohledně častého střídání partnerů, nemyslím si, že by to byl běžný jev a kdo ví, jak to maminka dítěti prezentuje, třeba tím Honzík z příběhu vůbec netrpí. To jen v nás jsou zasetá pravidla a představy, které jinde nemusí fungovat a děti běžně prospívají. A navíc, sama jsem se setkala u sebe i kamarádek, že se nový chlap prezentoval skvěle, snažil se a najednou nic, přestal fungovat... asi si to rozmyslel... Chápu co chtěla autorka článkem říct, ale v současné době se vztahy tak mění, že už je na takový článek pozdě. A už vůbec se mi nelíbí, jak je nahlíženo na děti z rodin, kde se partneři rozešli. Dítě může být naopak víc poznamenáno z rodiny, kde se rodiče nerozešli!
Spíš je potřeba, aby naše zkostnatělá společnost z těchto změn vyvodila důsledky a osamělým rodičům více vyšla vstříc - podporou, tolerancí, pomocí, pochopením, finančními úlevami. Protože, milé dámy... nikdy, nikdy nevíte, kdy i z vás se stanou osamělé matky ;-)

P.S. tak mě napadlo... když v relativně nedávných válkách umíralo hodně mužů a matky s dětmi zůstávaly samy, také z těch všech dětí vyrostli nekvalitní jedinci?
 Jana Kr. 
  • 

Re: Ach jo. 

(12.12.2010 20:43:02)
Tleskám a naprosto s Tebou souhlasím!!! Plně se pod tento názor podepisuji!!!
 motejl 


Rodina nemusí být úplná, ale fungující a plná lásky. 

(10.12.2010 21:41:09)
Jistě je na tom poznamenání na celý život velký kus pravdy ( sama jsem se s rozvodem svých rodičů vypořádala až se založením vlastní rodiny ). Jenže si nemyslím, že můj vlastní rozvod je důsledek jejich "špatného příkladu". Manžel byl z rodiny úplné, na pohled harmonické a přesto neměl problém s použitím DN. Nelze všechno svalovat na špatný příklad. Mám dvě děti. Nemají stejného otce. Mám přítele. Za 3-5 let plánujeme společné dítko. Necítím se býti prostitutkou. Jen jsem neměla šťastnou ruku při výběru partnera.
P.s. Paní učitelka na ZŠ vždy říkala : "Není vždy nutné, aby rodina byla úplná, ale plnohodnotná. "
 Maťa. 


Re: Rodina nemusí být úplná, ale fungující a plná lásky. 

(18.12.2010 17:15:26)
Presne toto som si povedala. Nie vždy ženská, čo má každé dítko s iným musí byť nutne k...a... a nezodpovedná matka.

Záleží na okolnostiach.

Mimochodom, koľko spratkov poznám z "úplných rodín", kde matka robí bezcenný hadr a služku svojmu gaučákovi po letech...
 Maťa. 


Re: Rodina nemusí být úplná, ale fungující a plná lásky. 

(18.12.2010 17:16:18)
Ale k článku, samozrejme konštelácia za rok traja tatínci je smutná a niečo v poriadku nie je.

Keby boli (povedzme extrémne maximálne brané) traja "kamaráti", strejdovia, čo s matkou nežijú, to by bolo o inom.
 Maťa. 


Re: Ach jo. 

(18.12.2010 17:12:31)
Sněhulko, napísala si do istej miery KRAVINU NA KVADRÁT. Omlúva Ťa snáď len to, že nemáš takú blbú skúsenosť (či skor, že máš viac šťastia, než niekto iný, pretože prvotný výber robíme vačšinou podobne a NIKTO NEVIDÍ DO BUDÚCNOSTI, može len predpokladať).

To k Tvojemu :

O tu mi nejde, me je to jedno, jde mi o ty poznamenany deti, a ty to proste vzdycky (i kdyz takovych bude 100 % rodin) poznamena ~d~. Jak "kvalitni" jedinci z toho pak vyrostou? Vyrovnani, tolerantni, hodni a slusni asi ne...~7~

Z mojho syna rastie ROZHODNE KVALITNÝ A DOBRE VYCHOVANÝ JEDINEC, TO SI PIŠ!
 PetraK 
  • 

Re: Ach jo. 

(9.12.2010 13:20:57)
Jenže on se může začít nudit i tatínek. A pak to může být taky zajímavý.
 susu 
  • 

Re: Ach jo. 

(8.12.2010 12:05:17)
Jájo, byli celkem 4, ale možná maminka ještě pokračovala, jen o tom možná nevím.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Ach jo. 

(8.12.2010 12:39:58)
tak to je dobrá ředitelka
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

chudák kluk 

(8.12.2010 12:17:06)
Bohužel takových dětí je v dnešní společnosti hodně. Když má zmatek ve vztazích maminka, jak se s tím pak má vyrovnat chudák dítě?
 Aninka+3rošťandy 


Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 12:49:58)
Vážně se mají dva lidé rozcházet jen pokud jeden druhého psychicky či fyzicky týrá nebo je alkoholik či GB? A vážně je 2x do roka často na představování nového partnera? Pokud to tak bude po dobu 10 let, tak je asi někde problém. Ale je opravdu těžké, když má žena dítě (děti) v péči a nechce zůstat sama, sehnat si někoho jiného. Pokud se jí to podaří, víc jak pár týdnů to prostě doma před potomkem utajit nemůže. A co když až pak zjistí, že to není ten pravý? Musí to zkusit znova...Ano, dítě by tím trpět nemělo, ale na druhou stranu zůstat sama kvůli dětem je také nesmysl. Tím nechci podporovat promiskuitu, ale zkusme si to představit? ~7~
 Pawlla 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 13:08:40)
" A vážně je 2x do roka často na představování nového partnera?"

Uf,Anino a to se ptáš vážně?Ano pokud se dítěti střídá tatínek každého půl roku,je to hodně.
 Pawlla 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 13:09:20)
Aninko,omlouvám se zkomolený nick.
 Aninka+3rošťandy 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 13:16:23)
S nickem v pohodě, jinak si ale myslím, že to není jednoduché. Jak to udělat líp? Půl roku je totiž tak asi čas, za který se dva lidé poznají, ale zase půl roku nového partnera prostě dítěti utajit nemůžeš. A ta pomoc při péči je prostě k nezaplacení, proto chápu, že maminka nového partnera do péče zapojí viz. vodění do školky a stejně tak chápu, že zapojí i toho dalšího. Pak z toho vyjde, že se střídají "noví" tatínci po půl roce. Ale třeba ten třetí byl ten pravý a zůstali spolu? Učitelky na dva předchozí pomalu zapomenou a vše je v poho, to za ten rok a půl stálo, ne? ~;)
 Pawlla 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 13:39:50)
Aninko,bohužel,i proto je důležité si rozvod rozmyslet a naplánovat vše tak,aby žena mohla s dětmi fungovat sama.Hledat si partnera,protože ji nemá kdo vodit děti do školky,je hloupost.Děti jsou rozvodem poznamenané,takže opravdu o to víc přemýšlet než nového partnera vezmu domů.Střídání po půl roce je pro dítě strašné a já stojím na straně dětí.
 motejl 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(10.12.2010 22:01:35)
Každá mince má dvě strany, že? Jak chcete sakra poznat, zda tenhle chlap bude na vaše dítě hodnej, když je k sobě nepustíte? Jak poznáte, že se postará, když vy jako matka onemocníte? Tím nemám na mysli nějakou rýmičku, samozřejmě. Ze slibů? Z chlapských řečí? Jak poznáte, že když skončíte v nemocnici, že nebude vaše milované dítě trpět hlady bo jíst plesnivý chléb? No? Po půl roce je mnohem snažší takového magora vyměnit než po roce, dvou třech, kdy se něco stane a vy najednou zjistíte, že všechno byla jen lež a přetvářka. TAK KDO KOHO CHRÁNÍ ?!?!? A KTERÁ VERZE JE PRO DÍTĚ LEPŠÍ ?
 Jana -lumpíci 6 a 3 roky 
  • 

Re: Vážně je to tak černobílé? 

(11.12.2010 23:17:11)
Pomoc při péči o dítě je k nezaplacení-to bezpochyby je, ale myslím, že přes toto všechno by se nejprve matka i dítě měli z rozvodu vzpamatovat, srovnat si všechno v hlavě, najít vnitřní rovnováhu a teprve pak hledat "nového" tatínka. Za cca rok mamince život neuteče a zvýší pravděpodobnost, že na menší počet pokusů najde toho pravého.
Že má dítě kdo vodit do školky je sice fajn, ale nedovedu si představit co se dítěti děje v hlavě když mu maminka co půl roku sdělí "Tak zlato, dnes tě ze školky nevyzvedne strejda marek, ale strejda Libor, ten s námi teď bude bydlet." To myslím že je lepší aby dítě zůstávalo ve školce o něco déle a vyzvedávala ho maminka.

Jedna taková notorická měnička tatínků se pokoušela i o mého manžela. Biologického otce kluk neznal, nebot se s matkou rozešel ještě před porodem. Ale ještě před porodem matka sehnala nového tatínka, k němuž se hned nastěhovala. V době kdy se seznámila s mím manželem, byli klukovi čerstvé tři roky, měli třetího "oficiálního" tatínka a slušnou řádku "přítelů".
Bydlela s chlapem, kterého rozvedla, ten ji živil na mateřské a vzhledem k tomu, že pracoval na směny, když měl noční, fungoval u nich doma (v jeho domě!) můj manžel jako strejda. Jak klukovi vysvětlila, aby tatínkovi (říkal mu tak) nepověděl, že když není doma, večeří a spí u nich strejda Štěpán, to opravdu nechápu.
Ještě než se s ní manžel rozešel, měla poměr s jeho kamarádem.
Poté ji "tatínek" vyhodil a ona si okamžitě našla nového "životního" partnera, pronajali si spolu byt, nebudu vás napínat, od té doby opravdu cca po půl roce střídá "životní" partnery, ti jí opravdu hlídají dítě, aby ona mohla chodit po hospodách. A všichni ti chlapi si u ní doslova podávají dveře, nikdy nebyla ani den sama, sotva se jeden vystěhoval, už se stěhoval další.
Téměř jí až obdivuju jak to vše dokáže zorganizovat, já bych na něco takového neměla síly.
Ale jak se s tím srovnává její, nyní již šestiletý syn, to opravdu nevím.
 Blanka+Adámek 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 13:14:08)
To mozna je, ale kdyby si o tom se mnou chtela promlouvat ucitelka ve skolce, tak ji poslu do haje.
 Klára 
  • 

Copak si asi říkají o mně? 

(8.12.2010 14:08:23)
Docela by mě zajímalo, co si říkají učitelky ve školce o mně... Nejen že neznají tatínka mých dětí (byť s námi normálně žije),ale ještě si dítko dvakrát týdně vyzvedává strejda, kterej je vlastně mým kolegou v práci. A občas si je vyzvedne jinej strejda, kterej je můj brácha.

Jinak já bych asi přítele do péče o děti hned nezapojovala,pokud by to nebylo nezbytné a asi bych ho dětem neprezentovala jako náhradního tatínka. Sama ale z vlastní zkušenosti vidím, že někdy je pomoc "z venku" přímo dar z nebes...
 petluše 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 18:15:56)
A proč je to "tatínek"? Může to být jen kamarád. Ono těžko se vyhnout tomu že dítě partnera občas uvidí. To asi může zvládnout jen maminka s možností častého hlídání. Jinak se logicky dítě s matčiným partnerem potká. U nás to byl kamarád dlouho a pak to byl kamarád co u nás bydlel (syn svého bio otce vídá) a pak se z něj stal táta, začal mu tak říkat sám.

Jinak i dřív byly docela často neúplné rodiny, nevlastní matky, nevlastní otcové díky tomu že lidé častěji umírali a uzavírali další rodiny. A nemůžu si pomoci ale v pohádkách je negativní hlavně nevlastní matka (macecha). O nevlastních otcích tam nic moc není~d~
 Jíťa 
  • 

Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 19:44:26)
Ono jaksi těch nevlastních matek bývalo dříve podstatně víc než nevlastních otců. Nejčastější příčinou úmrtí mladých žen byly poporodní komplikace. Muž byl nucen téměř okamžitě si najít náhradu.

V případě úmrtí manžela se naproti tomu žena nesměla minimálně půl roku vdát, protože musela držet smutek.
 petluše 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 20:04:35)
Jistě, já tím chtěla jen říct,že vždycky existovali necelé/nové rodiny. A že to neznamená vždycky jen to špatné. Mmch smutek se držel a měl by držet rok. Ale např. moje babičky byly obě vdovy a obě se po čase znovu provdaly (ročník 1905 a 1907)
 maceška 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 20:52:52)
Myslím si, že úmrtí rodiče a odchod žijícího rodiče jsou pro vnímání dítěte dvě úplně odlišné věci. Naše děti jsou "sociální sirotci", pouze jedno z nich je sirotek skutečný, a je to znát - skutečný sirotek rodiče oplakává, chodí na hřbitov, a nemá problém s naším druhým rodičovstvím, není to v jeho očích "zrada". Sociální sirotci stále válčí s pocity méněcennosti, s tím, že pro své vlastní rodiče nebyli dost dobří. Samozřejmě my víme, a racionálně to vědí i oni, že to není takhle jednoduché, ale ten pocit křivdy, zrady, opuštění tam přesto je.

 Mamula 
  • 

Re: Vážně je to tak černobílé? 

(9.12.2010 16:13:14)
Maceško, to nemyslíš vážně...

....Sociální sirotci stále válčí s pocity méněcennosti, s tím, že pro své vlastní rodiče nebyli dost dobří. Samozřejmě my víme, a racionálně to vědí i oni, že to není takhle jednoduché, ale ten pocit křivdy, zrady, opuštění tam přesto je....

to jsi prosím vzala kde????? Možná to máš z vlastní zkušenosti, ale záleží snad i na rodičích a okolí, jak k rozchodu rodičů přistupuje. Na dětech svýých kamarádek většinou nic takového nepozoruju, na svém dítěti také ne....
 maceška 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(9.12.2010 17:16:09)
Mamulo, určitě. Psala jsem o našich dětech, přišlo mi to jako zajímavý moment, nepochybně zatížený chybou malých čísel. U nás taky nejde o "pouhý" rozvod rodičů, ale o děti, které byly opuštěny oběma svými rodiči.
 Dáša 
  • 

Re: Vážně je to tak černobílé? 

(9.12.2010 18:40:43)
Mamulo, tvoji jistotu bych chtěla mít :-(
 Mamula 
  • 

Re: Vážně je to tak černobílé? 

(9.12.2010 23:13:07)
Dášo, já to právě vím. Moje kamarádka neměla jednoduché dětství - je z 5 dětí, tatínci byli 3. Všechny její sourozence znám a nepamatuji se, že by třeba jen jednou jedinkrát měli nějaké pocity, o kterých tu píšete. Upřímně řečeno, dva tátové byli hrozný, třetí s nimi nikdy nežil, ale jinak celá rodina držela celkem normálně při sobě. Záleží podle mého taky jak to berou rodiče, okolí... to je hrozně důležité. Ksamarádka má teď normální pohodový vztah, jen miminko se jim nedaří, ale nehrotí to.
 maja 
  • 

Re: Vážně je to tak černobílé? 

(10.12.2010 14:03:39)
mamulo: domníváš se , že děti, které rodiče umístí do dětského domova ( viz. sociální sirotci ) žijí v přesvědčení, že je oba rodiče ( nebo víc rodičů x tatínků apod) milovali, udělali by pro ně první poslední atd ??? ...ale myslím, že je to trochu odlišné od klasických rozvodů, proto chápu, že nemůžeš moc vědět o čem je řeč :) ...nic ve zlém , ale bude to trochu jeden o voze a druhý o koze :)
 maja 
  • 

Re: Vážně je to tak černobílé? 

(10.12.2010 14:08:04)
ještě bych chtěla dodat , že s tím názorem macešky, že sirotek po umřelých rodičích a siritek sociální to skutečně oba druhy sirotků mají odlišné. ...počínaje u sociálních s. méněcenností, pocitem " proč mě nechtěli, co jsem tak špatného udělal" začínaje a neúctou k vlastním rodičům konče ...to když táta a máma umřou tam je to tak, že děti nemají pocit , že je někdo nechtěl , za situaci může "vyšší moc".
 maja 
  • 

Re: Vážně je to tak černobílé? 

(10.12.2010 14:10:24)
myslíš, že děti rozvedených nemají pocity zrady ze strany těch , kdo jej opustili??? ...s tím bych skoro polemizovala...možná, že to ty děti jen neventilují a nebo neventilují v nízkém věku , ale později ? a co se jim honí v hlavinkách ???
 Elíláma 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(11.12.2010 16:31:16)
Já bych to nedramatizovala, naši se rozvedli, když mi bylo 6, měla jsem nového tátu. Na mého tátu nemám jedinou vzpomínku než se naši rozvedli, nevěnoval se mi nějak, po rozvodu si mě brával 1x/14 dní na víkend a ty jsem si báječně užívala, táta nevěděl, co se mnou, tak mi kupoval bonbony, čučeli jsme na telku a šíleně se flákali, bylo to bájo, u mamky jsem zase měla moji mainku, muselo se makat, uklízet, dělat úkoly, ale zas super vařila, ale pak jsem se zas těšila za tátou, to předtím nebylo. Já jsem si i přála, aby se naši rozvedli, mamka se mě i ptala, jestli by mi to moc vadilo. Ale už jsem nechtěla, aby se háali, dítě moc dobře pochopí, že vztah rodičů je v prdeli.
Takže jestli jsem poznamenaná, tak jen kvůli tomu, že v pubertě přeze mě na sebe plivali hnusy, ale to podělali dodatečně, kdyby toho nebylo, bylo to, že se rozvedli, to nejrozumnější, co pro mě mohli udělat.
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 13:35:18)
Aninko, jo, to mas asi pravdu. Musi to byt desne tezky~Rv. Na druhou stranu je asi treba rozdil i to, jestli si maminka hned partnera nastehuje domu, nebo jestli je to "jen" strejda, ktery obcas prijde na navstevu. Jakoze utajit ho nemuze, ale stehovat si ho hned domu mozna taky neni nejlepsi... ale nevim, ja fakt nechci nejak moralizovat, vys jsem napsala svoji uvahu, ktera tak mozna vyzniva, ale to nema - spis je to jen takovy smutny zamysleni~7~.
A jen k tomu dodam, ze je to proste lavina, z takovychhle vztahu ty deti jaky pak budou mit oni svoje vlastni vztahy? Jednu pevnou rodinu navzdy? Tezko!
 Aninka+3rošťandy 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 13:56:06)
Já tady taky nechci obhajovat značnou rozvodovost v ČR, ale vím ze své zkušenosti, že být sama s dítětem je hrozně těžké a nezůstat sama ještě těžší. Teď mám báječného partnera a díky němu nikdy rozvodu litovat nebudu. Dcera má lepšího tátu než měla a to jí ten její biologický netýral. Ale také jsem současného manžela chvilku hledala a prošla si přesně tím, co jsem napsala. Dceru jsem neoblafla "strejdou" ani jednou a občas se dostala do situace, že mi např. hlídal nemocné dítě nebo vyzvedával ze školky člověk, kterého jsem znala jen pár týdnů a nakonec jsem s ním stejně nezůstala. Není to nic chválihodného, už je to dávno, ale myslím, že to jinak prostě nešlo a že ten článek by mohl mít i pozitivní konec pro všechny zúčastněné ~p~ . Nešťastní rodiče přeci také nedávají dobrý vzor svým dětem.
 Pawlla 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 14:00:19)
Tak nějak nevím co na to mám napsat,když myslíš,že nechat hlídat nemocné dítě někým,koho znáš pár týdnů,já bych to neriskovala.
 Aninka+3rošťandy 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 14:05:12)
To je právě to, co se snažím napsat, proč je to těžký. Já to riskovala a risku si byla vědoma, abych nepřišla o práci, protože bez práce bych nemohla platit byt a bez bytu bych zase neměla dítě v péči. Věř mi, teď na to vzpomínám jako na zlý sen, ale byla to realita. Jen něco pozitivního, nemám dojem, že by z toho měla dcera nějaký pošramocený pohled na život a na vztahy. Naopak mám pocit, že náš vztah je bezva, možná proto, že jsme neměly vždy na růžích ustláno a její pohled na partnerské vztahy se zdá být také v pořádku.
 Pawlla 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 14:09:33)
No jsem ráda,že Ti to vyšlo,protože tím jsi riskovala daleko víc,asi bych si raději zariskovala v oblasti práce než na dítěti.
 Zawgat_Mohammed 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 14:10:09)
A co hlidani ditete vlastnim otcem nebo nekym z pribuzenstva?
 Aninka+3rošťandy 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(8.12.2010 14:12:00)
Kdyby ta možnost byla, tak bych jí určitě namísto téměř cizího chlapa využila, to je jasné, ale nebyla...
 Jana - lumpíci 6 a 3 roky 
  • 

Re: Vážně je to tak černobílé? 

(12.12.2010 10:09:36)
Naprostý souhlas, malé dítě bych s člověkem kterého znám pár týdnů nikdy samotné nenechala
 Maia 
  • 

Re: Vážně je to tak černobílé? 

(9.12.2010 9:05:51)
To myslis vazne?
Opravdu si myslis, ze jen deti z nerozvedenych manzelstvi jsou schopny utvorit v dospelosti kvalitni rodinu?

Ja jsem z nerozvedeneho manzelstvi, ale napriklad muj manzel je z rozvedeneho, maminka se rozvedla, kdyz mu byl rok a pul, ano, par nahradnich tatinku poznal a lepsiho chlapa abys pohledal, je pro rodinu, vyrovnany, vi, co chce atd.
A dokonce, predstav si, se mu dari mit svou skvelou a pevnou rodinu, mam s nim 2 deti. Totez manzel me kamaradky...

A naopak znama je ze vzorne rodiny, ovsem manzelstvi s ni je peklo a vytvari podivne vztahy.
 snailik 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(11.12.2010 21:00:36)
Plně souhlasím.Byla jsem cca dva roky sama se synem a nechtěla jsem to tak enchat být. Nemohu před dítětem věčně utajovat, že mám partnera a taktéž nemohu po pár týdnech vědět,že je to ten pravý. Také jsem dlouho hledala a hned to bylo očima lidí z obce viděno jako špatnost. Ale našla jsem, jsme spolu již dva roky a máme holčičku.
Společnost stále dosti ovlivňuje úsudek a to je velká chyba.
 Veveruše 


Re: Vážně je to tak černobílé? 

(18.12.2010 1:35:02)
2x do roka je podle mě určitě často na představování nového partnera, a to i kdyby se to mělo stát jen v jednom roce a nikolv řadu let opakovaně. Přece si toho nového partnera k sobě matka s ohledem na dítě nemusí hned nastěhovat, ne?~a~
 Hanka 
  • 

a jak se tedy seznámit... 

(8.12.2010 12:51:39)
Záležitost je poměrně složitá. Třetí "tatínek" během roku a půl je určitě pro dítě složitá věc a připadá mi to přes čáru, ale zase to není střídání po měsíci (i to jsem viděla)...

Jaké možnosti matky mnohdy mají?

Rodič, který má v péči malé dítě, je v případě seznamování se pod tlakem. Nemá dost času. Ten, který odešel, má mnohem víc možností a prostoru, jak dítě neseznámit a důkladně si případného nového partnera proklepat, ale zaměstnaná samoživitelka se čtyřletým dítětem v závěsu a volným víkendem jednou za čtrnáct dnů, případně ještě s jedním odpolednem týdně, to zase až tak snadné nemá (nemluvě o tom, když biologický otec nemá zájem a děti si nebere). Navíc ty maminky mnohdy tlačí finanční situace, ony ty nové partnery de facto potřebují mít doma, aby od nich získaly "příspěvek na bydlení"...

A pak je tu fakt, že dospělá žena prostě může toužit po partnerovi jako po opoře, může být osamělá, mít pocit, že na děti sama nestačí, že je uhoněná, že jim nedává to, co by měla - a že nový partner pomůže i v tomto - třeba jen prosté střídání se při vyzvedávání dětí, nákupech, vodění do kroužků...

Jistěže se mi představa "tatínků", kteří jsou doma de facto na zkoušku, nezamlouvá, ale celá věc může mít víc rozměrů než jen ten prostý "máma si neumí udělat pořádek ve vztazích a udržet si vztah a doplácejí na to děti".
 Aninka+3rošťandy 


Re: a jak se tedy seznámit... 

(8.12.2010 13:07:07)
Napsalas to líp než já, tak nějak jsem to chtěla říct...~;)
 Ajlina 
  • 

Re: a jak se tedy seznámit... 

(8.12.2010 16:49:25)
mám obdobný problém-ale jiný - nevlastní dcera si vodí své přítele domů, že k nám chodí pátý-někdy přespává, bývá přes prázdniny, je jí dvacet, svobodná má na to právo, ale moje tříletá dcera se taky na nového přítele fixuje, ptá se na něj kdy přijede a on pak zase přijede někdo jiný, na ty bývalé se mě ptá, není mi to příjemné, ale nemůžu s tím nic dělat.....
 Jana Kr. 
  • 

Re: a jak se tedy seznámit... 

(15.12.2010 20:07:14)
Ale máš, i když to není jednoduché - můžeš jí otevřeně říct, co ti vadí. Já jsem tuhle stejnou situaci doma řešila se synem, ani netušil, že s něčím takovým můžu mít problém. Když se jí to nebude líbit, může se postavit na vlastní nohy, žít sama a nikdo ji nebude omezovat. Děti, byť dospělé, by měly respektovat, že bydlí u nás a budou tudiž dodržovat naše pravidla. Učila jsem se to dlouho, ale život mě nakonec naučil :-)
 hmr 
  • 

Argument 

(8.12.2010 21:35:55)
"...Navíc ty maminky mnohdy tlačí finanční situace, ony ty nové partnery de facto potřebují mít doma, aby od nich získaly "příspěvek na bydlení"..." - nebudu psát, jak na mne působí. O to víc ale nechápu dnešní nadměrnou rozvodovost, kterou většinou iniciují ženy. Proč se rozvádějí, když pak stejně hledají jen někoho na poskytování peněz. To snad je jednodušší zůstat s manželem, ne?
 Jája 
  • 

Re: Argument 

(9.12.2010 8:05:15)
Třeba je to o tom, že když je žena na mateřské, manžel si snadno zvykne na full servis, od kterého nehodlá ustupovat, když se žena chce zase do práce vrátit. No, a ženská, která má i takhle v péči o rodinu naloženo víc, nepotřebuje dělat rodině služku a přidělávat si práci tím, že bude poskakovat nejen kolem dětí a domácnosti, ale ještě kolem chlapa.
Ono je to dneska o hodně lepší, já jsem ročník 58 a v mojí generaci bývalo toto hlavním důvodem rozvodu.
 Hanka 
  • 

Re: Argument 

(9.12.2010 8:46:52)
S tím, kdo inicuje rozvody, opatrně. Znám více případů, kdy muž od rodiny odešel (v jednom byly dítěti 3 měsíce), ale o rozvod nepožádal, proč by si komplikoval život nějakými soudy, a na děti v podstatě neplatil, tedy když se žena chtěla domoct aspoň alimentů, musela se do toho pustit ona.
 je to tak 
  • 

Re: Argument 

(9.12.2010 13:30:43)
Taky jsem podávala žádost o rozvod, ale odešel ode mě manžel :-(, člověk tu situaci musí řešit chca nechca. A měla jsem malé děti 2,5 a pětiměsíční ...
 Mamula 
  • 

Re: a jak se tedy seznámit... 

(9.12.2010 16:15:18)
Hanko, tleskám, napsal jsi to hezky.
 Jana - lumpíci 6 a 3 roky 
  • 

Re: a jak se tedy seznámit... 

(12.12.2010 10:24:09)
Že maminka hledá nového přítele protože se cítí osamnělá, to naprosto chápu. Ale že potřebuje jeho "příspěvek na bydlení?" - to se na mě nezlobte, ale to už mi skoro zaváni prostitucí. O co takové mamince jde, o hezký vztah nebo o servis kolem dítěte a domácnosti + finanční příspěvky?
 maja 
  • 

Re: a jak se tedy seznámit... 

(12.12.2010 18:01:25)
no já se ani nedivím.... o prachy jde téměř vždy , a já v tom nevidím nic špatného pokud platí přítel na byt a stravu, naopak, mi to přijde normální
 Jana, školkáč a školák 
  • 

Re: a jak se tedy seznámit... 

(13.12.2010 10:24:17)
Otázka není jestli by měl spolubydlící přítel připlácet na nájem a stravu - to samozřejmě ano, otázka zní po jak dlouhé době "chození" by si ho maminka měla nastěhovat domů a zapojit ho coby "tatínka".
Co půl roku nový tatínek, potažmo spolubydlící - jak si to dítě přebere v hlavě? Představu, že by do mého domova co půl roku přišel nový cizí člověk bych špatně chroupala i jako dospělá, natož jako prcek. I to že dosavadní "tatínek" najednou zmizí a není (pokud bych si s ním alespoň minimálně rozumněla)
A to nemluvím o tom, že v tom případě se rozchod maminky s přítelem odehrává doma - tedy přímo před očima popř. ušima dítěte. To si myslím že je lepší aby se přítel okamžitě nestával členem rodiny a případný rozchod se řešit mimo domov.
Zdůrazňuji, že mluvíme o situaci kdy se "tatínkové" dítěti střídají v řádech měsíců - a to ať se na mě nikdo nezlobí, už cosi svědčí i o mamince - neboť jednou, dvakrát se můse spléct každý. Ale desetkrát? Tyto maminky co mají "smůlu na chlapy" si za to do značné míry mohou samy - právě tím že příliš zbrkle vybírají a honem rychle si přítele stěhují domů.
 Kudrlilenka 


Z pohledu onoho dítěte... 

(9.12.2010 11:41:34)
Abych přidala taky něco ze zkušeností "onoho dítěte", které zažilo několik strejdů... teď je mi 20. Máma se rozvedla po mém narození, otce jsem nepoznala. Naštěstí (pro mě, ne tolik pro mámu) se máma vztahům vyhýbala, aby mne to nějak nepoznamenalo, protože s otcem měla velmi špatné zkušenosti a bála se, aby někdo ublížoval mně tak jako jí. Přesto nejde být celý život sám, každý by se chtěl dělit o své radosti a strasti i s někým jemu blízkým, proto se maminka seznámila, když mi bylo asi 8 let se starším mužem, trvalo dlouho, než mi ho představila, asi půl roku, doufala že utvoří celou rodinu. Avšak co se z toho "strejdy" vyklubalo (po roce)... kromě toho, že zapřel, že je ženatý, tak měl také jakési "pedofilní" choutky ~7~ naštěstí nikdy nedošlo k tomu nejhoršímu, ale mohu říct, že trauma z toho si nesu dodnes. Byla jsem dítě a k smrti jsem se bála něco říct, také mi bylo vyhrožováno... proto chvíli trvalo, než se na to přišlo. Ale maminka je citlivý člověk a pro ni jsem znamenala mnohem víc, než kdejaký pofidérní strejda a proto známost ukončila. Nyní je mi 20, občas se mi vrací pocity z dětství, z vlastní zkušenosti proto mohu říct, že bych bývala radši, kdyby maminka žádné "strejdy" domů ani nevodila, ale nikdy bych to po ní nechtěla, protože bych si moc přála, aby našla někoho, kdo si jí bude vážit. Kromě těchto traumat jsem si odnesla také celkovou nedůvěru v nějaký trvalejší svazek mezi mužem a ženou, bojím se, že s tím budu žít celý život a opravdu skoro pláču dojetím, když slyším, že něčí rodiče jsou spolu šťastní a oslaví 35-ti leté výročí... nevěřím, že něco takového mne může někdy potkat...Samozřejmě trpím také pocity méněcennosti, protože jako malé dítě jsem si vypěstovala také pocit, že jsme s maminkou nebyly pro otce tak důležité, ale lepší to bylo bez něj (usuzuji nejen z vyprávění bezprostředně od maminky). Vemte si z mého příběhu cokoliv, jen jsem chtěla přidat do mlýnku od někoho, koho se tyto věci týkají nejvíce...~;(( Hezký den všem.
 kajka 
  • 

Re: Z pohledu onoho dítěte... 

(12.12.2010 21:25:52)
Naši se rozvedli když mi bylo šest. Mamka s námi zůstala se třemi dětmi, já byla nejstarší. Matka pak měla hodně partnerů, bohužel jeden horší než druhý. Po rozvodu začala hodně pít, jako všichni její partneří. Od mých šesti let jich měla minimálně patnáct. S tím předposledním si pořídila čtvrté dítko. Ten byl nejhorší, jenom nás mlátil, pořád nás posílali k někomu pro peníze, věčně k jídlu doma byl suchý chleba, občas jenom kostkový cukr, záviděli sme dětem v dětských domovech, nyní sme všićhni dospělí a samy, k rodičům se ani k jednomu radši neznáme. Dodnes nedokážu navázat kontakt s manželovými rodiči, nevím jak. V každém člověku takové zážitky prostě zůstanou a vyrovnat se stím je někdy hodně těžké.
 Veveruše 


Pro Kudrlilenku i Kajku 

(18.12.2010 1:42:21)
To jsou oba moc smutné příběhy~n~~6~. Nebojte se vyhledat odbornou pomoc psychologa, pokud by se vám nedařilo se traumat z dětství zbavit (pokud jste to tedy už neudělaly).

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.